ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2647.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2647/2022-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) M. M., narozeného XY, bytem v XY, a b) E. M., narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 1282/16, proti žalovanému K. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem v Pardubicích I, Třída Míru 95, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 96/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2022, č. j. 18 Co 143/2021-294, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 12 C 96/2019-274, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. XY – orná půda, o výměře 4782 m², zapsanému na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok I – dále i jen „pozemek“ nebo „předmětný pozemek“), pozemek přikázal do společného jmění žalobců, kterým uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně 334 750 Kč (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III až V).
Usnesením ze dne 16. 4. 2021, č. j. 12 C 96/2019-280, soud prvního stupně opravil ve výroku II označení pozemku na parc. č. XY.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 18 Co 143/2021-294, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Žalovaný namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016 nebo sp. zn. 22 Cdo 4490/2018 při posouzení priority dělení před ostatními alternativami vypořádání spoluvlastnictví, neboť přístup k pozemku uvažoval jen z hlediska přístupu motorovým vozidlem. Takové využití charakter pozemku neumožňuje. Dovolatel byl nespravedlivě zkrácen na svých majetkových právech.
Podle znaleckého posudku by šlo pozemek rozdělit na pozemky parc. č. XY a parc. č. XY o stejné výměře. Na pozemek parc. č. XY mají žalobci přístup ze svého pozemku parc. č. XY a není nezbytné, aby měli přístup z pozemku obce parc. č. XY. Na pozemek parc. č. XY má žalovaný pěší přístup z pozemku parc. č. XY ve vlastnictví obce. Protože jde o ornou půdu, není přístup motorovými vozidly potřebný. Pozemek parc. č. XY, který není komunikací, žalobci k přístupu motorovými vozidly užívají. Oba nově vzniklé pozemky budou obdělávatelné dosavadním nájemcem a přístupné přes pozemek parc. č. XY. Odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když o přístupu na pozemky uvažoval jen z pohledu přístupu motorovými vozidly, přestože charakter předmětného pozemku využití motorových vozidel ani neumožňuje.
Odvolací soud se podle dovolatele odchýlil i od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2597/2010 při stanovení náhrady, když nevycházel z ceny nemovitostí v době vypořádání.
Přiměřená náhrada má být stanovena podle aktuální hodnoty nemovitosti, při určení její výše nelze vycházet z dva roky starého znaleckého posudku. Nelze odkazovat na to, že nebyla navrhována aktualizace znaleckého posudku; aktualizaci měl zadat soud sám, neboť řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením, při němž soud není vázán návrhy účastníků.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné, protože se odvolací soud při řešení označených otázek neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
K prioritě reálného dělení:
Podle §1142 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné (odst. 1). Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit (odst. 2).
Podle §1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
Podle §1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.
Podle §1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.
Judikatura Nejvyššího soudu je konstantní v tom, že občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné ( §1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě ( §1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz ).
V rozsudku ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006 , Nejvyšší soud uvedl, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku, např. z titulu věcného břemene. K těmto závěrům se dovolací soud přihlásil i v pozdější rozhodovací praxi. O prvotním způsobu vypořádání spoluvlastnictví, tj. o reálném rozdělení společné věci, je třeba uvažovat zejména v případech, kdy se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno u nezastavěných pozemků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018).
Pozemek je obecně dělitelný, je však třeba individuálně posuzovat případy, kdy by v důsledku rozdělení nemohl sloužit účelu, kterému jako celek sloužil ( §1142 odst. 1 o. z. ). Občanský zákoník vylučuje dělení věci, která má jako celek sloužit k určitému účelu, a přikazuje při dělení zemědělských pozemků vytvářet jen účelně obdělávatelné celky ( §1142 odst. 2 o. z. – toto ustanovení se užije jak při zrušení a vypořádání dohodou, tak při rozhodování soudu). Protože jde o tzv. neurčité pojmy, posouzení vždy záleží na úvaze soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 , uveřejněný pod číslem 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , část civilní).
V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu, resp. někdy i přijmout různá řešení sporu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3059/2018 ). Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená; nalézací soudy musí přihlédnout ke všem rozhodným skutečnostem. Dovolací soud by pak úvahy soudů nižších stupňů mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1438/2014 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2746/2009 ).
Odvolací soud uvedl, že u oddělené severní části předmětného pozemku (nově vzniklý pozemek parc. č. XY – poznámka dovolacího soudu) by muselo k zajištění přístupu dojít k zatrubnění části odvodňovacího příkopu a zbudování cesty na pozemku parc. č. XY ve vlastnictví obce XY (tento pozemek je druhem pozemku ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace). Pozemek parc. č. XY ve vlastnictví obce XY nemá charakter veřejné cesty, jde o druh pozemku ostatní plocha – neplodná půda, pozemek je zatravněn a podle platného územního plánu jde o plochu veřejného prostranství a veřejné zeleně s hlavním využitím veřejný prostor přístupný veřejnosti. V severní části má při hranici s předmětným pozemkem šířku pouhých 2,75 m, což je šířka zcela nedostatečná pro průjezd větší zemědělské techniky. Pokud jde o přístup na předmětný pozemek (jeho severní část) z pozemku parc. č. XY, jde o nové tvrzení žalovaného, které v systému neúplné apelace nelze v odvolacím řízení zohlednit. Přístup na jižní část předmětného pozemku (nově vzniklý pozemek parc. č. XY – poznámka dovolacího soudu), kterou požadoval do vlastnictví žalovaný, by byl velmi problematický. Byl by možný pouze po sjezdu vybudovaném žalobcem a), jehož je žalobce a) vlastníkem s právy a povinnostmi mimo jiné sjezd udržovat, včetně průtočnosti propustku pod ním. Sjezd byl povolen k připojení na pozemek parc. č. XY (sjezd spojuje pozemek parc. č. XY s pozemkem parc. č. XY – poznámka dovolacího soudu), na kterém má žalobce a) postaven dům, ne k připojení na předmětný pozemek. V části sjezdu je umístěno dopravní značení, jemuž je třeba se vyhnout (což ztěžuje nájezd na sjezd), a sjezd by mohl být poškozen při průjezdu zemědělské techniky na předmětný pozemek. Tyto skutečnosti a ohled na zásadu minimalizace zásahů do vlastnického práva a předcházení sporům odůvodňují závěr, že žalovaný by neměl zajištěn stálý přístup na pozemek parc. č. XY. Z pozemku parc. č. XY není vybudován sjezd na pozemek parc. č. XY (silnice) a odvolací soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že vybudování sjezdu by bylo finančně náročné a není jisté, zda by s jeho vybudováním souhlasil vlastník silnice.
V posuzované věci se odvolací soud zabýval relevantními okolnostmi projednávané věci a své úvahy o způsobu vypořádání spoluvlastnictví řádně odůvodnil. Vyšel z toho, že předmětný pozemek, který je ornou půdou a k zemědělským účelům je užíván, není dělitelný, protože by k nově vzniklým pozemkům nebyl z hlediska jejich účelné obdělávatelnosti zajištěn stálý přístup, který musí existovat v době rozhodování soudu. S ohledem na charakter pozemku nepovažuje dovolací soud za nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že v současné době, kdy se orná půda obhospodařuje (orba, podmítání, vláčení, sklizeň úrody apod.) za použití motorové zemědělské techniky (např. traktory, secí stroje, kombajny), nikoli za použití lidské síly, nepostačuje pěší přístup k takovému pozemku, aby jej bylo možno řádně užívat k účelu, k němuž je určen a k němuž slouží. Nově vzniklé pozemky by tedy nebylo možno řádně užívat k zemědělským účelům.
Pozemek parc. č. XY ve vlastnictví obce XY, který je podle územního plánu plochou veřejného prostranství a veřejné zeleně s hlavním využitím veřejný prostor přístupný veřejnosti, je veřejným prostranstvím podle §34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), tedy prostorem veřejně přístupným každému bez omezení a bez ohledu na vůli vlastníka. Je tedy bez omezení přístupný i pro žalobce a žalovaného a umožňuje jim přístup na jejich pozemek parc. č. XY (i na oba nově vzniklé pozemky parc. č. XY a parc. č. XY), avšak pouze přístup pěší, nikoli motorovými zemědělskými stroji. Na nově vytvořený pozemek parc. č. XY není možný přístup pro krátkou hranici, která by pro průjezd větší zemědělské techniky nedostačovala. Na nově vytvořený pozemek parc. č. XY by přístup zemědělskou technikou, byť s obtížemi (s ohledem na umístění dopravního značení), možný byl, ale pozemek parc. č. XY je spojen se silnicí (tělesem silnice) na pozemku parc. č. XY sjezdem, který je ve vlastnictví žalobce a) (tento závěr odvolacího soudu nebyl dovoláním zpochybněn) a byl určen jen pro účely napojení pozemku žalobce a) parc. č. XY, na kterém má postaven dům, na silnici. Spojení se silnicí by tedy žalovaný neměl přímo z pozemku parc. č. XY, ale pouze za použití sjezdu ve vlastnictví žalobce a).
Namítal-li žalovaný, že by nově vzniklé pozemky nadále užíval současný nájemce, který by k nim měl přístup přes pozemek parc. č. XY, souhlasí Nejvyšší soud s odvolacím soudem, že zmiňuje-li zákon (§1142 odst. 2 o. z.) zachování přístupu k nově vzniklému pozemku, týká se to přístupu spoluvlastníka, nikoli nájemce (pachtýře), který má v době rozhodování soudu v nájmu (pachtu) sousední pozemky. Je to spoluvlastník, který musí mít do budoucna, bez ohledu na to, kým bude nově vzniklý pozemek užíván, k němu zachován přístup.
Možným přístupem po pozemku parc. č. XY se odvolací soud nezabýval s odůvodněním, že jde o nové, a proto nepřípustné tvrzení v odvolacím řízení. Zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Nejvyšší soud k pozemku parc. č. XY, který je ve vlastnictví žalobce a) a sousedí s předmětným pozemkem z východu, jen na okraj poznamenává, že podle listin, jež jsou součástí znaleckého posudku, jde rovněž o zemědělský pozemek, nikoli o veřejnou cestu, která by žalovanému umožnila přístup na nově vzniklý pozemek parc. č. XY, o který měl zájem.
Pokud jde o pozemek parc. č. XY ve vlastnictví žalobce a), který sousedí s předmětným pozemkem ze západu, tak pokud by i žalobcům zajišťoval přístup k nově vzniklým pozemkům zemědělskou technikou, neměnilo by to nic na závěru, že by nebyl zajištěn přístup zemědělskou technikou k žádnému z nově vzniklých pozemků žalovanému.
S námitkou žalovaného, že byl postupem odvolacího soudu nespravedlivě zkrácen ve svých majetkových právech, dovolací soud nesouhlasí. Odvolací soud postupoval při vyloučení možnosti reálného dělení předmětného pozemku podle zákona a konstantní judikatury Nejvyššího soudu. A žalovanému se dostane v souladu se zákonem za spoluvlastnický podíl na pozemku, o který zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví přichází, přiměřené náhrady.
Protože se odvolací soud při řešení položené otázky neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, není dovolání přípustné.
Ke stanovení přiměřené náhrady:
Ve sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitosti v době jejího vypořádání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004 ).
Podle již ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání; jedná se o nesprávné právní posouzení věci (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016).
V rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012 , Nejvyšší soud vysvětlil, že posouzení, kdy už je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku je nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. V uvedené věci pak dovolací soud poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žádným způsobem nezmiňovala možnou změnu cen nemovitostí a nenavrhovala ani doplnění znaleckého posudku ani případné vypracování revizního znaleckého posudku. Jestliže z obsahu spisu nevyplývaly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí, nelze vytýkat odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, jestliže vzal za základ při určení výše přiměřené náhrady znalecký posudek vypracovaný před jedním rokem.
Ustálená judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby nejpozději po dvou letech od pořízení byl znalecký posudek, jímž byla stanovena cena obvyklá jako základ pro určení přiměřené náhrady, aktualizován. Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že učinit závěr o nutnosti přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku lze učinit i dříve, a to na základě individuálního posouzení s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, jimiž mohou být např. upozornění účastníka na změnu v cenách nemovitostí a jeho návrh na aktualizaci znaleckého posudku nebo skutečnosti vyplývající z obsahu spisu, z nichž je možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí.
V projednávané věci odvolací soud uvedl, že žádný z účastníků v odvolacím řízení netvrdil nové skutečnosti či změnu okolností relevantních pro rozhodnutí o věci po vydání rozsudku soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu odvolací soud i nadále vycházel z ocenění pozemku provedeného znalcem Ing. Pelantem ve výši 140 Kč za m², což je částka o 10 Kč za m² vyšší, než před zahájením soudního řízení požadoval žalovaný za prodej svého spoluvlastnického podílu žalobcům.
Z obsahu spisu je zřejmé, že znalecký posudek byl vypracován znalcem Ing. Pelantem dne 24. 6. 2020 se stanovením ceny obvyklé pozemku ke dni 19. 6. 2020. Rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 10. 5. 2022. Odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jestliže vyšel při stanovení přiměřené náhrady z ceny obvyklé zjištěné znaleckým posudkem, který byl vyhotoven před dobou kratší dvou let od vyhlášení rozhodnutí, za situace, kdy žádný z účastníků neuvedl, že se cena pozemku od doby vyhotovení znaleckého posudku změnila, a z obsahu spisu nevyplynuly ani žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na změny v cenách zemědělských pozemků.
Povinnost soudu aktualizovat znalecký posudek za účelem zjištění ceny nemovitosti nevyplývá z charakteru tohoto řízení, které je řízením, u něhož z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, což umožňuje soudu překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají (§153 odst. 2 o. s. ř.). Skutečnost, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán návrhem, znamená, že není vázán návrhem na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem, než navrhovaným (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 1965, sp. zn. 5 Co 22/65, uveřejněné pod číslem 4/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , část civilní, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004 ). Možné způsoby vypořádání vyplývají z §1147 o. z. Měl-li žalovaný za to, že v mezidobí došlo ke změně ceny pozemku, měl své tvrzení v souladu se zásadou projednací (srovnej §120 o. s. ř.) uplatnit v nalézacím řízení.
Protože se odvolací soud neodchýlil ani při řešení této otázky od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu