ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3719.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3719/2020-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Š. F., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem Údolní 222/5, Brno, proti žalovanému: V. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Alešem Dvorským, advokátem se sídlem Kopečná 987/11, Brno, za účasti: UNIQA pojišťovna, a. s. , se sídlem Evropská 810/136, Praha 6, IČO 49240480, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 70.462 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2115 C 10/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2020, č. j. 44 Co 49/2020-241, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1. 2020, č. j. 2115 C 10/2016-230, zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. 44 Co 49/2020-241, potvrdil usnesení městského soudu a nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyni byla řádně doručena výzva k zaplacení soudního poplatku s poučením, že nebude-li zaplacen ve stanovené lhůtě, bude odvolací řízení zastaveno, jak se později stalo. Postup soudu prvního stupně tedy byl zcela správný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž předestřela otázku doručování prostřednictvím elektronické pošty a její poruchy, neboť k nezaplacení soudního poplatku nedošlo jejím zaviněním, když neobdržela e-mailovou korespondenci od svého zástupce, protože došlo ke zhroucení poštovního serveru. Touto otázkou se odvolací soud nezabýval. Podle dovolatelky odkazující na judikaturu Ústavního soudu měla být výzva k zaplacení soudního poplatku adresována i přímo jí, nikoli jen jejímu právnímu zástupci. Navrhla proto, aby Nejvyšší soudu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a umožnil dovolatelce zaplatit soudní poplatek.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku byla vyřešena jinak.
Otázka, komu má být doručována výzva k zaplacení soudního poplatku, respektive otázka zastupitelnosti při jeho placení (srov. dikci ustanovení §50b odst. 4 písm. a/ o. s. ř.), je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena tak, že výzva se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, uveřejněné pod číslem 1/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, shodně pak též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2015, ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5450/2015, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2214/2016, ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2786/2016, nebo ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4422/2018. Dřívější judikatura Ústavního soudu odlišně řešící doručování výzvy v občanském soudním řízení a ve správním soudnictví byla překonána nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (uveřejněným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 193, ročník 2007). Ve vztahu k občanskému soudnímu řízení Ústavní soud již v usneseních ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. I. ÚS 590/02, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, deklaroval ústavní konformitu shora citované judikatury Nejvyššího soudu a na tomto názoru setrval i nadále – viz např. usnesení ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 1597/12, ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3182/13, ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 3165/19, nebo ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1090/20. Srov. též shodné závěry odborné literatury – LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, komentář k §50b, č. II; JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k §50b; SVOBODA Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k §50b, marg. č. 13; WALTR, Robert. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, komentář k §9; VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015, komentář k §9.
Na řešení otázky neobdržení emailové korespondence žalobkyní od jejího advokáta rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a nemá tudíž na správnost rozhodnutí odvolacího soudu i postupu soudu prvního stupně žádný vliv.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu