ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1093.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 1093/2022-550
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovoláních, která podali 1) obviněný mladistvý „AAAAA“ (použit pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, 2) matka obviněného mladistvého L. Z. K. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 5 Tmo 12/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, pod sp. zn. 31 Tm 2/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání matky obviněného mladistvého L. Z. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „AAAAA“ odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 31 Tm 2/2020 (dále „soud prvního stupně“), byl obviněný mladistvý „AAAAA“ (dále „mladistvý“) uznán vinným proviněním usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v době od 23.00 hodin do 23.07 hodin dne 11. 1. 2019 v zahradní chatce na adrese XY, po předchozí domluvě s poškozeným nezletilým „BBBBB“, nar. XY (dále „poškozený“), že v chatě bez vědomí rodičů či jiných osob odpovědných za jejich výchovu přespí, vzal plastový kanystr benzínu s obsahem cca 4 litry, jenž sloužil jako pohon motorové pily a křovinořezu, o němž věděl, kde se v chatě nachází, a následně jej i přes povědomí o jeho vysoké hořlavosti a nebezpečnosti manipulace s takovou látkou v blízkosti otevřeného ohně použil při zatápění v kamnech na tuhá paliva zn. Petra, neboť jiným způsobem se mu rozdělání ohně v kamnech nedařilo, kdy touto manipulací s benzínem došlo při zážehu k jeho vznícení a posléze k neřízenému šíření požáru v prostoru celé chatky, přičemž mladistvému se podařilo z hořící chatky uniknout, avšak poškozený tak nestačil učinit a namístě uhořel, resp. došlo k jeho úmrtí kvůli udušení zplodinami vzniklými při hoření.
2. Za toto provinění byl mladistvý podle §143 odst. 1 tr. zákoníku za užití §31 odst. 1 a §24 odst. 1 písm. j) z. s. m. odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání devíti měsíců podmíněně odloženému podle §33 odst. 1 z. s. m. a §81 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §18 odst. 1 písm. e) z. s. m. mu byla uložena výchovná povinnost nahradit podle svých sil škodu způsobenou proviněním. Rovněž bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 5 Tmo 12/2022, odvolání mladistvého jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali mladistvý a jeho matka L. Z. K. prostřednictvím obhájce s odkazem na §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání.
II. K dovolání matky mladistvého
5. Nejvyšší soud k dovolání matky mladistvého L. Z. K. zkoumal, zda je osobou oprávněnou podat za mladistvého dovolání.
6. Podle §72 odst. 1 věta druhá z. s. m. odvolání a dovolání ve prospěch mladistvého, který není plně svéprávný, může podat, a to i proti jeho vůli, též jeho zákonný zástupce nebo opatrovník a jeho obhájce. Je-li mladistvý nezletilý, vztahuje se na něj §43 z. s. m., podle něhož zákonný zástupce nebo opatrovník mladistvého je mimo jiné oprávněn podávat za něho žádosti a opravné prostředky, ve prospěch mladistvého může tato práva vykonávat i proti jeho vůli. Do tohoto práva patří i právo podat za nezletilého mladistvého dovolání, neboť zákonný zástupce toto právo (jako i ostatní práva v §43 z. s. m. uvedená) nevykonává svým jménem, ale realizuje je jménem mladistvého.
7. Mladistvý je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. jako obviněný oprávněnou osobou podat dovolání prostřednictvím obhájce, a je-li nezletilý, může za něj toto jeho právo realizovat i jeho zákonný zástupce. Z tohoto důvodu lze považovat dovolání zákonného zástupce podané v době, kdy mladistvý ještě nedovršil osmnácti let, za podané osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a §72 odst. 1 z. s. m. (srov. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M., ŠÁMALOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3, vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 406, rovněž ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. (§157-314s). Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3214). Z uvedeného je zřejmé, že zákonnému zástupci mladistvého tato oprávnění přísluší pouze po dobu, kdy je mladistvý nezletilý, tj. do doby, než nabude zletilosti, pro níž platí i v řízení proti mladistvému ustanovení §30 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož se plně svéprávným člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.
8. Z uvedených důvodů právo za mladistvého podat dovolání může jeho zákonný zástupce jen do doby jeho zletilosti, protože nemá vlastní právo dovolání podat, jelikož podle §265d odst. 1 tr. ř. toto právo přísluší pouze obviněnému, jenž tak činí prostřednictvím obhájce [písm. c), odst. 2], nejvyššímu státnímu zástupci [písm. a)], či příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce [písm. b)]. Jiné než takto taxativně vymezené osoby dovolání podat nemohou, a tudíž ani zákonný zástupce zletilého mladistvého, jenž nemá práva podle §43 z. s. m. za něj nemůže dovolání podat. Učiní-li tak, je třeba takové dovolání posoudit jako podané osobou neoprávněnou.
9. V posuzované věci mladistvý „AAAAA“, nar. XY, nabyl zletilosti dne XY, kdy dovršil osmnáctý rok věku. Dovolání jeho matkou bylo podáno dne 14. 10. 2022, tedy v době, kdy již mladistvý byl zletilý, a proto matka již nebyla oprávněna za něj dovolání podat.
10. Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání matky mladistvého L. Z. K. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl jako podané osobou neoprávněnou.
III. Dovolání mladistvého
11. Dovolání podal též mladistvý, jenž usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce napadl z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a vytýkal, že soud prvního stupně nezjistil skutkový stav věci správně a úplně a provedené důkazy nehodnotil v souladu s jejich obsahem. Odvolací soud následně i přes tato pochybení shledal, že skutek byl dostatečně objasněn a bezchybně právně posouzen. Ponechal bez povšimnutí, že soud prvního stupně se nezabýval obsahem lékařských zpráv a znaleckých posudků, z nichž vyplývá, že u poškozeného se hladina alkoholu v krvi pohybovala v rozpětí od 0,78 až po 1,5g/kg alkoholu, a nevypořádal se závěrem znalkyně MUDr. Andrey Vlčkové, která u hlavního líčení uvedla, že toto ovlivnění alkoholem nebylo natolik závažné, aby nebyl schopen např. řídit motorové vozidlo, a neovlivnilo to jeho chování, a to ani po zohlednění jeho zdravotních problémů. V příkrém rozporu s těmito závěry jsou zjištění plynoucí z vyšetřovacího pokusu a ze znaleckého posudku Technického ústavu požární ochrany v Praze, podle nichž požitý alkohol a zdravotní omezení poškozenému nedovolovaly provést rozlévání benzínu z kanystru do skleničky a jeho následné vylití do ohně.
12. Mladistvý považoval za podstatnou vadu přípravného řízení, že znalci z oboru soudního lékařství MUDr. Andrea Vlčková a MUDr. Miroslav Kůdela nebyli přizváni k vyšetřovacímu pokusu, a s jeho závěry nebyli seznámeni ani před podáním znaleckého posudku a před výslechem v hlavním líčení, což vedlo k rozporu v provedených důkazech, které soudy obou stupňů nevyhodnotily v souladu se zásadou in dubio pro reo . Soudy měly brát do úvahy, že podle soudních lékařů neměly požitý alkohol a zdravotní obtíže poškozeného omezovat v jeho jednání, což by mělo svědčit o tom, že by nebyla vyloučena jeho schopnost přelít benzín z kanystru do skleničky a poté jej vylít do ohniště. Tím mladistvý podpořil svůj nesouhlas se závěry Technického ústavu požární ochrany v Praze, jenž učinil v tomto směru odlišný závěr. Technický ústav požární ochrany v Praze byl z hlediska svojí odbornosti vyloučen z rozhodování o tom, zda byl či nebyl poškozený s přihlédnutím ke zdravotním omezením pohybového ústrojí a také vzhledem k požitému alkoholu schopen či neschopen manipulace při rozlévání benzínu z kanystru do skleničky a následného vylití benzínu do ohně, protože taková otázka náleží znalcům z oboru soudního lékařství. Soudy měly brát uvedený rozpor mezi znaleckými posudky do úvahy, což však neučinily, a tato vada nebyla odstraněna k námitkám mladistvého ani odvolacím soudem a nebylo vysvětleno, že Technickému ústavu požární ochrany v Praze nepřináleží z hlediska jeho odbornosti činit jakékoliv závěry z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.
13. Závěr soudů o tom, že se skutkový děj nemohl odehrát tak, jak uváděl mladistvý ve výpovědi před soudem prvního stupně, nebyl podložen provedenými důkazy, a tvrzení, zda dveře v chatce byly otevřené nebo zavřené, a zda je možné, aby se skutkový děj odehrál tak, jak uváděl mladistvý ve svojí výpovědi, postrádají podle mladistvého elementární logiku i oporu v provedených důkazech. Po požáru chatky se na místo dostavila řada osob, a to ještě před příjezdem hasičů a Policie České republiky, a při snaze nalézt poškozeného a zjistit, co se na místě stalo, došlo k tomu, že nejenom vlivem požáru, ale i snahou všech těchto osob, se situace změnila, a to včetně otevření či zavření dveří a oken. To, co následně Policie České republiky a hasiči zjistili, již neodpovídalo tomu, v jakém stavu byla chatka bezprostředně po požáru, a tedy po příchodu dalších osob, které se na místo dostavily před nimi. Z těchto důvodů jsou podle mladistvého závěry o tom, jak byly zavřeny či otevřeny dveře případně okna v chatce jen následnou spekulací, která nemá oporu v provedených důkazech, a jím uplatněná obhajoba zůstala v tomto směru nevyvrácena.
14. Mladistvý je i přes dobu čtyř let, která uplynula od spáchání činu, stále ve značně psychicky nevyrovnaném a stresujícím stavu, který je dán především úmrtím jeho kamaráda, a tím, že je odsuzován za trestné jednání, byť posouzené jako nedbalostní. Měl za to, že dokazování bylo neúplné a provedené důkazy byly hodnoceny nesprávně, přičemž si ze smrti svého kamaráda ponese psychické následky na celý život, a to za situace, kdy má za to, že ji ani z nedbalosti nezavinil.
15. Závěrem dovolání mladistvý navrhl, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 5 Tmo 12/2022, a také rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 31 Tm 2/2020, a přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o ní.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a repliky k němu
16. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) poukázala na obdobnost námitek mladistvým uplatňovaných od samého počátku trestního řízení, jimiž se zabývaly soudy obou stupňů způsobem, jenž nesvědčí pro mladistvým tvrzený extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování a zjištěným skutkovým stavem. Ze znaleckého posudku ústavu Ministerstva vnitra, Ředitelství záchranného sboru České republiky, Technického ústavu požární ochrany plyne, že nebyly akceleranty hoření na oděvu či obuvi poškozeného „BBBBB“ zjištěny, což odporuje verzi mladistvého, že poškozený manipuloval při nalévání benzínu do skleničky s benzínem, který rozléval rovněž po podlaze. Podle výše uvedeného znaleckého posudku se složky charakteristické pro automobilový benzín na částech oděvu a obuvi zachovávají i při jejich vystavení podmínkám dlouhotrvajícího žáru. Pokud mladistvý uváděl, že poškozený při nalévání benzínu do skleničky tento benzín zároveň rozléval po podlaze, pak by musel mít boty potřísněné benzínem a v kaluži benzínu stát. Charakter ohoření jeho obuvi však tomu neodpovídá, navíc ve vzorku obuvi zemřelého absentují rezidua automobilového benzínu. Přítomnost benzínu naopak byla zjištěna na oděvních svršcích a obuvi mladistvého. Znalci též vyloučili, že se mladistvý navrátil do chatky, neboť dynamika rozvoje požáru byla extrémně rychlá a znemožňovala zpětný vstup. Tyto skutečnosti vyvracejí obhajobu mladistvého, že s benzínem manipuloval poškozený, nikoli on.
17. Provedeným dokazováním bylo jednání mladistvého prokázáno a právní kvalifikace je v zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí. Protože meritorní rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
18. Mladistvý ani jeho obhájce na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagovali.
IV. Přípustnost dovolání a další formální podmínky dovolání
19. Nejvyšší soud shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
20. Na podkladě dovolání, které splňuje uvedené podmínky, Nejvyšší soud může přezkoumat jím napadené rozhodnutí, jen když je relevantně opřené o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto posuzoval, zda námitky mladistvého obsahově odpovídají důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., jimiž mladistvý dovolání vymezil.
21. Prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání, a též vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal a odvolání mladistvého zamítl podle §256 tr. ř., je zřejmé, že se odvoláním věcně zabýval, a proto mladistvý použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť jako další důvody dovolání označil §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
22. Dovolání je možné podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021).
23. Důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Uvedený důvod neslouží k přezkoumání správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřování rozsahu provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž prostřednictvím tohoto dovolacího důvodní nelze vytýkat vady v celém procesním postupu od prvních úkonů přípravného řízení, protože na takové nedostatky nedopadají žádné dovolací důvody [srov. §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.]. Tyto zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy a články 36 a 38 Listiny Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K námitkám mladistvého
24. Mladistvý na dovolací důvody poukázal v úvodu dovolání, ale výhrady ke každému z nich nepřiřazoval, a proto Nejvyšší soud námitky vůči vytýkaným nesprávnostem posuzoval podle shora uvedených podmínek pro uplatnění jednotlivých důvodů. Mladistvý brojil proti tomu, že soud prvního stupně nereagoval na to, že znalci z oboru soudního lékařství MUDr. Andrea Vlčková a MUDr. Miroslav Kůdela nebyli přizváni k vyšetřovacímu pokusu a s jeho závěry nebyli seznámeni ani před podáním svého znaleckého posudku a před výslechem při hlavním líčení. Tvrdil, že soudem nebyly dostatečně uváženy závěry těchto znalců k vlivu požitého alkoholu a zdravotního omezení na poškozeného a možnosti, zda mohl sám přelívat benzín z kanystru do skleničky, a to s ohledem na znalecký posudek Technického ústavu požární ochrany, jenž učinil odlišný závěr, že poškozený takového úkonu nebyl schopen. Vytýkal i to, že Technickému ústavu požární ochrany v Praze nepřináleží z hlediska jeho odbornosti činit jakékoliv závěry z oboru zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že mladistvý těmito námitkami vytýkal vady v dokazování, jimiž zpochybňoval vlastní míru zavinění na vzniklém následku a poukazoval tím současně na to, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků provinění usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tak naplnil důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I když v dovolání výslovně proti použité právní kvalifikaci nebrojil, tyto jeho skutkové argumenty směřovaly k tomu, zda zavinil smrt poškozeného, což odpovídá důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud se proto na základě těchto výhrad zabýval tím, zda v dokazování lze spatřovat vady, na něž dovolatel upozornil, a zda objasněné okolnosti dávají potřebný podklad pro závěr, že jednal zaviněně k vzniklému následku.
25. Nejvyšší soud vycházel jednak z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí soudů obou stupňů a jednak z obsahu připojeného spisu, a shledal, že soudy nižších stupňů se s argumenty mladistvého již vypořádávaly v průběhu dosavadního řízení, a své úvahy v reakci na námitky mladistvého vysvětlily. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku rozvedl, z jakých důkazů při posuzování viny mladistvého vycházel a jak provedené důkazy hodnotil, a to i s ohledem na jeho obhajobu (srov. zejména body 2. až 25. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně shledal, že skutkový stav byl bez důvodných pochybností prokázán a neobsahuje mladistvým vytýkané vady (srov. body 5. až 13. usnesení odvolacího soudu). Pro závěr o zavinění mladistvého je rozhodující skutečnost, jíž vyjádřil na základě výsledků provedeného dokazování odvolací soud v bodě 8. odůvodnění usnesení, že s „benzínem manipuloval výlučně mladistvý“ a že příčinou smrti poškozeného „bylo udušení zplodinami hoření“.
26. Podstatnou skutečností pro závěr o vině mladistvého bylo objasnění toho, kdo a jak manipuloval s benzínem, tedy zjištění příčiny vzniku požáru. Podle výsledků provedeného dokazování byl pro tyto závěry určující zejména znalecký posudek z oboru požární ochrana, odvětví zjišťování příčin požáru, Ministerstva vnitra, Ředitelství záchranného sboru České republiky, Technického ústavu požární ochrany Praha-Modřany (č. l. 261 až 311 spis) a jemu předcházející odborná vyjádření včetně tzv. modelové zkoušky (viz příloha č. 1 znaleckého posudku), která byla vlastním šetřením zpracovatele posudku, jehož účelem bylo právě objasnění toho, zda na oděvních svršcích a obuvi zůstanou stopy benzinu i po požáru, který parametrově odpovídá požáru chaty v XY (srov. č. l. 272 až 288 spisu). Na základě všech těchto šetření, která soud prvního stupně podrobně popsal a rozvedl v bodě 22. rozsudku, bylo zjištěno, že stopy benzínu se na oděvních částech oděvu a obuvi zachycují i při jejich vystavení dlouhodobému hoření, a že pozůstatky benzinu byly zjištěny pouze na tričku a mikině mladistvého, jakož i na jeho obuvi, zatímco na ohořelých zbytcích těla poškozeného se tyto stopy nenacházely. Soud prvního stupně dovodil (bod 24. rozsudku), že uvedené závěry vyvrací obhajobu mladistvého, že to byl poškozený, kdo manipuloval s benzínem. Výsledky provedeného dokazování dávají potřebný podklad pro závěr soudů, jenž nebyl jinými důkazy vyvrácen, tudíž obhajoba mladistvého potvrzena nebyla. Z uvedených výsledků dokazování vyplývá, že pokud by poškozený byl potřísněn benzínem, tak i po ohoření bot či oblečení by byla přítomnost benzínu na těchto jeho věcech zjistitelná, ale takový závěr učiněn nebyl. Stopy benzínu byly zjištěny pouze u mladistvého, a to na jeho ohořelých botách a oblečení. Uvedeným znaleckým posudkem byla zkoumána i další část obhajoby mladistvého, spočívající v tom, že když utekl z chaty dveřmi, uhasil se ve sněhu a bez bot se vrátil pro poškozeného, jehož nenašel a vyskočil oknem ven, se závěrem, že mladistvý takto jednat nemohl. Útěk mladistvého z chaty skrz dveře byl totiž v případě okamžitého přenesení plamenného hoření na benzín vytékající z kanystru značně zkomplikován, opětovné navrácení mladistvého do chaty dveřmi pak z důvodu extrémně rychlého rozvoje požáru bylo zcela znemožněno, mladistvý by musel při návratu do chaty probíhat skrze plameny, o čemž jeho stav nesvědčí, když sám uvedl, že když se sám uhasil, byla již celá chata v plamenech. Navíc ohořelé zbytky dveří (panty a poloha odhořelé vložky zámku) svědčí o tom, že dveře vyhořely jako zavřené.
27. Stejnou otázkou se v rámci odvolání mladistvého zabýval i odvolací soud, který zejména v bodě 8. usnesení rozvedl skutečnosti, pro které shledal správnými závěry soudu prvního stupně o příčině a okolnostech vzniku požáru, a konstatoval, že z důvodů dostatečně vysvětlených v odůvodnění odsuzujícího rozsudku s benzínem manipuloval pouze mladistvý.
28. Nejvyšší soud v procesu provádění uvedených důkazů ani v úvahách soudu při jejich hodnocení neshledal vady, ze kterých by bylo možné usuzovat na nedostatky vytýkané mladistvým. Jestliže pro závěr o zavinění mladistvého vycházel z uvedených skutečností, lze shledat, že bylo objasněno, že odpovědný za nebezpečnou manipulaci s benzínem je mladistvý, a nikoliv poškozený. Obhajoba, kterou ve svůj prospěch mladistvý uváděl, byla výsledky prováděného dokazování vyvrácena, a soudy vysvětlily, na základě kterých důkazů byla posouzena jako nepravdivá a v rozporu s objektivními zjištěními.
29. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (č. l. 215A až 220 spisu) lze poukázat na zjištění, že poškozený byl v době smrti mírně ovlivněn alkoholem (v krvi 0,78 g/kg, v moči 1,42 g/kg). Při hlavním líčení znalkyně z tohoto oboru uvedla, že se nejednalo o takové ovlivnění, které by znamenalo, že poškozený nebyl schopen běžných aktivit. Poukázala na to, že jejím primárním úkolem bylo posoudit příčinu smrti, kterou stanovila, a jíž bylo to, že poškozený několikrát vdechl požár, tedy vysoce horký vzduch, a následkem toho došlo k vysycení krevního barviva oxidem uhelnatým, což je provázeno bezvědomím. Zcela mimo svoji odbornost, což sama přiznala, dovozovala možné způsoby rychlosti hoření chaty a toho, kudy a jak mohl poškozený utéct (č. l. 451 spisu). Podle závěrů soudu prvního stupně je zjevné, že tato vyjádření znalkyně nad rámec její odbornosti soud nebral do úvahy (viz body 19., 22. a 24. rozsudku), a tudíž pro něj byla při prokazování skutkového stavu bezpředmětná. Lze proto shrnout, že soud tento znalecký posudek hodnotil objektivně, jako kterýkoli jiný důkaz (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/2006) a dospěl z něj ke zjištěním ohledně příčiny smrti poškozeného (udušení zplodinami) a jeho zdravotních indispozic, přičemž nebylo podstatné, zda se poškozený mohl nebo nemohl pohybovat v situaci, kdy vlivem vdechnutí oxidu uhelnatého prokazatelně upadl do bezvědomí a zůstal při extrémně rychle se rozvíjejícím požáru bez pomoci.
30. Jestliže mladistvý uváděl, že se Technický ústav požární ochrany v Praze nepatřičně vyjadřoval k ovlivnění poškozeného alkoholem a jeho pohybovým možnostem, čímž se znalecké posudky z oboru zdravotnictví a z oboru požární ochrany dostávají do vzájemného rozporu, je vhodné uvést, že soudy věnovaly pozornost i skutečnostem, které souvisely nejen s vlastní příčinou a vznikem požáru, ale zkoumaly i chování mladistvého a poškozeného před tím, než se setkali v chatě, a zabývaly se zdravotním i aktuálním stavem poškozeného bezprostředně před tím, než došlo k požáru. Konstatovaly zjištěný alkohol v množství 0,78 g/kg alkoholu v krvi, a to s ohledem na jeho požití ze dvou lahví, které si do chatky před příchodem mladistvého donesl. Zkoumaly i povahu jeho onemocnění a učinily závěry, že uvedené okolnosti se na příčině požáru a jeho smrti nepodílely. Podle znalců z oboru soudního lékařství poškozený v době vzniku požáru žil, příčinou jeho smrti bylo udušení v důsledku vdechnutí oxidu uhelnatého, který u něj byl zjištěn v 45 % koncentraci, a to po několika vdechnutích zplodin při hoření, což vedlo u poškozeného k navození kvalitativní poruchy vědomí a svalové slabosti (bezvědomí) a následné smrti (srov. bod 24. rozsudku). K námitkám mladistvého, s nimiž se již soudy vypořádaly v přezkoumávaných rozhodnutích, lze jen pro úplnost uvést, že Technický ústav požární ochrany v Praze byl způsobilý posoudit, zda poškozený s benzinem manipuloval a zda se složky benzinu nacházely na jeho oděvu, což učinil. Zdravotní stránku poškozeného, pro závěry o vině mladistvého zcela druhořadou, jak je uvedeno výše, mu nepřináleželo posuzovat, na což k námitkám mladistvého reagoval již odvolací soud (srov. bod 5. usnesení), který uvedl, že znalci i znalecký ústav byli řádně přibráni k podání znaleckých posudků a zodpověděli otázky, které jim byly položeny. Pokud se uvedený znalecký ústav vyjadřoval též k pohybovým schopnostem poškozeného, jedná se o vyjádření, ke kterému nebyl kompetentní.
31. Nejvyšší soud z uvedených úvah soudů obou stupňů shledal, že nelze přisvědčit námitkám mladistvého, že by soudy pominuly při hodnocení znaleckých posudků v nich uváděné skutečnosti, které znalci učinili mimo své odbornosti, neboť je zjevné, že se i na ně soustředily a pro svá skutková zjištění z těchto informací nevycházely, což je patrné z odůvodnění jimi vydaných rozhodnutí. K tomu lze poznamenat, že soudy dbaly na to, že při hodnocení znaleckého posudku, jenž je nepochybně významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo, nelze ani u něj pustit ze zřetele požadavek kritického hodnocení všech důkazů, a je nutno ho hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz. Ani on nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06).
32. V daném případě obecné soudy tato pravidla respektovaly a hodnotily celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalci odůvodňovali své závěry, spolehlivost použitých metod a způsob vyvozování jejich závěrů. Soudy hodnotily úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, nedošlo ani k tomu, že by slepě důvěřovaly závěrům znalců, aniž by je samy na podkladě dalších důkazů neověřily. Se zřetelem na námitky mladistvého je třeba zdůraznit, že byť se znalci zaměřili i na skutečnosti, které jim řešit nepříslušelo, což oba zpracovatelé připustili, nešlo o úvahy, které by svědčily o nesprávnosti jejich odborných závěrů. Nejednalo se tedy o závažné skutkové rozpory, které by navozovaly pochybnosti o správnosti obou znaleckých posudků.
33. Soudy se věnovaly i námitkám mladistvého spočívajícím ve zpochybňování závěrů o průběhu skutkového děje, jak vyplynul z výsledků provedeného dokazování tím, že předkládal vlastní skutkovou verzi. Nad rámec již shora uvedených skutečností je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se mimo jiné i ke skutečnostem uváděným mladistvým, zabýval všemi ve věci provedenými důkazy (viz body 2. až 24. rozsudku) a hodnotil je v jejich komplexnosti, když i přesvědčivě vysvětlil, že o vině mladistvého svědčí nejen výsledky znaleckých zkoumání, ale též protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace a videozáznamu (č. l. 10 až 45 spisu), jakož i obsahy výpovědí vyslechnutých svědků. Z jeho rozhodnutí je patrné, že zvažoval variantu mladistvého o tom, že se do chatky za jím uváděných okolností vrátil, avšak vycházel ze zjištění, která tuto variantu mladistvým předkládanou vylučují. Poukázal především na zmiňovaný protokol a jeho přílohy, že dveře obytné místnosti byly v době požáru zavřené, což je zřejmé jednak z polohy pantů dveří a jednak z polohy odhořelé vložky vstupních dveří. Pokud by dveře byly při požáru otevřené, tak by vložka dveří ležela někde na schodech po pravé straně u zábradlí, vložka však při ohledání místa činu ležela u zárubně dveří. Tvrzení mladistvého, že chtěl hořící kanystr s benzínem vykopnout z chaty ven, tudíž soud označil za nevěrohodné. Kanystr byl navíc otevřený, vytékal z něj benzín a prostor u dveří tak byl okamžitě v plamenech. Za stejně nevěrohodné soud považoval i to, že mladistvý vyběhl z chaty dveřmi ven, a to s ohledem na důvody výše uvedené (viz bod 26. shora). Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na hořící dveře a tím zablokovanou únikovou cestu mladistvý rovnou vyskočil oknem a utíkal do hospody pro pomoc, přičemž během běhu mu ohořelé boty z nohou odpadly, na což lze usoudit i podle fotografie nalezených bot. Význam měl i jejich směr a poloha, v níž byly nalezeny až několik metrů od chaty. Soud prvního stupně rovněž vysvětlil, že se mladistvý poškozenému nesnažil pomoci, neboť onen jím tvrzený pud sebezáchovy u něj zafungoval právě tím způsobem, že ihned instinktivně vyskočil oknem ven. Poškozený takovou šanci již neměl.
34. Pokud mladistvý v dovolání předestíral i možnost, že s objektem (dveře, okna) mohli manipulovat jiní lidé ještě před příjezdem složek integrovaného záchranného systému, resp. před provedením ohledání místa činu, uvedená skutečnost se na závěrech o okolnostech požáru nepodílela. Z protokolu o ohledání místa činu (č. l. 10 až 12 spisu) neplyne, že by bylo místo činu znehodnoceno, a žádná taková zjištění nepopsali ani jeho zpracovatelé. Po zhodnocení výše uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že soudy důvodně nepovažovaly verzi podávanou mladistvým za odpovídající výsledkům provedeného dokazování, a vysvětlily, proč jí neuvěřily. Správně poté setrvaly na základě učiněných poznatků na skutku, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
35. Obsahu přezkoumávaných rozhodnutí neodpovídá ani tvrzení mladistvého, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jím uplatněnými námitkami, neboť je podle odůvodnění přezkoumávaného usnesení patrné, že odvolací soud na ně reagoval a dostatečným způsobem odůvodnil, proč jim nevyhověl (srov. body 5. až 13. usnesení odvolacího soudu). Pro zdůvodnění svých závěrů přednesl vlastní úvahy, stejně jako odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil. Nejvyšší soud v takovém postupu neshledal vytýkané nedostatky, neboť jej nelze bez dalšího považovat za vadný, protože odvolací soud zmínil podstatné skutečnosti vyplývající z rozhodnutí soudu prvního stupně a zabýval se v podstatě totožnými námitkami mladistvého. Na nesprávnost vydaného rozhodnutí nelze usuzovat jen z toho, že soud druhého stupně nereagoval výslovně na všechny mladistvým vznesené námitky, protože odvolací soud má sice povinnost vypořádat se s námitkami odvolatele, avšak tuto povinnost porušuje jen tehdy, jestliže ignoruje námitky vůči důkazům, na něž nalézací soud odkazuje jako na klíčové pro učiněné skutkové závěry (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, a ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08). Uvedené plyne i z toho, že se nevyžaduje podrobná odpověď na každý argument (vznesenou námitku), neboť odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, a kromě shora uvedené judikatury i rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, §59-60).
36. Posouzením námitek mladistvého v porovnání s obsahem přezkoumávaného usnesení Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud uvedeným zásadám dostál, protože z odůvodnění jeho rozhodnutí je dostatečně patrné, že se všemi důležitými otázkami skutečně zabýval, a že se nespokojil s pouhým potvrzením závěrů soudu nižší instance (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/2017-1).
37. Nejvyšší soud na podkladě uvedených zjištění konstatoval, že soudy provedly úplné hodnocení důkazů a zjištěný skutkový stav rekonstruovaly v souladu s provedenými důkazy, čímž dodržely základní práva mladistvého. Nejedná se o žádné extrémní porušení zásad a pravidel obsažených v trestním řádu, které by vedlo k dotčení ústavně chráněného práva na spravedlivý soudní proces, obsaženého v článku 6 Úmluvy a k nedodržení principu zákonnosti postupu orgánů státní moci, stanoveného v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny. Zejména nalézací soud všechny důkazy procesně správným způsobem provedl, následně také vyhodnotil v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, přičemž proti sobě stojícím výpovědím věnoval potřebnou pozornost a pečlivě je posuzoval (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
38. Na základě shora popsaných závěrů dovolací soud konstatoval správnost soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu, zejména toho, že s benzínem nakládal pouze mladistvý, jenž v bezprostřední blízkosti kamen, v nichž se snažil zatopit, tedy v blízkosti otevřeného ohně, způsobil při neopatrné manipulaci s touto hořlavinou zážeh benzínu a jeho vznícení, což vedlo ke vzniku a neřízenému šíření požáru, z něhož mladistvý unikl, což se však nepodařilo poškozenému, který poté, co se několikrát nadechl zplodin, upadl do bezvědomí a v chatce uhořel. Byla tak objasněna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro závěr o naplnění znaků provinění usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt. Všechny tyto znaky soudy dostatečně zjistily. K zavinění mladistvého, které soudy shledaly ve vědomé nedbalosti, je vhodné zmínit, že ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tato forma nedbalosti spočívá v tom, že pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákoníkem. Nepřiměřené důvody, které vedly pachatele k tomu, že spoléhal, že k následku nedojde, není možno zaměňovat s omylem, při kterém pachatel jedná pod vlivem nesprávné znalosti skutečnosti. Nedostatečné zhodnocení nebezpečí nespočívá v neznalosti tohoto stavu, ale v tom, že pachatel nedocenil možné následky svého jednání. Při vědomé nedbalosti pachatel ví, že může způsobit následek trestného činu, avšak nechce ho způsobit, ani s ním není srozuměn. Naopak spoléhá, že ho nezpůsobí.
39. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu. K trestní odpovědnosti však musí být splněno i subjektivní kritérium nedbalosti. Subjektivní vymezení míry opatrnosti vyžaduje, aby mimo míry povinné opatrnosti (objektivní kritérium) bylo vzato v úvahu i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě. Proto o zavinění z vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ale i nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem jsou dány současně [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 3. 1986, sp. zn. 4 Tz 9/86 (uveřejněné pod č. 6/1988 Sb. rozh. tr.)]. Při posuzování subjektivní míry opatrnosti je třeba zvažovat jednak vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele (vzdělání, kvalifikace, obecné i speciální zkušenosti, inteligence, postavení v zaměstnání apod.), a jednak okolnosti konkrétního případu, ať už existují nezávisle na pachateli, nebo jsou jím vyvolané (prostředí a okolnosti spáchaného činu – zejména místo a čas činu) [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 237].
40. V přezkoumávané věci ke smrti poškozeného došlo v souvislosti s nebezpečnou manipulací s benzínem, který je hořlavou látkou, jehož výpary mohou vytvářet hořlavé či výbušné směsi par se vzduchem a může dojít k přenosu par ke zdroji vznícení a zpětnému prošlehnutí ohně. V tom, že mladistvý u otevřeného ohně takto s benzínem manipuloval, soudy důvodně shledaly jeho nedbalostní zavinění (srov. bod 25. rozsudku). Mladistvý byl studentem prvního ročníku XY, a jak bylo zjištěno, dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, že byl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání, znal účinky benzínu, věděl, že jde o motorový benzín, který byl používán jeho rodinou do motorových nástrojů za účelem jejich pohonu, a tudíž věděl, že s ním nesmí manipulovat v blízkosti ohně. Znal tedy všechny rozhodné vlastnosti benzínu, avšak s ohledem na okolnosti spoléhal, že k jeho vznícení a vypuknutí požáru nedojde. Taktéž byl obeznámen s tím, že může dojít k tomu, že jeho kamarád, o němž navíc věděl, že během večera požíval alkohol, nebude mít možnost a schopnost vzniklému ohni vzdorovat a včas utéct. Ostatně i sám mladistvý, jenž byl přímo v momentě vzniku zažehnutí plamene v jeho blízkosti, měl štěstí, že mu stihl uniknout a zplodiny požáru nevdechl. Při znalosti všech souvislostí tedy mladistvý spoléhal na to, že jeho kamarád v chatce neuhoří.
41. Závěr o zavinění mladistvého je podložen provedenými důkazy a svědčí o vědomé nedbalosti, a tudíž i o naplnění znaků provinění usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jak soudy správně shledaly.
VI. Závěr
42. Nejvyšší soud z uvedených důvodů námitky mladistvého směřující proti provedenému dokazování, správnosti skutku popsaného v rozsudku soudu prvního stupně a použité právní kvalifikaci, neshledal důvodnými, a uzavřel, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyly naplněny. Na tyto skutečnosti mohl usuzovat z napadených rozhodnutí a příslušného spisu, a proto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu