ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.542.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 542/2022-2104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněného A. N. , nar. XY v XY, Arménská republika, státního příslušníka Arménské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 2 To 120/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 97 T 2/2021, byl obviněný A. N. (dále jen „obviněný“ nebo též „dovolatel“) uznán vinným v bodech 1. a 13. zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodech 3., 4., 5. a 6. zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 7. přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodech 2. až 12. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodech 2., 4., 5., 6. a 9. až 12. přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a konečně v bodě 8. přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný krajským soudem odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále bylo krajským soudem rozhodnuto podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku o uložení ochranného opatření obviněnému v podobě ochranného léčení sexuologického ústavní formou.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 2 To 120/2021, a to tak, že napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výrocích o trestu a uloženém ochranném opatření. Podle §259 odst. 3 tr. řádu poté Vrchní soud v Praze nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále vrchní soud rozhodl podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku o uložení ochranného opatření obviněnému v podobě ochranného léčení sexuologického ústavní formou.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněný A. N. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
v místě svého bydliště, v okrese Děčín, na adrese XY, v domě a jeho přilehlých prostorách tj. garáži a zahradě, které měl k bydlení a podnikání pronajaty, v přesněji nezjištěné době v letech 2017 až do září 2019:
1. v blíže nezjištěné době letních prázdnin nebo bezprostředně poté v roce 2018, když šla navštívit nezletilá poškozená AAAAA(pseudonym), nar. XY, svého strýce, využil obviněný žádosti poškozené o klíč, jež potřebovala ke vstupu do domu a s paralyzérem vydávajícím jiskry, který v tu chvíli držel v ruce, a ač znal věk poškozené, požadoval po ní, nechť ho následuje do pokoje vedle provozovny kebabu, což poškozená ze strachu učinila, poškozené poté, co verbálně vyjádřila nesouhlas, že se bojí, aby nic nedělal, řekl, aby držela hubu, svlékla si kalhoty a ulehla v poloze na břiše na postel, což učinila, z krabice u postele vytáhl umělý penis, který jí zasouval do vaginy, když poškozená reagovala pláčem, a slovy, že to bolí, načež svého jednání zanechal poté, co někdo zaklepal na okno a on musel odejít, takto jednal, ač znal věk poškozené, když zneužil skutečnosti, že poškozená nebyla schopna vzhledem ke svému věku, psychické nevyzrálosti a fyzické kondici se v dané situaci ubránit,
2. v přesněji nezjištěné době v letech 2017 až 2018 za účelem svého sexuálního uspokojení, ač věděl a znal věk nezletilé poškozené BBBBB(pseudonym), nar. XY, nabízel této finanční odměnu v nezjištěné výši, když mu ho vykouří, dále, že jí bude dávat otázky, což poškozená odmítla a následně později poškozené nabízel peníze za to, když jí udělá tzv. prohlídku, také po ní požadoval nejméně v jednom případě, aby mu ukázala prsa, což poškozená za částku ve výši asi 150 Kč učinila,
3. v přesněji nezjištěné době v průběhu let 2017 a 2018, se opakovaně nevhodně choval k nezletilé poškozené CCCCC(pseudonym), nar. XY, a ač znal věk poškozené, neboť se poškozené na něj ptal, této dával hodnoceno slovy poškozené, sprosté otázky, a to: kolikrát denně si meje kundu, kolikrát denně se prstí, jestli měla chlapa, ptal se jí, kdy přijde, že jí udělá doktorskou prohlídku, že se jí podívá na pipinku, chtěl po poškozené, aby mu ukázala prsa a v jednom případě pak přisedl k ní, když seděla u počítače, říkal jí, že je chutná žena a pěkné masíčko a při tom ji sahal na stehna přes tzv. trhané džíny, což se jí nelíbilo, s tím, že jí obviněný řekl, že nemá panikařit, když poškozená na jeho další výzvy nereagovala a odešla,
4. v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2018 až do podzimu roku 2019, ač znal věk nezletilé poškozené DDDDD(pseudonym), nar. XY, za účelem svého sexuálního uspokojení opakovaně nejméně ve třech případech této nabízel finanční částky mezi 600 Kč až 700 Kč, a to za provedení tzv. zdravotní prohlídky, a protože si poškozená chtěla vydělat peníze, s tímto souhlasila a ve všech případech strpěla, že ji osahával na různých místech po těle a následně na ni vykonal pohlavní styk formou soulože,
5. v přesněji nezjištěné době od letních prázdnin roku 2018 až do podzimu 2019, ve vztahu k pohlavnímu zneužití do 2. 4. 2019, opakovaně nabízel nezletilé poškozené AAAAA, nar. XY, různé finanční částky mezi 400 Kč až 500 Kč za provedení jím požadovaných sexuálních praktik, a protože si poškozená chtěla vydělat peníze, s tímto souhlasila a následně pak obviněnému poskytla nejméně v deseti případech orální sex, masturbovala mu penis rukou, nejméně v jednom případě se obviněný snažil o klasickou soulož, k níž z důvodu absence erekce obviněného nedošlo, a takto jednal ač znal věk poškozené,
6. v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2018 až do podzimu 2019, v případě nezletilé poškozené AAAAA do 2. 4. 2019, ve vztahu k pohlavnímu zneužití, ač znal věk nezletilých poškozených DDDDD, nar. XY a AAAAA, nar. XY, sliboval opakovaně dívkám různé finanční částky pohybující se mezi 300 Kč až 500 Kč za to, když jim bude moci provést tzv. prohlídky, kdy se svlékaly, obviněný jim sahal na tělo, prsa, roztahoval jim nohy, prohlížel si jejich přirození, zasouval jim prsty do pochvy, zaváděl jim po použití lubrikačního krému do přirození umělý penis a vibrátor, požadoval po nich orální sex a po uplynutí určité doby s dívkami souložil, lehal si mezi ně, v jejich přítomnosti masturboval, a takto jednal se znalostí jejich věku,
7. v přesněji nezjištěné době v průběhu let 2018 až 2019, umožnil dětem, které ho navštěvovaly, aby na jeho osobním počítači, který měl umístěný na chodbě v domě poblíž své provozovny kebabu, shlédly pornografický materiál ve formě audiovizuálních snímků z různých webových stránek, na nichž byly zaznamenány sexuální praktiky mezi muži a ženami, pohlavní styk muže se ženou, jakož i styk ženy s koněm a zvířaty, kdy toto v uvedeném období umožnil při jednotlivých návštěvách nejméně DDDDD, nar. XY, CCCCC, nar. XY, EEEEE(pseudonym), nar. XY, FFFFF(pseudonym), nar. XY a GGGGG(pseudonym), nar. XY, přičemž si byl vědom té skutečnosti, že děti nedovršily věku 18 let, resp. 15 let, když se některým z nich i zmiňoval, že by uvedené rád zkusil s někým z nich,
8. v přesněji nezjištěné době v jarních měsících roku 2019, od března 2019 do května 2019, ačkoliv znal věk poškozených, poskytl nezletilým poškozeným DDDDD, nar. XY a AAAAA, nar. XY, k užívání pokoj v 1. patře jím užívaného domu, kde obě dívky příležitostně přebývaly, a to i v nočních hodinách a umožnil jim, aby si k sobě zvaly své vrstevníky a společně tu mimo jiné všichni požívali alkohol různých značek, který jim nejméně ve dvou případech k jejich žádosti opatřil a podal v plných lahvích pro jejich potřebu,
9. v přesněji nezjištěné době od konce roku 2017 do podzimu roku 2019, minimálně ve třech případech, ač znal věk nezletilého poškozeného HHHHH(pseudonym), nar. XY, tohoto opakovaně dotazoval k tomu, zda nechce společně s ostatními něco víc, než práci, že by dobře zaplatil, když budou dělat sprostý věci, konkrétně, že jim ho strčí do prdele, jemu, ségře, GGGGG, dotazoval se poškozeného, zda mu čůráka vezme do pusy, že mu za to dá peníze a bude mu dávat věci zadarmo, což poškozený odmítl,
10. v přesněji nezjištěné době od konce roku 2017 do podzimu 2019, ač znal věk nezletilé poškozené IIIII(pseudonym), nar. XY, nabízel této, zda mu neudělá masáž, což odmítla a dále poškozené nabízel, že jí dá hodně peněz, když ji bude moci odpanit, což poškozená rovněž odmítla,
11. v přesněji nezjištěné době od roku 2018 do září 2019, ač znal věk nezletilé poškozené JJJJJ(pseudonym), nar. XY, této říkal, ať jde k němu, že se jí koukne do dírky, že ji bude prohlížet, bude jí sahat do vaginy, a za to jí vyplatí 1.000 Kč až 2.000 Kč,
12. v přesněji nezjištěné době v průběhu letních měsíců roku 2018 nejméně ve dvou případech nabízel nezletilému poškozenému GGGGG, nar. XY, který v domě a na zahradě vykonával drobné práce, finanční odměnu v nezjištěné výši za to, že do ruky uchopí jeho penis a uspokojí ho, což poškozený vždy odmítl,
13. v přesněji nezjištěné době letních měsíců roku 2018 požadoval od nezletilého poškozeného GGGGG, nar. XY, orální sex, což poškozený nejprve odmítal, načež obviněný uzamkl dveře garáže a dveře v přízemí domu, kde se společně nacházeli, pohrozil poškozenému tím, že ho nepustí domů, že by se nemusel domů také vrátit, na což reagoval poškozený tím, že orálně obviněného uspokojoval, a to po dobu asi 10 minut, pak byl obviněným přerušen a poslán z pokoje pryč k počítači, když jej po nějaké době obviněný opětovně přivolal k sobě do místnosti a znovu poškozenému přikázal, aby mu prováděl orální sex, což poškozený v obavách o svůj život a zdraví plnil do té doby, než jej obviněný vykázal z domu, takto činil se znalostí věku poškozeného, s přihlédnutím k jeho sníženým rozumovým a fyzickým schopnostem, sexuální nezkušenosti, které snižovaly jeho schopnost adekvátní obrany,
a shora popsaného jednání se dopouštěl využívaje problematické situace dětí, které pocházely ze sociálně slabého prostředí, když si byl vědom, že jde o děti nízkého věku, které navštěvují teprve základní školu, jakož i s vědomím toho, že si nezletilí mohou osvojit špatné životní návyky nebo se v již v získaných negativních návycích utvrzovat, když je motivoval k tomu, aby se účastnily různých sexuálních praktik, které jim nabízel nebo nutil, což může vést mimo jiné k disharmonizaci psychického vývoje nezletilých.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný A. N. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž obviněný namítá rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný úvodem předně opětovně popřel, že by se dopustil skutků, za které byl odsouzen. Dokazování provedené v řízení před soudem prvního nebylo podle jeho názoru dostatečné a důkazy nebyly hodnoceny nestranně a objektivně, naopak byly hodnoceny v rozporu s jejich skutečným vyzněním. Důkazní návrhy obviněného byly ve značném rozsahu bez přiměřených důvodů zamítány, a to zejména návrhy na výslech nezletilých poškozených AAAAA, DDDDD, a dalších osob v hlavním líčení. Postup soudu v tomto případě obviněný považuje za zkrácení jeho práv na obhajobu, neboť osobní výslech nezletilých poškozených soudem byl nezbytný pro náležité objasnění věci a odstranění řady rozporů ve výpovědích jednotlivých poškozených. Osobní výslech soudem by pak dle obviněného neohrozil vývoj nezletilých poškozených, jelikož tito vyrůstali v zanedbaném výchovném prostředí, mají problematické chování a většina z nich má již i sexuální zkušenosti, které u některých z nich hraničí s prostitucí. K otázce nemožnosti výslechu nezletilých poškozených v rámci hlavního líčení nalézací soud podle obviněného přistupoval jednostranně a výběrově, když výslech poškozeného KKKKK(pseudonym) u hlavního líčení provedl, ačkoli se jedná rovněž o nezletilého a jeho situace a postavení v řízení jsou obdobné jako u zbylých poškozených osob.
6. Dovolatel dále stran skutků popsaných pod body 1. a 3. až 6. namítá, že jednotlivé usvědčující svědecké výpovědi nezletilé poškozené AAAAA z přípravného řízení jsou rozporné vzájemně mezi sebou, jakož i s dalšími provedenými důkazy. Ke skutku popsanému pod bodem 1. totiž poškozená ještě před zahájením trestního stíhání uvedla, že jí měl obviněný zasouvat umělý penis do konečníku, načež v přípravném řízení vypověděla, že jí obviněný zasunul umělý penis do vaginy. Poškozená ani nedokázala časově jednoznačně uvést, kdy mělo dojít ke znásilnění, zda při její první či druhé návštěvě, zda byla u obviněného poprvé sama či s nezletilou DDDDD. Věrohodnost poškozené AAAAA byla podle obviněného zpochybněna rovněž její matkou, svědkyní K. V., jakož i znaleckým posudkem vypracovaným Mgr. Lenkou Čermákovou, která v rámci svého výslechu vyjádřila pochybnosti o tom, že se skutek stal tak, jak poškozená AAAAA líčí. Jmenovaná znalkyně rovněž potvrdila, že podle tvrzení poškozené DDDDD si poškozená AAAAA znásilnění vymyslela, aby obviněného co nejdříve zavřeli. Přes tyto zcela zásadní skutečnosti soudy dospěly k závěru o věrohodnosti poškozené AAAAA. Podle obviněného tedy výrok o vině ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. nemůže obstát, neboť zde panují zcela zásadní pochybnosti o vině dovolatele, a to v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů.
7. Obdobně nesprávně jej nalézací soud uznal vinným rovněž skutkem popsaným pod bodem 13., přestože věrohodnost nezletilého poškozeného GGGGG byla podstatným způsobem zpochybněna tím, že jeho jednotlivé výpovědi jsou v rozporu nejen sobě navzájem, ale též s výpověďmi jiných svědků. Tvrzení tohoto poškozeného o nedobrovolné sexuální aktivitě je podle obviněného dále v rozporu s tím, že k obviněnému opakovaně a dlouhodobě docházel, přičemž k tomu nabádal i ostatní nezletilé, přičemž podle výpovědi svědkyně IIIII vybízel některé z nezletilých k sexuálním aktivitám u obviněného. Tvrzení nezletilé poškozeného o nedobrovolnosti sexuálního styku lze dle obviněného vysvětlit tím, že toto vysvětlení je pro něho přijatelnější ve vztahu k rodičům a dalším osobám, než jeho případná dobrovolná účast na homosexuálním aktu. Soudy daný skutek podle mínění dovolatele navíc nesprávně právně posoudily, jelikož nebyl prokázán nezbytný znak skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 tr. zákoníku, a to donucení k pohlavnímu styku pohrůžkou násilí. Pouhé uzamčení dveří od místnosti totiž podle obviněného nelze samo o sobě považovat za pohrůžku násilím, jelikož poškozený měl možnost na požádání z místnosti odejít. Návrh na konfrontaci poškozeného s obviněným pak byla nalézacím soudem zamítnuta, čímž bylo dovolateli znemožněno řádné provedení důkazu na jeho obhajobu, stejně jako u ostatních nezletilých poškozených.
8. Obviněný dále rozporuje kvalitu a správnost znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a sexuologie vypracovaného doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, CSc. a prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc., k jeho osobě, včetně jeho dodatku ze dne 5. 7. 2021, přičemž poukazuje především na skutečnost, že znalci v rámci hodnocení falopletyzmografického vyšetření uvedli, že pozitivní reakce na dospělé a dospívající ženy a dívky před pubertou jsou u obviněného podprůměrné a preferenci podle věku objektu proto nelze stanovit. Přesto v rozporu s tímto zjištěním dospěli k závěru o existenci sexuální deviace u obviněného. Jmenovaní znalci a potažmo oba nižší soudy se podle obviněného přesvědčivým způsobem nevypořádali ani s námitkou obhajoby, že v důsledku dlouhodobě špatného zdravotního stavu není obviněný schopen erekce, což je u sexuálních činů podstatná skutečnost. Znalci rovněž ignorovali závěry předchozích dvou znaleckých posudků z jiných řízení, které nepotvrdily sexuální deviaci obviněného. Předmětný znalecký posudek tak podle obviněného nelze považovat za důkaz o jeho sexuální deviaci, přičemž soudy pochybily, pokud zamítly návrh obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku jinými soudními znalci a dalšího znaleckého posudku k ověření neschopnosti dovolatele dosáhnout erekce.
9. Obviněný závěrem svého dovolání nalézacímu soudu vytkl rovněž to, že nebylo prokázáno podávání alkoholu nezletilcům, šíření pornografie a svádění k pohlavnímu styku. Dovolatel sice podle svého tvrzení umožnil některým poškozeným přístup k počítači, nicméně nebyl povinen jim zabránit v přístupu k volně dostupným pornografickým internetovým stránkám.
10. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a následně rozhodl o jeho zproštění podané obžaloby.
11. K dovolání obviněného zaslala své písemné stanovisko ze dne 13. 5. 2022, sp. zn. 1 NZO 347/2022 - 11, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatovala, že dovolatel neoznačil správně dovolací důvod, což však nemá na jeho mimořádný opravný prostředek žádný vliv, jelikož námitky obviněného odpovídají ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, přičemž tyto dovolací důvody obsahově odpovídají obviněným chybně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
12. Těžiště dovolacích námitek obviněného podle státní zástupkyně spočívá ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění nižších soudů. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, se kterými se v napadeném rozsudku ztotožnil i Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé však není žádný, natož zjevný nebo extrémní rozpor. Základním usvědčujícím důkazem byly svědecké výpovědi nezletilých poškozených, které soudy hodnotily velmi obezřetně, přičemž vycházely ze závěrů znaleckých posudků znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jimiž byly objasněny osobnostní vlastnosti poškozených. Svědecké výpovědi nezletilých poškozených navíc podle státní zástupkyně korespondují se znaleckým posudkem k osobě obviněného, zpracovaným znalci doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, CSc. a prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc. Tento znalecký posudek přitom nevykazuje vady, na které poukazuje obviněný, přičemž znalci se vyjádřili mimo jiné i k již dříve zpracovaným znaleckým posudkům, které byly ve vztahu k obviněnému pořízeny v minulosti a jež byly v tomto trestním řízení soudem provedeny jako listinné důkazy. Znalci se s těmito znaleckými posudky řádně seznámili a vysvětlili, proč ve svém posudku dospěli k odlišným závěrům. Zejména pak vyloučili tvrzení obviněného, že pro svoji zdravotní indispozici nebyl schopen erekce a vysvětlili, že k rozvoji deviace může dojít v průběhu života, tzn. že jednotlivé znalecké posudky se svými závěry nikterak vzájemně nevylučují, neboť v minulosti obviněný sexuální deviací trpět nemusel.
13. K námitce obviněného stran porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť výslechy nezletilých poškozených byly u hlavního líčení toliko přehrány ze zvukového a obrazového záznamu nebo čteny, státní zástupkyně zdůrazňuje, že tento postup je předepsán nikoliv pro každý výslech osoby mladší osmnácti let, ale pouze pro případ, kdy je taková osoba vyslýchána o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku této osoby mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Vzhledem k jednání obviněného, kterého se na nezletilých poškozených dopouštěl, není dle státní zástupkyně pochyb o tom, že v posuzované věci jde právě o případ, kdy by výslechy nezletilých poškozených mohly oživit jejich nepříjemné zážitky s obviněným, což by se mohlo odrazit dále na jejich duševním a mravním vývoji. Právo obviněného na spravedlivý proces, zahrnující právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě, přitom není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí, které je zakotveno též v §102 tr. řádu.
14. V posuzované trestní věci přitom byly podle státní zástupkyně splněny podmínky pro to, aby soud nezletilé poškozené v rámci hlavního líčení nevyslýchal, neboť postačovalo, že jejich výpověď byla přečtena. Státní zástupkyně zároveň zdůrazňuje, že výpovědím poškozených byl přítomen obhájce obviněného. Byť je v této věci svědectví poškozených nezletilých základním pramenem, z něhož jsou čerpány zásadní informace k činům obviněného, tedy jde o stěžejní důkazy, nejde o důkazy izolované a osamocené, a to zejména z toho důvodu, že se výpovědi nezletilých v klíčových skutečnostech shodují a skutečnosti sdělované nezletilými poškozenými byly dosvědčeny i dalšími ve věci provedenými důkazy, tzn. že jejich výpovědi nestojí osamoceně. Dle státní zástupkyně tedy nelze dospět k závěru o tom, že by v daném případě bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
15. Státní zástupkyně dále zdůrazňuje, že soudy se taktéž řádně vypořádaly s opakovanými námitkami obviněného stran nevyslechnutí svědků, které navrhoval, ale i stran neprovedení dalšího znaleckého zkoumání osoby obviněného, přičemž soudy dané návrhy pro nadbytečnost zamítly, přičemž své závěry řádně odůvodnily. Soudy tak dostály svým zákonným povinnostem ve smyslu §125 tr. řádu, když jejich postup nemůže být hodnocen jako snaha o jednostranné hodnocení důkazů v neprospěch obviněného.
16. Jako na zjevně neopodstatněnou je podle státní zástupkyně třeba nahlížet na námitku obviněného namířenou proti právní kvalifikaci jeho jednání coby přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se obviněný podle svého tvrzení nemohl dopustit s ohledem na to, že všichni nezletilí již byli v době, kdy jej navštěvovali, výchovně narušeni. Podle státní zástupkyně je třeba zdůraznit, že naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu nevylučuje skutečnost, že poškozené osoby mladší osmnácti let již před závadným jednáním pachatele vůči nim vedly v minulosti nemravný život, neboť pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu postačí, aby jednání pachatele mající znak svádění nebo umožnění vést zahálčivý nebo nemravný život v nich negativní návyky utvrzovalo a posilovalo.
17. Za zjevně neopodstatněnou je podle státní zástupkyně třeba označit i další námitku obviněného, podle níž se nemohl dopustit zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku vůči GGGGG, a to pro absenci násilí. Státní zástupkyně k tomuto uvádí, že trestného činu znásilnění se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Ze skutkové věty výroku rozsudku vyplývá, že nezletilý poškozený GGGGG nejdříve sexuální návrhy obviněného odmítl, načež obviněný uzamkl dveře garáže a dveře v přízemí domu, kde se společně nacházeli, a dále pohrozil poškozenému tím, že ho nepustí domů, resp. že by se nemusel domů také vrátit. Takové jednání je podle státní zástupkyně třeba vnímat jako zjevnou pohrůžku násilí, na kterou reaguje ustanovení §185 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Státní zástupkyně tedy závěrem shrnuje, že soudy učinily na základě řádného dokazování správná skutková zjištění a jednání dovolatele přisoudily odpovídající právní kvalifikaci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo od 1. 1. 2022) ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, tudíž naplněny nebyly. Dovolání obviněného tak státní zástupkyně považuje za zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby Nejvyšší soud toto dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
19. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
21. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
23. Obviněný A. N. ve svém dovolání odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Stalo se tak ovšem v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
24. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
25. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [dříve, tj. do 31. 12. 2021, se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
26. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
27. Ze spisového materiálu vyplynulo, že osobě obviněného lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. Dovolatel však ve svém podání odkázal na dovolací důvod ve znění účinném před platností novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Z právě uvedeného je tedy zjevné, že se obviněný a jeho obhajoba dopustily formálního pochybení stran řádného označení dovolacích důvodů podle v té době účinného znění trestního řádu. Jelikož však námitky dovolatele po obsahové stránce odpovídají platným dovolacím důvodům uvedeným nyní v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání obviněného řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.
28. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
29. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného A. N. splňuje kritéria jím de facto uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou relevantní, tedy formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, pouze zčásti, neboť dovolatel jen jedinou ze svých námitek rozporoval faktické naplnění objektivní stránky přisouzeného trestného činu znásilnění ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 13. Nejvyšší soud na rozdíl od státní zástupkyně naopak neshledal, že by obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku rozporoval též naplnění objektivní stránky přisouzeného trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, jelikož obviněný částí námitek vztahující se k osobnostním rysům nezletilých poškozených, jejich zanedbané výchově a sexuálním zkušenostem, brojí proti procesnímu postupu nalézacího soudu, který nezletilé poškozené nevyslechl v hlavním líčení, ačkoli podle obviněného v důsledku jím zmíněných skutečností nemohl být ohrožen jejich duševní a mravní vývoj. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, jsou pak formálně podřaditelné pouze námitky, v nichž obviněný namítá, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků jemu přisouzeného trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
30. Naproti tomu ve zbylé části mají jeho námitky povahu prosté polemiky se skutkovými závěry obou nižších soudů spočívající v nespokojenosti obviněného s hodnocením důkazů a na nich navazujícími skutkovými zjištěními, která nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a jako takové je tedy nelze podřadit pod žádný z existujících dovolacích důvodů. Obviněný totiž prostřednictvím většiny svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje o zpochybnění veškerých skutkových závěrů učiněných nižšími soudy, přičemž za tímto účelem předkládá vlastní alternativní hodnocení části klíčových důkazů, když veškeré důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu po jím vyžadované změně hodnocení považuje za nedostatečné pro prokázání toho, že se staly skutky popsané ve skutkové větě rozhodnutí nalézacího soudu. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
31. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu totiž nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zcela zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem tomuto zákonnému požadavku dostál, když v odůvodnění svého rozsudku pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel, jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil a proč obviněného uznal vinným předmětnými trestnými činy. Obviněný přitom fakticky ani nenamítá, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu nelze dovodit závěry stran spáchání těchto trestných činů jeho osobou, nýbrž primárně napadá (opětovně) hodnocení provedených důkazů (především svědeckých výpovědí a znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinická psychologie doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc. a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc.) a domáhá se změny nižšími soudy učiněných skutkových zjištění ve svůj prospěch. Za tímto účelem předkládá řadu procesních (resp. skutkových) námitek, jež jsou identické s námitkami, které uplatnil již před soudy nižších stupňů a které byly těmito soudy plně a řádně vypořádány, tedy že svědecké výpovědi nezletilých poškozených nelze pro jejich vzájemnou rozpornost považovat za důvěryhodné, tito svědci vyrůstali v zanedbaném výchovném prostředí a sami mají problematické chování, přičemž zejména u nezletilé poškozené AAAAA rozporuje její důvěryhodnost rovněž s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání její osoby znalkyní z oboru školství a kultura, odvětví psychologie Mgr. Lenkou Čermákovou, výpověď svědkyně K. V. a svědkyně R. D. st. (matky nezletilé poškozené). Obviněný dále předestírá své vlastních úvahy stran výpovědí a jednání nezletilých poškozených AAAAA a GGGGG, na jejichž základě považuje jejich svědecké výpovědi za nevěrohodné. Pravá podstata těchto námitek však směřuje do hodnocení provedených důkazů, jakož i z něj učiněných skutkových zjištění, aniž by tyto nasvědčovaly extrémnímu (zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutkovým stavem. Obviněný rovněž vznáší námitky proti kvalitě znaleckého posudku zpracovaného k jeho osobě, ačkoli tyto námitky byly soudy nižších stupňů opakovaně vypořádány. Takovéto námitky přitom nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022), založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Tato skutečnost je zjevná zejména ve vztahu k obviněným rozporovanému prokázání skutkového stavu stran podávání alkoholu nezletilým poškozeným, šíření pornografie a svádění k pohlavnímu styku, jelikož nad rámec blanketního odmítnutí skutkových závěrů nalézacího soudu obviněný tyto své námitky nikterak konkrétně neodůvodňuje .
32. V kontextu námitek obviněného, jimiž tento brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soudu v Ústí nad Labem v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, především svědeckými výpověďmi, znaleckými posudky, výsledky domovních prohlídek a odbornými vyjádřeními, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Odvolací soud následně, především v bodech 7. až 10. odůvodnění svého rozsudku, opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obviněným prezentované obhajobě. Rozhodně přitom nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že provedené důkazy byly hodnoceny v rozporu s jejich obsahem, pročež jsou skutkové závěry nalézacího soudu nepodložené.
33. V tomto ohledu je na místě zdůraznit zejména tu skutečnost, že závěr o vině obviněného se opírá především o svědecké výpovědi nezletilých poškozených z přípravného řízení, přičemž někteří nezletilí poškození v procesním postavení svědka vypovídali i opakovaně. Oba nižší soudy poté hodnotily svědecké výpovědi poškozených velmi obezřetně ve světle znalecký posudků, které objasnily osobnostní vlastnosti poškozených a jejich způsobilost vnímat, uchovat v paměti a reprodukovat prožité události. Soudy se zvláště podrobně věnovaly hodnocení svědecké výpovědi nezletilé poškozené AAAAA, a to i s ohledem na obviněným namítanou skutečnost, že u její osoby bylo s ohledem na výsledek znaleckého zkoumání a vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Evy Čápové a znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie Mgr. Lenky Čermákové možno shledat důvody pro případný závěr o její snížené věrohodnosti. Nalézací soud proto podrobně a přesvědčivě - především v bodě 66. odůvodnění svého rozsudku - odůvodnil, proč hodnotil její výpověď jako pravdivou, když tato plně korespondovala s provedeným dokazováním, zejména fotodokumentací k domovní prohlídce a svědeckými výpověďmi dalších nezletilých poškozených, např. BBBBB, EEEEE, JJJJJ, LLLLL(pseudonym), MMMMM(pseudonym) a GGGGG. Nalézací soud tedy po důkladném zhodnocení výpovědi nezletilé poškozené AAAAA, ale i dalších nezletilých osob, dospěl k přesvědčivému závěru, že jejich usvědčující výpovědi jsou věrohodné, čemuž odpovídá i fakt, že bylo-li možné tvrzení poškozených ověřit i jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost. Svědecké výpovědi nezletilých poškozených totiž korespondují zejména s výsledky domovních prohlídek, při nichž byly nalezeny jimi popisované erotické pomůcky (na nichž byly rovněž nalezeny biologické stopy, z nichž byly podle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika ztotožněny tři stopy s DNA nezletilé poškozené DDDDD) a se závěry znaleckého posudku znalců doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc. a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc., jimiž byla u obviněného zjištěna porucha sexuální preference, a to sexuální deviace heterosexuální pedofilie a hebefilie, kdy dominantním motivačním faktorem byly sexuálně deviantní erotické zájmy obviněného o nezletilé dívky s tím, že obviněný je schopen i homosexuálních deliktů, a to i s dítětem. Jmenovaní znalci současně vyloučili tvrzení obviněného, že pro svoji zdravotní indispozici nebyl schopen erekce a tedy jsou u něho vyloučeny sexuální aktivity popisované nezletilými poškozenými. Nezletilí poškození zároveň – opět ve shodě se znaleckým posudkem - věrně popsaly penis obviněného a jeho reakce na vzrušivé podněty. Veškeré tyto důkazy přitom podporují výpovědi nezletilých poškozených o jednání obviněného, pro něž byl tento odsouzen, a zároveň a vylučují rozumné pochybnosti o tom, zda se skutky staly. V dané věci lze totiž bez jakýchkoli důvodných pochybností učinit závěr o vině obviněného na základě provedených důkazů, které navzájem tvoří ucelený řetězec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou v souladu, tzn. že tvoří vzájemně souladné, související závěry, kdy je okruh zjištěných přímých a nepřímých důkazů uzavřen a bez důvodných pochybností vede k závěru o vině obviněného, čímž je současně vyloučen závěr jiný.
34. Z pohledu dalších námitek obviněného směřujících proti závěrům znaleckého posudku z oboru oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovanému znalci doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, CSc. a prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc., jeho dodatku a vyjádření jmenovaných znalců, je třeba konstatovat, že i tyto námitky v podstatě směřují do způsobu hodnocení těchto důkazů, přičemž jako takové mohou zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze tehdy, pokud by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem tohoto důkazu. Zde je na místě uvést, že znalecký posudek představuje důkaz jako každý jiný a nelze mu proto přikládat vyšší důkazní hodnotu než jiným důkazům. Naopak i znalecké posudky je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Jinak řečeno, soud se může odchýlit od závěru podaného znaleckého posudku, ovšem svůj postup musí ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnit, přičemž nesmí libovolně nahradit odborný názor znalce názorem vlastním, když znalecký posudek musí hodnotit volně podle svého vnitřního přesvědčení v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu. V nyní posuzované věci přitom bylo na úvaze soudu, zda vysvětlení znalců považuje za dostatečná nebo zda považuje za nutné vypracování dalšího znaleckého posudku, když ovšem bylo zároveň jeho povinností svůj postup řádně a logicky odůvodnit.
35. Takový postup soud druhého stupně realizoval, když v rámci veřejného zasedání vyslechl znalce doc. MUDr. Jaroslava Zvěřinu, CSc. a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc., načež závěry jimi vypracovaného znaleckého posudku hodnotil rovněž v kontextu s jimi písemně vypracovaným dodatkem ke znaleckému posudku a vlastním vyjádřením jeho zpracovatelů v rámci hlavního líčení, když tito byli ke svým závěrům podrobně vyslechnuti a obhajobě bylo umožněno jim klást otázky. Pakliže soud druhého stupně následně dospěl k závěru, že v případě v minulosti vypracovaných znaleckých posudků, jež byly obhajobou předloženy, nejsou závěry v těchto posudcích obsažené - s ohledem na znalci předestřenou možnost vývoje osobnostních rysů obviněného – relevantní, pročež za dané situace neshledal důvody pro vypracování požadovaného revizního znaleckého posudku, nelze v jeho postupu spatřovat nějakou svévoli či libovůli. Zde je na místě zdůraznit, že odsuzující rozsudek nalézacího soudu není založen toliko na výpovědích nezletilých poškozených a závěrech znaleckého posudku, který byl vypracován v přípravném řízení, nýbrž na velmi pečlivém hodnocení všech dalších provedených důkazů, které výpovědi poškozených potvrzují a podporují (viz např. protokoly o domovních prohlídkách, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika atd.). Obecně je třeba zdůraznit, že pouhý nesouhlas obhajoby se závěry znaleckého posudku vypracovaného k osobě obviněného není relevantním důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku. Nejvyšší soud samozřejmě neupírá obviněnému právo předložit za podmínek §110a tr. řádu vlastními silami vyžádaný znalecký posudek (a to i staršího data), nicméně je na soudech nižšího stupně, zda-li takovýto znalecký posudek v rámci důkazního řízení provedou a jakým způsobem jej budou hodnotit, dodrží-li ustanovení o volném hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu a to za předpokladu, že jej nebudou hodnotit svévolně a své závěry důkladně zdůvodní. O takový případ se přitom jedná i v nyní posuzované věci.
36. Obviněný ovšem v situaci, kdy nebyl vypracován revizní znalecký posudek a naopak byly zamítnuty jeho další důkazní návrhy, spatřuje vadu v podobě opomenutých důkazů. V tomto směru však Nejvyšší soud připomíná, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, totiž odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody - prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
37. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Nyní posuzovaná trestní věc není stižena vadou tzv. opomenutých důkazů, poněvadž odvolací soud o všech důkazních návrzích obviněného rozhodl (což ostatně obviněný ani nerozporoval) a své zamítavé rozhodnutí také řádně zdůvodnil, přičemž s tímto zdůvodněním se v plné míře ztotožnil též soud odvolací. K návrhu na doplnění dokazování revizními znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie k osobě obviněného pak konkrétně uvedl, že ve věci byl řádně přibranými znalci doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, CSc. a prof. PhDr. Petrem Weissem, Ph.D., DSc. vypracován písemný posudek, včetně dodatku, k nimž v rámci svého výslechu znalci zodpověděli veškeré dotazy, přičemž v jejich posudku nebyl shledán žádný rozpor ani jakýkoli zákonný důvod, pro který by bylo třeba opatřovat znalecký posudek revizní. Obviněným poukazovaný rozpor, kdy u jeho osoby nebyla při předchozím znaleckém zkoumání zjištěna porucha sexuální preference, byl rovněž znalci vysvětlen tím, že některé rysy se mohou u vyšetřované osoby projevit až později v průběhu jejího života. K obviněným namítané nemožnosti dosažení erekce pak přibraní znalci uvedli, že dovolatel je nepochybně schopen pohlavního styku a nic z toho, co stran jeho chování popisovali jednotliví nezletilí poškození, není vyloučeno v důsledku tvrzené zdravotní indispozice obviněného. Předchozí znalecké posudky, jejichž závěry nevylučují závěry, ke kterým bylo dospěno v rámci znaleckého zkoumání znalci přibranými v nyní posuzované věci, pak nelze považovat za oponentní znalecké posudky, které by vyvracely závěry obou přibraných znalců a vyžadovaly vypracování revizního posudku. K návrhu na doplnění dokazování konfrontací obviněného se svědkem EEEEE pak nalézací soud uvedl, že tento svědek vypovídal zcela ve shodě s ostatními ve věci slyšenými svědky a naopak jediná výpověď, která zůstala zcela osamocená a rozporná, byla výpověď obviněného, pročež nebyl shledán jakýkoli důvod k realizaci obviněným navržené konfrontace.
38. S ohledem na výše uvedené má tedy dovolací soud za to, že nalézací soud se se všemi návrhy na doplnění dokazování vypořádal naprosto komplexně a zcela dostatečně, tyto důkazní návrhy v žádném případě neopomněl a logicky reagoval zejména na výtky zacílené na v tomto řízení zpracovaný znalecký posudek k osobě obviněného, jehož závěry vedly dovolatele k přesvědčení, že je v dané věci třeba zpracovat znalecký posudek nový. Nejvyšší soud se přitom ve shodě se soudy nižších stupňů neztotožnil s námitkou obviněného, že taková potřeba musela vzniknout, neboť ve věci nebyl obhajobou předložen žádný aktuální znalecký posudek, který by bylo možno považovat za oponentní, tzn. že závěry výše jmenovaných znalců a přesvědčivost jejich posudku nebyly relevantně zpochybněny.
39. V závěru svého dovolání dále obviněný namítl, že v daném případě nelze jeho jednání popsané pod bodem 7. kvalifikovat jako přečin šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť odmítá, že by sledování pornografie nezletilým poškozeným úmyslně umožnil, jelikož jim pouze zpřístupnil počítač, přičemž nebyl povinen zabránit jim v přístupu k volně dostupným pornografickým internetovým stránkám. Obviněný tedy touto námitkou odmítl hodnocení důkazů učiněné Krajským soudem v Ústí nad Labem obsažené především v bodě 72. odůvodnění jeho rozsudku, jakož i skutková zjištění na tomto postavená, přičemž nad rámec přednesení vlastní verze skutkového stavu a blanketního popření pravdivosti svědeckých výpovědí dané závěry nalézacího soudu nikterak blíže nerozporuje. Nalézací soud přitom přesvědčivě odůvodnil, proč svědecké výpovědi nezletilých poškozených k předmětnému skutku považuje za věrohodné, a to s ohledem na vzájemnou souladnost těchto výpovědí jak mezi sebou navzájem, tak i ve spojení s dalšími důkazy (zejména výsledky domovní prohlídky učiněné v bydlišti obviněného). Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu v těchto úvahách soudu prvního stupně neshledal žádného pochybení, pročež i tento polemizující názor, byť se jej obviněný pokoušel maskovat jako hmotněprávní námitku, vyhodnotil jako zjevně neopodstatněný, když v námitce obviněného nelze shledat jakékoli tvrzení existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
40. Nejvyšší soud přitom s ohledem na rozsah dokazování provedeného nalézacím soudem nepřisvědčil ani námitce obviněného, že v daném případě nebyly provedené důkazy dostačující pro jeho odsouzení, pročež jej bylo nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo stran žalovaného skutku zprostit podané obžaloby. Za daného stavu lze v souladu s výše uvedeným naopak konstatovat, že oba nižší soudy posuzovaly věrohodnost jednotlivých důkazů důkladně, když obzvláště pečlivě a obezřetně postupovaly při hodnocení četných svědeckých výpovědí jak nezletilých poškozených, tak i dalších osob, které v podstatných ohledech korespondovaly nejen mezi sebou navzájem, ale také s dalšími důkazy (především s výsledky domovních prohlídek, znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními), načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V nyní posuzované věci se tak nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jenž by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
41. Dále obviněný namítl, že především výslech nezletilých poškozených AAAAA, DDDDD a dalších neproběhl před soudem, nýbrž podle §102 odst. 2 tr. řádu byly pouze přehrány obrazové a zvukové záznamy o výslechu nezletilých poškozených a čteny protokoly o jejich výpovědích z přípravného řízení. Nalézací soud si tak podle obviněného nemohl učinit dostatečný obraz o věrohodnosti jejich svědeckých výpovědích a dovolatel sám se nemohl podílet na odstranění nesrovnalostí v těchto výpovědích. Naznačenou stručnou argumentací obviněný napadl správnost takovéhoto procesního postupu soudu s ohledem na své právo na obhajobu.
42. K tomu Nejvyšší soud obecně uvádí, že podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má obviněný právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky, tedy mu musí být alespoň jedenkrát dána příležitost, aby zpochybnil výpověď svědka proti sobě a kladl mu otázky, a to buď v okamžiku jeho výpovědi, nebo v pozdějším stadiu. Pokud je odsouzení obviněného pro skutek v celém rozsahu založeno téměř výlučně na výpovědi svědka, který ho jako jediný přímo usvědčuje a kterého stěžovatel neměl příležitost vyslýchat nebo dát vyslýchat v žádném stádiu trestního řízení, byl postup orgánů činných v trestním řízení znemožňující kontradiktorní postup ve vztahu ke jmenovanému svědkovi v rozporu nejen se základními zásadami trestního řízení, ale i s pravidly spravedlivého procesu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. II ÚS 29/06).
43. Současně je namístě připomenout, že podle §102 odst. 1 tr. řádu je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla již nebylo třeba opakovat. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že v dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v §211 odst. 1 a 2 tr. řádu. Jak je tedy zřejmé z podmínek ustanovení §102 odst. 2 tr. řádu, zákon zde upřednostňuje zájem na ochraně vývoje osoby mladší osmnácti let před zásadami bezprostřednosti a ústnosti (srov. Draštík, A. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 918). Podle §158a tr. řádu současně platí, že je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (tzn. nikoli ve fázi řízení, v níž by již vystupoval obviněný a případně jeho obhájce), a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce.
44. V návaznosti na výše citovaná ustanovení trestního řádu je zřejmé, že z hlediska procesní účinnosti výpovědi konkrétního svědka, jež byla učiněna v přípravném řízení, není bez dalšího nevyhnutelné, aby se jí zúčastnil obhájce a bylo mu tak umožněno klást svědkovi otázky, přičemž jejím užitím jako podkladu pro rozhodnutí nemusí dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, když výjimku může tvořit právě (mimo jiné srov. §211 odst. 1, 2 a 3 tr. řádu; k tomu srov. i závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16) výslech svědka mladšího osmnácti let, provedený za podmínek podle §102 odst. 1 tr. řádu, zejména byl-li tento výslech proveden za podmínek §158a tr. řádu. Zcela nepochybně je totiž třeba respektovat právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které ovšem není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod, tak i ve zvláštní mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu a má přednost před zákonem ve smyslu čl. 10 Ústavy a jíž je Úmluva o právech dítěte (publikovaná pod č. 104/1991 Sb.). Jak již bylo konstatováno shora, v ustanovení §102 tr. řádu se realizuje právě tato zvýšená ochrana dětí v rámci trestního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 8 Tdo 65/2016). Tím spíše je taková výpověď svědka mladšího osmnácti let, jež byla učiněna v přípravném řízení, procesně použitelným důkazem v řízení před soudem, byla-li učiněna ve fázi vyšetřování za účasti obhájce obviněného.
45. V nyní posuzované věci přitom byli nezletilí poškození AAAAA, GGGGG, BBBBB, CCCCC, DDDDD, FFFFF, HHHHH a IIIII v procesním postavení svědka vyslechnuti postupem podle §102 odst. 1 tr. řádu po zahájení trestního stíhání obviněného, a to za přítomnosti jeho obhájce. Pro zahájení trestního stíhání byly dány všechny zákonné podmínky, neboť osoba, která měla být obviněna, byla známá a zahájení trestního stíhání vůči ní bylo možné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 28/1995 Sb. rozh. tr.). Policejní orgán tak byl povinen postupovat tímto způsobem, přičemž úkony byly provedeny kontradiktorně za účelem zachování práva obviněného na spravedlivý proces (ostatně ani obviněný sám přitom těmto úkonům žádnou konkrétní vadu nevytýká, např. stran jejich vlastního průběhu apod.). Pro posouzení procesní účinnosti předmětných důkazů s ohledem na zmíněné omezení kontradiktornosti a střet práva obviněného na spravedlivý proces s právem na zvláštní ochranu dětí pak lze podpůrně doplnit, že pro odmítnutí opakovaného výslechu nezletilých poškozených měly nižší soudy zcela zřetelné důvody s ohledem na povahu spáchaných trestných činů. Jak již bylo zmíněno shora, právo obviněného na spravedlivý proces není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí (srov. §102 odst. 2 tr. řádu). Výpovědi nezletilých poškozených přitom nebyly v dané věci jedinými usvědčujícími důkazy, k čemuž Nejvyšší soud odkazuje na výše uvedené závěry vztahující se k námitkám obviněného namířeným proti hodnocení důkazů. V této souvislosti je namístě zdůraznit, že daná trestná činnost byla spáchána v rámci širších kontaktů obviněného s nezletilými poškozenými, kteří shodně a v některých případech i opakovaně popsali chování obviněného, jeho sexuální požadavky a aktivity, kterých se na nich dopouštěl, přičemž v jejich výpovědích nelze shledat žádných zásadních rozporů. Navíc byl u předmětných výslechů osobně přítomen obhájce obviněného, který tak realizoval jeho obhajobu, v rámci níž mohl případnými námitkami korigovat řádnost realizace předmětných úkonů. Na výše uvedených závěrech pak ničeho nemění ani obviněným poukazovaná skutečnost, že nalézací soud v rámci hlavního líčení přistoupil k osobnímu výslechu nezletilého poškozeného KKKKK, a to za účasti znalců a pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jelikož soud prvního stupně k provedení tohoto úkonu přistoupil po individuálním posouzení potřeby realizace osobního výslechu tohoto svědka pro značné rozpory v jeho jednotlivých výpovědích učiněných v průběhu trestního řízení, zatímco obdobné rozpory v klíčových částech výpovědí ostatních nezletilých poškozených shledat nelze, ačkoli část z nich vypovídala v dané trestní věci rovněž opakovaně.
46. Souhrnně řečeno Nejvyšší soud ve shodě se závěry odvolacího soudu obsaženými především v bodě 7. odůvodnění jeho rozsudku shledal, že procesní postup nalézacího soudu byl v daném ohledu, tedy pokud nezletilé poškozené opakovaně v rámci hlavního líčení nevyslechl a současně jejich výpovědi z přípravného řízení použil jako podklad pro svůj závěr o vině, správným, přičemž k porušení práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo. S ohledem na výše uvedené tak nebylo možné ani této námitce obviněného přisvědčit.
47. Rovněž námitce dovolatele, že jeho jednání popsané pod bodem 13. nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku pro absenci násilí či pohrůžky násilí, kteroužto lze jako jedinou považovat za námitku hmotněprávní a tedy podřaditelnou pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dovolací soud z níže uvedených důvodů nepřisvědčil.
48. Obecně platí, že trestný čin znásilnění je charakterizován dvojím jednáním – jednak násilným jednáním a jednak pohlavním stykem. Objektivní stránka skutkové podstaty daného trestného činu přitom záleží buď v tom, že pachatel násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí jiného k pohlavnímu styku (alinea první), anebo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá).
49. Pohrůžkou násilí se přitom rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoli ihned, nýbrž teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Při srovnání s pohrůžkou bezprostředního násilí je tedy pohrůžka násilí širší, neboť může obsahovat hrozbu, že násilí bude použito s odstupem času. Na rozdíl od loupeže tedy v případě trestného činu znásilnění stačí pohrůžka násilí nikoli bezprostředního (dopisem, telefonicky apod.), nicméně vzhledem k povaze znásilnění, které vyžaduje pohlavní styk, musí na rozdíl od trestného činu vydírání nakonec, byť s odstupem času od pronesené pohrůžky, vždy dojít k osobnímu kontaktu pachatele s poškozenou znásilňovanou osobou, jež se podrobuje dříve pronesené pohrůžce, která již ani nemusí být opakována. Z hlediska naplnění znaku násilí je třeba požadovat, aby šlo o takovou pohrůžku, z níž by bylo patrno, že násilí bude použito, nepodrobí-li se napadená osoba vůli útočníka. Pohrůžka násilí přitom nemusí směřovat přímo proti napadené osobě (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1837 a 1838).
50. Donucením jiného k pohlavnímu styku se rozumí překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu, s ohledem na to, že mu pachatel za použití násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy nedal žádnou možnost odpor projevit. Znak donucení (nucení) představuje nátlak (nebo omezení), který vyvíjí obviněný na vůli poškozeného a vychází ze snahy ovlivnit jeho chování a dosáhnout toho, aby něco konal (trpěl, opomenul) v souladu s představou a požadavky obviněného. Výsledkem násilí nebo pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy je skutečnost, že taková osoba po vyjádření vážně míněného nesouhlasu a projeveném odporu upustí od dalšího vzdoru např. pro zřejmou beznadějnost nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svoji pohrůžku násilí uskuteční.
51. V nyní posuzovaném případě se podle zjištění Nejvyššího soudu ze strany obviněného jednalo o jednání, jež nalézací soud posuzoval ze všech uvedených hledisek. Soud prvního stupně zkoumal naplnění znaku pohrůžky násilí, na něž usoudil z jednání obviněného vůči nezletilému poškozenému GGGGG, který požadavek na poskytnutí orálního pohlavního styku za úplatu opakovaně odmítl. Odpor poškozeného pak obviněný - navzdory opětovnému odmítnutí pohlavního styku - překonal jednak tím, že mu zabránil v odchodu uzamčením místnosti, v níž se obviněný s nezletilým poškozeným nacházeli, a dále pak pohrůžkou, že by se poškozený již nemusel vůbec vrátit domů. Pro závěry o naplnění znaku spočívajícího v užití pohrůžky násilím žádné pochybnosti nevznikají, ježto pohrůžka dítěti dospělou osobou mající značnou fyzickou převahu a opakovaně vyžadující sexuální akt tím, že by se poškozený nemusel vrátit domů, navíc doprovázená uzamčením dveří místnosti, kde se obě osoby nacházejí, je dostatečně silnou hrozbou, která je způsobilá v nezletilém poškozeném vzbudit obavu, že bude uskutečněna. Danou pohrůžku je totiž třeba vždy vykládat se zřetelem na konkrétní okolnosti, za nichž ji poškozený vnímal, a jež plynou z obsahu jeho výpovědi. V tomto směru nelze pominout skutečnost, že poškozený tuto situaci prožíval ve třinácti letech, kdy s ohledem na svůj věk a mentální vyspělost obviněného pojímal jako osobu, které se nemohl bránit, přičemž obviněný nejprve sexuální praktiky požadoval za úplatu, načež po odmítavé reakci poškozeného přistoupil k verbální pohrůžce a uzamčení vstupních dveří. V důsledku uvedeného chování obviněného tak nezletilý poškozený dostal podle vlastních slov strach, že by jej obviněný mohl zabít. S přihlédnutím ke všem těmto souvislostem tak má závěr o tom, že se poškozený obviněného bál a jeho výhrůžky považoval za realizovatelné, zcela objektivní podklad ve výsledcích provedeného dokazování. Význam uvedené pohrůžky násilím nezpochybňuje ani skutečnost, že poškozený se v přítomnosti obviněného zdržoval i po jeho návrzích, ani jeho předchozí návštěvy u něj, jelikož poškozený měl sice povědomí o tom, že obviněný po dalších nezletilých sexuální praktiky za úplatu požaduje a uvedené nemusel vnímat závadně, nicméně do daného okamžiku se zjevně nedomníval, že by jej obviněný do těchto praktik nutil pod pohrůžkou toho, že by se poškozený již nemusel vrátit domů. Z okolností, za kterých k sexuálním praktikám vynuceným ze strany obviněného došlo, vyplývá ničeho, co by nasvědčovalo tomu, že by poškozený jednal dobrovolně, nýbrž šlo o jednání pod vlivem a v návaznosti na celkové chování obviněného vůči němu.
52. Skutková část výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu tedy obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky uvedeného zločinu. Obviněný totiž s nezletilým poškozeným uskutečnil pohlavní styk, a to způsobem srovnatelným se souloží, neboť právě orální styk je nutno takto posoudit (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II., §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 1836 a 1841), přičemž za účelem dosažení svého záměru poškozenému pohrozil násilím. Za situace, kdy učiněná skutková zjištění nevytvářela pochybnosti o zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zahrnujícím všechny shora rozvedené skutečnosti), je třeba uzavřít, že daným skutkem byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pročež nelze námitky obviněného shledat jakkoli důvodnými.
VI.
Závěr
53. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že obviněný A. N. fakticky veškeré své dovolací námitky směřující proti procesu dokazování a zjištěnému skutkovému stavu uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba soudy nižších stupňů se s nimi již řádně vypořádaly. Nalézací soud, jakož i soud odvolací se přitom v nyní posuzované věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat, což bylo oběma nižšími soudy v nyní posuzované věci řádně dodrženo (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
54. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
55. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným rozsudkem vrchního soudu a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným fakticky uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu či písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny (a to ve znění citovaného ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022). Jelikož bylo tedy dovolání obviněného shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu