ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.718.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 718/2021-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně ČEZ ESCO, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1444/2, identifikační číslo osoby 03592880, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalované TOLUP s. r. o., se sídlem v Kutné Hoře, Vocelova 394, identifikační číslo osoby 28453107, zastoupené Mgr. Ing. Ronaldem Khomem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 46, o zaplacení částky 950 816 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 247/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, č. j. 27 Co 115/2020-156, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 052 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, které může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na otázkách „procesního nebo hmotného“ práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Otázkou „posouzení změny původní smlouvy Dohodou“ (viz bod IV. dovolání) dovolatelka ve skutečnosti napadá skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že po skončení uvedeného období vymezeného 1. 4. 2014 až 31. 3. 2016, pro které byla dohodou ze dne 21. 3. 2014 ohledně ceny plynu změněna účastnicemi uzavřená smlouva o sdružených dodávkách plynu ze dne 27. 8. 2013, platí předchozí ujednání o produktové řadě „Plyn fix 24“ a jejím ceníku platném po uvedeném období, které nebylo ničím nahrazeno. Dovolatelka prosazuje vlastní skutkový závěr, že pro žalované období, tedy od 16. 2. 2017 do 11. 5. 2018, nevyplývala cena plynu z ceníku dle produktové řady „Plyn fix 24“, nýbrž z ceníku vyplývajícího z dohody ze dne 21. 3. 2014 (k tomu, že zjištění o obsahu smlouvy, tedy i o ceně žalovaného období, je zjištěním skutkovým srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný pod č. C 812 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5744/2015; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ) .
Taktéž otázkou „posouzení smluvního ujednání…při zařazování žalované(ho) do pásma spotřeby“ dovolatelka napadá skutkové zjištění o sjednané ceně pro žalované období. Odvolací soud učinil zjištění, že zařazení do pásma spotřeby (z čehož se odvíjí cena za každou účtovanou jednotku) „určuje přímo uzavřená smlouva“ a nikoliv skutečná spotřeba (srov. body 9 a 19 napadeného rozsudku).
Podle právní úpravy dovolacího řízení účinné od 1. 1. 2013 nelze dovoláním úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (dále srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4229/2015, nebo ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016, případně nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
V případě otázky částečné neplatnosti ceníku produktové řady „Plyn fix 24“ dovolatelka spatřuje nesprávnost právního posouzení v absenci aktualizace ceníku v souladu s vývojem regulovaných složek ceny (stanovených Energetickým regulačním úřadem zpravidla ke konci kalendářního roku na období jednoho roku), resp. v diskrepanci, která vznikla v důsledku plynutí času a postupně vydávanými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu. Proto má ceník za neplatný nejen v části ohledně ceny regulovaných složek, nýbrž jako celek. Obsahově vystihuje otázku částečné neplatnosti, potažmo oddělitelnosti části právního úkonu.
Nejedná se o otázku, která by nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Úvaha odvolacího soudu o částečné oddělitelnosti vyplývá z bodů 18 a 19 napadeného rozsudku, ve kterých byla zdůvodněna platnost neregulovaných složek ceny (komodity) ceníku „Plyn fix 24“. Tuto otázku odvolací soud implicitně řešil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 481/19) a učinil tak, aniž by se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, uveřejněný pod č. 44/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 993/2015, a rozsudku ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, jakož i důvody rozsudku ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2951/2008, uveřejněného pod č. 35/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), která zdůrazňuje, že při posouzení toho, zda část právního úkonu lze oddělit od ostatního obsahu, je zapotřebí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení účastníci sledovali.
Regulované složky ceny již z povahy věci nemůžou mít vliv na dosažení účelu, který účastnice uzavřením smlouvy o sdružených dodávkách plynu sledovaly (směnu ekonomicky ekvivalentních hodnot), neboť pouze výše neregulovaných složek ceny je určována tržním mechanismem a ceny jednotlivých dodavatelů plynu se liší podle jimi uplatňované obchodní politiky, a proto se odvolací soud neodchýlil při řešení otázky oddělitelnosti části právního úkonu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která byla zmíněna v předchozím odstavci.
Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. též v té části prvního výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, avšak přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům je podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), nepřípustné dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 1. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu