ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1592.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1592/2022-319
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. N. , narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Martinou Čejkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Francouzská č. 299/98, proti žalované České spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, o 346 073 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 114/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 62 Co 258, 314/2021-282, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 62 Co 258, 314/2021-282, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Žalobkyně sice uvádí vymezení dovolacího důvodu tím, že „s právními závěry předchozích soudů nesouhlasí, neboť je považuje za zcela nesprávné“, ovšem z následné konkretizace je zřejmé, že dovolatelka rekapituluje „časovou posloupnost celého případu“, obsah provedených důkazů, argumentuje, že „až do roku 2014 byla zcela bez zdravotních problémů“, že „nemoc z povolání vznikla v důsledku jejího zaměstnání“, k čemuž přikládá e-mailovou komunikaci, a nakonec sděluje, že lékařským posudkem bylo prokázáno, že „trpěla obtížemi v době zaměstnání na pracovní pozici osobního bankéře, a to v důsledku tohoto zaměstnání“. Protože podstatou takto formulovaného dovolacího důvodu je nesouhlas dovolatelky se skutkovými zjištěními soudů, je s ohledem na výše uvedené zřejmé, že není způsobilý založit přípustnost dovolání.
Namítá-li dále žalobkyně, že odvolací soud neprovedl jí navržené důkazy (vypracování „ústavního“ znaleckého posudku), pak neprovedení navrženého důkazu posuzuje dovolací soud jako tzv. jinou vadu řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Tvrzení žalobkyně o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Porušení zásad spravedlivého procesu sice může založit přípustnost dovolání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1479/2017), ovšem v posuzovaném případě k takovému pochybení nedošlo (viz zejména body 9 a 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž je srozumitelně vysvětleno, proč nebyl navrhovaný důkaz proveden).
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu