ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.787.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 787/2021-267
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně STAVER Luže s.r.o. , se sídlem v Luži, Zdislav 38, identifikační číslo osoby 03564240, zastoupené Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Jaroměři, Na Cihelnách 9, proti žalované ELKOPLAST CZ, s.r.o., se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 2664, identifikační číslo osoby 25347942, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 157/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 74 Co 86/2019, 74 Co 87/2019-230, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 11. 2020, č. j. 74 Co 86/2019, 74 Co 87/2019-236, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 74 Co 86/2019, 74 Co 87/2019-230, v rozsahu výroků II, III, IV a V, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 11. 2020, č. j. 74 Co 86/2019, 74 Co 87/2019-236, rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 1. 2019, č. j. 20 C 157/2018-168, v rozsahu výroků I, III a IV, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2019, č. j. 20 C 157/2018-187, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Zlíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhá zaplacení smluvních pokut v celkové výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím, jež měly vzniknout v období od 31. 1. 2017 do 28. 11. 2017 v důsledku prodlení žalované s dokončením tří záručních oprav nákladního automobilu, který žalobkyně nabyla od žalované na základě kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2015.
2. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. 20 C 157/2018-168, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 003 060 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1 356 502 Kč za dobu od 22. 12. 2017 do 16. 1. 2018 (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 282 812 Kč (výrok III) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady řízení České republice (výrok IV).
3. Usnesením ze dne 9. 4. 2019, č. j. 20 C 157/2018-187, soud prvního stupně rozhodl o výši náhrady nákladů řízení mezi žalovanou a Českou republikou.
4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 15. 9. 2015 žalovaná jako prodávající s žalobkyní jako kupující uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nákladního automobilu na svoz bioodpadů za kupní cenu 3 317 000 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), resp. 4 013 570 Kč s DPH. Žalovaná ve smlouvě poskytla žalobkyni záruku za jakost automobilu v délce trvání dvanáct měsíců pro použití ke sjednanému účelu, jinak k obvyklému účelu, záruku na hnací motor v délce tří let, záruku na lak vozidla v délce pěti let, garantovanou životnost vozidla v délce minimálně deseti let a bezplatný servis v záruční době. Veškeré záruční doby počaly plynout od data převzetí předmětu koupě kupující, k čemuž došlo v prosinci roku 2015. Žalovaná se dále zavázala nejpozději do dvou pracovních dnů od nahlášení závady kupující nastoupit v místě plnění na záruční opravu a vady odstranit maximálně do pěti pracovních dnů od nastoupení k jejich odstranění. Pro případ prodlení žalované s dokončením záruční opravy si strany smlouvy ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z celkové ceny plnění bez DPH za každé nedodržení termínu, za každý i započatý den prodlení s dokončením záruční opravy. Dne 9. 12. 2016 se strany smlouvy dohodly na prodloužení záruční doby o tři měsíce.
5. Dne 23. 1. 2017 oznámila žalobkyně žalované tři vady vozidla (vadu na nosiči kontejnerů a dvě vady na hydraulické ruce). Dále dne 17. 2. 2017 žalobkyně žalované oznámila vadu laku na kovové konstrukci kontejnerové nástavby a dne 28. 2. 2017 vytékající olej u pístnice. Dne 27. 4. 2017 odstranila žalovaná vady oznámené žalobkyní ve dnech 23. 1. 2017 a 28. 2. 2017. Vadu oznámenou dne 17. 2. 2017 žalovaná odstranila dne 5. 2. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuznávala existenci vady laku kontejnerové nástavby, nechala žalobkyně k posouzení povahy této vady u znalce Bc. Daniela Pýchy zpracovat znalecký posudek, jenž dospěl k závěru, že před lakováním dané části automobilu nebyly dodrženy potřebné technické postupy, a lakování proto nevyhovuje příslušným technickým normám. Za zpracování znaleckého posudku žalobkyně zaplatila znalci částku 3 060 Kč.
6. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v záruční době řádně oznámila žalované vady automobilu. V případě první záruční opravy byla žalovaná v prodlení od 1. 2. 2017 do 27. 4. 2017, a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 570 524 Kč. V případě druhé záruční opravy byla žalovaná v prodlení od 28. 2. 2017 do 5. 2. 2018, přičemž v žalobou vymezeném období (končícím dnem 28. 11. 2017) vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 817 716 Kč. V případě třetí záruční opravy byla žalovaná v prodlení od 9. 3. 2017 do 27. 4. 2017 a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 331 700 Kč. Celkově tak žalobkyni v žalobou vymezeném období vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 719 940 Kč, jelikož ale žalobkyně žádala zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 2 000 000 Kč, zavázal soud prvního stupně žalovanou k úhradě této částky. Dále soud prvního stupně zavázal žalovanou k úhradě částky 3 060 Kč, kterou žalobkyně uhradila za zpracování znaleckého posudku Bc. Pýchy v souvislosti s uplatněným nárokem, a která tak dle soudu prvního stupně představovala příslušenství žalované částky.
7. K odvolání žalované proti rozsudku a usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 23. 11. 2020, č. j. 74 Co 86/2019, 74 Co 87/2019-236, odmítl odvolání žalované proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výrocích I a IV jej potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku III jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 261 871,38 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni náklady řízení před odvolacím soudem (výrok V rozsudku odvolacího soudu).
8. Odvolací soud zopakoval dokazování třemi fotografiemi, které žalovaná navrhla k prokázání skutečnosti, že předmětný automobil nebyl žalobkyní užíván ke sjednanému účelu. Odvolací soud ovšem z uvedených fotografií neučinil žádná skutková zjištění, neboť z nich nebylo dle jeho názoru zřejmé, že by se týkaly předmětného automobilu.
9. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, které považoval za správné. K námitce žalované týkající se neurčitosti návrhu na zahájení řízení, pak uvedl, že žalobkyně za každý den prodlení v rozhodném období žádala 0,2 % z kupní ceny bez DPH, z čehož bylo zřejmé, že za každý z 302 dnů prodlení žádala zaplacení stejné částky 6 622,516 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků II, III a IV napadla žalovaná dovoláním, ve kterém namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1329/2019), pokud neshledal neurčitost návrhu na zahájení řízení spočívající v tom, že žalobkyně uplatnila vícero nároků na zaplacení smluvní pokuty, avšak ke každému jednotlivému nároku samostatně nevyčíslila částku, kterou požaduje zaplatit. Dále žalovaná namítla, že se odvolací soud dopustil libovůle při hodnocení důkazů, když neučinil žádná skutková zjištění z fotografií, které žalovaná navrhla k prokázání skutečnosti, že žalobkyně nepoužívala předmět koupě k účelu, na nějž se vztahovala záruka za jakost.
11. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Ve vztahu k námitce žalované o neurčitosti návrhu na zahájení řízení pak žalobkyně uvedla, že uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty za období od 31. 1. 2017 do 28. 11. 2017, přičemž pokud se v tomto období vyskytovalo více vad současně, uplatňovala smluvní pokutu pouze jednou.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.).
13. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., a dále se proto zabýval jeho přípustností.
14. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
15. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Namítá-li žalovaná, že se odvolací soud dopustil libovůle, pokud z žalobkyní předložených důkazů neučinil žádná skutková zjištění, zpochybňuje tím hodnocení důkazů odvolacím soudem, které v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu v účinném znění nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020). Uvedená námitka proto nemůže ani založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
17. Dovolání je však podle §237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky náležitostí žaloby podle §79 odst. 1 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
20. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
21. Ve vztahu k otázce náležitostí návrhu na zahájení řízení dle §79 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že veškeré náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 374/2013). Petit žaloby společně s vylíčením skutku (skutkového děje) je rovněž určující pro vymezení předmětu řízení, k němuž se vztahují účinky zahájení řízení a později účinky soudního rozhodnutí. Náležitá formulace petitu žaloby je tak rozhodující i pro posouzení rozsahu právní moci rozhodnutí nebo existence překážky litispendence (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1692/2009, nebo ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018).
22. Jestliže žalobkyně požaduje, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4726/2015). K objektivní kumulaci nároků dochází i v případě, že žalobce v žalobě žádá zaplacení smluvní pokuty vzniklé v důsledku opakovaného porušení téže smluvní povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4380/2011, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2127/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3647/2015).
23. V nyní projednávané věci žalobkyně žádala o zaplacení smluvní pokuty vzniklé v důsledku prodlení s dokončením záručních oprav vad předmětu koupě, které žalovaná postupně vytkla ve dnech 23. 1. 2017, 17. 2. 2017 a 28. 2. 2017. Z ujednání o smluvní pokutě obsaženého v kupní smlouvě ze dne 15. 9. 2015 vyplývá, že žalobkyni měl náležet samostatný nárok na zaplacení smluvní pokuty za každé nedodržení termínu opravy. Žalobkyně tudíž žalobou v nyní projednávané věci uplatnila celkově tři nároky na zaplacení smluvní pokuty. Souhrn výše těchto jednotlivých nároků v žalobkyni vymezeném období, tj. částka 2 719 940 Kč, ovšem převyšuje částku 2 000 000 Kč uplatněnou žalobkyní v žalobním návrhu. Nedostatek žaloby tudíž spočívá v tom, že z ní není zřejmé, jaké konkrétní nároky na zaplacení smluvní pokuty a v jaké konkrétní výši žalobkyně požaduje zaplatit. Žalobkyně tak v žalobě řádně nevymezila předmět řízení, o kterém by soud měl rozsudkem rozhodovat. V důsledku toho není pro případná další řízení mezi týmiž účastníky (či jejich právními nástupci) možno posoudit otázku účinků právní moci rozhodnutí či existenci překážky litispendence, popřípadě v probíhajícím řízení hodnotit související procesní otázky (např. změnu žaloby). Dospěl-li odvolací soud naproti tomu k závěru, že podaná žaloba uvedeným nedostatkem spočívajícím v její neurčitosti netrpí, je jeho právní posouzení nesprávné.
24. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení takovou vadou zatíženo nebylo.
V. Závěr
25. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II, včetně navazujících výroků III, IV a V o nákladech řízení, podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 o. s. ř. také rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroků I, III a IV, včetně závislého usnesení o výši náhrady nákladů řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
26. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
27. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu