ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1362.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1362/2021-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný H. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 11 To 224/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 21/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného H. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 1 T 21/2021 , byl obviněný H. P. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 3 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 27. 7. 2018 kolem 16.00 hodin na parkovišti pod hradem v XY prodal za 850.000 Kč J. S. historický motocykl tovární značky Praga 500 BD, přestože věděl, že se jedná o motocykl odcizený spolu s dalšími dvěma motocykly J. S. z objektu moto muzea na XY, s tím, že tento údajně krátce předtím zakoupil od neznámých osob téhož dne poblíž obce XY za 850.000 Kč .
Za to byl odsouzen podle §216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 1 T 21/2021, podal obviněný odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 11 To 224/2021 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 11 To 224/2021, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 202-204), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ( ve znění účinném do 31. 12. 2021 ), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že rozhodnutí soudu nemá oporu v provedených důkazech a jeho vina nebyla nade všechnu pochybnost prokázána. Soudy neměly k dispozici žádné důkazy vyjma komunikace mezi ním a poškozeným, resp. jejich výpovědi. Nákup a prodej motocyklu se uskutečnil na základě dohody mezi ním a poškozeným, přičemž celý scénář průběhu skutku byl realizován podle návodu a přání poškozeného, který měl na uzavření dohody enormní zájem, neboť chtěl získat předmětný motocykl do svého majetku. Skutek se tak odehrál se svolením poškozeného ve smyslu ustanovení §30 tr. zákoníku. Soudy neprokázaly, že by měl za provedení této transakce jakoukoli provizi, resp. že jednal za účelem dosažení vlastního prospěchu. Poškozený jej neustále podporoval k danému kroku, získání motocyklu koupí, dokonce mu i na nákup poskytl prostředky. Nejednalo se o žádnou legalizaci výnosů z trestné činnosti, neboť jednal s úmyslem zprostředkovat koupi věci pro poškozeného, o které navíc ani nebylo zřejmé, že se skutečně jedná o motocykl, který byl někdy odcizen. Nebylo spolehlivě zjištěno, že se skutečně jednalo o motocykl odcizený poškozenému nebo vůbec o kradený motocykl. Poškozený připustil, že jednoznačná identifikace motocyklů tohoto typu není možná, když stroje neobsahují identifikační znaky obvyklé u novodobých motorových vozidel a při renovacích jsou zpravidla používány součástky z jiných strojů nebo zakázkově nově vyrobené. Uvedl rovněž, že nemá konkrétní jinou dokumentaci k motocyklu, ze které by bylo možné dovodit jeho jednoznačné identifikační znaky (např. detailní dokumentaci k provedené renovaci). Obviněný je přesvědčen, že tvrzení poškozeného je motivováno tím, že pokud by potvrdil neidentifikovatelnost motocyklu, tento by mu nebyl vydán a on by přišel jak o vynaložené prostředky tak o něj. Závěr o identifikaci motocyklu pocházejícího z trestné činnosti, učiněný z pouhé výpovědi poškozeného, tak není věrohodný. Dále soudům vytýká, že se nijak nezabývaly pravostí kupní smlouvy a spokojily se s konstatováním, že prodávající nebyli zjištěni. Nalézací soud ve svém odůvodnění nevysvětlil, proč nebyly provedeny všechny důkazy ohledně pravosti smlouvy a bez dalšího ji považoval za fiktivní. Jistotu pravosti přitom mohl přiblížit nebo potvrdit např. znalecký posudek v oboru písmoznalectví nebo grafologie.
Na základě výše uvedených námitek proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 11 To 224/2021-192, v celém rozsahu a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2022, sp. zn. 1 NZO 1096/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a obecná východiska pro uplatněný dovolací důvod, uvedl, že část námitek obviněného směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Jsou to především námitky, kterými dovolatel v obecné rovině zpochybňuje kvalitu skutkových zjištění, výlučně skutkového charakteru jsou též námitky, kterými dovolatel zpochybňuje identifikaci předmětného motocyklu jako motocyklu odcizeného J. S. Dovolatel navíc neučinil, a to ani formálně, součástí dovolání námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by za právní úpravy platné do 31. 12. 2021 mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce s jistou dávkou tolerance podřadit námitky, kterými se dovolatel domáhá aplikace §30 tr. zákoníku, podle kterého
je trestnost činu vyloučena svolením poškozeného, který měl naléhavý zájem získat odcizené motocykly zpět a na „obchod“ přistoupil bez ohledu na to, že mu celá věc byla podezřelá. Vyloučení protiprávnosti činu v důsledku svolení poškozeného přichází především v úvahu u těch trestných činů, u kterých jsou chráněny individuální zájmy, přičemž činem zasahujícím do takového zájmu nejsou dotčeny zájmy jiných osob nebo zájmy společnosti. Předmětem ochrany trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku je cizí majetek, přičemž majetkové zájmy lze považovat za takové zájmy, o kterých zpravidla oprávněná osoba může neomezeně rozhodovat. Ustanovení §216 tr. zákoníku však současně provádí mezinárodní závazky České republiky v oblasti boje proti praní špinavých peněz, plynoucí z Evropské úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, publikované pod č. 33/1997 Sb., a z dalších mezinárodních dokumentů. Citované ustanovení chrání též čistotu majetkových vztahů a jeho účelem je postihovat všechna jednání následující po spáchání tzv. zdrojové trestné činnosti, která směřují k zahlazení či odstranění jejich stop z hlediska výnosů této trestné činnosti, k zajištění zdání jejich legálnosti a též k zamezení odhalení zdrojové trestné činnosti. Ustanovení §216 tr. zákoníku tedy chrání i zájmy celospolečenské a případný souhlas vlastníka věci, se kterou je nakládáno některým ze způsobů v ustanovení §216 odst. 1 tr. zákoníku uvedených, nemůže mít za následek vyloučení protiprávnosti jednání pachatele trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku. Svolení poškozeného musí být ve smyslu §30 odst. 2 tr. zákoníku udělen mj. dobrovolně a určitě. Svolení musí zahrnovat nejen výsledek, ale i způsob jednání. V projednávané věci byl poškozený zřejmě srozuměn s možností, že kupuje svůj vlastní motocykl, žádný určitý souhlas k jednání vykazujícímu znaky trestného činu podle §216 odst. 1 tr. zákoníku však obviněnému neudělil. Státní zástupce má rovněž za to, že souhlas udělený poškozeným za situace, kdy měl naléhavou potřebu získat v podstatě za jakoukoli cenu a jakýmkoli způsobem zpět do své dispozice historický motocykl, na kterém měl intenzivní sběratelský zájem, by nebylo možno považovat za souhlas udělený dobrovolně.
S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 11 To 224/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným H. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 /nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř./ .
V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud tedy není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Je třeba upozornit i na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný ve většině uplatňuje námitky, jejichž prostřednictvím napadá soudy zjištěný skutkový stav věci, tedy takové, které pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 podřadit nelze.
Pokud jde o námitky nedostatečného odůvodnění dotčených rozhodnutí obou soudů, jedná se o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou soudů, neboť těmito námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, tedy je dovozováno porušení §125 odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §265a odst. 4 tr. ř., je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména se jedná o jeho výpověď a výpověď poškozeného J. S., a dále kupní smlouvu) a poukazoval na nesprávně zjištěný skutkový stav věci (zejména stran dohody mezi ním a poškozeným, identifikace motocyklu, pravosti kupní smlouvy, možné provize získané za provedení transakce), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy soud neprovedl všechny jemu dostupné důkazy a důkazy svědčící o jeho vině jsou nedostatečné) a předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že se jednalo o inciativu poškozeného, který ho ke koupi motocyklu ponoukal a poskytl mu dokonce i finanční prostředky, přičemž stran identifikace motocyklu se ze strany poškozeného jedná o účelová tvrzení, aby mu mohl být motocykl vydán a on tak nepřišel jak o vynaložené finance, tak o stroj samotný; obviněný trvá na tom, že se jednalo o zprostředkování koupě).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
I přes tu skutečnost, že námitky obviněného, jimiž brojí proti hodnocení důkazů a učiněným skutkovým zjištěním, nelze podřadit pod jím užitý dovolací důvod a nenaplňují zároveň žádný jiný z dovolacích důvodů, Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Právo na spravedlivý proces však není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .
Je namístě připomenout, že již před novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces dovolací důvod podle písm. g), resp. jeho rozsah rozšířen na podkladě judikaturní praxe i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly.
Podle Ústavního soudu může k takovému porušení dojít i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování – jak specifikoval ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04. Uvedené judikatorní praxi odpovídá nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, přičemž dosavadní znění dovolacího důvodu podle písm. g), jak jej uplatnil dovolatel, byl bez obsahových změn novelou trestního řádu zařazen pod písm. h).
Pokud by námitky obviněného dotýkající se některé z těchto tří situací byly důvodné, umožňovaly by Nejvyššímu soudu průlom do skutkových zjištění soudu prvního stupně na podkladě uplatněného dovolacího důvodu. Z tohoto hlediska je třeba se jimi zabývat i přesto, že obviněný nemohl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, jenž na takto specifikované vady výslovně dopadá.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je totiž dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
O žádný z uvedených případů se v projednávané věci nejedná. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný nevznáší. Poukazuje toliko v obecné rovině na to, že soudy neprovedly všechny důkazy ohledně pravosti kupních smluv, např. znalecké posudky z oboru písmoznalectví nebo grafologie, kdy se však nejedná o opomenutí jím vznesených důkazních návrhů, kteroužto námitku by bylo možno vyhodnotit jako námitku tzv. opomenutých důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť obviněný v rámci trestního řízení žádné důkazní návrhy nevznesl.
Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Benešově, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.
Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak svědeckou výpověď poškozeného J. S., tak listinné důkazy (protokoly o ohledání místa činu týkající se krádeže motocyklů z Motomuzea XY, odborné vyjádření k ohodnocení odcizených motocyklů, záznam komunikace mezi obviněným a poškozeným, kupní smlouvy, fotodokumentace). Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny obezřetným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo (zejména body 7. – 10. rozsudku). Nalézací soud v bodě 10. odůvodnění rozsudku rozvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru o nevěrohodnosti výpovědi obviněného a jím uváděné verze událostí, kdy konstatoval, že jeho „ obhajoba byla zcela spolehlivě vyvrácena jeho vlastní výpovědí, výpověďmi svědků, které na sebe logicky navazují, nejsou ve vzájemném rozporu a zcela jednoznačně obžalovaného usvědčují z toho, že si musel být vědom toho, že na sebe a vzápětí poté na S. převádí věc, která je kradená, jaká je její hodnota a jaký majetkový prospěch z toho bude mít “. O tom, že si byl obviněný vědom toho, že předmětný motocykl je věcí pocházející z trestné činnosti, není pochyb. Provedeným dokazováním byla zcela vyvrácena obhajoba obviněného i v tom smyslu, že by se z jeho strany mělo jednat o jakýsi dobrý skutek, který navíc dělal zcela nezištně. Jak konstatoval nalézací soud v bodě 9. rozsudku, obviněný minimálně „ věděl o tom, že jde o kradené věci a tímto způsobem se je snažil převést na jinou osobu a získat tím majetkový prospěch “. Byl tedy naplněn i znak skutkové podstaty trestného činu podle §216 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spočívající v „ získání pro sebe či jiného větší prospěch “.
Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu zcela ztotožnil. Rovněž se přehledně a zcela výstižně vypořádal s námitkami obviněného, kdy lze odkázat zejména na bod 5. odůvodnění napadeného usnesení. Odvolací soud se zabýval i námitkami, které následně učinil obviněný i předmětem podaného dovolání. Jedná se zejména o námitku obviněného, že jednal se svolením poškozeného, tedy v souladu s ustanovením §30 tr. zákoníku. V bodě 6. napadeného usnesení odvolací soud rozvedl, na podkladě jakých skutečností nelze o takové možnosti vůbec uvažovat. S tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Je možno uvést, že s ohledem na specifičnost odcizené věci, historický motocykl, navíc odcizený přímo z muzea, jehož prodej bez dokladů o původu je limitován jak úzkých okruhem zájemců, kteří se mezi sebou častokrát osobně znají, tak existencí veřejně dostupných informací o jeho odcizení, se odprodej původnímu vlastníkovi nejeví jako výjimečný postup v rámci této specifické trestné činnosti. Odvolací soud sice výslovně uvedl, že „ obžalovaný minimálně spolupracoval se zloději motocyklů z majetku S. “, kterážto verze událostí se zdá nejpravděpodobnější, nicméně najisto je možno vyslovit toliko závěr, že obviněný si byl zcela vědom toho, že jím prodávaná věc pochází z trestné činnosti spáchané na území České republiky. Tomuto závěru ostatně odpovídají i velmi nevěrohodná vysvětlení obviněného stran jeho neochoty poskytnout informace o místě, kde se odcizené motocykly nacházely, kde je vyfotil a kde došlo k jejich nakládce, osobách, které mu toto umožnily, jeho „známého“, který mu měl půjčit peníze na koupi motocyklu od těchto blíže neidentifikovaných osob, či důvodu, proč se vydával za jinou osobu. Obviněný tak svým jednáním naplnil skutkovou podstatu jemu za vinu kladeného zločinu podle §216 odst. 1, 3 písm. a), b) c) tr. zákoníku.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného H. P. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu