ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2744.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2744/2022-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, IČO 00025429, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 C 380/2020-164, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 380/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 4 Co 119/2021-190i, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 70 Co 380/2020-190a, takto:
Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 70 Co 380/2020-190a, vyloučil k samostatnému řízení žaloby pro zmatečnost podané podle §229 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2020, č. j. 17 C 187/2016-151, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 Co 380/2020-164 (výrok I), a poučil účastníky o právu vyjádřit se k názoru soudu, že vyloučené věci náleží do věcné příslušnosti obvodního soudu (výrok II).
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 6. 2021, č. j. 4 Co 119/2021-190i, odvolání žalobce odmítl.
Proti usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním dovolání.
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odst. 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odst. 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odst. 3).
Žalobce s podáním dovolání nezaplatil soudní poplatek za dovolání. Městský soud v Praze poté, co byl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a na ustanovení mu zástupce zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 70 Co 380/2020-190aj, odvolání proti němuž bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 70 Co 380/2021-190ao, pro opožděnost odmítnuto, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání usnesením ze dne 15. 11. 2021, č. j. 70 Co 380/2020-190aq. V něm jej však nesprávně poučil pro případ nezaplacení soudního poplatku o zastavení řízení před Městským soudem v Praze namísto o zastavení dovolacího řízení. Dovolatel soudní poplatek nezaplatil a podáním ze dne 20. 1. 2022 opět požádal o osvobození od soudních poplatků pro všechna dovolací řízení.
K „nové“ žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolání - nijak nedoložené - Nejvyšší soud nepřihlížel.
Z obsahu spisu se totiž podává, že dovolatel od zahájení řízení podává opakovaně žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, aniž by jakkoliv dokládal své majetkové poměry. Tyto žádosti jsou soudy zamítány, či jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (v poměrech projednávané věci srovnej např. usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2021, č. j. 70 Co 380/2020-190b, potvrzené usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 4 Co 120/2021-190k, nebo usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 7. 2021, č. j. 70 Co 380/2020-190t, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 4 Co 273/2021-190ac, dovolací řízení proti posledně jmenovanému usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2022, č. j. 23 Cdo 1439/2022-311, pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání zastaveno). Takové jednání lze označit za obstrukční (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, uveřejněná stejně jako i dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na https://usoud.nalus.cz , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, uveřejněné, jakož i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ).
K tomu je nezbytné podotknout, že i Nejvyšší soud eviduje přes 200 řízení o dovoláních žalobce, z nichž drtivá většina je zastavována nebo je dovolání žalobce odmítáno (jen v roce 2021 se jednalo například o řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021, v roce 2022 například o řízení vedená pod sp. zn. 22 Cdo 1144/2022, 22 Cdo 1145/2022, 23 Cdo 143/2022, 21 Cdo 1251/2022, 30 Cdo 866/2022). V mnohých z těchto řízení se žalobce opakovaně neúspěšně domáhal též osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (např. řízení sp. zn. 27 Cdo 432/2021).
I v projednávané věci podává žalobce dovolání jednak proti usnesení soudu prvního stupně, proti němuž nelze vůbec dovolání podat (viz dále), a jednak proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, o čemž byl žalobce odvolacím soudem poučen.
Nejvyšší soud považuje v intencích projednávané věci za důležité také poznamenat, že návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010).
Za situace, kdy dovolatel – zneužívaje své právo ve smyslu §2 o. s. ř. – podává další nedoložené žádosti o osvobození od soudního poplatku, by soud neměl tomuto postupu poskytnout právní ochranu; k opakovaným a nedoloženým žádostem by proto neměl přihlížet.
Dovolatele vyzval Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 10. 2022, č. j. 22 Cdo 2744/2022-325, které bylo doručeno dne 9. 11. 2022 vložením do domovní schránky, aby soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zaplatil do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení na účet Nejvyššího soudu. Tato lhůta marně uplynula dne 24. 11. 2022. Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srovnej §241b odst. 2 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3711/2016).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , část civilní).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu