ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.1997.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 1997/2022-839
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Královská kanonie premonstrátů na Strahově , IČ 00415090, se sídlem v Praze - Hradčanech, Strahovské nádvoří 132/1, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: Lesy České republiky, s.p. , IČ 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 26. září 2016, č. j. SPU496088/2016, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 215/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2022, č. j. 4 Co 152/2019-811, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastníku řízení Lesy České republiky, s.p., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 10. 2. 2022, č. j. 4 Co 152/2019-811, byl rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 12. 2018, č. j. 38 C 215/2016-569, změněn tak, že se žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 26. 9. 2016, č. j. SPU 496088/2016, výrokem, dle něhož se žalobkyni vydává část pozemkové parcely č. 165/1, pozemková parcela č. 423/1, pozemková parcela č. 464/1, pozemková parcela č. 465/4 a pozemková parcela č. 772/1, vše v k. ú. Hradištko, zamítá (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda zahájení postupu podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, mělo účinky zamítavého rozhodnutí ve věci restituce majetku podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti, respektive zda postup podle zákona č. 142/1947 Sb. realizovaný před počátkem rozhodného období vylučuje spáchání majetkové křivdy podle §5 písm. j) zákona č. 428/2012 Sb., majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Měla za to, že se odvolací soud při řešení nadnesených otázek odchýlil od nálezů Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 663/06, ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 562/09, ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 361/21, a ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS 3918/19, a od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1639/2011, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1639/2011, a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 777/2012.
3. Účastník řízení navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, případně odmítl.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Na dovolatelkou předestřených otázkách žel rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, když tento v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1759/2021, dovodil, že k nabytí předmětných pozemků státem došlo výnosem Ministerstva zemědělství ze dne 26. 1. 1948 dle zákona č. 142/1947 Sb. již před počátkem rozhodného období vymezeného zákonem č. 428/2012 Sb. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 (§1 zákona č. 428/2012 Sb.); výsledky řízení o restitučním nároku uplatněném dle zákona č. 128/1946 Sb. za této situace na konkluzi o odnětí majetku již před počátkem rozhodného období nemohly mít vliv, tím méně nebyla-li žalobkyní uplatňovaná mimosoudní dohoda o vrácení majetku a majetkovém vypořádání nároků podle §6 a §7 zákona č. 128/1946 Sb. (dle skutkových zjištění soudů nižšího stupně) uzavřena.
6. Závěry odvolacího soudu přitom korespondují ustálené judikatuře dovolacího soudu, dle níž je základním zákonným předpokladem aplikace zákona č. 428/2012 Sb. okolnost, že k majetkové křivdě došlo v tzv. rozhodném období, jež zákonodárce vymezuje v ust. §1 citovaného zákona a jehož počátek určil datem 25. 2. 1948, tedy datem nástupu režimu, který již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2662/21, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 337/22, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 458/2012, a ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3921/2017).
7. Vytýká-li pak dovolatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, dlužno uvést, že tím upozorňuje na vady řízení před soudy nižšího stupně. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným (§242 odst. 3 o. s. ř.), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Výtky dovolatelky ostatně postrádají relevanci. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu totiž nevykazuje takové deficity, aby je bylo možno označit za nepřezkoumatelné – z jeho odůvodnění jsou seznatelné důvody, pro které soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2380/2016). Okolnost, že dovolatelka je s to argumentačně brojit proti závěrům odvolacího soudu ostatně nasvědčuje tomu, že poukazovaný nedostatek nebyl závažnějším způsobem na újmu uplatnění jejích práv (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014, či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014). Závazek odůvodnit rozhodnutí pak „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 787/06, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09).
8. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
9. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům účastníka řízení, který podal vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 9. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu