ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.1107.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 1107/2022-1019
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) H. B. , narozené XY, bytem v XY, b) K. Č. , narozené XY, bytem v XY, a c) K. S. , narozené XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za účasti 1) obce R. , identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY, a 2) M. K. , narozeného XY, bytem v XY, o převod jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 149/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-955, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním, oprávněným rovným dílem, na náhradě nákladů řízení částku celkem 22 956,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5.
III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z nich.
Odůvodnění:
1. V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu, výrokem pod bodem I., byl rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 C 149/2018-544, potvrzen v napadené části výroku II., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (vzniklého oddělením od pozemku parc. č. XY v k. ú. XY dle tam označeného geometrického plánu), jakož i ve výrocích pod body III. (odkaz na připojený geometrický plán), VII. a VIII. (jimiž bylo rozhodnuto o nákladech státu a vedlejších účastníků řízení), změněn ve výrocích IV., V. a VI. (o nákladech řízení mezi účastníky) a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněné závěry, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami s nárokem na převod jiných zemědělských pozemků (dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů). Dovodil, že postup žalované při uspokojování daného restitučního nároku vykazuje známky liknavosti a svévole a jsou tak naplněny předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě na převod pozemků z vlastnictví státu i bez jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky náhradních pozemků. Hodnota požadovaných náhradních pozemků nepřevyšuje zůstatek restitučního nároku. U pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (jeho části oddělené geometrickým plánem), jenž zůstal předmětem řízení, nejsou dány překážky převoditelnosti na jinou osobu (ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. či zákona č. 503/2012 Sb.) a nejde o pozemek k danému účelu nevhodný.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu všech jeho výroků, podala dovolání žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“), spatřujíc přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázce v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, „zda žádost obce, která v materiálním smyslu splňuje zákonem stanovené podmínky pro bezúplatný převod pozemku podle §7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž na úrovni obce probíhá proces změny územního plánu za účelem vyhovění požadavků tohoto zákona i ve smyslu formálním, a současně je u této obce zcela evidentní veřejný zájem obce, resp. jejích občanů, na rozvoji území obce, představuje překážku převoditelnosti pozemku na oprávněnou osobu“. Dle mínění dovolatelky odvolací soud posoudil žádost obce o bezúplatný převod pozemku ryze formálně a nezohlednil konkrétní veřejný zájem ani individuální okolnosti dané věci, vycházel-li sice z platného územního plánu, dle nějž předmětný pozemek dosud není určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, jíž ovšem obec na pozemku hodlá zřídit a k tomu již činí i „příslušné kroky“, včetně jednání o změně územního plánu a podání nové žádosti o bezúplatný převod pozemku, o které dosud nebylo rozhodnuto.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl (dle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
5. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
6. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. K dovolatelkou kladené otázce sluší se předně odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu obecně postihující problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku dle zákona č. 229/1991 Sb. (srov. např. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reflektující i nálezovou judikaturu Ústavního soudu – srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) a k tomu i zkoumání „vhodnosti“ (převoditelnosti) pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (tam, kde postup žalované či jejího předchůdce nesl znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace).
8. Vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., jest rozumět pozemky, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. §11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).
9. K potenciální (ne)zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky náhradních pozemků, potažmo nemožnosti uzavřít smlouvu o jeho převodu s oprávněnou osobou v situaci, kdy bylo uplatněno právo na jeho přednostní převod ze strany obce dle zvláštního právního předpisu (§11a odst. 13 zákona o půdě, ve znění účinném od 1. 11. 2019), konkrétně §7 nebo §10 zákona č. 503/2012 Sb., srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, či ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1497/2020).
10. Pro posouzení (a vydání požadovaného rozhodnutí, jež je v daném případě povahy konstitutivní), je-li oprávněnou osobou k bezúplatnému převodu žádaný pozemek jako náhradní vhodný, je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (srov. §154 odst. 1 o. s. ř. a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2893/2018, ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020).
11. Jestliže odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění, že předmětný zemědělský pozemek (geometrickým plánem oddělená část v podobě parc. č. XY v k. ú. XY) ve vlastnictví státu a v příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu (co do druhu orná půda) není určen územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury (a že tedy není dána překážka jeho převoditelnosti ani ve smyslu §6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) a že žádosti obce o bezúplatný převod pozemku (s odkazem na §7 zákona č. 503/2012 Sb.) nebylo vyhověno, je jím učiněná konkluze o zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky, potažmo jeho převoditelnosti žalobkyním (oprávněným osobám) za účelem uspokojení jejich restitučního nároku konformní s ustálenou rozhodovací prací dovolacího soudu.
12. Za nezměněného stavu (dle platné územně plánovací dokumentace v době vydání napadeného rozhodnutí) není posouzení odvolacího soudu v rozporu ani s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu řešící otázku kolize restitučního nároku s právem obce na bezúplatný převod pozemku do vlastnictví (dle §7 zákona č. 503/2012 Sb.), jestliže zde takové právo obce není (dle platné územně plánovací dokumentace není pozemek určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ve smyslu odkazovaného ustanovení a jiná „výluka“ z převoditelnosti se ani netvrdí). Rozhodnutí je tedy v souladu i se shora odkazovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je (v případě obcí podané žádosti) nutno se zabývat tím, zda a z jakého důvodu obec na podané žádosti trvá a zda její žádosti ze strany státu bude moci býti vyhověno (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019).
13. Odvolací soud dostál i judikaturou formulovanému požadavku na individuální posouzení, zabýval-li se možnými překážkami převoditelnosti ve vztahu k jednotlivým pozemkům (nyní již toliko pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) a své závěry v tomto směru náležitě odůvodnil (a jím vydané rozhodnutí tak není v rozporu ani s dovolatelkou odkazovanou judikaturou dovolacího soudu – rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usneseními Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019, a ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
14. Konečně, ani výtka, že odvolací soud své rozhodnutí založil na „rigidním formálním výkladu“ (relevantních právních předpisů) není korektní, akcentoval-li odvolací soud při zkoumání překážek převoditelnosti pozemku oprávněné osobě – v souladu se zákonem – význam platné územně plánovací dokumentace (a nikoliv stav hypotetický, jde-li o využití sporného pozemku), nehledě na to, že obdobně postupovala právě i sama žalovaná (jejím jménem jednající Státní pozemkový úřad) při vyhodnocení žádosti obce o bezúplatný převod pozemku do jejího vlastnictví (jestliže takové žádosti nevyhověla).
15. Rozhodnutí tedy není v rozporu ani s dovolatelkou naposled citovanou judikaturou Ústavního soudu, nálezem ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 1499/07, dle nějž „institut překážek bránících vydání nemovitosti představuje výjimku ze základního účelu restitucí, tj. výjimku z priority naturální restituce před poskytnutím náhrady. Důvodem těchto výluk je působní konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů (…), které převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání nemovitostí“.
16. Z uvedeného je zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. nejsou naplněny [rozhodnutí odvolacího soudu, jde-li o řešení rozhodné právní otázky, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (i Ústavního soudu), nepřináší otázky nové (řešení dovolatelkou formulované otázky, toliko směšované s konkrétními skutkovými okolnostmi dané věci, je podřaditelné dosavadní judikatuře) a nejsou dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené právní otázky].
17. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení (uvádí-li dovolatelka výslovně, že rozsudek napadá ve všech jeho výrocích) je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
18. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněných) žalobkyň patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání, z tarifní hodnoty 166 720 Kč, při zastupování tří účastnic) ve výši celkem 18 672 Kč (§6 odst. 1, §7 bod 6., §8 odst. 1, §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální sazbou 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 3 984,12 Kč.
19. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/, písm. b/ o. s. ř.), jenž tak sdílí osud (pro nepřípustnost meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu