ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.64.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 64/2022-255
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2022 o dovolání obviněného R. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 8 To 253/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 14/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 8 T 14/2021, byl obviněný R. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku, za což byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného zvlášť závažného zločinu a přečinu dopustil tím, že
dne 28. 7. 2020 v době okolo 13:00 hodin přišla poškozená AAAAA (pseudonym), nar. XY, na chatu číslo XY v XY za účelem pomoci s prací za odměnu, kdy po poškozené chtěl, aby s ním požívala alkohol, s čímž souhlasila, kdy společně do doby okolo 20:00 hodin dne 28. 7. 2020 požili přesně nezjištěné množství alkoholu značky Jägermaister, kdy poškozená vypila asi 4 panáky, dále dva kusy alkoholického cider Strongbow, společně vypili láhev 0,7 litru tvrdého alkoholu Grants Whisky, kdy alkohol poškozené naléval, poté se s poškozenou koupal v bazénu, následně se poškozená v nezjištěnou dobu a nezjištěným způsobem pod vlivem alkoholu dostala z bazénu do chaty, s krátkým vybavením si cesty do zadního pokoje chaty, kde oblečena do plavek usnula na posteli s tím, že se opilá chvílemi několikrát probouzela a vnímala, že je s ní v pokoji a sahá na přesně nespecifikované partie jejího těla, kdy v průběhu této doby ji svlékl z plavek, následně se probudila nahá a vnímala, že jí sahá na holá prsa a přirození s tím, že jí také zasunul prsty dovnitř vagíny, prováděl jí orální sex, převrátil ji na sebe a zasouval jí své přirození do úst, když se úplně probrala, tak začala plakat, obviněný se jí ptal, proč pláče, s tím, že se nic nestalo, potom na něj začala křičet, ať jde pryč, na což obviněný odpověděl, že nechápe, proč brečí, když je pořád panna, nakonec z chaty utekla a ve 22.42 hod. telefonovala své babičce O. S., nar. XY, aby pro ni přijela.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně. Obě odvolání byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 8 To 253/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 8 To 253/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, ač již v řízení u Městského soudu v Brně byl dán dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Vytkl, že z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nevyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, k tzv. extrémnímu rozporu, k opomenutí důkazů, k porušení zásad materiální pravdy a rovnosti zbraní, principu presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo . Poukázal na rozpory ve výpovědích svědkyň O. S. starší a O. S. mladší. Uvedené se liší nejen od sebe navzájem, nýbrž i ohledně skutečností, které se měly svědkyně dozvědět zprostředkovaně od poškozené AAAAA. Svědkyně O. S. mladší evidentně nevnímala v okamžiku telefonátu osobu dovolatele natolik opilou, nicméně v souvislosti s incidentem a také výpovědí o údajném jednání dovolatele vůči její dceři již uvedla, že měl dovolatel popito více a nechtěla se s ním dále bavit. V souvislosti se skutkem, pro který byl dovolatel zproštěn obžaloby, uvedla, že dceři nevěřily. Tendence poškozené ke lhaní byly potvrzeny i výpověďmi svědkyně O. S. starší, znalkyně, jakož i samotné poškozené. Další rozpor lze spatřovat i v uvádění skutečností ohledně údajného zasouvání prstů dovolatele do vagíny poškozené, když z výpovědi poškozené (podle názoru soudů jediné použitelné) se taková skutečnost nepodává, ačkoliv ji uvádějí její příbuzné, kterým se takto měla v různých časových okamžicích svěřit. V rámci zjišťování skutkového stavu soudy nereflektovaly sdělení matky poškozené, podle něhož se poškozená před dovolatelem běžně procházela ve spodním prádle či bez spodního prádla. Potenciální varianta, že by jednání poškozené směřující ke stíhání dovolatele mělo souvislost s jejím pocitem méněcennosti a potřebě upoutávat na sebe pozornost i z důvodu narození mladšího sourozence, tedy zůstala neobjasněna. V dané skutečnosti by přitom bylo možné spatřovat motiv poškozené směřující k poškození dovolatele. Dovolatel i nadále zastává názor, že znalecký posudek stran osoby poškozené nebyl vyhotoven v dostatečné kvalitě, aby mohlo být jednoznačně konstatováno, že poškozená neuvádí nepravdivé skutečnosti. V návaznosti na výše uvedené tak hraje podstatnou roli nevyhovění návrhu dovolatele na doplnění dokazování prostřednictvím dalšího znaleckého posudku, který by se přímo zaměřil na posouzení věrohodnosti poškozené. Dovolatel zdůraznil, že lékařské vyšetření, které poškozená podstoupila, prakticky vyvrací veškeré skutečnosti ohledně jeho sexuálně laděného jednání - ohledně krvácení pohlavního orgánu poškozené, které jím mělo být způsobeno. Soudy se v rámci dokazování namísto podrobného zkoumání souvislostí mezi ostatními důkazy a důkazem v podobě lékařské zprávy zaměřují na SMS zprávy, které hodnotí způsobem usvědčujícím dovolatele ze spáchání předmětných trestných činů, což lze považovat za alibistický postup. Že se dovolatel nehodlal vyjadřovat ke skutečnostem sexuální povahy, ze kterých jej partnerka ve vzájemné komunikaci obviňovala, nemůže být v žádném případě kladena k jeho tíži. Stručnost a faktická neurčitost komunikace z jeho strany je za daných okolností (sociálně nátlaková situace) zcela ospravedlnitelná. Soud přejal názor svědkyně O. S. mladší, která zmíněné SMS zprávy interpretovala policejnímu orgánu tak, že se dovolatel omlouvá za „to sexuální“. Vyjádřil přesvědčení, že orgány činné v trestním řízení k němu přistupovaly odlišně než k poškozené, když jediný náznak jeho chování, který podle nich působil nelogicky a iracionálně, mu byl bez bližšího zkoumání situace a okolností kladen za vinu. Závěrem upozornil, že mezi usvědčující důkazy nelze řadit obsah trestního oznámení, v konkrétním případě se jedná o nepřípustný důkaz. Trestní oznámení nemůže být důkazním prostředkem (důkazem) ohledně skutečností v něm tvrzených (tj. ohledně vlastního obsahu tohoto oznámení), které je třeba dokazovat postupy výslovně stanovenými v hlavě páté trestního řádu.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 8 To 253/2021, případně též i vadné řízení tomuto usnesení předcházející, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že podaný mimořádný opravný prostředek je postaven výlučně na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Taková dovolání bývají podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, odmítána jako zjevně neopodstatněná ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle státního zástupce námitky obviněného se s jím vytýkanými dovolacími důvody věcně rozcházejí a nelze je podřadit ani pod dovolací důvod jiný. Obviněný prezentuje toliko svůj nesouhlas s rozsahem dokazování, se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy a především s jejich skutkovými zjištěními. Městský soud v Brně přitom realizoval komplexní a bezvadné dokazování, což platí nejen pro jeho rozsah, ale týká se to rovněž problematiky navazujícího formování skutkových zjištění. Svým povinnostem dostál taktéž Krajský soud v Brně, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se vypořádal. Rozhodnutí žádného ze soudů netrpí vadou tzv. opomenutých důkazů. Neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá, a pokud byl důkazní návrh obviněného zamítnut, byl takový postup řádně odůvodněn. Proto nemohlo být porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
8. Podle státního zástupce provedeným a řádně vyhodnoceným důkazům odpovídají i skutková zjištění jasně a srozumitelně vyjádřená ve skutkové větě i odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů. Prvostupňový soud precizně rozvedl důvody, pro které shledal pravdivým právě popis událostí tak, jak je prezentuje poškozená AAAAA, a nikoli výpověď dovolatele. V podstatných ohledech konzistentní a přesvědčivá výpověď poškozené, která – jak správně akcentovaly oba soudy – neměla motivaci vypovídat účelově ve snaze dovolateli uškodit, nebyla z hlediska formování skutkového děje důkazem osamoceným. V jednotlivostech ji totiž podporovaly i důkazy další, zejména vyjádření svědkyň O. S. mladší a starší a BBBBB (pseudonym), závěry znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí, zpracovaného znalkyní PhDr. Ivanou Holešovskou, a její výpověď, jakož i obsah SMS komunikace mezi obviněným a matkou poškozené. Přisvědčit lze toliko výhradě obviněného proti hodnocení trestního oznámení nalézacím soudem, neboť z odstavce 8. odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyplývá, že Městský soud v Brně vycházel nesprávně taktéž z obsahu trestního oznámení podaného matkou poškozené. To je přitom v rozporu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019, zmíněného obviněným, podle něhož trestní oznámení může být důkazním prostředkem toliko ke zjištění poznatků jen ohledně samotných okolností, za nichž bylo toto oznámení podáno, např. kdy, kde, kdo, s kým, ohledně čeho je učinil apod., naopak nemůže být důkazním prostředkem ohledně skutečností v něm tvrzených, tj. ohledně vlastního obsahu tohoto oznámení, které je třeba dokazovat. V projednávaném případě tak bylo možno z podaného trestního oznámení dovodit pouze, že trestní oznámení proti obviněnému podala matka poškozené u příslušného policejního orgánu, přičemž tak učinila nedlouho poté, co se o podezření z trestné činnosti spáchané dovolatelem dozvěděla od své dcery. To však nemění nic na závěru, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou zcela správná a byla přesvědčivě zformována na podkladě zbylých důkazů.
9. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Logicky pak tyto námitky nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť jeho naplnění je vázáno právě na faktickou existenci některého z dalších dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. K. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud (i) na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
16. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněného došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
17. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal.
18. K opomenutí důkazů, které obviněný v dovolání namítal, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
19. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, poněvadž soudy nižších stupňů nejen o případném návrhu na doplnění dokazování formálně rozhodly podle §216 odst. 1 tr. ř. (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 13. 7. 2021, č. l. 183), nýbrž i v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně vysvětlily, proč nevyhověly důkazním návrhům obhajoby. Nalézací soud v bodě 20. vyložil, že výslech ošetřujícího lékaře, který vypracoval zprávu o ambulantním vyšetření poškozené na gynekologicko-porodnické klinice dne 3. 8. 2020 a jenž by se měl vyjádřit ke skutečnostem, které poškozená uváděla při samotném vyšetření, je nadbytečný, neboť skutečnosti týkající se výsledku vyšetření jsou obsahem samotné zprávy o ambulantním vyšetření, na poškozené nebyla zjištěna žádná zranění, a pokud je ve zprávě uváděno, že poškozená popisovala přetrvávající bolestivost genitálu, tak takové skutečnosti potvrzeny nebyly. Jestliže by lékař zjistil podstatné skutečnosti, nepochybně by je zanesl do zprávy. K návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru klinické psychologie na posouzení věrohodnosti poškozené soud uvedl, že znalkyně byla slyšena u hlavního líčení a obhajoba jí měla možnost klást otázky, což se i dělo. Znalkyně vypověděla, že je zcela přirozené, že s odstupem času si vzpomínáme na události méně podružné, některé události jsou zapomenuty, pominuty, což nemůže znamenat nevěrohodnost svědka. Ze všech těchto důvodů soud další důkazy neprováděl, dokazování považoval za ucelené, umožňující si učinit obraz o průběhu skutkového děje. Ani odvolací soud nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování důkazy, které obviněný navrhoval u hlavního líčení a zopakoval i v rámci odvolacího řízení. Podle něj již nalézací provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl rozhodnout o vině obviněného. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně o nadbytečnosti navrhovaného doplnění dokazování. Doplnil, že samotný nesouhlas obviněného se závěry znaleckého posudku nemůže vést k vyžádání revizního znaleckého posudku. Takový postup by byl možný pouze v případě, vznikla-li by pochybnost o správnosti posudku, nebo v případě, že by posudek byl nejasný nebo neúplný. Pak by bylo nutné požádat u hlavního líčení znalce o vysvětlení a teprve v případě, kdyby to nevedlo k výsledku, tak by se přibral znalec jiný (§109 tr. ř.). O takový případ ale nejde (srov. bod 6. usnesení odvolacího soudu). Dovolací soud má s ohledem na výše uvedené za to, že soudy nižších stupňů se s návrhy na provedení důkazů vypořádaly řádně, vyčerpávajícím způsobem, tyto v žádném případě neopomněly a obsah důkazního řízení posoudily i věcně správně. V posuzované věci tedy nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces v návaznosti na obviněným tvrzené opomenutí důkazů.
20. V projednávaném případě dále Nejvyšší soud nezaznamenal žádný, natož zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 9-12, body 12. – 16. rozsudku nalézacího soudu, str. 4-6, body 8. – 13. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Jak správně shrnul státní zástupce, obviněný v rámci svého dovolání obsahově totožně jako v předchozím odvolání zopakoval toliko polemiku se způsobem hodnocení důkazů, čímž zjevně hodlal popřít, že by se (krom nezpochybňované viny na podávání alkoholu poškozené ve větším množství) dopustil sexuálně orientované části jednání. Relevantně tedy nenamítl, že by soudy zjištěný skutkový děj nebylo možno subsumovat pod použitou právní kvalifikaci, nýbrž zpochybnil průběh skutku samotného kritikou obsahu svědeckých výpovědí, zejména věrohodnosti poškozené, a též závěry znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí. Dovolací soud však plně sdílí názor soudů nižších stupňů, že obviněný je z jednání popsaného ve výroku o vině usvědčován výpovědí poškozené AAAAA, ve spojení s výpověďmi svědkyň, zejména O. S. mladší, matky poškozené, a O. S. starší, babičky poškozené, a rovněž BBBBB, kamarádky poškozené, a ve spojení s listinnými důkazy, konkrétně lékařskou zprávou gynekologicko-porodnické kliniky ze dne 3. 8. 2020, kopiemi SMS zpráv mezi obviněným a O. S. mladší a konečně výchovnou zprávou orgánu OSPOD Úřadu městské části Brno – Černovice. Věrohodnost výpovědi poškozené AAAAA lze spolehlivě dovodit ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. Ivany Holešovské, která nezjistila žádné závažné skutečnosti, jež by poškozenou znevěrohodňovaly. Nebylo možné dovodit její nepřátelský, antagonistický vztah vůči obviněnému a motiv pomsty. Samotná poškozená připouštěla v minulosti problémy se lhaním, nicméně podle znalkyně, která byla s touto problematickou stránkou osobnosti seznámena a konfrontována, mj. i ze strany obviněného u hlavního líčení, byla její obecná i specifická věrohodnost zcela zachována. Lze plně přisvědčit znaleckému závěru, že pokud se poškozená ve svých výpovědích částečně odlišovala, samo o sobě to o její nevěrohodnosti nesvědčí. Nebyl tak důvodu pochybovat o správnosti a úplnosti odborných znaleckých závěrů, které nebyly relevantně zpochybněny. Proto nelze ve smyslu dovolací argumentace obviněného zpochybnit „dostatečnou kvalitu znaleckého posudku“ jen na základě toho, že obsah důkazu logicky obviněnému nevyhovuje.
22. Nadto je třeba zdůraznit, že pro použitou právní kvalifikaci jednání obviněného podstatné skutečnosti plynoucí z výpovědi poškozené (jejíž věrohodnost podle znaleckého posudku nebyla narušena) jsou v podstatné obsahové shodě s důkazy ostatními. Ač obviněným kritizované svědkyně měly informace o skutku zprostředkovány od poškozené, nelze pominout, že poškozená je sdělovala konzistentně několika osobám, které tak byly informovány o podstatných okolnostech jednání obviněného, popsána byla autenticita i spontánnost jejího sdělení. Okamžitě po činu poškozená přivolala babičku a nechala se odvézt z chaty pryč a po návratu matky s odstupem jen několika dnů bylo podáno trestní oznámení a iniciována lékařská prohlídka poškozené, lhostejno, že na základě ní nebyla zjištěna poranění genitálu. Pokud jde o obviněným bagatelizovanou SMS komunikaci, nutno ve shodě se soudy nižších stupňů konstatovat, že tato naopak zcela jednoznačně vyvrací, že by předmětem hovoru byl pouze podávaný alkohol. V rámci komunikace se O. S. mladší zcela konkrétně a opakovaně vyjadřovala a dotazovala k sexuálnímu jednání obviněného, přičemž ten její slova nepopíral, nerozporoval je, kál se, doslova přiznal nekoitální sexuální praktiky a akceptoval výzvu svědkyně k okamžitému opuštění společné domácnosti. Opakovanou dezinterpretaci obsahu tohoto důkazu obviněným nelze v rámci dovolacího řízení vnímat jako relevantní námitku.
23. S ohledem na výše uvedené nelze než konstatovat, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
24. Pro úplnost nutno doplnit, že postup soudů nižších stupňů, které mezi usvědčující důkazy řadily i trestní oznámení O. S. mladší, nelze než ve shodě se státním zástupcem označit za vadný. Státní zástupce i obviněný ve svém dovolání relevantně upozornili na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019, podle něhož trestní oznámení jako úkon podle trestního řádu činěný ještě před zahájením trestního řízení (§158 odst. 1, 2 tr. ř.) může být, a to bez ohledu na jeho formu ve smyslu §59 odst. 1 tr. ř., důkazním prostředkem toliko ke zjištění poznatků o předmětu důkazu (tj. v tom smyslu důkazem), jen ohledně samotných okolností, za nichž bylo toto oznámení podáno, např. kdy, kde, kdo, s kým, ohledně čeho je učinil apod. Trestní oznámení důkazním prostředkem (důkazem) naopak být nemůže ohledně skutečností v něm tvrzených (tj. ohledně vlastního obsahu tohoto oznámení), které je třeba dokazovat postupy výslovně stanovenými v hlavě páté trestního řádu. Pouze ve výjimečných případech může být trestní oznámení důkazním prostředkem (důkazem) i z hlediska jeho vlastního obsahu, a to např. v rámci trestního řízení vedeného pro trestný čin spáchaný podáním trestního oznámení (trestný čin křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku apod.). V posuzované věci tak obsah trestního oznámení neměl být brán v potaz z hlediska utvrzení o průběhu skutkového děje. Uvedené pochybení soudů však nemělo vliv na správnost jejích skutkových zjištění, poněvadž tato byla jednoznačně a nezpochybnitelně učiněna na podkladě ostatních provedených důkazů, jež byly shora akcentovány.
V. Způsob rozhodnutí
25. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn a kasaci dovoláním napadených rozhodnutí neodůvodňují jeho námitky ani z pohledu jejich posouzení skrze dovolací důvod upraveným pod týmž ustanovením současným zněním trestního řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., z čehož plyne, že nebyl-li naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Proto bylo dovolání obviněného – s přihlédnutím k současnému znění dovolacích důvodů – odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné [a nikoli podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jak navrhl státní zástupce a jak by o něm Nejvyšší soud rozhodl, pokud by rozhodoval před datem 1. 1. 2022]. O dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth