ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1323.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1323/2021-692
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 o dovolání obviněného M. G. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 4 To 131/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 11/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 11/2020, byl obviněný M. G. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, a pod bodem 2) přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, za které byl podle §151 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na čtyři roky. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 4 To 131/2021, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinů ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [bod 1)] a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku [bod 2)] dopustil tím, že:
1) dne 12. 8. 2019 v přesně nezjištěné době předcházející době 15:30 hodin vykonal jízdu jako řidič vlastního osobního automobilu tov. zn. Opel Vivaro-B X83, reg. zn. XY, z XY po blíže neurčené trase do XY v rozporu s §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když řídil předmětný automobil po požití alkoholu, když následně v jeho krvi bylo znaleckým posudkem zjištěno 1,39 - 1,66 g/kg alkoholu, přičemž okolo 15:30 hodin ve XY na silnici XY při dojíždění stojící kolony vozidel před kruhovým objezdem u objektu prodejny Mountfield, ve směru do centra města v rozporu s §5 odst. 1 písm. b) výše uvedeného zákona nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, v důsledku čehož došlo ke střetu přední části ním řízeného automobilu se zadní částí před ním v koloně stojícího osobního automobilu tov. zn. Ford Focus C-MAX, reg. zn. XY, majitele poškozeného V. Ž., nar. XY, řízeného poškozenou M. Ž., nar. XY, kdy v důsledku střetu byl osobní automobil řízený touto poškozenou odražen na před ním v koloně stojící moped tov. zn. Aprilia Gulliver 50 LH04, reg. zn. XY, řízený majitelem poškozeným L. V., nar. XY, který po nárazu upadl na vozovku, přičemž v důsledku výše uvedeného nehodového děje poškozený L. V., nar. XY, utrpěl zhmoždění hrudní stěny vpravo zevně, podvrtnutí pravého zápěstí, zhmoždění (otok) obou kolen na vnitřní straně a zhmoždění (podkožní krevní výron) pravého bérce dole a pravé nohy a fissuru (natržení) vnitřního menisku levého kolena, když poškozený se dne 24. 1. 2020 podrobil operaci levého kolene, při které byla zjištěna horizontální ruptura mediálního menisku, když ze soudně lékařského hlediska jde o poranění lehké s obvyklou dobou léčení kolem 2-3 týdnů, přičemž minimálně po dobu 1 týdne byl poškozený omezený v obvyklém způsobu života bolestivostí daných poranění a nemožností obvyklých pohybů pravou rukou, poškozená M. Ž. utrpěla zhmoždění týlní krajiny hlavy vpravo a podvrtnutí krční páteře, když ze soudně lékařského hlediska jde o poranění lehké s obvyklou délkou léčení kolem 2-3 týdnů, přičemž minimálně po dobu 1 týdne bývá poškozený omezený v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, a dále došlo k poškození osobního automobilu tov. zn. Ford Focus C-MAX, reg. zn. XY, ve výši cca 50 000 Kč ku škodě majitele poškozeného V. Ž., nar. XY, a k poškození mopedu tov. zn. Aprilia Gulliver 50 LH04, reg. zn. XY, ve výši cca 10 000 Kč ku škodě majitele poškozeného L. V., nar. XY,
2) přičemž následně po jednání uvedeném v bodě 1) za situace, kdy poškozený L. V., nar. XY, utrpěl zhmoždění hrudní stěny vpravo zevně, podvrtnutí pravého zápěstí, zhmoždění (otok) obou kolen na vnitřní straně a zhmoždění (podkožní krevní výron) pravého bérce dole a pravé nohy a následně zjištěnou fissuru (natržení) vnitřního menisku levého kolena a poškozená M. Ž. utrpěla zhmoždění týlní krajiny hlavy vpravo a podvrtnutí krční páteře, když oba poškození byli transportováni vozidlem záchranné služby z místa dopravní nehody k ošetření do nemocnice ve XY, ač si musel být vědom toho vzhledem k deformacím vlastního osobního automobilu, osobního automobilu tov. zn. Ford Focus C-MAX, reg. zn. XY, do něhož narazil, a k poškození mopedu tov. zn. Aprilia Gulliver 50 LH04, reg. zn. XY, že poškozená M. Ž., řidička výše uvedeného osobního automobilu, a poškozený L. V., řidič výše uvedeného mopedu, mohli utrpět zranění vyžadující okamžitou pomoc, neposkytl a nezajistil uvedeným poškozeným okamžitou pomoc, spočívající v poskytnutí prvé pomoci či v oznámení dopravní nehody a zranění orgánům policie a orgánům zdravotní služby, ač sám nebyl zraněn, a byť na místě dopravní nehody zastavil, tak z něj následně, aniž by se dostatečně přesvědčil o zdravotním stavu poškozených, odjel, přičemž byl následně vypátrán téhož dne okolo 16:00 hodin v blízkosti autobusové zastávky mezi obcemi XY a XY, v okrese XY, v osobním vozidle odstaveném mimo vozovku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 4 To 131/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení, které rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení zjištěných skutečností.
5. Předně vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě nebylo rozhodováno nezávislými a nestrannými soudy, resp. členy senátu těchto soudů, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Do datové schránky jeho obhájce byl totiž doručen rozsudek soudu prvního stupně označený jako „DOP.NEHODA-OPILÝ LŽE“. Odvolací soud z popsaného pochybení předsedy senátu soudu prvního stupně, na které dovolatel v odvolacím řízení upozornil, nevyvodil žádné právní závěry, proto ani on nemohl věc nezávisle a nestranně projednat. Podle mínění dovolatele mělo označení jeho osoby za lháře ovlivnit úsudek odvolacího soudu, což je v rozporu s principem presumpce neviny. Poněvadž nebyl o dalším postupu odvolacího soudu v této otázce vyrozuměn, měl důvodné pochybnosti, zda vůbec k nějakému řešení došlo. Dovolacímu soudu tedy navrhl, aby učinil dotaz, zda pochybení předsedy senátu soudu prvního stupně bylo řešeno na základě oznámení senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích Soudcovskou unií České republiky či předsedou Okresního soudu ve Strakonicích.
6. Dále vytkl, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a že v řízení došlo k opomenutí důkazů. S odkazem na zásadu materiální pravdy zdůraznil, že v řízení opakovaně uvedl, že viníkem dopravní nehody je motorkář, tj. poškozený L. V., který předjížděl kolonu a pak se zařadil („udělal myšku“) před vozidlo řízené poškozenou M. Ž., v důsledku čehož začala poškozená neočekávaně brzdit, což vedlo k dopravní nehodě. Opakovaně vypověděl, že po nárazu vozidel se byl přesvědčit o následcích dopravní nehody, což dokládá kamerový záznam protijedoucího řidiče a svědecké výpovědi, přičemž poškozená M. Ž. neměla žádná zranění a poškozeného L. V. na místě vůbec neviděl. Důvodně tedy naznal, že se nic vážného nestalo, pospíchal na pracovní schůzku (k prokázání této schůzky navrhl svědecké výpovědi kolegů, přičemž odvolací soud pochybil, když návrh na doplnění dokazování zamítl jako nedůvodný), rozhodl se pokračovat v jízdě s tím, že poškození motorových vozidel vyřídí později přes pojišťovnu, a taktéž usoudil, že není třeba kontaktovat Policii České republiky či přivolat lékařskou pomoc. Zdravotní stav žádného z účastníků dopravní nehody nevyžadoval pomoc k odvrácení další újmy na zdraví. Oběma poškozenými popisovaný nehodový děj se nezakládá na pravdě. Jejich tvrzení jsou účelová a motivovaná snahou získat od jeho osoby značné finanční odškodnění. Za spekulativní označil závěr znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, podle něhož je vyloučeno, aby k poranění menisku poškozeného došlo jiným způsobem než při dopravní nehodě pádem na zem. Podle názoru dovolatele mohlo k tomuto zranění dojít zcela nezávisle na dopravní nehodě, příčinná souvislost s dopravní nehodou nebyla prokázána, a proto navrhoval, aby byl vypracován revizní znalecký posudek. Zranění poškozených byla bezprostředně po nehodě označena za lehká, a skutková zjištění soudů vycházející ze znaleckého posudku znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře jsou tedy v příkrém rozporu s prvotními zjištěními. Uzavřel, že měl být obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku, zproštěn.
7. Výhrady vztáhl i vůči znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpracovaném znalcem Ing. Josefem Gottwaldem. Dovolatel měl za to, že znalec posudek vypracoval na základě chybných údajů. Odmítl, že by mu byly v nemocnici udělány dva odběry krve. K prokázání tohoto svého tvrzení navrhoval výslech lékaře, který vypracoval lékařskou zprávu. Na podporu tvrzení, že se nedopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, připojil ke svému podání nový znalecký posudek ze dne 16. 11. 2021, vypracovaný znalcem Ing. Jaroslavem Zikmundem, jenž stanovil kategorický závěr, že při požití 0,85 l 37,5% vodky po dopravní nehodě (v místě, kde byl dovolatel po zastavení u krajnice kontrolován hlídkou Policie České republiky) by hladina alkoholu v krvi v době dopravní nehody činila 0,02 až 0,54 g/kg. Prakticky ke shodnému závěru dospěl i znalec Ing. Josef Gottwald při užití množství uvedeného alkoholu 0,8 až 0,9 l v daném čase. Znalecký posudek Ing. Jaroslava Zikmunda zcela vylučuje, že by dovolatel v době dopravní nehody řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, tudíž obhajoba, že alkohol požil až po úplném zastavení vozidla u krajnice, nebyla vyvrácena.
8. Závěrem dovolatel konstatoval, že bylo porušeno jeho právo na rovnost účastníků řízení, když odvolací soud vzal účelově na zřetel pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch, důkazy svědčící v jeho prospěch chybně vyhodnotil či vůbec nepřipustil jejich provedení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 4 To 131/2021, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 11/2020, zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí obsahově navazující a poté přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem, nebo aby ve věci sám rozhodl a obžaloby ho v celém rozsahu zprostil.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů a s níž se ve věci činné soudy vypořádaly, přičemž jedinou změnou je tvrzení o tzv. extrémním rozporu. Extrémní rozpor přitom může založit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018), avšak v posuzované věci dovolatel tento rozpor namítá, nicméně v podrobnostech k tomu jen předkládá alternativní skutkové zjištění, které navíc operativně mění podle aktuálního průběhu dokazování, aniž by bylo patrno, že by snad některé z četných úvah nalézacího či odvolacího soudu byly zcela svévolné a nesmyslné. Státní zástupce s poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu konstatoval, že skutková zjištění soudů nejsou s provedeným dokazováním v žádném, tím méně extrémním rozporu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dovolatel, v minulosti opakovaně přistižený při řízení pod vlivem alkoholu, způsobil dne 12. 8. 2019 dopravní nehodu, na místě nehody i poté se jevil svědkům jako opilý, podle videozáznamu se pohyboval a choval jako opilý, snažil se opakovaně uniknout, nakonec nesmyslně vjel do příkopu, a také přivolaným policistům se jevil jako opilý. V jeho krvi bylo zjištěno značné množství alkoholu, což vysvětloval vypitím lahve nalezené ve vozidle. Po znaleckém zjištění, že toto množství by ke zjištěné opilosti nestačilo, si u hlavního líčení dne 2. 2. 2021 (tedy po roce a půl) „vzpomněl“ na další vypitou lahev, kterou ovšem nikdo nenalezl. Po nehodě usínal a nebyl schopen se ani podepsat. Odvolací soud přiléhavě poukázal na zcela nelogické chování dovolatele po nehodě, kdy přes své tvrzení, že ji nezavinil, nestál o určení jejího viníka, ač i jeho vozidlo bylo poškozeno, a těžko by tak mohl událost oznamovat pojišťovně, jak proklamoval. Dovolatelem namítaná zásada materiální (objektivní) pravdy byla trestním řádem opuštěna již od 1. 1. 1994, odkdy ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. uvedenou zásadu neobsahuje. Navíc se i tak jednalo o zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní. Vytýká-li dovolatel dále „důvodnou pochybnost“ ohledně skutkového stavu, obsahově se tím dovolává pravidla in dubio pro reo , které má opět procesní, nikoliv hmotněprávní charakter, a Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi nepřipouští, aby bylo jeho dodržení zkoumáno v dovolacím řízení.
10. Státní zástupce upozornil k dovolatelem uplatněné námitce podjatosti soudce nalézacího soudu (který označil soubor obsahujícího předmětný rozsudek v datové schránce dovolatelova obhájce názvem „DOP.NEHODA-OPILÝ LŽE“), že nebyl uplatněn tomu přiléhavý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Obsahově se jedná o námitku tomuto dovolacímu důvodu odpovídající, avšak nedůvodnou, navíc se s ní dostatečným způsobem vypořádal soud odvolací. Podle státního zástupce i podle judikatury Nejvyššího soudu pouhým označením dovolatele za opilého, který lže, navíc jen v technickém označení názvu souboru, nemůže být předmětný dovolací důvod naplněn. Podle Nejvyššího soudu totiž ani nevhodné výroky vůči obviněnému k dovození podjatosti soudce nepostačují, pokud by z nich nebylo patrno, že „…existují skutečné a konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že takový soudce právě pro tuto okolnost není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1248/2012). Ve věci tak nejde o poměr konkrétního soudce k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k osobám na řízení zúčastněným nebo k věci samé (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.). Navíc samotný výrok „opilý, lže“ byl v plném souladu se skutkovým zjištěním učiněným nalézacím soudem a jeho nepatřičnost bylo možno dovozovat pouze z toho, že se jedná o poněkud expresivní zkratku. Ta byla použita pouze v rámci technického označení souboru, které není určeno k žádné publikaci. V této části proto považoval státní zástupce dovolání za zjevně neopodstatněné.
11. K námitce opomenutých důkazů státní zástupce poznamenal, že odvolací soud se s důkazními návrhy věcně adekvátním způsobem vypořádal (body 21., 23. a 25.), navíc se opět jedná o námitku procesní, která sama o sobě žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
12. Co se týče k dovolání připojeného nového znaleckého posudku ze dne 16. 11. 2021, státní zástupce podotkl, že se jedná o důkaz založený na dovolatelově „vzpomenutí si“ na druhou láhev alkoholu, kterou měl též vypít. Ve znaleckém posudku je tento podklad označen jako „písemné sdělení obviněného při zadání znaleckého posudku“ a vyjádřen slovy „VYSVĚTLENÍ – 0,85 l POŽITÉ VODKY“. Poněvadž dovolatel operativně měnil svá tvrzení podle aktuálního stavu dokazování (viz výše) a teprve na podkladě takto vytvořených fikcí vyžadoval předmětné znalecké posouzení, uvedené se tak stává bezpředmětným, neboť nenavazuje na skutkové zjištění v dovolatelově věci. Nadto napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno již dne 18. 5. 2021, tudíž znalecký posudek ze dne 16. 11. 2021 je důkazem soudu dříve neznámým, který by mohl být uplatněn cestou obnovy řízení, nikoliv cestou dovolání.
13. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, a pokud dovolatel namítá podjatost soudce nalézacího soudu, jedná se o opakování námitky, se kterou se odvolací soud již dostatečně a správně vypořádal. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. G. je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
18. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
20. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněného došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. K případnému opomenutí důkazů, které obviněný v dovolání namítal, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
22. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, poněvadž odvolací soud dostatečně vysvětlil, proč nevyhověl důkazním návrhům vzneseným ze strany obhajoby. Pokud jde o výslech údajných kolegů obviněného, kteří měli svými výpověďmi potvrdit tvrzení obviněného o tom, že spěchal na domluvenou schůzku, a proto z místa nehody odjel, odvolací soud poznamenal (bod 20.), že objektivní zjištění o tom, že se obviněným tvrzená urgentnost pracovního výkonu záhy po nehodovém ději vytratila a nebránila mu v přerušení jízdy a konzumaci alkoholu, neopravňuje závěr o nutnosti výslechu osob, s nimiž se měl obviněný podle svých slov pracovní schůzky údajně zúčastnit. Soud zdůraznil, že příjezdu těchto osob, které měly obviněného následovat, mohl obviněný vyčkat na místě nehodového děje, na němž si byl povinen počínat způsobem dříve uvedeným [pozn.: odvolací soud v tomto kontextu odkazoval na svou předchozí argumentaci (bod 18.), podle níž zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ukládá řidiči, který měl účast na dopravní nehodě, povinnost setrvat na jejím místě, zdržet se požití alkoholického nápoje, a došlo-li ke zranění osob, popř. ke vzniku zákonem předpokládané majetkové škody, oznámit nehodu Policii České republiky, event. s dalšími účastníky nehodového děje sepsat o tomto společný záznam (srov. §47)]. Doplnil (bod 19.), že na vysvětlení obviněného ohledně urgentnosti neodkladného pracovního výkonu, je-li zjištěno, že krátce po nehodovém ději řízené vozidlo odstavil, aby poté konzumoval alkoholický nápoj, nahlíží i senát odvolacího soudu jako na tvrzení účelové. Podle soudu nestandardní chování obviněného, který – třebaže tvrdí, že dopravní nehodu, při níž bylo poškozeno i jím řízené vozidlo, nezavinil – nestál o určení jejího viníka, jen potvrzuje závěr o tom, že se ujetím z místa nehodového děje snažil vyhnout své odpovědnosti za řízení vozidla v opilosti. Co se týče obviněným požadovaného revizního znaleckého posudku, konstatoval (bod 25.), že nalézací soud posoudil svědectví podané poškozeným L. V., a to jak k příčině nehodového děje, tak k charakteru utrpěné zdravotní újmy, jako spolehlivé, přičemž tvrzení poškozeného o tom, že natržení menisku u něj bylo diagnostikováno až s určitým časovým odstupem od události, bylo k tomu kompetentním znalcem z medicinského hlediska potvrzeno jako možné. Odvolací soud zdůraznil, že zejména s ohledem na závěry znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře potvrzující objektivitu zdravotních potíží poškozeného neshledal žádných důvodů, pro které by měl o spolehlivosti těchto důkazů pochybovat. Požadavek obviněného na zadání revizního znaleckého posudku k charakteru zdravotní újmy poškozeného a možného mechanismu jejího vzniku tak neshledal důvodným. V souvislosti s návrhem obviněného na výslech lékaře, jenž měl potvrdit tvrzení o tom, že obviněnému nebyly odebrány dva krevní vzorky, odvolací soud uvedl (bod 23.), že obsah dokumentu, v němž je mj. zaznamenán přesný čas odběrů krevních vzorků a jejich výsledek, nelze zpochybňovat jen proto, že se obviněný, jsa ovlivněn alkoholemií dosahující téměř tří gramů absolutního etanolu na kilogram krve, která je těžkou opilostí, neupamatovává, že mu druhý krevní vzorek byl odebrán poté, co lékař vykonaný medicinský úkon ukončil. O správnosti dokumentace zdravotnického zařízení, jakkoli vyhotovené z podnětu žádosti policejního orgánu, nelze podle mínění soudu pochybovat jen proto, že data v ní uvedená obviněnému nevyhovují. Předmětný návrh obviněného proto odvolací soud posoudil jako nedůvodný. Dodal, že ke stavu obviněného krátce před lékařským vyšetřením se patří poznamenat, že tento se zjevně vzhledem ke své opilosti nebyl schopen ani podepsat. Dovolací soud doplňuje, že námitce, že k dvěma odběrům nedošlo, se pečlivě věnoval již nalézací soud (bod 23. jeho rozsudku), který vyložil, že z protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření jasně vyplývá, že odběry krve byly provedeny dva, a to v 18.53 hodin s výsledkem 2,97g/kg a v 19.23 hodin s výsledkem 2,79 g/kg. To, že v lékařské zprávě je uveden čas 19.13 hodin, neznamená, že jde o čas, kdy obviněný již po vyšetření opouští nemocnici, ale jde o čas, kdy byl vyšetřován lékařem a kdy lékař psal lékařskou zprávu. Navíc ze zprávy se podává, že byly požadovány dva odběry krve s odstupem 30 minut. Soud na tom nespatřoval nic nelogického a nepřipustil variantu, že k druhému odběru nedošlo, když laboratoř zkoumala dva vzorky krve a zjištěné hladiny alkoholu ve vzorcích spolu korespondují. Akcentoval, že navíc v čase 18.02 hodin nemohl být obviněnému proveden odběr krve v nemocnici ve XY, když v tu dobu mu byly prováděny dechové zkoušky na silnici za XY. S ohledem na výše uvedené má tedy dovolací soud za to, že odvolací soud se s návrhy na provedení důkazů vypořádal zcela řádně, tyto důkazní návrhy v žádném případě neopomněl a logicky reagoval na argumenty obviněného, které jej vedly k přesvědčení, že je jím navrhované důkazy nezbytně nutné provést. Reakce odvolacího soudu na návrhy obviněného na doplnění dokazování je vyčerpávající a věcně zcela správná.
23. V projednávaném případě dále Nejvyšší soud nezaznamenal žádný, už vůbec ne namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 9-10, bod 23. rozsudku nalézacího soudu, str. 4-7, body 14.-32. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
24. Obviněný především zcela v obsahové shodě s jeho obhajobou před nalézacím soudem a s odvolacími námitkami uplatněnými v řízení před soudem odvolacím opakovaně popřel, že by dopravní nehodu způsobil, za viníka označil poškozeného L. V. a jeho riskantní manévr na mopedu, zpochybnil, že by jeho zranění bylo způsobeno předmětnou nehodou a dále popřel, že by byl během řízení pod vlivem alkoholu, tento požil až po nehodě, od níž oprávněně odjel, neboť nikomu ze zúčastněných nehrozila žádná závažná újma. Takto vymezené námitky obviněného jsou skutkového charakteru, atakují skutková zjištění soudů nižších stupňů a jejich hodnocení provedených důkazů. Dovolací soud pak konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se s touto opakovanou obhajobou obviněného náležitě a věcně správně vypořádaly.
25. Nalézací soud přesvědčivě vysvětlil, proč byla výpověď obviněného spolehlivě vyvrácena provedenými důkazy. Akcentoval, že žádný ze svědků neviděl obviněným tvrzený nebezpečně předjíždějící motocykl, který by se prudce zařazoval do kolony a kvůli němuž by vozidla musela brzdit. Naopak všichni svědci shodně vypověděli, že kolona stála na místě a teprve se chystala pomalu rozjíždět. Z kamerového záznamu je naprosto zřejmé, že v době, kdy se před vozidlem poškozené M. Ž. zvedá ze země poškozený L. V. a zvedá i skútr, obviněný dochází až k přední části tohoto vozidla, takže poškozeného musel vidět. Záznam zachycuje i nejistou, vrávoravou chůzi obviněného a značně deformovanou přední část jeho vozidla. Soud důvodně nepovažoval za akceptovatelnou argumentaci obviněného o tom, že chvátal na pracovní schůzku, proto z místa nehody odjel. Zdůraznil, že jednak poskytnutí pomoci zraněným osobám má nepochybně přednost před pracovní schůzkou, kterou bylo možné jednoduše telefonem zrušit či posunout, jednak shledal nepochopitelným, proč obviněný, který podle svých slov pospíchal, měl najednou čas zastavit na silnici za XY, uklízet automobil a popíjet alkohol. Nalézací soud se vypořádal i s tvrzením obviněného o tom, že požil alkohol až po nehodě. Uvedl, že z protokolu o provedení dechové zkoušky vyplynulo, že obviněný se svěřil policistovi, že pil alkohol již před jízdou doma v XY, nadto pokud by nezpůsobil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu, je nelogické, aby – když věděl, že byl minimálně účastníkem nehody, ne-li jejím viníkem – zastavil na opuštěné silnici a vypil 0,5 litru vodky. Při jeho zkušenostech (čtyři záznamy o přestupcích týkajících se řízení vozidla pod vlivem alkoholu) mu muselo být jasné, že bude muset podstoupit zkoušku na přítomnost alkoholu. Navíc nejen že odjel z místa nehody, snažil se odjet znovu poté, co mu byla posléze přivolána sanitka. Podle soudu takové jednání svědčí o tom, že se obviněný snažil uniknout provedení testu na přítomnost alkoholu.
26. Odvolací soud považoval závěr nalézacího soudu o zavinění dopravní nehody výlučně obviněným za plně opodstatněný, podložený spolehlivými výpověďmi poškozených M. Ž., L. V. a svědka J. D. Uvedl, že kamerový záznam zachycuje chování obviněného coby účastníka nehodového střetu bezprostředně po něm. Jsou seznatelné motorické potíže obviněného, a to nejen jeho potíže s chůzí, nýbrž i projevy mimické a gestikulace, jež je typická pro projevy osoby pod vlivem návykových látek. V návaznosti na poznatky o míře alkoholemie obviněného v době objasňované události nepochyboval, že příčinou nekoordinovaného pohybu obviněného a jeho gestikulace byla jeho opilost. Podle soudu chování obviněného po nehodovém střetu neodpovídá skutečnosti, že by nebyl s následky nehodového děje srozuměn, neboť se pohyboval v prostoru před vozidlem řízeným M. Ž., do něhož narazil, a musel tak být obeznámen s tím, že účastníkem nehodového děje byl i tímto automobilem sražený motocyklista. Ze záznamu je zřejmé, že obviněný zjevně v opileckém rauši nad událostí mávl rukou a s absolutním nezájmem o to, jaká jsou poranění účastníků nehodového střetu a jakou jim způsobil škodu, tyto se svým vozidlem objel mimo vozovku z pravé strany a z místa odjel.
27. Nejen kamerový záznam a výsledky orientačního měření alkoholu v dechu policejní hlídkou, ale rovněž výstupy znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpracovaného znalcem Ing. Josefem Gottwaldem, jako i výpověď tohoto znalce, poskytují nezpochybnitelný podklad pro závěr, že obviněný v době nehody řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, jehož parametry jsou uvedeny ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že znalec Ing. Jan Stříbrný, Ph.D., prostřednictvím jehož znaleckého posudku se obviněný snažil prokázat své tvrzení, že pod vlivem alkoholu neřídil, vycházel ze zadání sděleného mu obviněným, kdy tak pracoval s daty, která neodpovídala objektivnímu zjištění. Podle soudu proto na podkladě takového důkazu nelze ve vztahu k objasňované události činit žádných relevantních závěrů, neboť znalec vycházel ze vstupních údajů, které byly spolehlivě vyvráceny.
28. Vzhledem k výše uvedenému, nemohl ani dovolací soud skutkovým námitkám obviněného přisvědčit, neboť v řízení před soudy nižších stupňů bylo provedeno procesně bezchybné dokazování, výstupy z něj soudy správně, logicky a ve vzájemných souvislostech analyzovaly a interpretovaly, takže nebylo možno ani uzavřít, že by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků obou trestných činů, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, popř. že by nebyly nedůvodně provedeny ve vztahu k těmto rozhodným skutkovým zjištěním navrhované podstatné důkazy.
29. Pokud jde o znalecký posudek z odvětví toxikologie připojený k mimořádnému opravnému prostředku, Nejvyšší soud konstatuje, že k tomuto v dovolacím řízení nepřihlížel, poněvadž v řízení o dovolání se dokazování v zásadě neprovádí a dovolací soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů. Podle §265r odst. 7 tr. ř. důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout. Z citovaného ustanovení tak vyplývá, že provádění důkazů před dovolacím soudem je jen výjimečné, neboť těžiště dokazování je před soudy prvního a druhého stupně, kde se plně uplatňují základní zásady trestního řízení (§2 tr. ř.). Dokazování je v řízení o dovolání jen fakultativní a Nejvyšší soud, na jehož uvážení záleží rozsah a obsah případně prováděného dokazování, se omezí jen na nezbytně nutné důkazy. Navíc, jak již uzavřel též státní zástupce, důkaz pořídil obviněný poměrně dlouho po rozhodnutí odvolacího soudu a zejména na základě vlastní skutkové prezentace, která byla provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena.
30. Ve vztahu k výhradě, že posuzovaná trestní věc nebyla projednána nezávislými a nestrannými soudy, a to z důvodů obviněným podrobně v jeho mimořádném opravném prostředku rozvedených, nelze než upozornit, že obsahu námitky odpovídající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněným vůbec uplatněn nebyl. Pokud však obsahově, byť bez zákonem předvídaného označení odpovídajícího dovolacího důvodu (viz §265f odst. 1 tr. ř.) obviněný dovolací důvod vymezil, Nejvyšší soud se danou námitkou zabýval. Lze pak odkázat na část odůvodnění usnesení odvolacího soudu (bod 14.), v rámci níž se soud druhého stupně předmětnou výtkou zabýval a podle mínění dovolacího soudu obviněnému poskytl svůj jednoznačný náhled na pochybení nalézacího soudu, jenž své rozhodnutí označil způsobem značně nepatřičným a v podobě „DOP.NEHODA-OPILÝ-LŽE“ je zaslal do datové schránky obhájce obviněného. Odvolací soud vnímal nevhodnost takového označení, nicméně měl za to, že na jeho podkladě nelze usuzovat na samosoudcovu zaujatost vůči obviněnému, jelikož podstatný je obsah provedených důkazů a jejich hodnocení, jak je v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedeno v jeho bodě 23. Dovolací soud tuto jeho úvahu, jakož i podrobné stanovisko státního zástupce sdílí. Vina obviněného byla již v řízení před nalézacím soudem prokázána dostatečným množstvím řádně provedených důkazů (mimochodem z nich vyplynula jak opilost obviněného, tak lživá tvrzení o průběhu události), skutková zjištění soudu nevzbuzovala žádné pochybnosti, došlo k vyhlášení rozhodnutí a teprve poté k onomu „nevhodnému“ technickému označení názvu souboru zaslaného do datové schránky obhájce, které však není způsobilé ani směrem k samosoudci nalézacího soudu, ani směrem k soudcům odvolacího soudu založit pochybnosti o jejich schopnosti ve věci spravedlivě a nestranně rozhodovat ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1248/2012. Ani nepoměrně zásadnější osobní přímá vyjádření, např. ironického obsahu, která obviněný ze strany soudce vnímá jako nemístná a nepatřičná, nejsou judikaturně hodnocena jako poměr soudce k věci či k obviněnému, podle §30 odst. 1 tr. ř., který by vylučoval soudce z vykonávání úkonů trestního řízení.
31. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným ať už přímo nebo nepřímo uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. nebyly naplněny. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., z čehož plyne, že nebyly-li naplněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Proto bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto [§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Rozhodnuto bylo v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth