ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.463.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 463/2022-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce P. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, PSČ 708 00, proti žalované Tělocvičné jednotě Sokol Moravská Ostrava 1 , se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1918/46, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 00576581, zastoupené Mgr. Adrianou Stiborkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o povinnosti umožnit žalobci tréninky v dopoledních hodinách, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 191/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2021, č. j. 11 Co 92/2021-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 10. 2020, č. j. 25 C 191/2020-28, připustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 10. 10. 2020 v bodě b) a c) [výrok I.], nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 10. 10. 2020 v bodě a) a d) [výrok II.], zamítl žalobu, aby žalovaná umožnila žalobci pravidelné tréninky v prostorách oddílu vzpírání třikrát týdně (pondělí, středa, pátek) v dopoledních hodinách od 8:30 do 11:30 hodin, a to i bez odborného dohledu trenéra, přičemž tato povinnost neplatí po dobu účinnosti epidemiologických opatření v souvislosti s virem Covid-19 nařízených Ministerstvem zdravotnictví ČR nebo z jiných mimořádných důvodů (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
[2] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem odvolání žalobce směřující proti I. a II. výroku rozsudku soudu prvního stupně odmítl (první výrok), rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy, neboť nárok uplatněný v žalobě nelze podřadit pod žádné z řízení vyjmenovaných v §9 odst. 2 o. s. ř. zakládajících věcnou příslušnost krajských soudů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Zejména nejde o statusovou věc právnické osoby ve smyslu §3 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (k vymezení pojmu statusová věc právnické osoby v procesním právu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, nebo ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1435/2019), ani o spor mezi obchodní korporací a jejím členem vyplývající z účasti na obchodní korporaci ve smyslu §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. (k vymezení těchto sporů srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, uveřejněné pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5845/2017). Odkazuje-li dovolatel v této souvislosti na znění žaloby změněné podáním ze dne 10. 10. 2020, pomíjí, že soud prvního stupně změnu žaloby nepřipustil.
[5] Ve zbývající části dovolání nesplňuje náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř.
[6] Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[7] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[8] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[10] Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, … a zároveň se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
[11] Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, odmítl).
[12] Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
[13] Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu).
[14] Z dovolání (posouzeného z obsahového hlediska) není patrné, při řešení které konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a o jakou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se má jednat, ani jaká konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu