ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3728.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3728/2020-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce nezl. AAAAA (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, zastoupeného F. P., otcem žalobce, narozeným XY, bytem XY, proti žalovanému V. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Palíkovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, PSČ 736 01, o vyklizení družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 320/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2020, č. j. 11 Co 143/2020-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 61 C 320/2018-77, zamítl žalobu o vyklizení bytu č. XY o velikosti 1+1 s příslušenstvím v domě č. p. XY na ulici XY, stojícím na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, obci XY (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním otevřenou otázku, zda V. H. (dále jen „V. H.“) nabyla družstevní podíl (s nímž je spojeno právo nájmu dotčeného bytu) v dobré víře, že jej nabývá od oprávněné osoby, a zda jej následně držela v dobré víře, že je členkou bytového družstva a „majitelkou“ družstevního podílu, po dobu nejméně tří let, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 318/2016, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3735/2013, či ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 81/2017, a v nich citovanou judikaturu).
[5] Odvolací soud při hodnocení dobré víry správně přihlédl ke všem okolnostem případu, tyto okolnosti hodnotil z objektivního (nikoliv ze subjektivního) hlediska a vzal v úvahu, zda při běžné opatrnosti neměla, resp. nemohla mít držitelka pochybnosti o tom, zda jí „věc“ (družstevní podíl) patří. Zohlednil i to, že V. H. nabyla družstevní podíl na základě smlouvy uzavřené prostřednictvím realitní kanceláře a zaplatila za něj částku odpovídající hodnotě tohoto podílu. Před převodem si V. H. u družstva ověřovala, zda převodkyně (M. M.) „vlastní“ podíl a svědčí jí členství.
[6] V souladu s ustálenou judikaturou pak soudy nižších stupňů posoudily i otázku, zda dobrá víra V. H. nebyla zpochybněna tím, že ji v roce v roce 2010 navštívil osobně (a následně ji i jednou telefonicky kontaktoval) otec dovolatele s tím, že požaduje finanční vyrovnání pro syna. Jejich podrobně odůvodněnému závěru (srov. s. 5 rozsudku soudu prvního stupně, resp. s. 4 a 5 rozsudku odvolacího soudu) nelze ničeho vytknout.
[7] Správným (a ustálené judikatuře odpovídajícím) je pak i závěr, podle něhož V. H. družstevní podíl k 1. 1. 2012 nabyla vydržením, a dne 19. 2. 2016 jej převedla jako jeho vlastník a člen družstva na žalovaného.
[8] Posouzení dobré víry V. H. učiněné odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) nelze v žádném případě považovat za zjevně nepřiměřené (k předpokladům, za nichž Nejvyšší soud přezkoumává posouzení dobré víry držitele učiněné soudy nižších stupňů viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3071/2012, či ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1449/2013, či ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1195/2020).
[9] Přípustným dovolání nečiní ani otázka „konkurence titulů“ – vydržení třetí osobou (V. H. k 1. 1. 2012) a konstitutivního rozsudku o nabytí vlastnického práva (dle obsahu dovolání dovolatel odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2012, č. j. 54 C 101/2010-70, jímž bylo určeno, že dovolateli připadá členský podíl v Bytovém družstvu XY, který nabyl právní moci dne 30. 4. 2013). Jak se totiž podává výslovně z §159a odst. 1 o. s. ř. a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, rozhodnutí, byť konstitutivní, neváže toho, kdo nebyl účastníkem řízení (v tomto případě V. H.), a nemůže se tudíž dotknout práv V. H. (vlastnického práva nabytého vydržením) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2675/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2209/2015].
[10] Taktéž otázku délky vydržecí doby vyřešily soudy nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010), když správně reagovaly i na požadavky Ústavního soudu, vyslovené v nálezu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2000/18.
[11] V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 byl podíl považován za jinou majetkovou hodnotu podle §118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Při úvaze o analogické aplikaci právní úpravy vydržení (§134 obč. zák.) přitom nelze přehlédnout, že podíl v obchodní korporaci se svojí povahou (i v právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) blížil k movitým věcem. Řečené pak platí i pro podíl v bytovém družstvu, s nímž bylo spojeno právo nájmu konkrétního bytu.
[12] Nejvyšší soud si je vědom skutečností, popisovaných Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2000/18, odst. 35, a sám z nich ve své judikatuře vychází (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněný pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019).
[13] Nicméně při posuzování délky vydržecí doby nelze přehlédnout rozdíly mezi vlastnictvím bytové jednotky (tedy věci nemovité) a „vlastnictvím“ podílu v bytovém družstvu.
[14] Právo k družstevnímu podílu se nezapisuje do veřejného seznamu (oproti vlastnickému právu k bytové jednotce) a jeho vznik není na takový zápis vázán. Postavení člena bytového družstva je – oproti postavení vlastníka bytové jednotky – slabší. Členu bytového družstva svědčí k bytu toliko nájemní právo, byt sám je ve vlastnictví družstva. Člen bytového družstva navíc může být za splnění zákonných předpokladů vyloučen z bytového družstva, a ztratit tak (spolu s nájemním právem k bytu) právo disponovat s družstevním podílem.
[15] Pojetí, podle něhož je třeba pro účely vydržení považovat podíl v bytovém družstvu za věc movitou (resp. aplikovat na něj právní úpravu vydržení věcí movitých), potvrdil i legislativní vývoj. Nový občanský zákoník totiž upravuje podíl v obchodní korporaci, včetně podílu v bytovém družstvu, jako věc nehmotnou movitou [srov. §498 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 28]. Vydržecí doba činí podle §1091 odst. 1 o. z. tři roky.
[16] Lze dodat, že obecně není vyloučeno, aby právo užívat bytovou jednotku (či jinou nemovitost) bylo spojeno i s podílem ve společnosti s ručením omezeným, popř. s podílem v akciové společnosti. Přitom není pochyb, že kmenový list či akcie jsou věcmi movitými, a vydržení vlastnického práva k nim se řídí – bez ohledu na povahu práv s nimi spojených – úpravou movitých věcí.
[17] Nejvyšší soud proto setrvává na závěru, podle něhož se na podíl v bytovém družstvu i za účinnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 aplikovala (analogicky) právní úprava vydržení věcí movitých.
[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 1. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu