ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.1341.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1341/2021- 1858
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. 1. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H. , nar. XY v XY, naposledy bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021 sp. zn. 8 To 70/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 9 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4. 5. 2021 sp. zn. 9 T 8/2020 byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, na skutkovém základě (zkráceně), že:
„dne 29. 5. 2019 v nočních hodinách v době od 00:30 hodin do 1:16 hodin v XY, okres Tábor, maskován kapucí zakrývající obličej ve snaze ztížit svou identifikaci, poté, co se na místo nechal dopravit vozidlem Škoda Octavia, RZ XY, které řídil zaměstnanec společnosti A. R. S., uživatel tohoto vozidla, jemuž k této cestě z pozice nadřízeného dal pokyn, přičemž skutečný důvod cesty mu nesdělil, za použití síly vyhnul oplocení v zadní části areálu v ulici XY společnosti H. C., IČO: XY, se sídlem XY, vzniklým otvorem vnikl dovnitř areálu společnosti, a s dosud nezjištěným motivem, ovšem s cílem poškodit založením požáru vozidlo Mercedes-Benz ACTROS 4140, RZ XY, v hodnotě 2.265.400 Kč, majitele ČSOB Leasing, a.s., IČO: 639 98 980, se sídlem Praha 5, Radlice, Výmolova 353/3, provozované společností Zimmer s. r. o., IČO: 273 67 541, se sídlem Praha 9, Střížkov, Teplická 273/34, požár úmyslně založil na pravé straně kabiny vozidla po vniknutí dovnitř nezjištěným způsobem, vozidlo vzplálo a požár se rozšířil na další tři v blízkosti zaparkovaná vozidla jiných majitelů a též montážní halu společnosti H. C., vše v úhrnné hodnotě 29.435.906 Kč, v blízkosti požáru se přitom nacházely i další objekty jako např. klecový sklad hořlavin a tlakových nádob, a v důsledku požáru a jeho rozšíření nakonec vznikla škoda na vozidlech a montážní hale a přilehlých zpevněných plochách v celkové výši 9.777.187 Kč a včasným protipožárním zásahem byly další hodnoty uchráněny.“
Za to byl podle §272 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla také uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným společnostem:
- H. C. (data shora), částku 197.390 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 8. 9. 2020, a dále při úročení úroku ve výši 8,25 % ročně za dobu od 8. 9. 2020,
- ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO: 455 34 306, se sídlem Pardubice, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1458, částku 1.959.151 Kč,
- Zimmer s. r. o., IČO: 273 67 541, se sídlem Praha 9, Střížkov, Teplická 273/34, částku 925.326 Kč,
- Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO: 471 16 617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, částku 2.906.356 Kč,
- Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO: 000 05 886, se sídlem Praha 9, Skvrňany, Domažlická 1127/168, částku 10.000 Kč,
- UNIQA pojišťovna, a. s., IČO: 49240480, se sídlem Praha 6, Evropská 136/810, částku 1.395.135 Kč,
- CH. C., IČO: XY, se sídlem XY, částku 1.456.738 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly tyto společnosti se zbytky svých uplatněných nároků na náhradu škody odkázány na občanskoprávní řízení, přičemž společnost ČSOB Leasing, a. s. byla s celým svým nárokem odkázána na občanskoprávního řízení podle §229 odst. 1 tr. ř.
Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání obviněný J. H., státní zástupkyně i část poškozených společností. O nich rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 8. 2021 sp. zn. 8 To 70/2021 tak, že podle §256 tr. ř. zamítl podaná odvolání s výjimkou odvolání poškozené Kooperativa pojišťovny, a. s., kdy z jejího podnětu podle §258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. této poškozené povinen zaplatit na náhradě škody částku 3.752.456 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku odkázal na občanskoprávní řízení.
Na předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval obviněný J. H. dovoláním s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle něj rozhodnutí soudů spočívají v extrémním rozporu mezi právním posouzením skutku a skutkovými zjištěními ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 7 Tdo 31/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1629/2014. Rozpor shledal ve vyčíslení vzniklé škody, která byla určena znaleckými posudky, byť jejich závěry byly nepřezkoumatelné a zcela chybné, především znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel zpracovaný Františkem Vaňkem. Tento znalec neměl k dispozici znalecké posudky pojišťoven a další prameny a tedy neměl dostatečné zdroje informací. Obviněný také namítl, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci, neboť důkaznímu stavu odpovídá trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož nelze bez důvodných pochybností rozhodnout o úmyslu obviněného. V neposlední řadě měl odvolací soud opominout námitku, že nebyla zjištěna objektivní příčina vzniklého požáru, tedy mechanismu vzniku požáru.
Dovolatel proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021 sp. zn. 8 To 70/2021 i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4. 5. 2021 sp. zn. 9 T 8/2020 podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil a ve věci postupoval buďto podle §265 l nebo §265m tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a obsah dovolací argumentace obviněného. Následně upozornila na skutečnost, že v dovolání užité námitky obviněný uplatňoval od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z toho definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, lze odmítnout, jelikož jde pouze o prostou polemiku s názorem soudu ohledně posuzování důkazů. Státní zástupkyně v reakci na námitku nezjištění přesné příčiny požáru upozornila, že se nejedná o vadu rozsudku a ani skutkových zjištění. Ohledně výše škody má za to, že znalec dostatečně objasnil výši škody mimo jiné z důvodu výjimečnosti, stáří a opotřebovanosti vozidel a tím, že se s podobnými vozidly v České republice prakticky neobchoduje. Státní zástupkyně se ztotožnila i se závěrem odvolacího soudu, který poukázal na to, že způsobená škoda není znakem zkoumané skutkové podstaty a není nutné její naprosto přesné vyčíslení.
Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřila i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud je na tomto místě nejprve nucen připomenout, že v mezidobí byl trestní řád (zák. č. 141/1961 Sb.) novelizován a to zák. č. 220/2021 Sb. v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo mj. ke změně v úpravě ustanovení §265b tr. ř. ohledně dovolacích důvodů. Takže obviněným uplatněný důvod dovolání /podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je nyní zařazen v ustanovení §265b odst. 1 pod písm. h) tr. ř. To ale samozřejmě na řádnosti podaného dovolání nic nemění.
Je nutno zdůraznit, že vzhledem k procesní situaci měl obviněný ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatnit především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . – nyní odst. 1 písm. m) tr. ř. , a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož napadený rozsudek soudu prvního stupně byl soudem druhého stupně částečně zrušen pouze ve výroku o náhradě škody a současně v ostatních napadených výrocích (např. ve výroku o vině, či ve výroku o trestu) zůstal nedotčen, je rozsudek odvolacího soudu třeba vykládat pro účely dovolání obviněného jako rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2004 sp. zn. 6 Tdo 1480/2003). Tuto nedůslednost však dovolací senát nepovažoval za do té míry závažnou, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení jeho obsahu a v něm obsažených námitek. Zaměřil se tedy na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném znění.
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a má povinnost zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně a přezkoumán v řádném opravném řízení. Těžištěm dokazování je totiž prvoinstanční soud, který dle zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. ř.) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.) provádí a hodnotí důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) tak, aby byla spolehlivě zjištěna skutková podstata. Případné nedostatky a pochybení může obviněný namítat prostřednictvím řádného opravného prostředku především v podobě odvolání včetně vad ve zjištěném skutkovém stavu díky apelačnímu principu a možnosti opakovat či provést nové dokazování (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Oproti tomu dovolací soud vedený kasačním principem a omezený taxativním výčtem dovolacích důvodů tuto možnost nemá, neboť není oprávněn provádět a přehodnocovat důkazy, což podtrhuje unikátní postavení dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, který slouží k nápravě právních vad (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě sice dovolatel reklamoval nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel z podstatné části o výtky vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak v této části založil primárně na zpochybnění jejich skutkových zjištění a převážně na tomto půdorysu namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v novelizovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud řídící se základními pravidly časové působnosti trestního práva procesního toto dovolací řízení vedl podle aktuálně platného a účinného procesního předpisu, a proto část dovolatelovi relevantní argumentace posoudil podle tohoto nově platného dovolacího důvodu a v jeho mezích pak dále hodnotil dovolatelovi námitky. Jeho základem je existence flagrantních pochybení při zjišťování skutkového stavu, čímž dochází k zásadnímu narušení základních práv a svobod obviněného v rámci jeho práva na spravedlivý proces (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.) Mezi takováto pochybení se řadí extrémní nesoulad ve skutkových zjištěních, např. pokud z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, když jsou učiněná skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (pro srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011), opomenutí důkazu, ať už zamítnutím důkazního návrhu, který má zásadní význam pro posouzení otázky viny bez adekvátního odůvodnění, nebo jen okrajovou zmínkou neodpovídající povaze a závažnosti věci (pro srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017 sp. zn. 6 Tdo 725/2017) a v neposlední řadě rozhodnutí vycházející z procesně nepoužitelných důkazů, jejichž nepřípustnost kauzálně vyplývá přímo z trestního řádu, nebo jiných právních předpisů ve smyslu §89 odst. 3 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. 6 Tdo 84/2013). Naplnění tohoto důvodu však nelze spatřovat v pouhé polemice se závěry soudů nižší instance a domáhání se revize skutkového stavu věci ve prospěch dovolatele jenom proto, že s těmi stávajícími není spokojen. Námitky vznesené dovolatelem také nemohou směřovat k pouhému obecnému požadavku na přehodnocení skutkových závěrů učiněných předchozími soudy, ale musí zcela konkrétně formulovat a poukázat na nesprávnosti, jež ve svém postupu ten který soud nižšího stupně při stanovení skutkových zjištění učinil, čímž se dopustil nepřiměřeného zásahu do základních principů trestního řízení. Zároveň to však musí znamenat, že tato pochybení jsou zásadní, mající vliv na hmotněprávní posouzení projednávané věci.
Z dostatečně podrobného a pečlivého odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., však nelze dovodit, že by soud prvního stupně dospěl k obviněným zpochybňovaným skutkovým zjištěním po neobjektivním a tendenčním hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. Námitky uplatněné na částečně procesním základě (§2 odst. 6 tr. ř.) sice lze podřadit pod nově avizovaný dovolací důvod, což se týká především výhrad vůči znaleckému posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, zpracovaném Františkem Vaňkem, jenž je podle obviněného vadný a nepřezkoumatelný, protože znalec od počátku neměl k dispozici všechny podklady, což se mělo projevit i na změnách posudku pomocí dodatků. V tomto ale obviněnému přisvědčit nelze. Každopádně nikoli v tvrzení, že by znalecký posudek byl rozporný. Opak je pravdou, jak je patrno zejména ze strukturovaných úvah prezentovaných v bodě 32 písemného vyhotovení rozsudku nalézacího soudu. S totožnou procesní (skutkovou) argumentací, jakou obviněný uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) patřičně vypořádal i odvolací soud. Nutno dodat, že Nejvyšší soud se ztotožňuje s odvolacím soudem, že samotná výše reálně způsobené škody není pro otázku viny podle §272 odst. 1 tr. zákoníku relevantní, neboť se jedná o trestný čin ohrožovací, a pro jeho naplnění tak bylo určující, že úmyslným jednáním obviněného spočívajícím v založení požáru byl vydán cizí majetek nebezpečí vzniku škody velkého rozsahu. To se s ohledem na veškeré souvislosti posuzovaného případu bezpochyby stalo.
Pokud jde o další námitku dovolatele vůči skutkovým zjištěním a to ohledně absence zjištění mechanismu vzniku požáru, tak namítané opomenutí, slovy odvolacího soudu, není vadou rozsudku ani skutkových závěrů. S tím se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Nad rámec uvedeného je vhodné doplnit, že mechanismus či způsob založení požáru je pro správnou právní kvalifikaci pouze druhořadou skutkovou otázkou, jejíž zodpovězení spadá do limitů volného uvážení soudu pro určení míry důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
Lze tedy uzavřít, že obviněným reklamované skutkové závěry předchozích soudů nebyly v žádném případě projevem nepřípustné soudní libovůle či účelového hodnocení důkazů a vznesené námitky nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod odpovídající ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění.
K uplatněným hmotněprávním námitkám dovolatele, především k jeho názoru, že projednávaný skutek měl být podřazen pod skutkovou podstatu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož nebylo dokázáno, že jeho jednání bylo úmyslné, lze uvést následující. Tato argumentace je na hranici mezi právní a skutkovou námitkou pro neurčitost její formulace. Ze zjištěného skutkového stavu, který byl výše shledán, jako nevyvolávající žádné podstatné pochybnosti, je zřejmé, že se obviněný na místě činu dopustil úmyslného jednání, které je mu odsuzujícím rozsudkem kladeno za vinu. Obviněným reklamované obecné ohrožení z nedbalosti tak v takto stanoveném kontextu postrádá jakoukoliv oporu. Nekontrolovatelnost šíření požáru je pak otázkou elementárních znalostí i podprůměrně inteligentního člověka, čili obviněný si nemohl být nevědom, že založením požáru s vysokou pravděpodobností vydá cizí majetek v nebezpečí vzniku škody velkého rozsahu, k čemuž také došlo a nakonec i reálně způsobená škoda téměř dosahovala výše škody velkého rozsahu [viz §138 odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Možnost nedbalostního jednání obviněného vylučují i jeho znalosti z oboru, kdy je zřejmé, že si musel uvědomovat nebezpečí vzniku škody a její výše, kterou v souvislosti se zapříčiněním požáru mohl na cizím majetku způsobit. Je zároveň zřejmé, že pro tento případ byl s takovým hrozícím následkem minimálně srozuměn. Použitou právní kvalifikaci, kdy obviněný byl uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, tak nelze než označit za správnou a souladnou se zákonem.
Na základě všech výše uvedených zjištění tak bylo možno uzavřít, že námitky obviněného J. H. podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. v nyní účinném znění postrádaly jakékoli věcné opodstatnění a proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu