ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.463.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 463/2022-3023
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 6. 2022 o dovoláních, která podali obvinění P. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Brno, a J. Š, , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 2 To 75/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 48 T 2/2019, byli obvinění P. Č. a J. Š, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (v případě obviněného Č. jednání pod body I.1. a I.2. skutkové věty a v případě obviněného J. Š. jednání pod bodem I.1. skutkové věty), a obviněná právnická osoba G., zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (jednání pod bodem I.3. skutkové věty). Této trestné činnosti se dopustili tím, že
I.
1.
P. Č. jako zaměstnanec společnosti T M., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „T. M.“), v pozici vedoucího útvaru řízení výroby a J. Š, jako jednatel a společník společnosti G., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „G.“), po vzájemné dohodě zajistili vystavení devatenácti fiktivních faktur, v nichž jako odběratel vystupovala společnost T. M., a jako dodavatel společnost G., jejichž předmětem mělo být opracování sady dílců polotovarů ramen, a to faktur blíže specifikovaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku,
přičemž takto postupovali v úmyslu vylákat finanční prostředky ze společnosti T. M., ve prospěch společnosti G., vědomi si toho, že plnění, jež bylo předmětem shora popsaných fakturací, neproběhlo, když v této souvislosti obviněný P. Č. potvrdil věcnou správnost částek fakturovaných společností G., a upravil evidenci údajů k předmětným zakázkám, následně potvrdil interní likvidační doklady, na jejichž základě byla ze společnosti T. M., v období od 27. 5. 2011 do 27. 3. 2012 na bankovní účet č. XY společnosti G., vyplacena postupně celková částka 23 596 800 Kč, takto společně společnosti T. M., způsobili škodu ve výši 23 596 800 Kč ,
2.
P. Č. jako zaměstnanec společnosti T. M., v pozici vedoucího technického úseku, po vzájemné dohodě minimálně s jednou další osobou, zajistil vystavení devatenácti dvojnásobně nadhodnocených faktur, v nichž jako odběratel vystupovala společnost T. M., a jako dodavatel společnost L, .IČ: XY (dále jen „L.“), jejichž předmětem bylo opracování rámu svarek, obrobek, skříní, bočnic a POH
stanice, a to faktur blíže specifikovaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku,
přičemž takto postupoval v úmyslu vylákat finanční prostředky ze společnosti T. M., ve svůj prospěch či prospěch jiného, neboť si byl vědom toho, že plnění, jež bylo předmětem shora popsaných fakturací, proběhlo pouze v polovičním rozsahu, když v této souvislosti P. Č. bez vědomí výrobního a generálního ředitele T. M., upravil objednávky na opracování dílů přepsáním množství objednávaných opracovaných kusů na dvojnásobné, tyto objednávky poté předal J. S., narozenému XY, jednateli společnosti L., bez podpisu výrobního a generálního ředitele T. M., následně po dodání opracovaných dílů potvrdil věcnou správnost částek fakturovaných společností L., na interních likvidačních dokladech, na jejichž základě byla ze společnosti T. M., v období od 8. 9. 2011 do 7. 6. 2012 na bankovní účet č. XY společnosti L., vyplacena postupně celková částka 6 807 408 Kč, když podle skutečného plnění měla být vyplacena částka pouze v poloviční výši, takto společnosti T. M., způsobil škodu ve výši 3 403 704 Kč ,
celkem tak P. Č. způsobil společnosti T. M., škodu ve výši 27 000 504 Kč ,
3.
společnost G. , prostřednictvím svého jednatele J. Š., který jednal v jejím zájmu a v rámci její činnosti, v době od 5. 1. 2012 do 27. 3. 2012, po předchozí domluvě s obviněným P. Č., zaměstnancem poškozené společnosti T. M., v pozici vedoucího technického úseku, v úmyslu vylákat finanční prostředky ze společnosti T. M., ve svůj prospěch, jakožto dodavatel, vystavila pro společnost T. M., jako odběratele dvě fiktivní faktury, a to faktur blíže specifikovaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku,
přičemž si byla vědoma, že k dodání předmětu plnění nedošlo; poté, co P. Č. po přijetí faktur a odsouhlasení předmětu plnění a fakturovaných částek potvrdil interní likvidační doklady, společnost T. M., v období od 14. 2. 2012 do 27. 3. 2012 vyplatila na bankovní účet č. XY společnosti G., postupně částku 2 380 800 Kč, čímž společnosti T. M., vznikla škoda 2 380 800 Kč .
2. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl obviněný P. Č. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 7 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 1 000 Kč, tedy celkem 150 000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců.
3. Obviněnému P. Č. pak byl za uvedený zvlášť závažný zločin uložen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let.
4. Obviněné právnické osobě G., (dále jen „G.“), pak byl za uvedený zločin uložen podle §18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 1 000 Kč, tedy celkem 500 000 Kč.
5. Naproti tomu byli podle §226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), obviněný J. S. a obviněná právnická osoba L., zproštěni obžaloby pro skutek, že
II.
1.
P. Č. jako zaměstnanec společnosti T. M., v pozici vedoucího technického úseku, J. S. jako jednatel a společník společnosti L., IČ: XY se sídlem XY, po vzájemné dohodě zajistili vystavení devatenácti dvojnásobně nadhodnocených faktur, v nichž jako odběratel vystupovala společnost T. M., a jako dodavatel společnost L., jejichž předmětem bylo opracování rámu svarek, obrobek, skříní, bočnic a POH stanice, které jsou blíže specifikovány ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku,
přičemž takto postupovali v úmyslu vylákat finanční prostředky ze společnosti T. M., ve prospěch společnosti L., vědomi si toho, že plnění, jež bylo předmětem shora popsaných fakturací, proběhlo pouze v polovičním rozsahu, když v této souvislosti P. Č. bez vědomí výrobního a generálního ředitele T. M., upravil objednávky na opracování dílů přepsáním množství objednávaných opracovaných kusů na dvojnásobné, tyto objednávky poté předal J. S. bez podpisu výrobního a generálního ředitele T. M., následně po dodání opracovaných dílů potvrdil věcnou správnost částek fakturovaných společností L., na interních likvidačních dokladech, na jejichž základě byla ze společnosti T. M., v období od 8. 9. 2011 do 7. 6. 2012 na bankovní účet č. XY společnosti L., vyplacena postupně celková částka 6 807 408 Kč, když podle skutečného plnění měla být vyplacena částka pouze v poloviční výši, takto společně společnosti T. M., způsobili škodu ve výši 3 403 704 Kč,
2.
společnost L. , prostřednictvím svého jednatele J. S., který jednal v jejím zájmu a v rámci její činnosti, v době od 12. 1. 2012 do 2. 4. 2012, po předchozí domluvě s obviněným P. Č., zaměstnancem poškozené společnosti T. M., v pozici vedoucího technického úseku, v úmyslu vylákat finanční prostředky ze společnosti T. M., ve svůj prospěch, jakožto dodavatel, vystavila pro společnost T. M., jako odběratele dvanáct dvojnásobně nadhodnocených faktur, které jsou blíže specifikovány ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku,
přičemž si byla vědoma, že plnění, jež bylo předmětem shora popsaných fakturací, proběhlo pouze v polovičním rozsahu; poté, co P. Č. po dodání opracovaných dílů potvrdil věcnou správnost částek fakturovaných společností L., a potvrdil interní likvidační doklady, společnost T. M., v období od 29. 2. 2012 do 7. 6. 2012 vyplatila na bankovní účet č. XY společnosti L., postupně částku 4 388 208 Kč, když podle skutečného plnění měla být vyplacena částka pouze v poloviční výši, čímž společnosti T. M., vznikla škoda 2 194 104 Kč,
v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchali uvedení obvinění.
6. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným P. Č., J. Š. a obviněné právnické osobě G. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené společnosti T. M. (dále jen „T. M.“) částku ve výši 2 194 104 Kč, dále obviněnému P. Č. a J. Š. povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené T. M. částku ve výši 21 402 696 Kč a dále obviněnému P. Č. povinnost zaplatit sám na náhradě škody poškozené T. M. další částku ve výši 3 403 704 Kč.
7. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obvinění P. Č. a J. Š,, obviněná právnická osoba G. a státní zástupce v neprospěch obviněného P. Č. proti výroku o trestu, v neprospěch obviněného J. S. a obviněné právnické osoby L. (dále jen „L.“) proti zprošťujícímu výroku. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soudu v Olomouci usnesením ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 2 To 75/2020 , tak, že podle §256 tr. ř. všechna odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 2 To 75/2020, podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění P. Č. a J. Š.
9. Obviněný P. Č. podal dovolání nejprve prostřednictvím obhájce Mgr. Lukáše Prušky, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
10. Výrok o vině je podle obviněného Č. nesprávný, neboť podle jeho názoru nebyly v daném případě splněny předpoklady pro vznik trestněprávní odpovědnosti. Je přesvědčen, že nikoho v omyl neuvedl a ani sebe neobohatil, a tudíž nemohl naplnit skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písmeno a) tr. zákoníku. Navíc u obviněného chybí jakýkoliv motiv k tomuto jednání. Žádného podvodu se nedopustil a s žádnými objednávkami kooperací v interním systému poškozené společnosti nemanipuloval, neboť k tomu neměl žádný důvod. Má za to, že v rámci hlavního líčení byly provedeny důkazy, které potvrzují jeho nevinu (a to zejména výslechy zaměstnanců poškozené), jakožto i důkaz, který v rámci veřejného zasedání proveden nebyl, a to znalecký posudek zpracovaný Českou znaleckou, který v podstatě vylučuje jakoukoliv trestní odpovědnost obviněného. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů se zabývaly pouze důkazy, které byly toliko v jeho neprospěch, přičemž důkazy hovořící jasně v jeho prospěch byly oběma soudy přehlíženy či neprovedeny.
11. Soudy se zejména nevypořádaly se zcela zásadní otázkou, a sice jak je možné, že poškozená společnost v roce 2012, kdy mělo dojít k trestné činnosti, vykázala v rámci provedených inventur přebytky v řádech milionů korun, a to i přesto, že jí měla být způsobena škoda přesahující 27 mil. Kč. Tvrzení obou soudů, že společnosti nebyly schopny vyrobit předmětné dílce, není pravdivé, což jednoznačně vyplývá z důkazů hovořících ve prospěch obviněného, které nebyly provedeny. Obviněný netuší, jakým způsobem měl prokázat svoji nevinu za situace, kdy byl předložen znalecký posudek a provedené inventury samotnou poškozenou, ze kterých vyplývá, že žádné zboží poškozené nechybí a žádné manko společnosti nevzniklo, přičemž tyto inventury byly provedeny zcela odlišnými osobami, na které žádný z obviněných neměl žádný vliv. Veškeré obchodní listiny k citovaným obchodním případům navíc předložily obě spoluobviněné společnosti, které řádně doložily, že citované kooperace byly u nich objednány, vyrobeny, dodány poškozené a následně byly i poškozenou uhrazeny, nadto následně při inventurách u poškozené nebylo zjištěno, že by zboží, které je předmětem obžaloby, chybělo, ba naopak byl zjištěn přebytek. Tvrzení soudu, že kooperace nelze ztotožňovat s inventarizací nedokončené výroby, je podle obviněného zcela absurdní a nemá žádnou oporu v provedeném dokazování; soud prvního stupně pouze vyšel z tvrzení poškozené, což obviněný považuje za zcela nepřípustné, neboť pokud by byla připuštěna tato argumentace, tak provádění inventur a inventarizace nemá v podstatě žádný význam. Soudy obou stupňů tedy podle obviněného zcela ignorovaly důkazy, které potvrzovaly jeho konzistentní tvrzení, že výrobky, které objednal, byly vždy dodány, a není tak možné uvažovat o fiktivnosti vystavených faktur.
12. Obviněný také odmítá tvrzení, že dobře znal objednávkový systém a nebyl pro něj tedy problém jej zneužít. K tomu uvádí, že u poškozené byl zaveden kontrolní systém tzv. kolečko, na základě kterého nemohlo dojít ke svévolné úhradě jakékoliv faktury, kdy k jejímu proplacení mohlo dojít až po schválení generálním ředitelem a ředitelem controllingu, přičemž schválení těchto osob rozhodně nebylo pouhou formalitou, jak uvádí odvolací soud. Dále pak obviněný poukazuje na nesprávné hodnocení výpovědí svědků, zejm. M., P. a G., z nichž podle něj nikterak nevyplývá, že by se obviněný dopustil jakéhokoliv pochybení. Navíc tito svědci byli nadřízenými osobami obviněného a byli odpovědní za jeho kontrolu. Z výslechů těchto svědků naopak vyplynulo, že tito svědci své pověření v podstatě nevykonávali, navíc nebyli schopni zodpovědět, jakým způsobem bylo evidováno zboží nakoupené poškozenou. Z této skutečnosti má obviněný za to, že tyto výpovědi jsou účelové a zcela nevěrohodné, což však soudy obou stupňů bez vysvětlení pominuly a zcela nekriticky tyto výpovědi přijaly. Zejména G. v rámci přípravného řízení tvrdil, že bez jeho podpisu nemohlo dojít k proplacení žádné faktury. Současní vedoucí pracovníci poškozené se v rámci trestního řízení snažili navodit dojem, že obviněný byl v podstatě neomezeným pánem a mohl objednat v podstatě cokoliv. Takovouto argumentaci obviněný naprosto odmítá, a navíc je toto tvrzení zcela v rozporu s provedeným dokazováním, neboť obviněný podléhal kontrole (resp. jeho pracovní činnost) svého nadřízeného.
13. Zcela stěžejní vadu napadených rozhodnutí představuje podle obviněného Č. fakt, že soudy obou stupňů v podstatě zcela ignorovaly zásadní důkaz ve prospěch obviněných, a to inventuru nedokončené výroby – porovnání fyzického a účetního stavu (protokol o provedení řádné inventarizace nedokončené výroby ke dni 31. 12. 2011 a ke dni 31. 12. 2012). Z těchto listin zpracovaných výlučně zaměstnanci poškozené vyplývá, že žádné díly nechyběly. Dále je podle obviněného podstatné, že poškozená předložila výše citované důkazy prokazující nevinu všech obviněných až po termínu stanoveném soudem a se zcela účelovým odůvodněním ohledně metodiky inventarizace, kdy se snažila touto argumentací zcela negovat zjištěnou skutečnost, že žádné zboží poškozené nechybí. Metodika porovnání fyzického a účetního stavu byla jasně stanovena poškozenou. Nedokončená výroba obsahovala materiál + přímé mzdy + kooperace + režie 290 %. Podklad pro fyzickou inventarizaci ve výše uvedeném členění po jednotlivých zakázkách dostávala inventarizační komise vždy z ekonomického úseku poškozené. Ze zápisu inventarizační komise, kterou fyzicky provedla inventarizační komise (6 zaměstnanců společnosti T. M.) vyplývá, že při inventuře nebyla neshledána žádná manka, a jednoznačně prokazuje, že ještě rok po odchodu obviněného od poškozené byly díly nalezeny fyzicky (se nacházely) u poškozené. Obviněný tedy musí opětovně poukázat na zcela absurdní závěr, kdy byl uznán vinným ze spáchání podvodu a poškozená soudu předložila účetní doklady (inventury), ze kterých jednoznačně vyplývá, že jí nic nechybí, ba naopak výrobků má nadbytek, a tudíž jí nebyla a nemohla být způsobena žádná škoda. Vše je umocněno tím, že poškozená má kontrolní oddělení, jehož pracovní náplň a činnost nebyla schopna v rámci celého trestního řízení jakkoliv specifikovat a blíže určit, nadto u poškozené jsou prováděny inventury a společnost je řádně každoročně auditovaná.
14. Obviněný konečně poukazuje na podle něj neudržitelné závěry soudů obou stupňů, které v plném rozsahu zprostily obžaloby obviněnou právnickou osobu L. a obviněného S. Podle obviněného Č. šlo i v případě těchto obviněných o v podstatě totožné obchodní případy, které však byly soudy obou stupňů v jednom případě shledány jako zákonné, v jeho případě však byly hodnoceny jako trestný čin podvodu. Obviněný nerozumí tomu, proč k odlišnému právnímu hodnocení takřka totožných obchodních činností soudy obou stupňů přistoupily, a má za to, že jediným správným právním posouzením je to, které bylo provedeno u obviněné právnické osoby L. a obviněného S.
15. Obviněný Č. uzavírá, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže dospěly k závěru o jeho vině na základě provedeného dokazování, neboť toto dokazování podle jeho názoru vykazuje významné vady, přičemž obviněný opakuje a zdůrazňuje, že má za to, že na jeho základě nelze dospět k jednoznačnému závěru o jeho vině jednáním popsaným v napadaném rozhodnutí při současném respektování zásady in dubio pro reo .
16. Z těchto důvodů obviněný Č. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby jej zprostil obžaloby, popř. aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
17. Podáním ze dne 26. 4. 2022 učiněným prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Kučerky obviněný uvedené dovolání „opravil“ , přičemž tato „oprava“ spočívala v nahrazení některých částí původního dovolání novým zněním.
18. Podáním ze stejného dne učiněným prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Kučerky obviněný Č. rovněž své původní dovolání „doplnil“ , přičemž uvedl, že své dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to s poukazem na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Soudy podle obviněného nesprávně posoudily otázku vzniku škody a neoprávněného obohacení. Stran škody obviněný v podstatě opakuje (někdy dokonce doslovně) svoji obhajobu uplatněnou v prvním dovolání. K otázce jeho obohacení uvádí, že nebylo prokázáno, že by se vytýkanou trestnou činností obohatil; nalézací soud podle něj k takovému závěru dospěl pouze na podkladě toho, že obviněný v rozhodném období vložil na svůj bankovní účet větší finanční částku. Z provedeného dokazování současně neplyne ani závěr o obohacení Š. a společnost G. Stejně jako v případě prvního dovolání obviněný rozporuje i závěry o tom, že dobře znal objednávkový systém a nebyl pro něj tedy problém jej zneužít. Nadto poukazuje na výpověď svědka K., který uvedl, že v elektronickém systému sice existuje auditovací tabulka, která vede záznamy o mazání v systému, tedy jakékoliv zmáčknutí klávesy DELETE nebo dání příkazu ke smazání se zaznamená do auditovací tabulky. Nedokáže však říct, zda objednávky smazané pod loginem „c.“ byly zrušeny, byly či nebyly záměrně smazány nebo proč byly upraveny. Provedeným dokazováním tedy nebylo prokázáno, že faktury byly fiktivní, že obviněný elektronický systém zneužil a že záměrně měnil objednávky. Špatně nastavený systém kontroly poškozené společnosti a elektronické evidence nelze klást k tíži obviněného, avšak obecné soudy tak ve svých rozhodnutích bez jakéhokoliv odůvodnění učinily. V uvedených otázkách proto podle obviněného soudy rozhodovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Obviněný rovněž poukázal i na to, že obviněná právnická osoba L. a obviněný S., kteří se podle něj měli dopustit prakticky totožného jednání jako obviněný, byli obžaloby zproštěni, a to bez dostatečného odůvodnění, v čemž spatřuje porušení rovnosti před zákonem. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě soudní rozhodnutí zrušil a věc přikázal nalézacímu soudu znovu projednat a rozhodnout.
19. Obviněný J. Š, zamítavé usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Nováka a JUDr. Martina Klima.
20. Dovolání podané prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Nováka tento obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, přičemž soudům vytýká extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a neprovedení a nevyhodnocení některých důkazů, především znaleckého posudku.
21. Uvádí, že v projednávané věci nedošlo vůbec k provedení důkazu existence či neexistence výrobku od společnosti G. pro společnost T. M. Celé trestní řízení se od počátku zabývalo tím, zda společnost G. a její majitel Š. vyrobila a dodala požadovaný výrobek, a soustředilo se na prokazování, zda především subdodavatelé společnosti G. byli technicky vybavení k tomu, aby mohli vyrobit požadované či nikoliv, a zda tedy společnost G. byla schopna nejen vyrobit, ale i dodat výrobek objednateli, společnosti T. M., a zda lze z předložené dokumentace a výslechů osob vystupujících za společnost T. M. prokázat, že šlo pouze o fiktivní zakázku. Orgány činné v trestním řízení se však nikdy nezabývaly zásadní otázkou, zda výrobek od společnosti G. a i od společnosti L. fyzicky existoval, a pokud nebyl dodán ani jednou z uvedených společností, zda takový výrobek společnost T. M. vyrobila prostřednictvím jiného dodavatele, resp. sama. Obviněný upozorňuje, že společnost T. M. měla po celou dobu vedenu evidenci o tomto výrobku, a poukazuje na to, že pouhé jednání obviněného Č. nevyvrací tvrzení, že rozsáhlost dané zakázky, její zaevidování atd., nemohlo být prováděno bez povšimnutí pouze jedinou osobou, bez vědomí dalších pracovníků společnosti T. M. V celém průběhu trestního řízení nebyl učiněn žádný důkaz v tomto směru, zda součástí konečného výrobku je i výrobek dodaný společnostmi G. a L. Obviněný má za to, že orgány činné v trestním řízení se existencí výrobku vůbec nezabývaly z důvodu, že by bylo složité tuto okolnost dokazovat v této exponované oblasti Ukrajiny.
22. V další části tohoto dovolání se obviněný vyjadřuje k jednotlivým svědeckým výpovědím, tyto komentuje a zaujímá k nim svá stanoviska. Jejich obsah byl podle něj důvodem pro vyžádání části účetnictví od společnosti T. M. ještě v průběhu hlavního líčení, kdy teprve po několika urgencích ze strany soudu část požadovaného byla soudu předložena. Soud na jedné straně konstatuje doslova řadu nedostatků v činnosti T. M., ale přijal za jediné možné vysvětlení fakt, že jediná osoba, znalá systému chodu společnosti, byla schopná za určitých podmínek provést jednání, které je označeno jako podvodné. Společnost T. M. a její vedení, nikoliv pouze Č., museli vědět, s kým a za jakých podmínek probíhá výroba zakázek – subdodávek od jiných firem. Navíc bylo prokázáno, že např. osoba obviněného S. byla s vedením společnosti T. M. již dávno před touto událostí v přátelském vztahu, stejně tak bylo prokázáno, že jak společnost G. a obviněný Š., tak společnost L. a obviněný S. dodávali výrobky v ne právě malém objemu do společnosti T. M. již dříve a nikdo je nikdy nezpochybnil. Společnost T. M. neměla v nepořádku jen tuto zakázku, ale sama vykazovala jak v účetnictví, tak i např. v nedokončené výrobě další nedostatky. Proto byl obviněným přizván znalec k vypracování znaleckého posudku, a to v době, kdy sice již soud nepravomocně rozhodl, ale současně sám v odůvodnění rozsudku uvádí taková zjištění, která byla nutná podrobněji nejen odůvodnit, ale především odborně vysvětlit. Proto byl vypracován znalecký posudek a tento předložen s návrhem na jeho provedení odvolacímu soudu, a to za stavu, kdy nebylo vyjasněno, zda došlo k výrobě a dodání výrobků podle technické dokumentace předané společnostem G. a L. společností T. M. – těmito okolnostmi se přitom orgány činné v trestním řízení nezabývaly, přičemž však v celém trestním řízení nikdo nezpochybňoval nezbytnost výroby těchto výrobků jakožto nezbytných komponentů do celku – důlních bagrů dodávaných na Ukrajinu.
23. Obviněný dále poukazuje na to, že zaměstnanci společnosti T. M., kteří vypovídali v neprospěch obviněných, měli důvod vypovídat proti nim, neboť se chtěli obhájit a vyřešit tím vlastní chyby a nedostatky. Soudy se však nezabývaly zjištěním, že ve společnosti T. M. nebylo vždy postupováno řádným způsobem, což dokladuje právě uvedený znalecký posudek. Konstatování, že chybí doklady k přepravám zboží, je pak podle obviněného nedostatečné, neboť lze i opačně namítat, že mohlo dojít i k záměrné manipulaci s některými důkazy právě u společnosti T. M. Dokazování proto mělo být důkladnější a mělo se zabývat výrobní činností společnosti T. M. a vedením účetnictví. Žádný z provedených důkazů přitom neobsahuje byť jedinou informaci, která by prokazovala nebo alespoň částečně dosvědčovala, že od počátku objednávky až po zaplacení faktur se mělo jednat o podvodné jednání vzájemně dohodnutých osob a vše tedy bylo pouze fiktivní. Obviněný rovněž poukazuje na to, že právě jeden ze zpracovatelů trestního oznámení P. doslova uvedl, že namísto dodavatele společnosti G. se na dokladech objevuje naprosto jiná společnost z Donbasu, která navíc měla být v opačném postavení než společnost G.
24. V další části dovolání se obviněný věnuje důkaznímu návrhu – znaleckému posudku zpracovanému Českou znaleckou. Poukazuje na to, že ačkoliv odvolací soud v rozhodnutí o odvolání uvedl, že se seznámil s tímto posudkem a hodnotí jej, tak v rámci dokazování se tímto posudkem vůbec nezabýval a odmítl jej provést jako důkaz. Odvolací soud však sám provedl hodnocení znaleckého posudku, kdy tak učinil velmi stručným způsobem, ale přesto si všiml, že znalecký posudek je zpracován z listin uložených v soudním spise a že poukazuje na vedení účetnictví ve společnosti G. a nastiňuje nedostatky ve společnosti T. M. S tímto postupem obviněný nesouhlasí. Pokládá navíc otázku, zda může soud hodnotit důkaz, který nepřipustil a nebyl proveden v rámci veřejného zasedání o odvolání, popř. jak by měl být posudek zpracováván jinak než podle spisového materiálu ze soudního spisu. Znalecký posudek měl být podle názoru obviněného proveden, neboť ukazuje na řadu skutečností a nedostatků ve společnosti T. M. I jeho neprovedení tak obviněný spatřuje naplnění uplatněného dovolacího důvodu.
25. Z uvedených důvodů obviněný Š. v dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Nováka navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a obviněného zprostil obžaloby, popř. věc přikázal soudům nižších stupňů znovu projednat a rozhodnout. Navrhl rovněž, aby Nejvyšší soud do doby svého rozhodnutí přerušil výkon uloženého trestu.
26. Dovolání podané prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Klima pak obviněný Š. opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž soudům vytkl extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů a nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů.
27. Napadená rozhodnutí spočívají podle obviněného v podstatě na přesném součtu nepřesných čísel. Nebylo zohledněno, že společnost T. M. neplnila své zákonné povinnosti ve vztahu k jednotlivých účetním závěrkám a činnosti auditorů a že zprávy o vztazích se nenacházejí ve sbírce listin této společnosti. To podle obviněného svědčí o nedodržování zákonných předpisů touto společností, kdy není možno přijmout závěr o tom, že tato společnost byla společností auditovanou. Obviněný poukazuje na to, že v rozsudku soudu prvního stupně jsou chybně a v rozporu s tehdy platnými účetními předpisy uvedeny úvahy o evidenci kooperačních služeb a jejím vedení. Podle obviněného podléhaly i polotovary nedokončené výroby v rozhodné době povinné inventarizaci, což může mít zcela zásadní vliv na rozhodná skutková zjištění. Vzhledem k tomu, že vzniklo důvodné podezření na pochybení při správě majetku společnosti T. M., resp. majetku předaného třetím osobám k úpravám a opracování, a rovněž podezření na nefunkčnost vnitřního kontrolního systému této společnosti, a vzhledem ke složitosti těchto úvah a jejich rozklíčování, které přesahuje rámec běžné právní praxe, bylo zadáno odborné vyjádření znalkyně Ing. Hrachovinové, LL.M., která se měla vyjádřit k otázkám týkajícím se účetních závěrek poškozené společnosti za roky 2011 a 2012, kontrolním mechanismem této společnosti, kontroly spolehlivosti nastavení vnitřního kontrolního systému a informačních systémů v obdobných společnostech, k inventarizaci nedokončené výroby ve společnosti T. M., stavu nedokončené výroby a konečně k řešení nastíněných otázek odvolacím soudem. Toto odborné vyjádření ze dne 1. 2. 2022 obviněný připojil k dovolání.
28. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě soudní rozhodnutí a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat s tím, aby doplnil dokazování zejména výslechem auditorky Ing. Bělohoubkové a znalkyně Ing. Hrachovinové, LL.M., popř. aby přibral příslušný znalecký ústav k vypracování revizního znaleckého posudku.
29. Dovolání obviněných byla ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zaslána nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
30. Státní zástupkyně má za to, že soudy v dané věci nedopustily svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv přijatelného racionálního a logického základu. K žádnému, natožpak extrémnímu rozporu v řízení nedošlo. V této souvislosti připomněla, že obvinění byli ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčeni na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující jejich vinu. Jednalo se především o řadu zajištěných a provedených listinných důkazů, a to zejména jednotlivé faktury, likvidační doklady, dodací listy, objednávky, dále sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Hodonín a komunikaci poškozené s tímto správcem daně, dokumentaci k jednotlivým obchodním případům, přehled prováděných doprav poškozenou T. M., jakož i důkaz elektronickým systémem zpracování objednávek. Uvedené důkazy pak byly doplněny a podpořeny výpověďmi svědků M., K., G., Z., S., P. a K. V této souvislosti poznamenává, že v dané trestní věci proti sobě stály výpovědi svědků pracujících pro poškozenou společnost T. M. a výpovědi obviněných, resp. dalších svědků, vyjadřujících se ke spolupráci s obviněnou společností G., resp. obviněnou společností L. Za této situace přistoupil soud prvého stupně k hodnocení jednotlivých výpovědí obzvláště pečlivě, po stránce obsahové je hodnotil velmi obezřetným způsobem v souladu s jinými důkazy, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo, tedy postupoval zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V návaznosti na námitky obviněných státní zástupkyně zdůraznila, že nalézací soud věnoval patřičnou pozornost rovněž hodnocení věrohodnosti výpovědí jednotlivých svědků, kteří svědčili ve prospěch obviněných (H., K., Š., P. a Z.). Pokud je shledal nevěrohodnými, pak svoje hodnotící závěry také náležitým způsobem odůvodnil. Stejně tak se důkladně zabýval povahou a obsahem listinných důkazů. Po takto provedeném vyhodnocení jednotlivých důkazů dospěl k závěru, že o vině obviněných pochybnosti nemá, a to s odkazem na shora uvedené listinné důkazy podpořené výpověďmi jednotlivých ve věci slyšených svědků.
31. V daném případě si tedy soud prvého stupně podle státní zástupkyně provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a v této souvislosti také věnoval patřičnou pozornost právě jejich vyhodnocení. V odůvodnění svého rozsudku totiž náležitě odůvodnil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, proč je takto hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při jejich právním posouzení a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti dle příslušných ustanovení zákona. Přesvědčivě se také vypořádal s obhajobou obviněných, která byla v průběhu celého trestního řízení prakticky konstantní, přičemž na jejich námitky odpovídajícím způsobem zareagoval. Odvolací soud se pak v odůvodnění svého rozhodnutí s argumentací soudu prvého stupně ztotožnil, když nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky. Státní zástupkyně proto shrnula, že obsah skutkových zjištění odpovídá obsahu provedených důkazů v tom rozsahu, v jakém je soudy mohly považovat za věrohodné; svoje hodnotící, resp. přezkumné závěry také přesvědčivě odůvodnily.
32. Státní zástupkyně se neztotožnila ani s námitkou obviněných, že by byl opatřený důkazní stav věci poznamenán vadou své neúplnosti, konkrétně pak ve smyslu neprovedení obhajobou navrhovaného důkazu znaleckým posudkem České znalecké. Připomněla, že vada spočívající v tzv. opomenutých důkazech je dána tehdy, pokud bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, avšak návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci. Taková situace však podle státní zástupkyně v řízení nenastala. V návaznosti na to zdůraznila, že není povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Soud je totiž v rámci procesu dokazování vázán výlučně povinností zjistit takový skutkový stav, aby bylo možné ve věci spolehlivě rozhodnout, přičemž s navrženými důkazy se musí vypořádat a pokud je nehodlá provést, svůj postup zdůvodnit, což se v daném případě také stalo. Odvolací soud se podle názoru státní zástupkyně výše uvedeným důkazním návrhem řádně zabýval, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí také náležitým a zcela dostačujícím způsobem vyložil, z jakého důvodu jej neakceptoval, a v této návaznosti pak rozhodl, že další dokazování nebude provádět. Podle státní zástupkyně nelze připustit ani námitku obviněného Š stran nezbytného doplnění důkazního stavu věci o odborné vyjádření Ing. Gabriely Hrachovinové, LL.M., ze dne 1. 2. 2022, na jejímž podkladě dovozoval naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jehož písemné vyhotovení k podanému dovolání přiložil, ačkoliv byl takový důkaz opatřen až po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Za výše judikovaných podmínek prováděný přezkumný postup dovolacího soudu z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění se totiž může vztahovat pouze k aktuálně opatřenému důkaznímu podkladu, rozhodnému pro právní posouzení skutku, resp. k těm uplatněným důkazním návrhům, které byly z takového okruhu vyloučeny a které byly pro nadbytečnost zamítnuty, nikoliv již k důkazům, které byly nad rámec takového postupu soudu iniciativně opatřeny ze strany obhajoby.
33. Soud prvního stupně podle státní zástupkyně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. O důkladnosti dokazování svědčí množství ve věci provedených důkazů, a to nejen svědeckých výpovědí, ale především množství listinných důkazů, k jejichž zhodnocení přistoupil způsobem splňujícím požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Za této situace tedy soud realizoval komplexní dokazování, v jehož rámci provedl všechny relevantní důkazy, jež mohly napomoci náležitému objasnění věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle ní obvinění fakticky dovozují z vlastního způsobu hodnocení provedených důkazů, který má vést k prosazení jiné verze skutkových zjištění oproti ustáleným závěrům, které soud na podkladě výsledků provedeného dokazování vyvodil. Vždy však záleží na úvaze soudu, jaký stanoví rozsah potřebného dokazování, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a jakou váhu danému důkazu ve spojitosti s ostatními důkazy přiřadí. Podstatným však v dané věci je, že v postupu soudu prvého stupně nejsou shledávány známky libovůle či snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování. Jestliže soud prvého stupně hodnotil některé provedené důkazy odlišným způsobem než obvinění, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Za tohoto stavu tedy podle státní zástupkyně námitky obviněných nezaložily pochybnost o porušení jejich práva na spravedlivý proces a nevykročily tak z rámce prosté polemiky se skutkovými zjištěními soudů a jejich hodnocením provedených důkazů.
34. Pokud obviněný Č. rovněž odkazoval na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupkyně k tomu poznamenala, že ten byl ve vztahu k argumentaci uplatněné v podaném dovolání označen nadbytečně, neboť její podstatou je „pouze“ nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a hodnocením provedeného dokazování, na základě kterého je pak dovozováno nesprávné právní posouzení skutku. Vzhledem k tomu, že takto uplatněnou dovolací argumentaci pod deklarovaný dovolací důvod podřadit nelze a obviněný svou námitku v souladu s uplatněným dovolacím důvodem zároveň žádným jiným způsobem nerozvedl a ani nijak blíže nekonkretizoval, není pak tato způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obvinění navíc podle názoru státní zástupkyně prostřednictvím valné většiny svých dovolacích námitek pouze opakují svou obhajobu z předchozích fází řízení, když odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vypovídají o tom, že se soudy s otázkou jejich důvodnosti vypořádaly náležitým, zákonu odpovídajícím a přesvědčivým způsobem.
35. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasila, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda byla dovolání podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné.
37. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
38. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
39. Obvinění v podaných dovoláních uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
40. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
41. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je pak naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
42. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
43. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
44. Z předložených dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obvinění P. Č. a J. Š, jimi brojí proti výroku o vině trestným činem podvodu podle §209 tr. zákoníku, resp. proti výroku, jimiž byla zamítnuta jejich odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Podstatu dovolací argumentace obou obviněných lze s určitou dávkou zjednodušení shrnout tak, že obvinění rozporují, že deklarované a poškozenou společností T. M. proplacené obchodní případy byly fiktivní či se uskutečnily v menším rozsahu, přičemž poukazují na podle jejich názoru chybějící důkazy o neexistenci předmětného zboží, resp. na to, že z inventur poškozené společnosti naopak vyplývá, že žádné zboží nechybělo. Tvrzení o své nevině opírají i o znalecký posudek České znalecké, který podle nich odvolací soud neodůvodněně neprovedl, jakož i o odborné vyjádření, které bylo vypracováno až po vydání rozhodnutí odvolacího soudu.
45. K takto vymezené dovolací argumentaci je nutno nejprve upozornit, že ačkoliv obvinění ve svých dovoláních uplatnili toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obvinění svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta jejich odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který je uznal vinným žalovanými skutky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud však k této vadě nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ačkoliv to obvinění výslovně nenamítli.
46. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněných, tuto lze označit jako polemiku se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, neboť její podstatou je nesouhlas obviněných s tím, že plnění deklarovaná na příslušných fakturách se neuskutečnila. Obvinění naopak setrvávají na tvrzení, že veškeré plnění proběhlo tak, jak bylo uvedeno na poškozenou společností proplacených fakturách, resp. poukazuji na to, že nebyly provedeny důkazy, které by to vyvracely.
47. Argumentace obviněných tak neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který ve svém dovolání označil obviněný P. Č., neboť se netýká právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je přitom vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
48. Výše shrnutá skutková argumentace naopak v zásadě odpovídá obviněnými rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (nutno podotknout, že s výjimkou dovolání podaných prostřednictvím obhájců JUDr. Richarda Nováka a Mgr. Lukáše Prušky se ve zbývajících dovoláních vyskytly chyby související se správným označením dovolacích důvodů, které však nebránily projednatelnosti dovolání), neboť obvinění brojí jednak proti skutkovým závěrům týkajícím se (ne)existence předmětného plnění, jednak namítají vadu opomenutého důkazu. Zejména pokud jde o námitky proti skutkovým zjištěním (námitky extrémního rozporu) je však tento závěr možno učinit pouze s notnou dávkou benevolence, neboť obvinění se v dovoláních omezují na pokračování v prosté skutkové polemice uplatňované již v průběhu dosavadního trestního řízení. Nenabízejí však kvalifikovanou argumentaci z hlediska existence zjevného (extrémního) rozporu provedených důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu první alternativy citovaného dovolacího důvodu. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu přitom ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
49. Nejvyšší soud však i přes absenci kvalifikovanější skutkové argumentace v podaných dovoláních po přezkoumání napadených rozhodnutí a předloženého spisového materiálu žádnou takovou vadu skutkových zjištění, která by mohla odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, neshledal. Navíc lze konstatovat, že obvinění v podaných dovoláních toliko opakují obhajobu, kterou uplatnili již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
50. Soudy nižších stupňů se v nyní projednávané věci pečlivě zabývaly otázkou, zda se předmětná plnění, k nimž byly vystaveny faktury uvedené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, reálně uskutečnila či zda se jednalo pouze o plnění (částečně) fiktivní, deklarovaná pouze za tím účelem, aby poškozená společnost T. M. proplatila faktury, které jí byly za pomoci jejího zaměstnance P. Č. předloženy. Zohlednily přitom značný časový odstup od doby deklarované realizace těchto zakázek a s tím související obtížnější důkazní situaci. Po provedeném dokazování však dospěly k jednoznačnému závěru, že v předmětných fakturách deklarované plnění se neuskutečnilo buď vůbec (v případě faktur vystavených společností G.), popř. pouze v polovičním rozsahu (v případě faktur vystavených společností L.).
51. Nalézací soud k tomuto závěru dospěl na základě výpovědí svědků M., K., G., Z., S., P. a K., zjištění, že obviněný Č. v informačním systému společnosti T. M. manipuloval s objednávkami, zjištění, že proces odsouhlasování faktur byl v této společnosti založen fakticky pouze na schválení obviněným Č., neboť další kontrolní podpisy byly pouze formalitou, zjištění o nemožnosti dopravy údajně opracovaného zboží, ke které se navíc nenašly žádné záznamy (na rozdíl od dopravy, která byla skutečně proběhla), a na zjištění o vložení značné finanční hotovosti na účet obviněného Č. v rozhodné době. Nalézací soud přitom vysvětlil, z jakého důvodu neuvěřil výpovědím obviněných ani svědků, kteří provedení zakázek subdodavatelskými společnostmi potvrzovali. V této souvislosti je přitom nutno upozornit, že hodnocení provedených důkazů, zejména pak hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků, je v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti výsostným úkolem toho orgánu činného v trestním řízení (zde nalézacího soudu), který tyto důkazy provedl. Pokud nalézací soud hodnotil věrohodnost svědků způsobem, který neodpovídá představám obviněných, přičemž však dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí (jako se tomu stalo v tomto případě), nemůže zpravidla tato skutečnost založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nelze proto dát obviněným za pravdu, když namítají, že neexistují důkazy o tom, že deklarované plnění se neuskutečnilo. Provedené důkazy, které tvoří ucelený řetězec, naopak ve svém souhrnu poskytují pro závěr o jejich vině spolehlivý podklad.
52. Pokud obvinění rozporují závěry uvedené v bodě 34. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, podle kterého evidence kooperačních služeb nepředstavuje evidenci fyzického stavu (inventarizaci) předmětných výrobků (polotovarů), nelze jim ani v tomto ohledu dát za pravdu. Je totiž zjevné, že obviněným Š. předložená evidence nedokončené výroby společnosti T. M. je evidencí reflektující pouze účetní, nikoliv fyzický stav nedokončené výroby. Ten však byl v důsledku počínání obviněného Č., který měl objednávky a další související administrativní úkony ve společnosti T. M. na starosti, bezvadný. Tento obviněný zajistil, že k fakturám, kterým neodpovídalo žádné protiplnění, popř. skutečné provedení bylo pouze v polovičním rozsahu, byly vystaveny likvidační doklady, takže se ostatním pracovníkům společnosti T. M. jevily jako řádné a bylo na ně plněno. Evidenci skutečného (fyzického) stavu majetku, tedy i nedokončené výroby, však mohla zajišťovat pouze inventarizace ve smyslu §30 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
53. V této souvislosti Nejvyšší soud uvádí, že pokud se obvinění odkazují na inventury provedené ve společnosti T. M. s tím, že byl zjištěn dokonce přebytek nedokončené výroby, je s podivem, že ti stejní obvinění (konkrétně Š. prostřednictvím obhájce JUDr. Klima) předložili spolu s dovoláním (tedy až po skončení dokazování) odborné vyjádření Ing. Gabriely Hrachovinové, LL.M., které se týká právě inventarizace ve společnosti T. M. a ze kterého vyplývá, že vedení účetnictví i kontrolní systémy v této společnosti vykazovaly v roce 2011 a 2012 významné vady. Pokud navíc jde o inventury, tyto podle uvedeného odborného vyjádření nebyly ve jmenované společnosti v citovaných obdobích prováděny řádně, kdy v případě objednávek týkajících se opracování polotovarů docházelo k pohybu na jednotlivých položkách, které dokonce fakticky znemožňovaly provedení inventarizačních prací. Z protokolů o provedení řádné inventarizace za roky 2011 a 2012 navíc podle uvedené znalkyně nelze jednoznačně určit jednotlivé položky majetku, které tvořily nedokončenou výrobu, jejich množství, resp. počet kusů, jednotkovou cenu, cenu celkem, ani sklad, resp. místo, kde se tyto položky nacházely. Čísla zakázek, názvy zakázek, jakož i účetní a fyzický stav, nelze jakýmkoliv způsobem přiřadit k položkám ve sloupcích uvedených v sestavě s názvem „Inventura nedokončené výroby“. Podle závěrů jmenované znalkyně tak společnost T. M. neúčtovala o předání polotovarů do kooperací na analytických účtech, a tak neměla přehled o tom, kde se její majetek nachází. Způsob, jakým byl zjišťován inventarizační komisí skutečný stav nedokončené výroby, je rovněž nejednoznačný a z písemností týkajících se inventarizace ani nevyplývá, že by v době jejího fyzického provádění byl přítomen auditor či jeho spolupracovník. Takto provedenou inventuru a inventarizaci nelze podle znalkyně Ing. Gabriely Hrachovinové, LL.M., považovat za inventarizaci provedenou v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a za průkazné účetní záznamy zjišťující skutečný fyzický stav nedokončené výroby a zjišťující rozdíly v nedokončené výrobě a příčiny jejího vzniku. Jmenovaná znalkyně uzavřela, že účetnictví společnosti T. M. v důsledku těchto pochybení nebylo průkazné ve smyslu §8 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
54. Nejvyšší soud v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že pokud obvinění hodlali svoji obhajobu opřít o účetnictví společnosti T. M. a o provedené inventury, ze kterých podle jejich názoru vyplývalo, že předmětné výrobky (polotovary) reálně existovaly a že tedy deklarované plnění bylo ve skutečnosti poskytnuto, je tato jejich obhajoba výrazně oslabována zjištěními o zásadních nedostatcích ve vedení účetnictví a způsobu inventarizace majetku poškozené společnosti. Navíc nelze přehlédnout, že ani v protokolu o provedení řádné inventarizace není možno nalézt jakoukoliv zmínku o předmětném zboží ani čísla výkresů, která by předmětnému zboží odpovídala. Neexistuje tedy žádný náznak toho, že opracované zboží reálně existovalo a že by poškozenou společností proplacené plnění skutečně proběhlo v deklarovaném rozsahu. Obhajovací verze obviněných se tedy může opírat pouze o likvidační doklady, které však byly opět v kompetenci obviněného Č., který využil toho, že ve společnosti T. M., pro kterou pracoval, neexistovaly účinné kontrolní mechanismy (jak ostatně potvrdila i Ing. Hrachovinová, LL.M.), které by mohly jeho soustavné podvodné aktivity odhalit. Z toho důvodu nelze reálnost deklarovaného a proplaceného plnění odvozovat od účetních či jiných evidencí, neboť tyto byly pro obviněného Č. právě prostředkem k realizaci projednávané trestné činnosti a k jejímu zakrytí. Provedené dokazování naopak, jak uvedeno výše a zejména v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu pod body 29. a násl., vedlo k závěru, že deklarované plnění se reálně neuskutečnilo, popř. se neuskutečnilo v plném rozsahu. Nelze tedy uvažovat o existenci žádného, natož extrémního rozporu soudy zjištěného skutkového stavu s provedeným dokazováním.
55. K námitce obviněného Č., že nebylo prokázáno jeho obohacení, Nejvyšší soud odkazuje na bod 44. odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém se odvolací soud touto otázkou zabýval. K tomu dodává, že pro vznik trestní odpovědnosti tohoto obviněného by postačovalo i pouhé neoprávněné obohacení jiného (v tomto případě obviněného Š. a jeho společnosti G.).
56. K další námitce obviněného Č., že za totožné jednání byli obvinění S. a obviněná právnická osoba L. zproštěni obžaloby a že v důsledku toho došlo k narušení rovnosti před zákonem, Nejvyšší soud uvádí, že nalézací soud se ve svém rozsudku (srov. bod 40. až 42. odůvodnění) vypořádal s tím, z jakého důvodu obviněného S. obžaloby zprostil, a vyložil, čím se důkazní situace v jeho případě lišila od obviněných, kteří byli uznáni vinnými. S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje a pro jejich správnost na ně v plném rozsahu odkazuje.
57. Pokud jde o námitku opomenutého důkazu, kterým má podle obviněných být znalecký posudek České znalecké, lze opět připustit podřaditelnost této výhrady pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pak pod jeho třetí alternativu.
58. K provádění důkazů v řízení před soudem lze nejprve v obecné rovině uvést, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
59. Jak plyne z napadeného usnesení, vrchní soud se návrhem obviněných na provedení znaleckého posudku České znalecké jako důkazu zabýval, a to v bodě 43. odůvodnění svého usnesení, kde konstatoval, že tento pouze osvědčuje skutečnosti, které nejsou zpochybňovány, tj. závěr, že ve vedení účetnictví a kontrolní činnosti společnosti T. M. byly určité nedostatky vyvěrající z důkazů provedených v tomto řízení, a účetní dokumentace, zejména společnosti G., byla podrobena i kontrolní činnosti příslušného finančního úřadu a nevykazovala a ani nyní nevykazuje nedostatky, což však neosvědčuje, že faktické naplnění předmětných smluv a oprávněnost fakturování částek za provedené kooperace bylo podloženo protiplněním. S tímto odůvodněním se Nejvyšší soud ztotožňuje a k námitkám obviněných dodává, že je logické, že se odvolací soud nejprve seznámil se znaleckým posudkem, který byl stranami navržen k důkazu, a to právě za účelem vyhodnocení potřeby jeho provedení v důkazním řízení. Pokud by tak neučinil, mohlo by to vést k tomu, že dokazování se stane bezbřehým a že budou prováděny důkazy, které nejsou relevantní. Pokud již po tomto předběžném vyhodnocení odvolací soud seznal, že znalecký posudek České znalecké nemůže na závěru o vině obviněných ničeho změnit (nemůže prokazovat nevinu obviněných), neboť vychází pouze z účetních záznamů a nezabývá se otázkou, zda deklarované plnění, o kterém se toto trestní řízení vede, skutečně proběhlo či nikoliv, jedná se o zcela legitimní a ústavně konformní důvod pro neakceptování uvedeného důkazního návrhu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). Nejvyšší soud proto konstatuje, že řízení v této trestní věci není stiženo vadou opomenutého důkazu a že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn ani v jeho třetí alternativě.
60. Nejvyšší soud uzavírá, že skutková zjištění soudů nižších stupňů týkající se reálné existence předmětnými fakturami deklarovaného a poškozenou společností T. M. proplaceného plnění nejsou zatížena namítanou vadou extrémního rozporu s provedeným dokazováním, neboť se naopak jedná o jeho logické vyústění. Řízení pak nebylo ani zatíženo namítanou vadou opomenutého důkazu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl jako jediný obviněnými uplatněn právně relevantně, tak nebyl naplněn, v důsledku čehož nemohlo dojít ani k naplnění obviněnými pouze implicitně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
61. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněných P. Č. a J. Š. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu nemohl vyhovět ani návrhu obviněného J. Š. na přerušení výkonu trestu do doby rozhodnutí o dovolání.
62. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu