ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1005.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 1005/2022-972
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2022 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 193/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 19 T 4/2021, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, a za použití §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč, celkem tedy 100 000 Kč. V dalším bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že poškozená společnost Chytrý Honza, a. s., IČ: 29048770, se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, se odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala poškozená společnost Chytrý Honza, a. s., odvolání směřující proti výroku o náhradě škody. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 193/2022, byl podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku, kterým byla poškozená společnost podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozené společnosti Chytrý Honza, a. s., IČ: 29048770, se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, na náhradě škody částku 1 863 115 Kč. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 193/2022, podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. S ohledem na výsledek dovolacího řízení lze jen ve stručnosti shrnout, že obviněný ve svém podání vytkl, že nebyly naplněny podmínky ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. a že odvolací soud neprovedl další dokazování, a to nejen ohledně výše škody, jak učinit měl, což ostatně ve vztahu k náhradě škody konstatoval i soud prvního stupně v bodě 41. odůvodnění rozsudku. Měl za to, že na páchání skutku se muselo podílet více osob, a to v rozsahu větším, než byl podíl obviněného, nelze proto vyloučit tzv. dělenou odpovědnost za škodu. Shrnul, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno po právu, zatímco rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být vydáno až po doplnění dokazování.
5. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 193/2022, v obou jeho výrocích a přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k podanému dovolání citoval zákonné znění ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. V návaznosti na to zdůraznil, že rozsudek, který dovolatel napadl, nepatří mezi rozhodnutí ve věci samé vyjmenovaná v §265a odst. 2 tr. ř., proti kterým lze podat dovolání, neboť jeho předmětem byl výlučně nárok poškozené společnosti na náhradu škody. Jelikož se v daném případě jedná o výčet taxativní, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Z uvedeného dovodil nepřípustnost dovolání obviněného. Nad rámec uvedeného podotkl, že na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani skutečnost, že odvolací soud ve svém rozsudku do poučení nesprávně uvedl, že proti jeho rozhodnutí je možno podat dovolání. Nikdo totiž nemůže mít více práv, než mu přiznává zákon. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. podané dovolání jako nepřípustné odmítl.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé je uveden v §265a odst. 2 tr. ř., podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
8. Jak již správně připomenul státní zástupce, výčet rozhodnutí, proti kterým lze podat dovolání, je taxativní, a proto žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3142). Jinak řečeno dovolání proti jiným než výše vyjmenovaným rozhodnutím nesplňují podmínky přípustnosti dovolání uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. ř.
9. Dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadl rozsudek odvolacího soudu, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. [správně má být uvedeno podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] z podnětu odvolání poškozené společnosti Chytrý Honza, a. s., zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla poškozená společnost podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozené společnosti Chytrý Honza, a. s., na náhradě škody částku 1 863 115 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Rozsudkem odvolacího soudu tak v posuzovaném případě nebylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného, tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně. Předmětem odvolacího řízení se stal toliko nárok poškozené společnosti Chytrý Honza, a. s., na náhradu škody, o němž soud rozhoduje v tzv. adhezním řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. Rozsudek, kterým odvolací soud z podnětu odvolání poškozené společnosti Chytrý Honza, a. s., rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně zčásti zrušil, a to pouze ve výroku o náhradě škody podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu ke jmenované poškozené společnosti [§258 odst. 1 písm. f), §258 odst. 2 tr. ř.], a sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody této poškozené společnosti (§259 odst. 3, §228 odst. 1 tr. ř.), není odsuzujícím rozhodnutím uvedeným v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Takový rozsudek nelze podřadit ani pod žádné jiné z taxativně vyjmenovaných typů rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 písm. b) až h) tr. ř. S ohledem na povahu řízení před odvolacím soudem takový závěr nikterak nekoliduje ani s principy spravedlivého procesu, které je třeba dodržet ve vztahu ke všem stranám řízení, když poškozený není oprávněn podat proti takovému typu rozhodnutí mimořádný opravný prostředek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020).
10. Dovolání obviněného, které směřovalo proti takovému druhu rozhodnutí soudu druhého stupně, které nelze považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 tr. ř., je proto nepřípustné. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 Tdo 650/2014, nebo ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 6 Tdo 615/2015, akceptoval jej i Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15, či usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/11.
11. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že odvolací soud do poučení ve svém rozhodnutí nesprávně uvedl, že proti jeho rozhodnutí je možno podat dovolání. Nikdo totiž nemůže mít více práv, než mu přiznává zákon. Výlučně dovolací soud je kompetentní k vyřešení otázky přípustnosti dovolání, a to nezávisle na poučení odvolacího soudu (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020).
12. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného není přípustné. Proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu