ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.723.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 723/2022-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. A., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2022, č. j. 6 To 131/2022-134, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 127/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2022, č. j. 2 T 127/2021-122, byl obviněný M. A. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že:
dne 6. 4. 2021 v době od 8:00 hodin do 10:30 hodin, v okrese Bruntál, v XY, na ulici XY v XY, před domy s č. p. XY a XY, na pozemku parcelní číslo XY, pověřil a dal pokyn dosud neustanovené osobě k devastujícímu a neodbornému ořezu jednoho jasanu ztepilého a tří javorů mléč, čímž dosáhl toho, že stromy byly nenávratně poškozeny tím, že je zbavil koruny a ponechal na nich pouze kosterní větve, ačkoli neměl povolení vlastníka Města XY, čímž poškozenému Městu XY způsobil škodu ve výši 157 396 Kč.
2. Za to byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře sto denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Současně nalézací soud podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému Městu XY na náhradě škody částku 157 396 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání . O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 4. 2022, č. j. 6 To 131/2022 – 134, tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) odvolání obviněného zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým brojí proti výroku o vině. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. , částečně ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě (vše ve znění účinném od 1. 1. 2022).
5. Obviněný je přesvědčen, že soudům se nepodařilo prokázat jeho úmysl zapojit se do škodního jednání. Odvolací soud podle obviněného nereagoval na podstatné námitky obviněného proti skutkovým a právním závěrům, k nimž dospěl nalézací soud. Obviněný se domáhá aplikace zásady in dubio pro reo. Namítá, že soudy své závěry (bod 5. rozsudku a bod 6. usnesení) neodůvodnily logickým a přesvědčivým způsobem. Obviněný uvádí, že nalézací soud při vyvozování závěrů z provedených důkazů porušil pravidla formální logiky, když se neobešel bez vlastního hodnocení důkazů, které je však odlišné od hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem. Obviněný dále soudům vyčítá, že se nezabývaly poškozením každého stromu jednotlivě. Podle obviněného není zřejmé, jak ho mají usvědčovat svědecké výpovědi svědků P. a M., když ani jeden ze svědků obviněného neztotožnil.
6. Obviněný dále namítá, že jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, není trestným činem. Skutková podstata trestného činu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel něco zničí, poškodí ; obviněnému je však kladeno za vinu, že pověřil a dal pokyn ke zničení, poškození. Postup nižších soudů je tedy v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege.
7. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
9. Podle státního zástupce nelze v této věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněný v dovolání opakuje stejné námitky, které uváděl již v průběhu celého trestního řízení a pouze předkládá svou vlastní interpretaci provedených důkazů. Nalézací i odvolací soud již se s námitkami obviněného vypořádaly. Soudy podle státního zástupce dostatečně vysvětlily vztah mezi provedenými důkazy a přijatými skutkovými zjištěními. Odvolací soud dostatečně reagoval na námitky obviněného uvedené v odvolání.
10. Následně státní zástupce shrnul důkazní situaci. Z důkazů vyplývá, že to byl právě obviněný, kdo dopředu věděl, že k ořezu dojde, proto odklízel popelnice a následně se nacházel na místě a uklízel větve. Obviněný je také jedinou osobou vyskytující se na místě činu, která měla k ořezu větví motiv, když si dokonce na tyto stromy dříve stěžoval u obecního úřadu. Tyto, byť nepřímé důkazy, tvoří řetězec. Státní zástupce podotýká, že absentuje jakákoliv rozumná alternativní verze.
11. Pokud jde o námitku obviněného dovolávající se zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze podle zásady in dubio pro reo jen za předpokladu, že rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O tuto situaci se však v dané věci nejednalo.
12. I námitkami, které obviněný řadí pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný z větší části brojí proti zjištěnému skutkovému stavu věci a provedeným důkazům, když hmotněprávní argumentaci staví na jiném skutkovém stavu, než jaký zjistily soudy. Pod uplatněný dovolací důvod spadá pouze námitka zpochybňující naplnění subjektivní stránky trestného činu a námitka, že skutek tak, jak je popsán v rozsudku, nelze kvalifikovat jako trestný čin poškození cizí věci.
13. K naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu lze odkázat na shrnutí důkazní situace, ze kterého jednoznačně vyplývá i úmysl obviněného stromy devastujícím způsobem ořezat.
14. Pokud jde o naplnění objektivní stránky přečinu poškození cizí věci, státní zástupce odkázal na §22 odst. 2 tr. zákoníku upravujícího tzv. nepřímé pachatelství. V každém případě je namístě skutek kvalifikovat jako přečin poškození cizí věci, jehož se dopustil obviněný.
15. Ořezem došlo k devastaci stromů, které tak nadále nemohou plnit svou funkci a jedná se evidentně o poškození věci. Vyčíslení škody bylo provedeno na základě odborného vyjádření znalce z oboru ochrana přírody, o jehož správnosti nevznikly během trestního řízení žádné pochybnosti.
16. Státní zástupce uzavřel, že dovolání obviněného je v části, ve které jej lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby jej Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., částečně ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě (všechny dovolací důvody ve znění účinném od 1. 1. 2022).
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (s účinností od 1. 1. 2022 výslovně zakotvující předchozí ustálenou judikaturu) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). tr. ř.
24. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
25. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., brojí proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem poškození cizí věci ve smyslu §228 odst. 1 tr. zákoníku. resp. proti výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Dále namítá porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ústavní právo vyjádřené zásadou nullum crimen sine lege podle čl. 39 Listiny.
30. Z obsahu dovolání dále vyplývá, že v rámci uvedených dovolacích důvodů obviněný uplatňuje námitky skutkové a právní povahy, kdy velmi často směšuje argumentaci hmotněprávní a procesněprávní Takto zejména setrvale prosazuje vlastní skutkovou verzi , podle níž ořez předmětných stromů neinicioval on (není pachatelem, nezpůsobil škodu, nejde o trestný čin) případně se dovolává aplikace zásady in dubio pro reo . Na tomto základě je přesvědčen, že jednání popsané ve skutkové větě navíc nenaplňuje objektivní ani subjektivní stránku vytýkaného přečinu. Z hlediska všech těchto námitek a závěrů soudů o jeho vině zpochybňuje odůvodnění rozhodnutí nižších soudů.
31. Nejvyšší soud po této rekapitulaci námitek obviněného z hlediska obsahu podaného dovolání dospěl k závěru, že námitky obviněného nespadají pod jím uplatněné, ani žádné jiné dovolací důvody, a ty námitky, které pod jím uplatněné dovolací důvody bylo možné s určitou mírou tolerance podřadit, jsou zjevně neopodstatněné (k těmto námitkám dále v tomto usnesení).
32. Nejvyšší soud se nejprve zabýval skutkovou námitkou obviněného, za kterou je nutno považovat jeho polemiku s tím, že nebyla prokázána jeho účast na posuzovaném skutku. Jakkoliv je nutno připustit, že obviněný tuto námitku skutkové povahy formálně uplatňuje s poukazem zjevný rozpor příslušných skutkových zjištění soudů k této otázce s provedeným dokazování, je jí nutno vytknout absenci jakékoliv kvalifikované argumentace týkající existence zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem dokazování ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě toliko pokračuje ve své dosavadní skutkové polemice a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů (zejména soudem nalézacím).
33. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů by však mohl přicházet v úvahu toliko v případě zjištění zjevného (extrémního) rozporu mezi těmito skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů [srov. první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022]. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu totiž ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
34. Naznačenou argumentaci obviněného týkající se účasti na posuzovaném ořezu stromů je tak nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. I s ohledem na toto zjištění Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto závěru nejprve v obecné rovině konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně. Je proto nutno současně upozornit na to, že obviněný v podaném dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002.
35. Nejvyšší soud pak může s ohledem na výsledky provedeného dokazování dále konstatovat, že nesdílí náhled obviněného na provedené dokazování o neprokázání jeho účasti na posuzovaném ořezu stromů, respektive o nutnosti aplikace zásady in dubio pro reo, a to ani po věcné stránce. Jakkoliv je obviněný usvědčován toliko řetězcem nepřímých důkazů, jedná se o důkazy, které spolehlivě a bez jakýchkoliv pochybností prokazují jeho vinu. Současně pak neexistuje rozumná alternativní skutková verze k obviněným zpochybňované verzi o jeho účasti na posuzovaném skutku, kdy obviněný navíc tuto verzi ani Nejvyššímu soudu ve svém dovolání nepředkládá, což ji již takto de facto diskvalifikuje.
V každém případě je obviněný usvědčován zejména výpovědí svědků L. D., L. D. mladší, P. M. a P. P. L. D. starší obžalovaný ráno před ořezem stromů pomáhal s odsunutím popelnic, přičemž ji upozornil, že by popelnice překážely příjezdu nějakého většího auta. Svědkyně následně slyšela příjezd vozidla a řezání pily. L. D. mladší na vlastní oči pozorovala z okna domu plošinu, na které byl muž, který prováděl ořez stromů, zatímco obviněný uklízel ořezané větve ze země. Svědkyně P. M. uvedla, že Město XY o ořez stromů nežádalo. Dále uvedla, že v minulosti si na přítomnost stromů stěžoval právě obviněný. Svědek P. P. (řidič plošiny) popsal, že na místě byli dva muži, a to jeden, který dole uklízel, a jeden, který prováděl ořez stromů. Muži nejprve odmítli vystavení faktury. Až po vysvětlení, že fakturu je nutné vystavit, uvedl jeden z nich jméno J. N. a adresu bydliště. K této osobě bylo provedeno šetření s negativním výsledkem. Z důkazů tedy vyplývá, že to byl právě obviněný, kdo dopředu věděl, že k ořezu dojde, proto odklízel popelnice a následně se nacházel na místě a uklízel větve. Obviněný je také jedinou osobou vyskytující se na místě činu, která měla k ořezu větví motiv, když si dokonce na tyto stromy dříve stěžoval u městského úřadu.
36. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo (tedy „v pochybnostech ve prospěch obviněného“). Nejvyšší soud v prvé řadě uvádí, že tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění (nikoliv právního hodnocení). Do těch, jak již bylo uvedeno výše, Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat. Neshledá-li Nejvyšší soud zároveň zásadní vady důkazního řízení [na něž pamatuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], pak Nejvyšší soud zásadně nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady v dovolacím řízení zkoumáno (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016).
37. Porušení zásady in dubio pro reo navíc Nejvyšší soud neshledal ani ve věcné rovině. Toto pravidlo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tedy jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného lze však jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).
38. V projednávané věci přitom Nejvyšší soud mezi provedenými důkazy neshledal žádné rozpory a ani obviněný do svého dovolání nevčlenil odpovídající argumentaci, která by poukazovala na tyto (zjevné) rozpory mezi jednotlivými ve věci provedenými důkazy.
39. Námitka obviněného, že se soudy měly zabývat poškozením každého ze stromů jednotlivě, je ve své podstatě námitkou skutkové podstaty. Obviněný (byť to výslovně neuvádí) se zřejmě snaží poukázat na to, že ořez (některých) stromů mohla teoreticky iniciovat jiná osoba než on. To ovšem neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním, podle nichž řez všech čtyř stromů byl proveden téhož dne za pomoci přistavené vysokozdvižné plošiny. Provedené dokazování přitom lze vztáhnout k poškození všech stromů a neexistuje rozumná pochybnost o tom, že by řez některého ze stromů iniciovala jiná osoba, než právě obviněný.
40. Námitka obviněného, který tvrdí, že se soudům nepodařilo prokázat poškození nebo učinění neupotřebitelnou cizí věci, a způsobení tak na cizím majetku škody nikoli nepatrné, je procesní námitkou, která nespadá pod žádný z dovolacích důvodů. Jedná se navíc o námitku absurdní. Vzrostlé stromy jsou bez jakýchkoliv pochyb věcí. Způsob ořezu, který obviněným ustanovená osoba zvolila, je přitom pro stromy devastující, jak vyplývá z odborného vyjádření znalce z oboru ochrana přírody. Výše škody byla stanovena citovaným odborným vyjádřením, proti němuž obviněný ani nyní ve svém dovolání nebrojí žádnými konkrétními námitkami, na částku 157.396 Kč. Způsobená škoda tak výrazně převyšuje hranici škody nikoliv nepatrné (10.000 Kč).
41. Nejvyšší soud proto uzavírá, že shora uvedené skutkové a procení námitky obviněného se míjí s uplatněnými dovolacími důvody a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
42. Pokud obviněný ve svém dovolání kritizoval nedostatečné odůvodnění rozhodnutí nižších soudů, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že takovou námitku nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů už proto, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání nelze podat jen proti odůvodnění rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud na doplnění podotýká, že právo na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nelze chápat tak, že soudy musí podrobně reagovat na každou námitku obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16). V této trestní věci považuje Nejvyšší soud odůvodnění obou rozhodnutí za zcela dostatečné a přesvědčivé, jak již vyložil výše. To zřetelně vyplývá zejména z bodů 4. až 12. rozsudku nalézacího soudu, pokud jde o skutkovou stránku věci, respektive z bodu 13. tohoto rozsudku, pokud jde o právní stránku věci. Rozsudek nalézacího soudu je tak v tomto ohledu v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí k odvolání obviněného napadený rozsudek řádně přezkoumal a vypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, což vyplývá zejména z bodů 3. až 10. usnesení odvolacího soudu. Podle Nejvyššího soudu se tak soudy dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými argumenty obviněného, přičemž z odůvodnění obou rozhodnutí nevyplývá, že by soudy rozhodly na podkladě jakýchkoliv důkazně nepodložených domněnek. Naopak je zřejmé, na základě jakých úvah podložených provedenými důkazy učinily soudy rozhodná skutková zjištění a současně vyvrátily skutkovou verzi obviněného.
43. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak je nutno, a to i s ohledem na to, jakým způsobem obviněný v rámci uvedeného důvodu argumentuje, jakkoliv nejprve v obecné rovině, uvést, že výchozím předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, příp. jde o jiný trestný čin, než pro který byl obviněný uznán vinným. Vedle vad týkajících se nesprávného právního posouzení skutku lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Tím se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
44. S poukazem na uvedený dovolací důvod však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, jelikož jde o činnost soudu spočívající v aplikaci ustanovení procesních a nikoliv hmotněprávních (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 703/2018).
45. Z výše uvedeného vyplývá, že soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání, které bylo podáno z dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy zejména takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více dopovídá jeho představám a jiného právního hodnocení se domáhá až na základě tohoto jiného, jím konstruovaného skutkového stavu.
46. Pokud Nejvyšší soud konfrontuje tato obecná východiska platná pro posouzení konkrétní trestní věci na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s konkrétními námitkami obviněného uplatněnými v jeho dovolání na podporu uvedeného dovolacího důvodu, lze konstatovat, že jím uplatněné námitky jsou z podstatné části právě takovými námitkami, které směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci, provedeným důkazům a jejich hodnocení, a to ve snaze prosadit pro obviněného příznivější skutková zjištění. Obviněný tak činí své právní úvahy pouze na základě tohoto jím tvrzeného odlišného skutkového stavu věci.
47. Právě s ohledem na výše konstatované je možno obviněným uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pod tento dovolací důvod podřadit jen s určitou mírou tolerance, neboť tyto námitky spadají pod tento dovolací důvod ve své podstatě pouze svým formálním označením.
48. Pokud obviněný ve svém dovolání zpochybňuje, že jednáním popsaným ve skutkové větě naplnil objektivní stránku přečinu poškození cizí věci ve smyslu §228 odst. 1 tr. zákoníku z hlediska svého pachatelství , pak Nejvyšší soud, při vědomí toho, že obviněný popírá jednání samotné, konstatuje, že taková námitka je sice formálně podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněný rozporuje hmotněprávní posouzení), tuto námitku však nutno shledat jako zjevně neopodstatněnou.
49. Je skutečností, že uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Obviněný přitom nebyl odsouzen za to, že by sám zničil, poškodil nebo učinil neupotřebitelnou cizí věc, ale za to, že dosud neustanovenou osobu pověřil a dal jí pokyn k devastujícímu a neodbornému ořezu předmětných stromů (k poškození cizí věci ).
50. Nejvyšší soud k těmto skutkovým závěrům doplňuje, že podle §22 odst. 2 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná mj. pro omyl, anebo proto, že sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem (tzv. nepřímé pachatelství ).
51. Právní závěry uvedené v předchozím odstavci pak lze nepochybně aplikovat i na nyní projednávanou věc. Jakkoliv nebylo prokázáno, že by řez stromů provedl přímo obviněný (podle některých svědectví se obviněný mohl podílel toliko na odklízení ořezaných větví), pak již není žádných pochyb o tom, že pokyn k ořezu stromů obviněný dal. Využil přitom svědka P., který přistavil plošinu, a patrně další, dosud neustanovenou osobu. Svědek P. P. pak je osobou, která nemohla jednat zaviněně, neboť nevěděl, že stromy nejsou na pozemku obviněného a nemá k jejich ořezu povolení ani odbornou způsobilost. To samé sice nelze říct s jistotou o neustanovené osobě, která stromy vlastnoručně ořezávala, avšak i pokud by tato osoba jednala zaviněně, byla by spolupachatelem obviněného. Jakkoliv Nejvyšší soud nemůže spekulovat o tom, zda tato neustanovená osoba o protiprávnosti počínání obviněného věděla či nikoliv, a zda je tato osoba proto spolupachatelem, nemá tato okolnost žádný vliv na skutečnost, že obviněný M. A. je přinejmenším osobou, která dala k ořezu stromů pokyn. Obviněný se tak stal nepřímým pachatelem trestného činu poškození cizí věci.
52. K námitkám obviněného o vzniku a výši škody lze uvést, že ořezem stromů došlo k jejich devastaci, v důsledku čehož tyto stromy nemohou plnit svou funkci. Znak poškození byl tedy nepochybně naplněn. Vyčíslení škody v penězích bylo provedeno na základě odborného vyjádření znalce z oboru ochrana přírody, o jehož správnosti nevznikly během trestního řízení žádné pochybnosti.
53. Naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu byla soudy odůvodněna hodnocením důkazní situace tak, jak ji Nejvyšší soud ve stručnosti shrnul pod bodem 36. tohoto usnesení. Z těchto skutkových zjištění jednoznačně vyplývá i úmysl obviněného stromy devastujícím způsobem ořezat.
54. Nejvyšší soud shledal lichou i námitku obviněného týkající se subsidiarity trestní represe, jakkoliv na tuto námitku bylo možné toliko usuzovat, neboť chybí další její odůvodnění, a to s ohledem na vyjádření obviněného, že byla porušena zásada nullum crimen sine lege . Tvrdí-li totiž obviněný, že byla porušena zásada „žádný trestný čin bez zákona“, jedná se obsahově o námitku, že skutek nelze kvalifikovat jako trestný čin.
55. Pokud Nejvyšší soud přejde tu skutečnost, že obviněný trestnou činnost popírá, lze k této námitce uvést, že k aplikaci zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio lze přistoupit pouze v případech, kdy se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). To přitom není případ nyní projednávané trestní věci, která svojí závažností odpovídá běžně se vyskytujícím případům dané právní kvalifikace. Obviněným způsobená škody ve výši 157.396 Kč totiž podstatně převyšuje hranici škody nikoli nepatrné stanovené v §138 odstavec 1 tr. zákoníku. Současně je pak společenská škodlivost posuzovaného trestného činu zvyšována i s ohledem na rychlost růstu stromů, kdy je v podstatě vyloučena obnova původního stavu dříve než za několik desetiletí.
56. Jestliže obviněný své dovolání výslovně opřel též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to ve spojení s výše uvedenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak Nejvyšší soud uvádí, že pokud námitky obviněného nebylo možné z výše uvedených důvodů podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), pak na podkladě týchž námitek nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě.
57. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že námitky obviněného se zčásti míjí s uplatněnými dovolacími důvody a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod. Námitky, které bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
58. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
59. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu