ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1145.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1145/2022-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy a žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 470/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 3 Co 63/2021-194, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 28 Co 470/2016-186, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 3 Co 63/2021-194, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále také jako „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 4. 2021, č. j. 28 Co 470/2016-186, rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I) a zástupce z řad advokátů se mu neustanovuje (výrok II).
Vrchní soud v Praze (dále jako „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 8. 2021, č. j. 3 Co 63/2021-194, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [srov. §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud za použití §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srovnej §241b odst. 2 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3711/2016).
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
V posuzované věci odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku i o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. Dovolání proti tomuto rozhodnutí není podle §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. objektivně přípustné (srovnej také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 239/2019).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se v souladu s §241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků.
K tomu je nezbytné podotknout, že Nejvyšší soud eviduje přes 200 řízení o dovoláních žalobce, z nichž drtivá většina je zastavována nebo je dovolání žalobce odmítáno (jen v roce 2021 se jedná například o řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021). V mnohých z těchto řízení se žalobce opakovaně neúspěšně domáhal též osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (např. sp. zn. 27 Cdo 432/2021).
I z obsahu procesního spisu v tomto řízení se podává, že dovolatel opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech zastavována. Takové jednání lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Nejvyšší soud považuje v intencích projednávané věci za důležité také poznamenat, že návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu