ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2942.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2942/2021-213
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce P. L. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované Colonnade Insurance S. A. , se sídlem v Lucemburku, rue Jean Piret 1, L-2350, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 61605, podnikající na území České republiky prostřednictvím Colonnade Insurance S. A., organizační složka, se sídlem v Praze 4, Nusle, Na Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04485297, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze, Washingtonova 1624/5, o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 204 500 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 133/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 25 Co 111/2021-179, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 25 Co 111/2021-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 2. 2021, č. j. 57 C 133/2015-131, uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 204 500 Kč od 28. 10. 2015 do 9. 7. 2020 do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění.
2. Žalobce uzavřel dne 3. 11. 2009 se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., smlouvu o financování, jejímž hlavním předmětem bylo poskytnutí úvěru na zaplacení kupní ceny osobního automobilu zn. F. M. (dále jen „vozidlo“). V téže smlouvě bylo s pojišťovnou QBE Insurance (Europe) Ltd. (dále jen „právní předchůdkyně žalované“), za niž jednala úvěrující společnost, sjednáno „pojištění pořizovací ceny GAP s pojištěním spoluúčasti“, ohledně něhož smlouva odkazuje na pojistné podmínky „EuroGAP PREMIUM“ (dále též jen „pojistné podmínky“).
3. V pojistných podmínkách bylo ujednáno, že škodnou událostí se pro účely pojištění rozumí událost, ze které vznikla totální škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění od primárního pojistitele (čl. 3.1.). Pojistnou událostí se rozumí totální škoda, se kterou je spojený vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění z pojištění EuroGAP (čl. 3.2.). Pojištění EuroGAP se vztahuje na finanční ztrátu vypočítanou podle čl. 11, která vznikne pojištěnému v souvislosti s pojistnou událostí za předpokladu, že pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění z primárního pojištění (čl. 5.1.). V případě pojistné události poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši rozdílu mezi limitem pojistného plnění stanoveného podle pojistného programu a vyšší z následujících hodnot: a) hodnota vozidla vypočítaná primárním pojistitelem, b) hodnota vozidla stanovená podle ceníku automobilů Eurotax v den pojistné události (čl. 11.1.). Limitem pojistného plnění je pořizovací cena vozidla, která se po uplynutí 36 měsíců lineárně snižuje o 10 % ročně (čl. 11.2.). Pojistné plnění je splatné do 15 dní od ukončení šetření pojistné události pojistitelem, pokud pojistitel obdržel od pojištěného veškeré požadované doklady, včetně dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem (čl. 11.6.). Pojistitel může snížit nebo zamítnout pojistné plnění v případě, že škodná událost byla posouzena primárním pojistitelem jako totální škoda dříve, než byla škodná událost z tohoto pojištění nahlášena pojistiteli, nebo pokud není pojistiteli umožněno samostatně posoudit škodnou událost z důvodu prodlení pojištěného z hlášení pojistné škodné události nebo z důvodu nakládání se zbytky vozidla (čl. 12.3.). Pojistitel může na své vlastní náklady ustanovit znalce (čl. 12.4.). V době uplatnění nároku na pojistné plnění musí pojištěný pojistitel předložit úplně vyplněný formulář hlášení škodní/pojistné události a předložit všechny doklady požadované v tomto formuláři nebo jinak požadované pojistitelem (čl. 12.6.). Všechny právní vztahy vyplývající z pojištění se řídí platnými právními předpisy České republiky (čl. 14.1.).
4. Dne 29. 10. 2011 bylo vozidlo poškozeno při dopravní nehodě. Primární pojistitel žalobci dne 13. 12. 2011 sdělil, že předpokládané náklady na opravu vozidla převyšují jeho obvyklou cenu, oprava proto není rentabilní a škodní událost bude likvidována formou totální škody. Právní předchůdkyně žalované žalobci dne 6. 12. 2011 potvrdila, že zaregistrovala nahlášení škodní události, a požádala ho o zaslání formuláře pro hlášení pojistné události, řidičského průkazu, adresu místa uložení vozidla, kopie dokladu o nahlášení škodní události policii a další části formuláře pro hlášení pojistné události, kterou lze vyplnit na základě likvidace primárního pojistitele. Žalobce jí dne 8. 12. 2011 zaslal formuláře a další požadované dokumenty. Primární pojistitel dne 22. 3. 2012 žalobci sdělil, že ukončil šetření škodní události a na základě výsledků šetření „odložil nárok bez náhrady“. Jako důvod pro odepření plnění uvedl, že vozidlo nebylo v době dopravní nehody způsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
5. Žalobce dne 12. 10. 2015 prostřednictvím svého zástupce vyzval právní předchůdkyni žalované k vyplacení pojistného plnění. Uvedl, že došlo k totální škodě na vozidle rovné rozdílu mezi pořizovací cenou vozidla a obvyklou hodnotou vozidla v době před pojistnou událostí ve výši 249 417 Kč a že primární pojistitel odmítl pojistné plnění vyplatit s odůvodněním, že vozidlo mělo nadměrně opotřebované pneumatiky. S tím on nesouhlasí, proti primárnímu pojistiteli podal žalobu a s ohledem na vznik nároku na pojistné plnění vyzývá právní předchůdkyni žalované, aby mu poskytla pojistné plnění do 27. 10. 2015. K výzvě byl připojen dopis primárního pojistitele o ukončení šetření pojistné události a žaloba.
6. V roce 2017 byl pojistný kmen právní předchůdkyně žalované převeden na žalovanou.
7. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, č. j. 33 Cm 10/2015-203, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 12 Cmo 165/2019-242, bylo primárnímu pojistiteli uloženo zaplatit žalobci pojistné plnění ve výši 175 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 4. 2012 do zaplacení, neboť se mu nezdařilo prokázat, že vozidlo bylo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Zástupce žalobce dne 9. 6. 2020 oznámil žalované ukončení sporu s primárním pojistitelem a přiložil příslušná rozhodnutí. Žalovaná dne 9. 7. 2020 žalobci sdělila, že ukončila šetření pojistné události a provedla výpočet pojistného plnění, na základě čehož mu vyplatila částku 204 500 Kč, a téhož dne žalobce tuto částku obdržel.
8. Soud prvního stupně poté, co předmětnou smlouvu posoudil jako pojistnou smlouvu podle §2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“ či „ZPS“), vyjádřil názor, že ujednání, podle něhož splatnost dluhu žalované nastane do 15 dnů od ukončení šetření pojistné události, a to za podmínky předložení stanovených dokumentů, neumožňuje jinou interpretaci než tu, že splatnost byla navázána na dvě odkládací kumulativní podmínky podle §36 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), tj. na předložení dokumentů a na ukončení šetření. Podmínku předložení dokumentů, z nichž sporným bylo předložení dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem, shledal splněnou doručením dopisu žalobce ze dne 12. 10. 2015, jehož přílohou byl dopis primárního pojistitele, z něhož vyplynulo, že žalobci se žádného plnění od něj nedostane. Takové sdělení neznamená podle názoru soudu prvního stupně nic jiného, než že žalobce v souladu s pojistnými podmínkami řádně doložil výši pojistného plnění poskytnutého primárním pojistitelem a že tato výše je nulová.
9. Obrana žalované, že pro výpočet pojistného plnění potřebovala znát výši částky, kterou žalobce obdrží od primárního pojistitele, nemá podle soudu prvního stupně oporu v pojistných podmínkách. Z nich se podle něho podává, že vznik povinnosti žalované plnit byl podmíněn nikoliv vyplacením plnění z havarijního pojištění či stanovením jeho výše, nýbrž toliko vznikem nároku žalobce proti primárnímu pojistiteli. Právní předchůdkyni žalované byly ke dni 27. 10. 2015, do kdy byla vyzvána k plnění, známy všechny tři sjednané vstupní údaje pro výpočet pojistného plnění. Argumentace žalované by mohla vést k absurdnímu závěru, že nebude moci stanovit pojistné plnění nikdy, nebude-li primární pojistitel schopen plnit vůbec.
10. Ujednání pojistných podmínek, podle něhož škodnou událostí se rozumí událost, ze které vznikla totální škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění od primárního pojistitele, je podle soudu bezrozporné a je třeba je vykládat podle jazykového vyjádření tak, že vznik nároku na pojistné plnění nebyl podmíněn tím, že primární pojistitel poskytne nenulové pojistné plnění z havarijního pojištění. Jedinou podmínkou vzniku nároku žalobce bylo, aby vznikla totální škoda, která by případně mohla být důvodem pro vznik povinnosti k plnění ve vztahu k primárnímu pojistiteli.
11. Stran splnění podmínky ukončení šetření pojistné události soud prvního stupně konstatoval, že zákon o pojistné smlouvě stanoví v §16 nejzazší možnou dobu trvání šetření v délce tří měsíců po tom, co byla pojistiteli pojistná událost oznámena, a v posuzovaném případě tato doba uplynula dne 6. 3. 2012. Žalovaná podle něho netvrdila žádnou skutečnost, která by odůvodňovala závěr, že šetření bylo znemožněno nebo ztíženo z viny oprávněné osoby, pojistníka nebo pojištěného. Podle pojistných podmínek bylo pojištění finanční ztráty nastaveno tak, že vznik nároku na pojistné plnění i způsob výpočtu jeho výše nebyl přímo závislý na plnění od primárního pojistitele. Skutečnost, že nebylo skončeno řízení o nároku na pojistné plnění od primárního pojistitele, nepředstavuje důvod prodloužení splatnosti pojistného plnění od žalované. Opačný výklad by činil povinnost žalované vést samostatně šetření o pojistné události obsoletním; právní předchůdkyně žalované si dohodla široké možnosti pro vlastní šetření, například si vymínila možnost ustanovit znalce či požadovat po žalobci další blíže neurčené podklady pro zjištění skutkového stavu, žalované tedy nic nebránilo, aby si závěr o hloubce dezénu pneumatik v rámci vlastního šetření učinila sama.
12. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
13. Odvolací soud poté, co zčásti zopakoval dokazování listinami, zjistil z pojistných podmínek EuroGAP PREMIUM, že podle čl. 2.6. totální škoda je taková škoda na vozidle, ze které vznikl nárok na pojistné plnění z primárního pojištění a která je řešena primárním pojistitelem jako „totální škoda“, včetně zničení nebo takové škody, v důsledku níž je neekonomické nebo technicky nemožné uvedení vozidla do původního stavu. Z čl. 3.1. plyne, že škodnou událostí se rozumí událost, ze které vznikla totální škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění od primárního pojistitele. Podle čl. 3.2. pojistnou událostí se rozumí totální škoda, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění z pojištění EuroGAP. Z čl. 5.1. plyne, že pojištění EuroGAP se vztahuje na finanční ztrátu vypočítanou podle čl. 11 těchto pojistných podmínek, která vznikne pojištěnému v souvislosti s pojistnou událostí, za předpokladu, že pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění z primárního pojištění. Z čl. 11.1. plyne, že v případě pojistné události poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši rozdílu mezi limitem pojistného plnění stanoveného podle pojistného programu a vyšší z následujících hodnot: za a) hodnota vozidla vypočtená primárním pojistitelem, za b) hodnota vozidla stanovená podle ceníku automobilů Eurotax v den pojistné události. Z čl. 11.5. plyne, že celkové pojistné plnění z primárního pojištění a tohoto pojištění EuroGAP, včetně jakýchkoliv částek získaných pojištěným z jakéhokoliv jiného zdroje, včetně částky získané z likvidace zbytků vozidla, nepřesáhne pojistnou částku. Z čl. 11.6. vyplývá, že pojistné plnění je splatné do 15 dní od ukončení šetření pojistné události pojistitelem, pokud pojistitel obdržel od pojištěného veškeré požadované doklady, včetně dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem.
14. Z informace Allianz pojišťovna, a. s., o škodné události ze dne 22. 3. 2012 odvolací soud zjistil, že primární pojistitel žalobci oznámil, že ukončil šetření uvedené škodní události na podkladě dopravní nehody ze dne 29. 10. 2011, přičemž na základě výsledku šetření nárok odkládá bez náhrady. Důvodem je skutečnost, že dle znaleckého posudku nebylo vozidlo v době dopravní nehody způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jedná se o výluku z pojištění dle Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel – autopojištění 06, článek III, odst. 1 písm. m). V případě, že by předmětná škodná událost byla likvidní, jednalo by se o finanční totální škodu.
15. Odvolací soud usoudil, že jestli soud prvního stupně založil svůj závěr o splnění podmínky předložit doklad osvědčující plnění primárního pojistitele na tom, že žalobce doložil zprávu od primárního pojistitele se sdělením, že nebude plnit, pak toto sdělení vyložil v rozporu se smyslu, účelem a logikou pojistných podmínek. Zdůraznil, že podle čl. 5.1. pojistných podmínek se pojištění EuroGAP vztahuje na finanční ztrátu vypočtenou podle čl. 11, která vznikne pojištěnému v souvislosti s pojistnou událostí za předpokladu, že pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění z primárního pojištění. Primární pojistitel žalobci sdělil, že pojistné plnění přímo vylučuje, a tuto výluku z plnění nelze považovat za plnění, byť v nulové výši, neboť primární pojistitel žalobci sdělil nelikvidnost škodní události, čímž bylo vyloučeno i naplnění podmínky totální škody. Protože tedy primárním pojistitelem nebyla škodní událost likvidována, nenastala ani podmínka totální škody, pro niž bylo pojištění GAP sjednáno. Jestliže žalobce nedoložil doklad o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem, nesplnil podmínku čl. 11.6. pojistných podmínek, nadto škodná událost nebyla primárním pojistitelem řešena jako tzv. totální škoda, která by vůbec zakládala nárok žalobce na jakékoliv pojistné plnění, tedy nebyla splněna ani podmínka čl. 3.2. Žalobce doložil žalované vznik nároku na plnění od primárního pojistitele teprve doručením dopisu ze dne 9. 6. 2020, teprve tehdy mu proto vznikl nárok na pojistné plnění vůči žalované. Vzhledem k tomu odvolací soud vyhodnotil jako nadbytečné zabývat se tím, kdy a za jakých podmínek žalovaná měla či mohla skončit šetření pojistné události, a řešit otázku případné dřívější splatnosti pojistného plnění.
16. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na to, že žalobce obdržel od žalované částku pojistného plnění dne 9. 6. 2020, tj. téhož dne, kdy mu vznikl nárok na pojistné plnění, žalovaná se do prodlení nedostala.
II. Dovolání a vyjádření k němu
17. Rozhodnutí odvolacího napadl žalobce výslovně v celém rozsahu, podle obsahu však jen ve výroku o věci samé, dovoláním, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného práva dovolacím soudem dosud neřešené, „zda pojistitel je či není oprávněn odepřít výplatu pojistného plnění pro nepředložení neexistujícího dokladu pojištěným“, resp. proto, že odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu.
18. Dovolatel argumentuje, že i když oproti názoru odvolacího soudu primární pojistitel škodnou událost jako totální škodu řešil, jak je zřejmé z jeho dopisu ze dne 22. 3. 2012, leč mimosoudně nedořešil, faktem je, že žalované se skutečně nedostalo „dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem“. Tento doklad však neexistoval z důvodu protiprávního neposkytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění. Dovolatel se táže, zda je spravedlivější, aby pochybení primárního pojistitele šlo k jeho tíži nebo k tíži žalované, a to za situace, že on mimo podání žaloby proti primárnímu pojistiteli nedisponoval žádným jiným právním prostředkem, jak negativní následky jeho pochybení eliminovat, na rozdíl od žalované, která mohla a také měla provést své vlastní šetření a posoudit, zda jí vůči dovolateli vznikl závazek k pojistnému plnění podle čl. 4.1. pojistných podmínek, tedy zda došlo k pojistné události ve smyslu ujednání čl. 3.2. a čl. 2.6. pojistných podmínek, čili zda mu vznikl – byť i nebyl dobrovolně uspokojen – nárok na pojistné plnění od primárního pojistitele.
19. Dovolatel má za relevantní, zda mu vznikl nárok na pojistné plnění od primárního pojistitele, a nikoliv zda a kdy primární pojistitel tento nárok uspokojil. Prosazuje názor, že chtěla-li žalovaná spojit své pojistné plnění nikoliv již se vznikem jeho nároku na pojistné plnění z havarijního pojištění, nýbrž až s jeho uspokojením, měla ve svých pojistných podmínkách - jejichž autorkou je ona sama, pročež by v duchu právního názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem např. v jeho rozsudku ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2757/2016, měla být za ně i ona sama zodpovědná – pojistnou událost vymezit jinak, než jak to učinila v článcích 3.2. a 2.6.
20. Dovolatel brojí proti názoru odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně vyložil sdělení primárního pojistitele ze dne 13. 10. 2015 v rozporu se smyslem, účelem a logikou pojistných podmínek. Namítá, že též pojištění pořizovací ceny vozidla by mělo respektovat obecný účel pojištění, jímž je podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008, úplatné přenesení rizika pojištěného na pojišťovnu. Nemohl-li proto bez své viny dodat neexistující doklad o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem, neopravňovalo to žalovanou nevyplatit mu pojistné plnění z pojištění pořizovací ceny vozidla, naopak žalovaná byla povinna sama provést „šetření nutné ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit“, jak jí ukládá ustanovení §16 odst. 1 ZPS, a pojistné plnění mu poskytnout.
21. Dovolatel rovněž zpochybnil závěr odvolacího soudu, že nedoložil-li vznik nároku na plnění od primárního pojistitele a nesplnil tak podmínky nároku na pojistné plnění z pojištění GAP, je nadbytečné zabývat se tím, kdy a za jakých podmínek žalovaná měla či mohla skončit šetření pojistné události. Argumentuje s odkazem na závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4645/2007, že obdobně jako nelze s pojistným plněním vyčkávat na výsledek trestního stíhání pojištěného, nebylo lze ani s pojistným plněním z pojištění pořizovací ceny vozidla roky vyčkávat na výsledek občanskoprávního řízení vedeného mezi dovolatelem a primárním pojistitelem.
22. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
23. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání zpochybňuje jeho přípustnost, popřípadě důvodnost, skrze námitku, že předložená otázka není způsobilá změnit závěry napadeného rozsudku, neboť řešení otázky prodlení s výplatou pojistného plnění je složeno z několika parciálních posouzení a dovolání směřuje pouze proti jedinému z nich. Prosazuje názor, že pro nárok žalobce na pojistné plnění bylo nutné splnit podmínky, aby primární pojistitel řešil škodní událost jako tzv. „totální škodu“, aby v důsledku totální škody vznikl žalobci nárok na pojistné plnění od primárního pojistitele, aby výše pojistného plnění primárního pojistitele byla jednoznačně stanovena a aby byly předloženy veškeré potřebné doklady osvědčující splnění podmínek, zejména těch, které osvědčují plnění primárního pojistitele.
24. Žalovaná poukazuje na to, že lhůta k ukončení šetření stanovená v §16 odst. 2 a 3 ZPS neběží, je-li šetření pojistitele znemožněno nebo ztíženo z viny oprávněné osoby, pojistníka nebo pojištěného. K tomuto pojistné podmínky stanoví, že pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení šetření pojistné události, pokud pojistitel obdržel od pojištěného veškeré požadované doklady, včetně dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem. Teprve stanovením výše pojistného plnění primárního pojistitele mohlo být skončeno šetření o výši pojistného plnění vypláceného žalovanou.
25. Za podstatné pro posouzení nároku dovolatele žalovaná považuje především ujednání pojistných podmínek v čl. 11.6. a v souvisejícím čl. 12.6. Zdůrazňuje, že podmínky pro založení nároku dovolatele na pojistné plnění byly splněny teprve doručením dopisu jeho právního zástupce ze dne 9. 6. 2020, v němž dokládá výši pojistného plnění stanoveného a vyplaceného primárním pojistitelem. Zdůrazňuje význam závislosti pojištění GAP na primárním pojištění. Pojistnou událostí se pro účely pojištění GAP rozumí totální škoda, při níž vznikl pojištěnému nárok na pojistné plnění z primárního pojištění a která je řešena primárním pojistitelem jako tzv. totální škoda. Výpočet a výplata pojistného plnění je zcela závislá na výsledku šetření primárního pojistitele, včetně šetření, zda je škodní událost likvidní a pojistnou událostí, a na výpočtu pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem. Jeho výše je elementární hodnotou, na jejímž základě je následně stanovena výše pojistného plnění z pojištění GAP. To potvrzuje mimo jiné zásada uvedená v čl. 11.5. pojistných podmínek. V souladu s ujednáním článku 5.1. pojistných podmínek by bez plnění primárního pojistitele ani nevznikla pojistná událost. Primární pojistitel plnění vyloučil a v takovém případě není splněna podmínka pro výplatu pojistného plnění z pojištění GAP.
26. Žalovaná navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
III. Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
28. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud v prvé řadě zabýval otázkou jeho přípustnosti.
29. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
30. Ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. stanoví, že dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
31. Podle §243c odst. 2 o. s. ř. k přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není podle §237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.
32. Z posledně citovaného ustanovení (z jeho smyslu a účelu) vyplývá, že při nesouhlasu jednoho ze členů tříčlenného senátu s odmítnutím dovolání pro nepřípustnost musí být napadené rozhodnutí přezkoumáno věcně, byť podle většiny senátu podmínky přípustnosti dány nejsou. Pak musí následovat dovolací rozhodnutí ve věci samé a vypořádání se s důvody vymezenými v dovolání [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2594/2016 (jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách), a v něm citovanou komentářovou literaturu].
33. Uvedená situace nastala i v nyní posuzovaném případě. Dovolání nemohlo být odmítnuto jako nepřípustné, neboť jeden ze členů tříčlenného senátu s takovým postupem nesouhlasil. Nejvyšší soud proto dovolání neodmítl a rozhodnutí odvolacího soudu podrobil dovolacímu přezkumu, jsa přitom vázán důvodem vymezeným v dovolání (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
34. Formulace otázky, kterou dovolatel předkládá jako dosud judikatorně nevyřešenou, není sama o sobě dost dobře srozumitelná. Z kontextu dovolání, jakož i z právního posouzení odvolacího soudu, proti němuž dovolatel skrze tuto otázku brojí, je však patrno, že dovolatel se táže, zda pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění z pojištění pořizovací ceny GAP, třebaže nepředložil pojistiteli doklad o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem.
35. Otázka, kterou takto dovolatel předkládá, není otázkou hmotného práva ve smyslu §237 o. s. ř. Těžiště řešení této otázky nespočívá ve výkladu obecně závazných právních předpisů, nýbrž ve výkladu konkrétních pojistných podmínek jako součásti konkrétní pojistné smlouvy, tedy ve výkladu smlouvy. To vyplývá jak z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, tak z dovolací argumentace. Nejvyšší soud vysvětlil např. v rozsudku ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020, že pojistné podmínky jsou v režimu zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy a jakkoliv mají kvazinormativní charakter, právní normou nejsou; nejsou ničím víc, než předem připravenou částí pojistné smlouvy, pouhou praktickou formou zjednodušení, racionalizace smluvního procesu. Výklad pojistných podmínek tak není výkladem právního předpisu, nýbrž výkladem právního úkonu, jenž se provádí cestou užití zákonem upravených a judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu blíže vysvětlených interpretačních metod.
36. Nejvyšší soud přitom vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu, není řešením otázky hmotného práva v intencích §237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srovnej usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019, či rozsudek ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4636/2018). Obdobně pak platí, že výsledek výkladu právního úkonu není (nemůže být) řešením otázky hmotného či procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř., v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené (srovnej např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1684/2018, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2631/2021, a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2954/2021).
37. Dovolatel postup odvolacího soudu při výkladu obchodních podmínek zpochybnil a jeho kritika je zčásti opodstatněná.
38. Podle §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
39. Podle §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci (odstavec 3). Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (odstavec 4).
40. Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
41. Nelze přisvědčit námitce, že napadené rozhodnutí je v otázce, co se v pojistných podmínkách rozumí pojistnou událostí, v rozporu se závěrem Nejvyššího soudu přijatým v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2757/2016, podle něhož je třeba při výkladu právního jednání vzít na zřetel zásadu contra proferentem . Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že pravidlo obsažené v §266 odst. 4 obch. zák. může nalézt uplatnění jen za splnění předpokladu, že jde o pojem skutečně nejednoznačný, tj. že projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1 ani podle odstavce 2 ustanovení §266 obch. zák., neboť kombinovat postupy podle §266 odst. 1 a §266 odst. 4 obch. zák. je z povahy věci vyloučeno (srov. již rozsudek ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, a z pozdější doby např. usnesení ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1993/2021, či rozsudek ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020). Proto také v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2757/2016 uložil soudům nižších stupňů, aby se především pokusily odstranit zjevný rozpor v pojistných podmínkách výkladem. Ve zde souzené věci však odvolací soud dospěl k závěru o obsahu pojmu „pojistná událost“ v pojistných podmínkách výkladem podle §266 odst. 2 obch. zák. a výkladový prostředek upravený v §266 odst. 4 o. s. ř. nepoužil (z pohledu jím přijatých závěrů k tomu neměl důvod).
42. Při výkladu pojistných podmínek EuroGap odvolací soud správně vycházel z účelu a smyslu pojištění pořizovací ceny jako pojištění sekundárního, doplňujícího a tudíž závislého na pojištění primárním. Jeho názor, podle něhož povinnost dovolatele předložit doklad o pojistném plnění poskytnutém primárním pojistitelem nebyla (nemohla být) splněna tím, že dovolatel předložil doklad o „nulovém plnění“, totiž o tom, že mu primární pojistitel pojistné plnění z havarijního pojištění pro výluku odepřel, je s účelem uvedeného pojištění a s pravidly logiky v souladu a oproti tomu, jak argumentuje dovolatel, nikterak nekoliduje s obecným účelem pojištění, vymezeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 864/2008 jako úplatného přenesení rizika pojištěného na pojišťovnu.
43. Při výkladu, co je podle pojistných podmínek pojistnou událostí, odvolací soud oproti soudu prvního stupně nepominul článek 2.6., v němž je pro účely pojištění pořizovací ceny GAP definována totální škoda jako taková škoda na vozidle, ze které vznikl nárok na pojistné plnění z primárního pojištění a která je primárním pojistitelem jako „totální škoda“ řešena (podle výkladu odvolacího soudu a v souladu s logikou věci „vyřešena“). Na rozdíl od soudu prvního stupně nezaměňoval pojmy škodná událost a pojistná událost a reflektoval (i když ne bezvýjimečně, srov. níže) rozdíl mezi vznikem práva na pojistné plnění a jeho splatností. Ve zbytku si však při výkladu pojistných podmínek nepočínal dostatečně důsledně.
44. Zákon o pojistné smlouvě vymezuje v §3 pod písm. b) pojistnou událost jako nahodilou skutečnost blíže označenou v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Pro vyřešení otázky, zda a kdy se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dostala do prodlení s poskytnutím pojistného plnění, proto má zásadní význam, kdy nastala pojistná událost, neboť tímto okamžikem vznikla pojistiteli povinnost poskytnout pojištěnému pojistné plnění a pojištěnému vzniklo odpovídající právo. Teprve poté, co toto právo vzniklo, se mohlo stát splatným, a pojistitel se nemohl dostat do prodlení s pojistným plněním dříve, než uplynula příslušná v pojistných podmínkách stanovená (dohodnutá) doba splnění (§563 obč. zák.). V úvahách, co bylo v předmětných pojistných podmínkách pojistnou událostí, je odůvodnění napadeného rozhodnutí zatíženo rozporem.
45. Z argumentace odvolacího soudu na jedné straně vyplývá, že pojistnou událostí („událostí zakládající nárok žalobce na jakékoliv pojistné plnění“) byla totální škoda ve smyslu čl. 2.6. pojistných podmínek, tj. vyřešení škody primárním pojistitelem jako totální. Vedle toho odvolací soud uzavírá, že žalobci vznikl nárok na pojistné plnění vůči žalované (tedy nastala, resp. byla dovršena pojistná událost) teprve tehdy, když jí (doručením dopisu svého právního zástupce ze dne 9. 6. 2020) doložil vznik nároku na plnění od primárního pojistitele. Z toho pak vychází též závěr, že žalobce obdržel od žalované pojistné plnění téhož dne, kdy mu na ně vznikl nárok. V pořadí druhý z těchto vzájemně se vylučujících závěrů přitom odvolací soud založil na argumentu, že jestli žalobce nedoložil doklad o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem, nesplnil podmínku čl. 11.6. pojistných podmínek, aniž se vypořádal s tím, že dikce článku 11.6. nasvědčuje tomu, že předmětem jeho úpravy je splatnost pojistného plnění, nikoliv vznik nároku. Už pro uvedený rozpor nemůže napadené rozhodnutí obstát; je zjevné, že odvolací soud si nezjednal cestou výkladu jasno, co přesně bylo v pojistných podmínkách sjednáno jako pojistná událost.
46. Vedle toho se odvolací soud opomněl vypořádat s články 12.3. a 12.4. pojistných podmínek, zakládajících pojistiteli oprávnění provést za tam stanovených předpokladů vlastní šetření za účelem posouzení škodné události a zjednat za tímto účelem znalecký posudek, na nichž mimo jiné založil své odlišné závěry soud prvního stupně. Bylo třeba posoudit, zda lze z pojistných podmínek se zřetelem na účel a smysl pojištění pořizovací ceny Gap a na logiku věci dovodit povinnost pojistitele v rámci šetření, zda nastala pojistná událost z tohoto pojištění, zjišťovat, zda nastala pojistná událost z primárního pojištění, tedy z pojistného vztahu, jehož není účasten. Nemůže obstát postup při výkladu právního úkonu, který ponechá stranou ujednání, jež nejsou zjevně irelevantní ve vztahu k tomu, co má být výkladem zjištěno.
47. Je též třeba zdůraznit, že v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle §266 odst. 1 obch. zák., je třeba postupovat podle druhého odstavce tohoto ustanovení. Není tedy rozhodné, jak projev vůle vnímá procesní soud, nýbrž jaký význam by projevu vůle zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen (tj. typický účastník v postavení adresáta úkonu, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003). Nezdaří-li se lze projev vůle vyložit ani podle tohoto ustanovení, bude třeba postupovat podle zásady contra proferentem , zakotvené v §266 odst. 4 obch. zák. jak se (předčasně) domáhal dovolatel.
48. Pro úplnost zbývá poznamenat, že námitku, podle níž se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4645/2007, nelze posoudit, není-li vyřešena otázka, zda pojistitel byl povinen předběžně posuzovat otázku vzniku nároku pojištěného vůči primárnímu pojistiteli a tudíž provádět za tímto účelem šetření.
49. Právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, je z uvedených důvodů neúplné a tudíž nesprávné (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud v té souvislosti zdůrazňuje, že nikterak nepředjímá, s jakým výsledkem má být nový, tentokrát úplný výklad proveden.
50. Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se ze spisu nepodávají. Je však třeba podotknout, že přiznává-li soud úrok z prodlení za určitou, konkrétně omezenou dobu, je vhodné pro účely dobrovolného plnění, popřípadě pro účely výkonu rozhodnutí či exekuce tyto úroky vyčíslit (tzv. kapitalizovat).
51. Protože rozsudek odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správný, Nejvyšší soud jej bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), a věc podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
52. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
53. O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu