ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2353.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2353/2022-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně E. G. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Komenského, proti žalované E. P. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze, Braunerova 514/1, o zaplacení částky 130 320 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 311/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2022, č. j. 75 Co 377/2021-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka má dovolání za přípustné proto, že odvolací soud se při posouzení otázky, „zda byla či nebyla schopna zjistit, že věc má vady rázu statické nedostatečnosti a do jaké míry bylo či nebylo v jejích silách existenci těchto vad odhalit a posoudit“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005, a ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009 (které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách), podle nichž za zjevné vady je možno považovat jen takové, jejichž existence je kupujícímu, popř. objednateli zřejmá na pohled, případně takové vady, jejichž existenci lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Za zjevné vady nelze považovat ty vady, jejichž existenci by musel kupující nebo objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla.
Dovolatelka k tomu argumentuje, že výpověďmi svědků bylo prokázáno, že bez rozsáhlých a odborných zásahů do konstrukcí stavby nebylo možno zjistit, zda věc trpí vadou, odvolací soud přesto uzavřel k její tíži, že mohla při vynaložení obvyklé pozornosti vadu zjistit.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z vlastní, odlišné skutkové verze dovolatele. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci (srovnej např. důvody rozsudku ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, a ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, či důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 3737/2012, uveřejněného pod č. 60/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zde souzené věci jde právě o shora uvedený případ. Právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, vychází ze skutkového závěru soudu prvního stupně převzatého soudem odvolacím, že předmětná vada nemovité věci byla rozpoznatelná již při uzavření kupní smlouvy, neboť vytýkaná vada podlahy byla při prohlídkách nemovitosti patrná a mezi účastnicemi kupní smlouvy byla řešena. Dovolatelka tak zpochybňuje právní posouzení odvolacího soudu prostřednictví vlastní verze skutkového stavu věci, k němuž dospěla cestou vlastního hodnocení provedených důkazů.
Dovolatelka tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, z nichž napadené rozhodnutí vychází. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze (s výjimkou zjevného excesu při utváření skutkových zjištění, jak jej definoval ve své rozhodovací praxi Ústavní soud a o který ve zde souzené věci nejde a dovolatelka jej ani nenamítá). Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a z pozdější doby např. usnesení ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, či ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1342/2022).
Přípustnost dovolání proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu