ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1171.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1171/2022-3443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2023 o dovolání obviněného G. D. M. , nar. XY v Bulharsku, státního příslušníka Bulharské republiky, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 15 To 51/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 14/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného G. D. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 T 14/2021, byl obviněný G. D. M. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3.000 Kč, tedy v celkové výši 600.000 Kč, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Dále bylo ve vztahu k osobě obviněného podle §102a odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání části majetku, a to finanční hotovosti ve výši 140.558 Kč a 17.699 Eur.
2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný, tak ve prospěch i neprospěch obviněného státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni. O obou těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 15 To 51/2022, a to tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Plzni se obviněný předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
I. G. D. M.
od přesně nezjištěné doby, nejméně od počátku roku 2018 do 11. 10. 2020 blíže nezjištěným způsobem a na blíže nezjištěných místech bez povolení k zacházení s návykovými látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy neoprávněně, za účelem dalšího prodeje obstarával, u sebe a na blíže nezjištěných místech v obci XY a dalších nezjištěných místech přechovával a následně prodával dalším distributorům a samotným konzumentům pervitin, obsahující metamfetamin, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a takto konkrétně
1. v období nejméně od počátku roku 2018 do 11. 10. 2020, v místě svého bydliště na adrese XY v XY, okres Cheb, a na dalších blíže nezjištěných místech v XY, prodal J. T., nar. XY, celkem nejméně 256,42 gramů pervitinu, když
a) dne 15. 8. 2019 okolo 12:00 hodin v místě svého bydliště na adrese XY v XY, za částku 70.000 Kč, J. T. prodal pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 84,81 gramu, 47,9 % čistoty vztaženo na bázi metamfetaminu, což představuje 40,62 gramu, který byl určený pro distribuci dalším odběratelům, ke které však již nedošlo, jelikož byl tento metamfetamin u J. T. téhož dne nalezen policejním orgánem,
b) dne 5. 3. 2020 v době od 22:10 hodin do 22:43 hodin v místě svého bydliště na adrese XY v XY, za přesně nezjištěnou finanční částku J. T. prodal pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 4,87 gramu, 76,0 % čistoty, což představuje 3,70 gramu čisté metamfetaminové báze, kterou následně J. T. distribuoval v rámci předstíraného převodu další osobě,
c) dne 20. 5. 2020 v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě v XY za přesně nezjištěnou finanční částku J. T. prodal pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 20,97 gramu, 50,5 % čistoty, což představuje 10,59 gramu čisté metamfetaminové báze, kterou následně J. T. distribuoval v rámci předstíraného převodu další osobě,
d) dne 19. 6. 2020 v přesně nezjištěné době v místě svého bydliště na adrese XY v XY za přesně nezjištěnou částku J. T. prodal pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 49,56 gramu před vysušením a 46,45 gramu po vysušení, 51,13 % čistoty, což představuje 23,75 gramu čisté metamfetaminové báze, kterou následně J. T. distribuoval v rámci předstíraného převodu další osobě,
e) dne 11. 10. 2020 kolem 16:20 hodin v místě svého bydliště na adrese XY v XY, za částku 70.000 Kč J. T. prodal pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 96,21 gramu, 55,5 % čistoty, což představuje 53,49 gramu čisté metamfetaminové báze, kterou následně J. T. distribuoval v rámci předstíraného převodu další osobě,
2. nejméně od období léta roku 2019 do 11. 10. 2020, v místě svého bydliště na adrese XY v XY, okres Cheb, a na dalších blíže nezjištěných místech města XY opakovaně v blíže nezjištěném počtu případů prodal pervitin (metamfetamin) Y. T. A., nar. XY, za nezjištěné finanční částky, přičemž celkově mu takto prodal nejméně 47 gramů pervitinu,
3. v blíže nezjištěné době v měsíci září roku 2019, na dvoře objektu na adrese XY, okr. Cheb ve dvou případech poskytl pervitin (metamfetamin) P. V., nar. XY, kdy mu v prvním případě poskytl 1,5 gramu pervitinu výměnou za nářadí a ve druhém případě 1 gram pervitinu za částku 1.000 Kč,
4. minimálně v sedmi případech v období od konce roku 2019 do 11. 10. 2020 u svého bydliště na adrese XY v XY, okres Cheb a na dalších blíže nezjištěných místech v XY a v XY, okres Cheb, prodával pervitin (metamfetamin) osobě T. A. D. D., nar. XY, kdy v uvedeném období mu takto prodal celkem nejméně 1.000 gramů drogy pervitinu (metamfetaminu).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný G. D. M. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 15 To 51/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 T 14/2021, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. h), písm. i) tr. řádu, neboť podle jeho názoru jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Dále podle obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a zároveň mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný G. D. M. v prvé řadě označil důkazy, které považuje za procesně nepoužitelné v důsledku jejich nezákonného získání, načež předložil vlastní hodnocení jednotlivých důkazů, na jehož základě podle jeho mínění nelze dojít k závěru, že jeho jednání naplňuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 1) dovolatel konkrétně namítl, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou založeny na procesně nepoužitelných důkazech, kterými jsou prohlášení viny spoluobviněného J. T. a výsledky předstíraných převodů. Podle obviněného měl být v souladu se záměry zákonodárce namísto opakovaných předstíraných převodů využit institut použití agenta podle §158e tr. řádu. Výsledky předstíraných převodů považuje dovolatel za procesně nepoužitelné rovněž v důsledku té skutečnosti, že se spoluobviněný J. T. stal obětí policejní provokace, když byl příslušníky policie kontaktován stran koupě pervitinu, k čemuž tento spoluobviněný ve své výpovědi přímo uvedl, že se nechal zlákat vidinou snadného výdělku, přičemž pokud by nebylo učiněných nabídek ze strany policie, již by drogy dále neprodával. Obviněný rovněž namítl, že spoluobviněný J. T. zpočátku popíral část svého jednání a jeho prohlášení viny lze tedy považovat za účelové, pročež nemělo být z tohoto důvodu, jakožto i pro nejasnosti vyplývající z provedeného dokazování, nalézacím soudem přijato. O účelovosti spoluobviněným J. T. uváděných skutečností přitom podle dovolatele svědčí i to, že jmenovaný spoluobviněný popřel existenci svého dalšího dodavatele pervitinu, ačkoli bylo z provedených důkazů zjištěno, že tento spoluobviněný nekupoval pervitin pouze od osoby dovolatele.
6. Obviněný dále ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 2) namítl, že z nevěrohodné výpovědi spoluobviněného Y. T. A. lze dojít pouze k tomu, že mu dovolatel mohl prodat nejméně 41 gramů pervitinu (nikoli 47 gramů), nicméně nalézací soud do celkového množství prodané drogy pravděpodobně zahrnul dvakrát prodeje realizované v měsících lednu a únoru roku 2019. Obviněný současně poukazuje na to, že spoluobviněný Y. T. A. ve své výpovědi k prodeji drogy svědku P. G. – na rozdíl od jmenovaného svědka - popsal drogu jako bílý prášek a nikoli prášek žlutý. Zároveň nebylo ze sledování zjištěno, že by si spoluobviněný Y. T. A. požadované množství po převzetí drogy od dovolatele před jejím předáním svědku P. G. jakkoli odsypal či jinak připravil, z čehož dovolatel dovozuje, že se nemohlo jednat o identický pervitin, který měl jmenovaný spoluobviněný údajně obdržet od dovolatele. Obviněný navíc označil výpověď spoluobviněného Y. T. A. za nelogickou, jelikož měl podle ní jmenovaný spoluobviněný prodávat drogu za částku 700 až 800 Kč za gram, ačkoli ji měl od dovolatele kupovat za částku 1.000 Kč za gram. Pro tyto rozpory a nelogické skutečnosti pak podle dovolatele nemělo být soudem prvního stupně přijato ani účelově učiněné prohlášení viny spoluobviněného Y. T. A. Stran jednání popsaného pod bodem I. 3) obviněný namítl, že svědek P. V. v rámci konaného hlavního líčení vypovídal pravdivě, když popřel, že by od dovolatele převzal pervitin, přičemž svoji opačnou výpověď učiněnou v přípravném řízení vysvětlil tak, že ji učinil pod nátlakem policie. Naopak výpověď policisty, jenž jakoukoli možnost nátlaku popřel, je podle obviněného motivována snahou tohoto svědka vyhnout se případné trestní odpovědnosti za své jednání.
7. Nalézací soud podle obviněného pochybil i ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 4), když své skutkové závěry opřel o nevěrohodné svědecké výpovědi manželů T. A. D. D. (dále jen „svědek D. D.“) a Y. D. D. (dále jen „svědkyně D. D.“) a naopak neuvěřil svědecké výpovědi J. K. Ve vztahu ke svědkovi D. D. obviněný poukazuje na to, že se jedná o osobu, která byla za drogové delikty a za obchodování se zbraněmi odsouzena v SRN, kde ve své trestní věci na svou obhajobu jmenovaný svědek uváděl, že byl ze strany policie SRN přinucen uvádět skutečnosti, které dovolatele usvědčují z prodeje drogy. Svědek D. D. následně před Krajským soudem v Plzni v trestní věci obviněného vypovídal zcela jinak a podle dovolatele obecně a účelově, když se jeho jednotlivé výpovědi v podstatných rysech lišily a je z nich patrná snaha bagatelizovat podíl svědkyně D. D. na trestné činnosti jejího manžela. Svědek D. D. blíže popsal pouze dva případy prodeje drogy, jeho výpověď z hlavního líčení neodpovídá jeho výpovědi z přípravného řízení (např. stran datace či toho, zda měl před první schůzkou s dovolatelem telefonní číslo dovolatele), přičemž v ní lze spatřovat i jisté nelogičnosti (např. stran toho, kdy a jak byl jmenovanému svědkovi uhrazen dluh svědka J. K.). Obviněný přitom odmítá, že by se podílel na zajištění drog pro svědka D. D., jak bylo tímto svědkem uvedeno, či že by měl odpovídat za kvalitu drogy a nahrazovat mu nekvalitní drogu, když i v tomto ohledu spatřuje ve výpovědi svědka jisté nelogičnosti. Další rozpory ve výpovědích svědka D. D. spatřuje obviněný též ve vztahu k údajným úhradám kupní ceny za obstaranou drogu, když z těchto není zřejmé, zda úhrada kupní ceny proběhla vždy v plné výši a jaká tato výše vůbec byla, nebo zda vznikaly dluhy, eventuálně zda byly smluveny zálohové platby či poskytována zástava. Dovolatel nadto zdůrazňuje, že k svědkovi D. D. bylo soudy SRN konstatováno, že se jedná o osobu se závislostí na drogách a na alkoholu, přičemž u něj v minulosti byla diagnostikována psychóza. Dovolatel k podpoře svých tvrzení poukazuje na rozsudek Zemského soudu v Bambergu, sp. zn. 32 KLs 2101 Js 12147/20, když zde uvedené množství drogy zcela nekoresponduje s tím, co svědek D. D. uvedl v přípravném řízení a v hlavním líčení u Krajského soudu v Plzni, přičemž podle citovaného rozsudku německého soudu měl navíc svědek D. D. odebírat od září 2020 pervitin od jiných osob. Obviněný dále namítá, že je nelogické, aby se dne 5. 8. 2020 se svědkem D. D. setkal v jeden den na dvou různých místech, tedy že by k údajnému předání hotovosti ve výši 10.000 Eur nedošlo již při jejich první schůzce. Pokud pak z pořízených odposlechů ze dne 5. 9. 2020 vyplynulo, že svědek D. D. v tuto dobu neměl k dispozici žádné drogy, je podle obviněného zcela vyloučené, že by jmenovanému svědkovi v předcházejícím období sám nějaké drogy předal. K obsahu odposlechu ze dne 5. 9. 2020 navíc svědek D. D. v rámci hlavního líčení uvedl, že se v hovoru nejednalo o drogy, nýbrž o brokovnici, kterou obviněnému nechal v zástavě za půjčku, což podporuje skutečnost, že jmenovaný svědek byl vedle drog v SRN odsouzen také za pašování a prodej zbraní, přičemž uvedený závěr lze učinit mimo jiné i na základě odposlechu ze dne 6. 10. 2020.
8. Ke svému tvrzení o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně D. D. dovolatel odkazuje na rozsudek Zemského soudu v Bambergu, sp. zn. 33 KLs 2101 Js 2268/21, podle kterého se tato svědkyně doznala k účasti na konkrétních předávkách drogy svědkem D. D. v konkrétním množství. Uvedené však nesouhlasí s tím, kterak svoji trestnou činnost svědkyně D. D. bagatelizuje ve svých výpovědích v trestní věci dovolatele, kdy již nedokázala označit celkové množství předané drogy a ve vztahu k obviněnému a trestné činnosti jejího manžela hovořila pouze obecně o blíže neurčeném počtu předávek drogy v množství 300, 100 a 50 gramů. Z těchto důvodů považuje obviněný výpovědi jmenované svědkyně za nevěrohodné, přičemž zdůrazňuje rovněž fakt, že jmenovaná svědkyně byla v SRN odsouzena též za křivou výpověď.
9. Obviněný v návaznosti na výše uvedené k výpovědím svědka D. D. a svědkyně D. D. uzavřel, že tito svědci nevypovídali v jeho věci k jednání popsanému pod bodem I. 4) pravdivě, na rozdíl od svědka J. K., který označil setkání dovolatele se svědkem D. D. za nahodilé a nesouvisející s prodejem drog, jelikož bylo realizováno pouze za účelem vyřešení osobních problémů svědka J. K. se svědkem D. D.
10. V další části svého dovolání obviněný ve vztahu k uloženým trestům namítl, že výměra peněžitého trestu neodpovídá účelu tohoto trestu, kterým je připravit pachatele trestného činu o zisk, jenž získal trestnou činností. Majetek obviněného se totiž nemohl zvýšit o částku, za kterou pervitin přeprodával a od této částky musí být odečteny náklady na pořízení drogy, což nalézací soud neučinil. Dovolatel dále poukazuje na to, že mu byl uložen mnohem vyšší peněžitý trest než spoluobviněnému J. T., a to přesto, že podle vágní a nezákonně formulované skutkové věty spoluobviněný J. T. realizoval větší počet prodejů blíže neurčeného množství pervitinu širšímu okruhu osob. Obviněný rovněž považuje za nepřiměřeně přísný uložený trest odnětí svobody, když se do tohoto trestu promítlo jednostranné hodnocení důkazů provedené k jeho tíži. Stran spravedlivého ukládání trestu obviněný poukázal mimo jiné na skutečnost, že za mnohem závažnější trestnou činnost páchanou svědkem D. D. byl jmenovanému svědkovi v SRN uložen nepoměrně nižší trest.
11. Obviněný závěrem svého dovolání brojil rovněž proti uloženému ochrannému opatření spočívajícímu v zabrání části majetku (jež ve svém dovolání chybně označuje za trest), jelikož má za to, že pro jeho uložení nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Dovolatel totiž podle svého mínění prokázal, že zabrané finanční prostředky nejsou v jeho výlučném vlastnictví a nemohou tedy pocházet z jeho trestné činnosti, když při posledním hlavním líčení doložil, jakým způsobem a na základě čeho předmětné finanční prostředky obdržel.
12. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni, a následně přikázal, aby věc byla soudem prvního stupně v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.
13. K dovolání obviněného zaslala své písemné stanovisko ze dne 29. 12. 2022, sp. zn. 1 NZO 994/2022-15, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatovala, že dovolání obviněného je vystavěno na opakování námitek, s nimiž se soudy obou nižších stupňů již beze zbytku a správně vypořádaly. Státní zástupkyně následně konstatovala, že žádnou z dovolacích námitek obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož obviněný svůj mimořádný opravný prostředek postavil pouze na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a se způsobem, jakým hodnotily věrohodnost a pravdivost výpovědí spoluobviněných a svědků, potažmo na blíže neodůvodněných výhradách proti procesní použitelnosti některých důkazů. K tomuto státní zástupkyně upozorňuje, že spoluobvinění J. T. a Y. T. A. v úvodu hlavního líčení prohlásili svoji vinu, souhlasili s popisem skutku i s právní kvalifikací, načež soud jejich prohlášení přijal. Dovolatel naopak před soudem prohlásil, že se cítí nevinen, tedy úplné dokazování bylo prováděno pouze k jeho osobě.
14. Stran procesní nepoužitelnosti předstíraných převodů pak státní zástupkyně uvedla, že předstíraný převod má své uplatnění zejména v oblasti drogové kriminality, přičemž se zcela ztotožňuje se způsobem, jakým již identickou námitku obviněného vypořádal odvolací soud. V dané věci byly předstírané převody realizovány v přípravném řízení procesně bezvadným způsobem a k jejich realizaci a dalším okolnostem souzeného činu byl slyšen jako svědek policista vystupující pod smyšleným jménem O. J. a byl proveden důkaz protokoly o předstíraných převodech, navazujícími odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie. Jejich účelem bylo zjištění osoby, od níž si J. T. pervitin opatřuje, přičemž v posuzovaném případě bylo přípustné, aby policista osobu jmenovaného spoluobviněného sám kontaktoval, neboť se tak stalo na základě důvodného podezření, že tato osoba již drogy dalším osobám prodává a toto podezření spočívalo na ověřitelných skutečnostech. Nabízený obchod zároveň nebyl neobvykle výhodný a nedošlo ke zjevnému ponoukání či nátlaku. Postup policejního orgánu byl tedy podle státní zástupkyně zcela zákonný a odpovídající aktuálnímu průběhu skutkového děje a operativní situaci.
15. Státní zástupkyně se dále neztotožnila s námitkou obviněného ohledně údajně nesprávně v rozsudku nalézacího soudu uvedeného množství 47 gramu distribuovaného pervitinu spoluobviněnému Y. T. A., neboť naopak shledala, že z výpovědi jmenovaného spoluobviněného lze pouhým logickým součtem ve prospěch obviněného dojít k množství 47 gramů distribuovaného pervitinu. Dále se nalézací soud řádně a pečlivě vypořádal i s výpovědí svědka P. V., když podrobně rozebral, proč uvěřil usvědčující výpovědí tohoto svědka učiněné v přípravném řízení dne 13. 10. 2020 a nikoli jeho pozměněné výpovědi ve prospěch obviněného u hlavního líčení. Konečně nalézací soud dospěl k závěru o věrohodnosti výpovědi svědka D. D., kterou podrobně rozebral a označil za shodnou s výsledky trestního řízení vedeného vůči němu a svědkyni D. D. v SRN. Poukázal i na odposlech a záznam telekomunikačního provozu provedený v tamní věci svědka D. D., protokoly o sledování osob a věcí i výsledky provedené domovní prohlídky. K uvedenému státní zástupkyně dodává, že námitka dovolatele o nezákonnosti a tím i procesní nepoužitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a protokolů, které byly pořízeny a zajištěny v SRN v rámci tamního vyšetřování, je zcela lichá, neboť všechny uvedené důkazy byly procesně bezvadným způsobem získány orgány činnými v trestním řízení na území České republiky cestou mezinárodní justiční spolupráce od příslušných orgánů SRN a jako takové jsou procesně použitelné v rámci nyní posuzované věci. Státní zástupkyně tedy uvádí, že optikou shora uvedeného neshledala žádný, natož pak extrémní, nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů s výsledky provedeného dokazování, ani procesní nepřípustnost důkazů v rozsahu uváděném dovolatelem. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný pouze opětovně uplatňuje námitky, které směřují výhradně a jedině proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel soud odvolací. Pakliže obviněný v návaznosti na tyto skutkové námitky rozporuje naplnění zákonného znaku užité kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu, tj. „značný rozsah“, pak touto námitkou nemohl být podle státní zástupkyně naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
16. K námitkám obviněného, jež tento podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, státní zástupkyně uvádí, že prostřednictvím předmětného dovolacího důvodu nelze namítat pochybení soudu spočívající v uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, načež odkázala na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, zejména na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu nalézacího obsahující pečlivé hodnocení ve smyslu kritérií daných v §38 odst. 1, §39, §41 a §42 tr. zákoníku. Rovněž podmínky pro uložení peněžitého trestu byly podle státní zástupkyně splněny a jeho výše byla správně stanovena s ohledem na zjištěné osobní a majetkové poměry obviněného a povahu a závažnost jím spáchaného trestného činu, nikoli s ohledem na čistý zisk z prodeje pervitinu. Stran procesu individualizace trestu tak státní zástupkyně ve věci obviněného neshledala žádné pochybení.
17. Svojí námitkou směřující proti uloženému ochrannému opatření přitom obviněný podle státní zástupkyně implicitně uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Státní zástupkyně ovšem upozorňuje, že obviněný podstatnou částí zvolené argumentace pouze rozporuje zjištění soudů nižších stupňů, přičemž uvedenou námitkou se navíc zabýval již odvolací soud, pročež na odůvodnění jeho usnesení v plném rozsahu odkázala.
18. Státní zástupkyně tedy ve svém vyjádření závěrem uvedla, že námitky obviněného dílem pod jím vytýkané dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Za tohoto stavu proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
19. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
21. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
23. Obviněný G. D. M. ve svém dovolání předně odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Tento do zákona nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
24. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
25. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [dříve – tj. s účinností do 31. 12. 2021 - se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], na jehož základě je možné dovolání iniciovat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, není v rámci tohoto dovolacího důvodu možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů je možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemůže měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku je možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
26. Obviněný G. D. M. ve svém dovolání odkázal rovněž na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [dříve – tj. s účinností do 31. 12. 2021 - se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
27. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
28. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného G. D. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem stran jeho trestné činnosti, přičemž za tímto účelem předkládá vlastní hodnocení většiny důkazů a opětovně poukazuje na jím tvrzené procesní nedostatky v řízení, na jejichž základě se snaží o vyloučení části klíčových důkazů. Těmito námitkami pak obviněný usiluje o přijetí jím předkládané verze skutkového stavu, na jejímž základě rozporuje naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nad rámec těchto námitek obviněný polemizuje rovněž s přiměřeností uložených trestů a se skutkovými zjištěními, na jejichž základě bylo nižšími soudy shledáno naplnění podmínek pro uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání části majetku. Obviněný nadto uplatnil prakticky veškeré tyto námitky již ve svém odvolání a část z nich i v nalézacím řízení, přičemž tyto byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány.
29. K dovolacím námitkám vztahujícím se k jednání popsanému pod bodem I. 1) je na místě předně konstatovat, že pod obviněným uplatněné ani žádné jiné z dovolacích důvodů nelze podřadit výtky procesněprávní povahy spočívající v tvrzení dovolatele, že se spoluobviněný J. T. stal obětí policejní provokace v důsledku toho, že byl s nabídkou na realizaci obchodu s drogami osloven příslušníky orgánů činných v trestním řízení v rámci realizace opakovaných předstíraných převodů, namísto kterých měl být správně nasazen a použit agent podle §158e tr. řádu.
30. Podle ustanovení §158c odst. 1, 2 tr. řádu platí, že předstíraným převodem provedeným na základě písemného povolení příslušného státního zástupce se rozumí mimo jiné předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věcí, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení nebo která pochází z trestného činu. Podle spisového materiálu pak spočívala v nyní řešené věci řádně povolená činnost policisty, jenž vypovídal v hlavním líčení pod smyšleným jménem „O. J.“, právě toliko v předstírání koupě metamfetaminu od spoluobviněného J. T. ve smyslu shora citovaného ustanovení o předstíraném převodu, aniž by se jednalo o nějaké další jeho aktivity naplňující již činnost agenta podle §158e tr. řádu, v rámci které musí agent vystupovat se zastřenou identitou po dlouhou dobu s intenzivnějším zásahem do ústavně zaručených práv. Zároveň je na místě zdůraznit, že zákonnosti procesu povolení a provedení předstíraných převodů se již zabýval nalézací soud v bodech 26. a 34. odůvodnění svého rozsudku, přičemž stejnou námitkou obviněného vystavěnou na obecném tvrzení o údajném obcházení zákona se již v rámci odvolacího řízení dostatečně vypořádal i odvolací soud v bodě 8. odůvodnění napadeného usnesení. Za této situace nelze jako jakkoli relevantní posoudit blíže neodůvodněnou námitku obviněného, jenž vlastní argumentací nikterak nerozporuje závěry soudů nižších stupňů a ve svém dovolání se omezil pouze na vyjádření názoru, že použití institutu agenta by v daném případě více odpovídalo záměru zákonodárce.
31. Jde-li o samotnou realizaci předstíraného převodu, je v této souvislosti třeba připomenout řešení otázky vyloučení nepovolené ingerence státní moci ve smyslu tzv. policejní provokace v aplikační praxi soudů. V tomto směru lze zejména odkázat na podrobné zpracování judikaturních hledisek rozhodných pro posouzení zákonnosti operativně pátracích prostředků vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2014 (uveřejněného pod č. 51/2014 Sb. rozh. tr.), jež se sice primárně týká provádění zkoušky spolehlivosti, nicméně současně nabízí i přehledné shrnutí celé dosavadní judikatury k problematice policejní provokace. Problematika provokace ze strany policie ve vztahu k institutu předstíraného převodu je přitom předmětem i některých dalších rozhodnutí jak Nejvyššího soudu, tak i Ústavního soudu. V této souvislosti lze odkázat zejména na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 597/99, podle něhož je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pakliže se jednání státu (v dané věci Policie ČR) stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání apod.). Jinými slovy nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání. Nadto Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. III. ÚS 291/03, judikoval, že má-li být výsledku předstíraného převodu užito jakožto důkazu v trestním řízení, je třeba vyloučit jakékoliv pochybnosti o okolnostech užití tohoto prostředku. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že i v případech předstíraného převodu (§158c tr. řádu) se příslušní policisté vždy určitým způsobem zapojují do skutkového děje a nemohou tedy vystupovat pod svou skutečnou identitou, avšak nepřípustný je především takový jejich zásah, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 6 Tdo 458/2004). Dále je třeba zdůraznit, že při předstíraných převodech nesmí být použito takových metod, jako je jednání bezprostředně vedoucí jiného ke spáchání či dokonání trestného činu, ale i zneužívání přátelství, sympatií nebo podobného druhu náklonnosti, neobvyklých lákadel a příležitostí, poskytnutí záruk nebo přesvědčování, že jeho čin nebude trestně stíhán apod. Stát – a jeho jménem jednající policie – nesmí nikdy nikoho stavět do situace, která se liší od běžného nebo typického způsobu předsevzetí spáchat trestný čin. Připustit však nelze ani to, aby policisté aktivně vytvářeli podmínky pro to, aby jimi vytipovaná osoba uskutečnila svůj úmysl trestný čin spáchat, pokud aktivitě policie nepředcházelo její jednání, jímž tento úmysl navenek demonstrovala. Z hlediska toho, zda je namístě považovat určitou aktivitu policie za nepřípustnou provokaci trestné činnosti, je zásadní, co vedlo osobu, která se následně dopustila trestněprávně postižitelného činu, k jeho spáchání - jestli se rozhodla sama či společně s dalšími spolupachateli nebo zda k jejímu rozhodnutí výlučně přispěla skrytá aktivita policie, resp. zda ve chvíli, kdy se s takovou osobou dostal do kontaktu policista, již měla záměr dopustit se určitého konkrétního jednání naplňujícího znaky některého trestného činu, a zda policie přistoupila např. k provedení předstíraného převodu věci až v době, kdy taková osoba již podnikala kroky, které směřovaly ke spáchání trestného činu, anebo dokonce již poté, co dokonce započala s jeho pácháním.
32. Přestože v posuzované věci došlo k opakovaným předstíraným převodům, je v daném případě rozhodující skutečnost, že spoluobviněný J. T. trestnou činnost páchal již před realizací předstíraného převodu. Trestnou činnost tedy nevyvolaly orgány činné v trestním řízení, tyto orgány spoluobviněnému nevytvořily pro její spáchání podmínky, ani ve spoluobviněném svými aktivitami nevyvolaly rozhodnutí trestný čin spáchat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1366/2003). Ani samotná skutečnost, že spoluobviněný J. T. byl s nabídkou na koupi pervitinu osloven a podle vlastních slov pochybil, když se nechal zlákat k realizaci konkrétních obchodů s drogou vidinou snadného výdělku, nemůže vést k závěru, že orgány činné v trestním řízení ve spoluobviněném vyvolaly úmysl distribuovat pervitin, jelikož mu tuto nabídku učinily na základě předchozích poznatků o jeho drogové trestné činnosti a neučinily ji za nápadně výhodných podmínek. Orgány činné v trestním řízení měly přitom v důsledku zadržení spoluobviněného J. T. ze dne 15. 8. 2020 s pervitinem v množství 84,81 gramů za spolehlivě zjištěné, že se tento spoluobviněný angažuje v nelegálním obchodu s pervitinem, přičemž v rámci předstíraných převodů byl spoluobviněný nejprve osloven s nabídkou koupě pervitinu v množství pouze v řádech jednotek gramů. Až následně došlo k navyšování tohoto množství až na konečných 96,21 gramu pervitinu, k jehož předání došlo dne 11. 10. 2020 za částku 100.000 Kč, tedy za cenu přibližně 1.000 Kč za gram, což nelze považovat za nepřiměřeně výhodnou nabídku. Při opakovaných předstíraných převodech je třeba také posoudit, z jakého důvodu k nim došlo. V posuzované věci to bylo podle výpovědi policisty vystupujícího pod smyšleným jménem O. J. z toho důvodu, aby byli odhaleni všichni spolupachatelé či jiné osoby podílející se na páchání této trestné činnosti, což zcela odpovídá dosavadním poznatkům, které měly orgány činné v trestním řízení k dispozici v okamžiku povolení předstíraných převodů. Vstupem policejního orgánu do nelegálního obchodu s drogou byl tedy realizován pouze určitý rozsah spoluobviněným J. T. již páchané drogové trestné činnosti, aniž by byl k této trestné činnosti jmenovaný spoluobviněný jakýmkoli způsobem vyprovokován. K trestné činnosti spoluobviněného J. T. následně nebylo prováděno dokazování, jelikož jmenovaný spoluobviněný učinil před nalézacím soudem prohlášení viny, souhlasil s popisem skutku i jeho právní kvalifikací, načež soud jeho prohlášení přijal. Obviněným opakovaně vznesenou námitku stran procesní nepoužitelnosti všech důkazů, jež mají svůj podklad v předstíraných převodech realizovaných orgány činnými v trestním řízení, je tak na podkladě výše uvedeného na místě označit za zcela irelevantní.
33. Obviněný se následně opětovně vymezil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, když negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. V daném případě však nebylo zjištěno, že by nižšími soudy přijaté závěry nasvědčovaly extrémnímu (zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo tomu, že tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývají, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Takovéto námitky obviněného však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
34. V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
35. Za účelem zpochybnění správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu stran jednání popsaného pod body I. 1) a 2) obviněný předložil toliko své vlastní úvahy o věrohodnosti výpovědí spoluobviněných Y. T. A. a J. T. a vlastní interpretaci jejich výpovědí, podle které jsou tyto výpovědi fakticky v rozporu se zjištěními učiněnými na základě provedených důkazů a spoluobvinění v nich popřeli část své trestné činnosti, v důsledku čehož nemělo být z těchto výpovědí učiněno jakékoli skutkové zjištění a nadto neměla být ani přijata prohlášení viny jmenovaných spoluobviněných. Identickým způsobem obviněný i k jednání popsanému pod bodem a I. 3) předložil pouze vlastní hodnocení výpovědí krajským soudem řádně slyšených svědků P. V. a I. S.
36. Ve světle těchto námitek Nejvyšší soud ve shodě s Vrchním soudem v Praze konstatuje, že Krajský soud v Plzni v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině pod bodem I. 1) a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Obviněný byl podle nalézacího soudu z jednání popsaného pod bodem I. 1) usvědčen zejména výpovědí spoluobviněného J. T. učiněnou v rámci hlavního líčení, v níž jmenovaný spoluobviněný vypovídal v souladu s jím učiněným prohlášením viny. Nejvyšší soud se přitom nemůže nikterak ztotožnit s námitkou obviněného, podle které je na místě označit předmětnou usvědčující výpověď i prohlášení viny učiněné spoluobviněným J. T. za účelové, a to v důsledku skutečnosti, že jmenovaný spoluobviněný v počátku řízení před nalézacím soudem rozporoval část obžalobou vytýkaného jednání. Naopak každou podstatnou změnu výpovědi je na místě hodnotit individuálně, jak to učinil i nalézací soud, a nadto je na místě konstatovat - ve shodě se závěry vyjádřenými Nejvyšším soudem již např. v jeho usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 264/2021 - že prohlášení viny lze učinit i ve fázi odvolacího řízení a je výlučně na příslušném soudu, aby s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních procesních stran rozhodl o tom, zda obviněným učiněné prohlášení viny přijímá, nebo zda prohlášení viny nepřijme. Prohlášení viny spoluobviněného J. T. i jeho usvědčující výpověď k trestné činnosti dovolatele přitom byla ve shodě jednak s výsledky sledování, v návaznosti na něž byl jmenovaný spoluobviněný zadržen s pervitinem po odchodu z bydliště obviněného, dále s předstíranými převody, kterými bylo potvrzeno, že obviněný je dodavatelem pervitinu spoluobviněného J. T., výpovědí svědka vystupujícího v hlavním líčení pod jménem „O. J.“ k podrobnostem realizace předstíraných převodů a v neposlední řadě též s odposlechy telefonních hovorů, v nichž si nejen obviněný se spoluobviněným J. T. konspirativním způsobem domlouvali schůzky, ale rovněž si v nich i odběratelé pervitinu u spoluobviněného J. T. ověřují, zda se jmenovaný spoluobviněný zásobil od dovolatele drogou. Odvolací soud se následně v odůvodnění svého usnesení plně ztotožnil se skutkovými závěry, ke kterým dospěl krajský soud jako soud prvního stupně. Nejvyšší soud k tomuto v návaznosti na dovolací námitky obviněného nad rámec výše uvedeného doplňuje, že věrohodnost výpovědi spoluobviněného J. T. stran jednání dovolatele nemohly žádným způsobem zpochybnit námitky stran skutečnosti, že spoluobviněný neoznačil své další dodavatele pervitinu. Spoluobviněný T. totiž učinil prohlášení viny ve vztahu k celému rozsahu obžalobou mu vytýkaného jednání, načež v tomto rozsahu vypovídal i k trestné činnosti dovolatele, přičemž před nalézacím soudem již blíže nevypovídal k vlastní trestné činnosti, jelikož tato nebyla (s ohledem na soudem přijaté prohlášení jeho viny) předmětem dokazování.
37. Identické závěry lze učinit i stran skutkového stavu - tak jak je popsán ve výroku o vině pod body I. 2) a 3) a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění rozsudku krajského soudu - jenž je plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Stran jednání popsaného pod bodem I. 2) byl obviněný podle nalézacího soudu usvědčen zejména výpovědí spoluobviněného Y. T. A. ze dne 13. 10. 2012 učiněnou v přípravném řízení, v níž se jmenovaný spoluobviněný nejpodrobněji vyjádřil k celkovému množství drogy zakoupené od osoby dovolatele, z něhož při svém rozhodování vycházel i nalézací soud jako z množství minimálního. Z této výpovědi jasně vyplynulo, že spoluobviněný z počátku nakupoval pervitin od dodavatele za cenu 600 Kč za gram a až následně se nákupní cena postupně zvyšovala, přičemž spoluobviněný Y. T. A. od obviněného zakoupil v měsících lednu a únoru roku 2020 asi 12 gramů pervitinu, 25 gramů pervitinu v měsíci květnu nebo počátkem měsíce června 2020 a v měsíci dubnu roku 2020 celkem 10 gramů, dohromady tedy celkem 47 gramů. Výpověď svědka Y. T. A. z přípravného řízení přitom nebyla v rozporu s žádným ve věci provedených důkazů a naopak byla ve shodě s výsledky realizovaného sledování, kterým bylo orgány činnými v trestním řízení zjištěno uskutečnění schůzky tohoto spoluobviněného s dovolatelem na uzavřené benzinové čerpací stanici krátce před půlnocí, přičemž na této schůzce se podle záznamů telekomunikačního provozu dovolatel se jmenovaným spoluobviněným domluvili konspirativním způsobem, když se zde měli setkat na „kávu“. Sledováním bylo rovněž zjištěno, že dne 18. 2. 2020 spoluobviněný Y. T. A. po návštěvě v místě bydliště dovolatele jel za svědkem P. G. Námitky obviněného proti správnosti postupu nalézacího soudu, kterým bylo přijato prohlášení viny spoluobviněného Y. T. A., je pak na místě označit za zcela irelevantní, jelikož toto prohlášení viny se týkalo pouze trestné činnosti jmenované spoluobviněného, nalézací soud z něj ve vztahu k jednání dovolatele nikterak nevycházel a po učinění prohlášení viny již jmenovaný spoluobviněný v hlavním líčení nevypovídal.
38. Stran jednání popsaného pod bodem I. 3) byl obviněný podle závěrů nalézacího soudu usvědčen zejména výpovědí svědka P. V. učiněnou v přípravném řízení dne 13. 10. 2020. Jmenovaný svědek sice následně u hlavního líčení popřel, že by od obviněného pervitin získal, a to s tvrzením, že výpověď v přípravném řízení učinil v důsledku nabádání policisty I. S. a příslibu zastavení vlastního trestního stíhání za krádeže, nicméně k tomuto Nejvyšší soud v plné míře odkazuje na závěry nalézacího soudu učiněné v bodech 10. až 15. odůvodnění jeho rozsudku, v nichž soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil pozměněné výpovědi jmenovaného svědka učiněné ve prospěch dovolatele u hlavního líčení. Tuto výpověď totiž krajský soud konfrontoval s výpovědí policisty I. S. se způsobem provedení procesně použitelného výslechu svědka P. V. v přípravném řízení a s obsahem rozsudku Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 111/2021, jímž byl svědek P. V. již dříve uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za obdobnou změnu výpovědi, byť v jiné drogové trestní věci, kde tento svědek nejprve v přípravném řízení vypovídal o koupi pervitinu od obviněného D. J., načež v hlavním líčení svoji výpověď zásadně změnil.
39. Ve vztahu k námitkám obviněného, jimiž tento směřuje proti skutkovému stavu tak, jak je popsán ve výroku o vině pod bodem I. 4), je na místě konstatovat, že obviněný ani stran tohoto jednání ve svém dovolání podstatnou částí svých skutkových námitek nevyvrací žádnou z relevantních částí výpovědí svědka D. D. a svědkyně D. D., nýbrž pouze – navíc opětovně - vyjádřil své přesvědčení o jejich absolutní nedůvěryhodnosti, v důsledku čehož označuje veškeré jimi tvrzené skutečnosti za lživé. Přitom předkládá mimo jiné i tvrzení, jež nemají s předmětnou trestnou činností ničeho společného, přičemž se jimi v obecné rovině snaží znevěrohodnit zejména osobu svědka D. D. (např. poukaz na skutečnost, že svědek D. D. v minulosti užíval drogy, měla mu být diagnostikována psychóza apod.). Obviněný současně poukazuje na vzájemné rozpory mezi jednotlivými výpověďmi svědka D. D., přičemž skutečnosti, jež vyplynuly z jím učiněné výpovědi v rámci hlavního líčení před nalézacím soudem, porovnává především s obsahem jeho výpovědi z přípravného řízení, jakož i se způsobem, jakým se hájil v rámci trestního řízení vedenému proti jeho osobě v SRN, na základě čehož poté označuje výpovědi tohoto svědka za zjevně účelové, jsoucí v rozporu se závěry obou soudů nižších stupňů. Identickým způsobem dovolatel rozporuje rovněž důvěryhodnost osoby svědkyně D. D. Prostřednictvím těchto námitek se přitom obviněný pouze opětovně domáhá odlišného hodnocení těchto klíčových důkazů a zároveň se snaží navodit dojem, že se nalézací soud v důsledku důkazní nouze ocitl v situaci tzv. tvrzení proti tvrzení, když jeho obhajobu spočívající v popřední všech skutkových zjištění pod bodem I. 4) potvrdil svědek J. K. Obviněný ovšem zcela záměrně opomíjí existenci dalších důkazů, které podporují výpověď svědka D. D. a svědkyně D. D., a naopak zcela vyvracejí jeho obhajobu, dle které se se svědkem D. D. nikdy na prodeji drog nedomlouval, žádný prodej nerealizoval, přičemž se se jmenovaným svědkem setkal pouze na žádost J. K., aniž by se však tato schůzka jakkoli týkala prodeje drog.
40. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni je přitom zřejmé, že nalézací soud ve veřejném zasedání sám vyslechl svědka D. D. a svědkyni D. D., aby mohl jejich věrohodnost bezprostředně hodnotit, přičemž jejich svědecké výpovědi, jež byly učiněny v rámci hlavního líčení ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. 4), byly ze strany nalézacího soudu podrobeny procesu hodnocení zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu jako jakýkoliv jiný důkazní prostředek. Výpovědi svědka D. D. a svědkyně D. D. přitom nalézací soud vyhodnotil jako věrohodné, nepostrádající logiku, přičemž v této souvislosti poukázal na skutečnost, že jimi sdělované skutečnosti jsou v souladu s rozsudky, kterými byli tito svědci sami odsouzeni za obchody s pervitinem v SRN. Nalézací soud navíc nezjistil, že by odchylky či nepřesnosti ve výpovědích těchto svědků bylo na místě považovat za projev účelovosti těchto výpovědí, s čímž se Nejvyšší soud v plné míře ztotožňuje. V této souvislosti lze poukázat rovněž na délku období, v němž byly jednotlivé případy prodeje drog dovolatelem svědkovi D. D. realizovány, stejně jako na skutečnost, že se svědkyně D. D. do těchto prodejů zapojovala spíše jako pozorovatelka, jež se neúčastnila vyjednávání o ceně ani množství drog, pročež je pochopitelné, že se tato nebyla schopna zcela přesně vyjádřit k otázce, jaký byl celkový počet jednotlivých případů prodeje drogy a v jakém množství, když o těchto skutečnostech vypovídala před nalézacím soudem tak, jak si je pamatovala, nikoliv mechanickým opakováním výsledku trestního řízení proběhnuvšího v SRN. Nalézací soud zároveň shledal, že výpovědi svědků D. D. a D. D. učiněné v rámci hlavního líčení v podstatných částech korespondují rovněž se zjištěními učiněnými jednak na základě odposlechů telefonické komunikace realizovaných v trestním řízení svědka D. D. vedeném v SRN a jednak na podkladě výsledků domovní prohlídky. Při té byl v bytě dovolatele zajištěn mobilní telefon obsahující nejen telefonický kontakt na svědka D. D., ale rovněž uložené zprávy, které odpovídají zprávám obsaženým v protokolu o již zmiňovaném odposlechu telefonické komunikace svědka D. D. Tím byla bez důvodných pochybností vyvrácena obhajoba obviněného a výpověď svědka J. K., podle kterých svědek K. údajně dovolateli nepředal telefonní kontakt na svědka D. D., dovolatel svědkovi D. D. nikdy žádné drogy neprodal a setkal se s ním pouze za účelem vyřešení dluhů svědka K. Nalézací soud přitom v odůvodnění svého rozsudku své myšlenkové procesy při hodnocení důkazů vážících se k jednání popsanému pod bodem I. 4) náležitým způsobem odůvodnil, přičemž zde nejsou patrny jakékoliv rozpory, jež by mimo jiné odporovaly principům formální logiky apod. Identické závěry správnosti skutkových zjištění poté učinil též soud odvolací, jenž v bodě 9. odůvodnění dovoláním napadeného usnesení konstatoval, že v postupu nalézacího soudu neshledal žádný nesoulad se zákonem, a tedy žádné pochybení, přičemž jeho náhled na hodnocení důkazů je totožný s tím, kterak jej učinil soud prvního stupně.
41. K dovolacím námitkám obviněného směřujícím proti skutkovým zjištěním pod bodem I. 4) Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného konstatuje, že srovnává-li obviněný výpovědi svědků D. D. a svědkyně D. D. se způsobem, jakým tito svědci vedli svoji obhajobu v rámci trestního řízení realizovaného vůči jejich osobám v SRN, jsou tyto námitky irelevantní, a to s ohledem na skutečnost, že nalézací soud vycházel z výpovědí těchto svědků učiněných těmito osobně v hlavním líčení. Nalézací soud tedy postupoval plně v souladu se zásadou bezprostřednosti, přičemž jeho závěry o věrohodnosti těchto svědeckých výpovědí nemohou být nikterak zpochybněny poukazem na to, kterak se svědek D. D. či svědkyně D. D. v rámci své obhajoby v trestním řízení vedeném v SRN snažili neúspěšně popírat svoji trestnou činnost. Takovéto námitky, stejně jako obviněným tvrzené subjektivně vnímané nelogičnosti a rozpory ve výpovědích těchto svědků, nemají dostatečnou sílu zpochybnit stávající skutkový stav a naplnit obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, či kterýkoli jiný zákonem taxativně vymezený dovolací důvod. Nejvyšší soudu totiž na jejich základě nemohl nikterak přisvědčit snaze obviněného nastolit za objektivní fakt, že svědek D. D. a svědkyně D. D. jsou celkově nedůvěryhodnými osobami vypovídajícími účelově, pročež by k jejich výpovědím nemělo být vůbec přihlíženo. Navíc poukazuje-li obviněný na jím vnímané nelogické skutečnosti ve výpovědi svědka D. D. (např. stran způsobu a důvodů nahrazení nekvalitní drogy dovolatelem, opakovaného setkání na různých místech v jednom dni za účelem předání platby za drogu, či nejasností ohledně úplnosti úhrad jednotlivých předávek drog, možných zástav a zálohových plateb), tak v těchto úvahách vykládá svoji drogovou činnost ve světle standardních podmínek a postupu realizace běžné obchodní činnosti. V daném případě je ovšem zapotřebí zdůraznit zejména konspirativní a vysoce rizikovou povahu obviněným páchané trestné činnosti. Z této je zcela zřejmé, že v případě kontinuálního ilegálního obchodování s drogami za účelem jejich další distribuce jsou spolu prodejce a kupující do značné míry svázáni, přičemž v rámci snahy o utajení jejich společné trestné činnosti a zachování vzájemné spolupráce nemají k dispozici obvyklé nástroje k vyjednávání a řešení případného nedodržení předem stanovených podmínek prodeje. Pachatelé si totiž musí být v celém průběhu této trestné činnosti vědomi rizika jejího odhalení, či dokonce možnosti udání či spolupráce protistrany s orgány činnými v trestním řízení, pročež musí ve vzájemném vyjednávání projevit vyšší míru flexibility a snahu udržet výhodnost spolupráce pro obě strany (např. i náhradou drogy v případě její nízké kvality, či ústupky v případě problémů s uhrazením plné kupní ceny). Obviněným vnímané nelogičnosti tedy nelze vnímat za jakkoli relevantní, jelikož z nich nelze vyvodit jednoznačný závěr o účelovosti výpovědi svědka D. D., kterak obviněný dovozuje ve svém mimořádném opravném prostředku.
42. Nejvyšší soud tedy veskrze polemické skutkové námitky obviněného učiněné v jeho mimořádném opravném prostředku kategoricky odmítl, neboť jsou toliko projevem jeho urputné snahy zvrátit skutkové závěry nižších soudů ve svůj prospěch, a to přesto, že se v rámci svých tvrzení sám dopouští zjevné deformace provedených důkazů, které vykládá izolovaně po jejich vytržení ze vzájemného kontextu. Naopak lze konstatovat, že výpovědi svědků D. D. a D. D. nestály v dané věci osamoceně, přičemž nelze z ničeho vyvodit, že by tito svědci byli jakkoli motivováni k nepravdivé výpovědi. Po analýze všech skutkových zjištění učiněných krajským soudem je totiž zcela jednoznačné, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími rozhodnými skutkovými zjištěními je patrná zjevná logická návaznost, pročež byly výpovědi svědků D. D. a D. D. oproti výpovědní verzi obviněného a výpovědi svědka J. K. zcela oprávněně vyhodnoceny jako dostatečně konzistentní, dostatečně podrobné a souvislé, celkově tedy věrohodné. Naproti tomu popis skutkového děje učiněný ze strany obviněného zůstal po provedeném dokazování i nadále celkově nepřesvědčivý. Zpochybnil-li obviněný úvodem svého dovolání též procesní použitelnost odposlechů telefonické komunikace a protokolů pořízených v SRN, učinil tak bez jediné konkrétní výtky stran pořízení či provedení těchto důkazů, a tedy způsobem natolik obecným, resp. nejasným, že se k této námitce není možno ze strany dovolacího soudu blíže věcně vyjádřit.
43. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že nalézací soud posuzoval věrohodnost provedených důkazů, včetně klíčových výpovědí spoluobviněných J. T. a Y. T. A., a dále výpovědí svědků T. A. D. D., Y. D. D., policisty I. S., a P. V., důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž odvolací soud. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo . Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.
44. K výroku o trestu dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. i) tr. řádu namítá, že mu byl nalézacím soudem uložen trest v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe. Obviněný své námitky předně směřuje proti peněžitému trestu, který považuje za nepřiměřený v porovnání s peněžitým trestem uloženým spoluobviněnému J. T., přičemž v jeho výměře nalézací soud podle jeho mínění chybně nezohlednil náklady jím vynaložené na pořízení distribuované drogy. Následně pak obviněný brojí rovněž proti výměře uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to pouze obecně s poukazem na jednostranné hodnocení důkazů nalézacím soudem a skutečnost, že svědek D. D. byl za závažnou trestnou činnost drogového charakteru odsouzen v SRN tamními soudy k mnohem mírnějšímu trestu odnětí svobody.
45. Nejvyšší soud však byl i tyto námitky obviněného nucen jednoznačně odmítnout. Předně je s ohledem na výše uvedená teoretická východiska namístě zdůraznit, že s odkazem na žádný z existujících zákonných dovolacích důvodů nelze relevantně vznášet námitky spočívající v dovolatelově nespokojenosti s výší či přísností jemu uloženého trestu. To, že obviněný i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že stran jeho výše vede i nadále blíže neodůvodněnou polemiku, je z hlediska nejen jím uplatněného, ale i z hlediska všech zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů již zcela irelevantní. Byl-li dovolatel ve smyslu §283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od dvou do deseti let a Krajský soud v Plzni mu uložil trest odnětí svobody ve výměře sedmi let, nebyl mu uložen nedovolený druh trestu, ani trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Zároveň byly splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu, jelikož podle učiněných skutkových zjištění obviněný pro sebe úmyslným trestným činem získal majetkový prospěch, přičemž výše tohoto trestu byla odůvodněna zjištěními stran jeho majetkových poměrů a přibližného zisku z trestné činnosti, kterak uvádí nalézací soud v bodě 48. odůvodnění svého rozsudku. Krajským soudem stanovená výše peněžitého trestu vyměřená v počtu 200 denních sazeb po 3.000 Kč, tedy v celkové výši 600.000 Kč, je současně zcela v souladu se zákonnými podmínkami výměry peněžitého trestu upravenými v §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
46. Navíc oba soudy nižších instancí v daném případě při ukládání trestu jednoznačně respektovaly obecné zásady pro ukládání trestů, kterak vyplývají z ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku. O tom ostatně svědčí odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodech 47. a 48., stejně jako odůvodnění usnesení vrchního soudu v bodě 11., na která Nejvyšší soud plně odkazuje. Při ukládání trestů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že si obviněný G. D. M. zajišťoval po dobu téměř tří let značné množství pervitinu za účelem jeho prodeje, přičemž tuto drogu distribuoval jak koncovým uživatelům, tak osobám, které jej dále přeprodávaly. Oba soudy nižších stupňů se správně zabývaly rovněž existencí polehčujících či přitěžujících okolností, načež konstatovaly, že u dovolatele nelze shledat jedinou polehčující okolnost, zatímco mu přitížilo to, že projednávanou trestnou činnost páchal s rozmyslem, po delší dobu, ze ziskuchtivosti a v rozsahu, který podstatně překročil hranici značného rozsahu a přiblížil se již hranici velkého rozsahu. Jinými slovy – obviněnému byla uložena soustava trestů, která je zcela adekvátní povaze a závažnosti projednávaných skutků, resp. společenské škodlivosti jím prokazatelně spáchaných trestných činů. Porovnává-li pak obviněný výměru jemu uloženého peněžitého trestu s peněžitým trestem uloženým spoluobviněnému J. T. optikou počtu jednotlivých aktů distribuce pervitinu, které jmenovaný spoluobviněný realizoval v rámci jím páchané trestné činnosti, nelze tuto námitku považovat za jakkoli relevantní a podřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud dodává, že obviněný v rámci této své námitky zcela ignoruje závěry nalézacího soudu o existenci významně polehčujících okolností na straně spoluobviněného J. T. (včetně jím učiněného a krajským soudem přijatého prohlášení viny) a zcela odlišných majetkových poměrech jmenovaného spoluobviněného, jakož i samu skutečnost, že výměra trestu je výsledkem vysoce individualizované soudcovské úvahy. Uvedené pak platí i pro obviněným učiněné mechanické, blíže neodůvodněné a zcela irelevantní srovnání jemu uloženého trestu odnětí svobody s trestem, který byl svědkovi D. D. uložen soudem v SRN na základě právních předpisů cizího státu.
47. Namítá-li obviněný ve vztahu k uloženému peněžitému trestu rovněž to, že nalézací soud pochybil, pokud při rozhodování o jeho výměře nezohlednil jeho náklady vynaložené na pořízení drog za účelem jejich distribuce, pak Nejvyšší soud konstatuje, že ani tyto námitky nelze shledat relevantními. V této souvislosti je třeba připomenout, že obviněný svoji námitku koncipoval velice obecně, a ačkoli nikterak netvrdí konkrétní výši svých nákladů na výrobu drogy, nalézacímu soudu vyčítá v tomto ohledu nedostatečnost jeho skutkových zjištění. Je ovšem zcela zřejmé, že osoby páchající trestnou činnost spočívající v kontinuálním obstarávání, přechovávání a distribuci drog, zpravidla nevedou evidenci vynaložených nákladů k pořízení drog, ale naopak dochází spíše k eliminaci veškerých stop, které by měly prokazovat tuto jejich kriminální činnost. Jsou to tak zpravidla obvinění, kteří mají náležitou povědomost o nákladech, které jim vznikly při těchto nelegálních obchodech, pročež nelze objektivně očekávat v situaci, kdy obviněný neuvádí žádné konkrétní údaje, že by je soud mohl nějakým způsobem relevantně zjistit. Za této situace tedy nalézací soud na základě zjištěných okolností posuzované věci, z objemu drogy distribuované pravidelně vícero odběratelům, jakož i z délky doby páchání dané trestné činnosti, správně dospěl k závěru o přibližné celkové výši zisku. Současně se v rámci svých úvah o uložení daného druhu trestu věnoval též majetkovým poměrům obviněného, a to za účelem zjištění dobytnosti peněžitého trestu. Danou námitku obviněného je tedy - za současného poukázání na výše uvedené závěry Nejvyššího trestu stran řádného odůvodnění ukládaných trestů - na místě označit za zcela irelevantní.
48. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu brojil rovněž proti uloženému ochrannému opatření v podobě zabrání části majetku podle §102a odst. 1 tr. zákoníku, který ve svém dovolání chybně označuje za trest, přičemž tuto námitku založil na svém nesouhlasu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, když bez bližšího odůvodnění zopakoval své přesvědčení o tom, že bylo prokázáno, že finanční prostředky zajištěné v místě jeho bydliště nejsou v jeho vlastnictví, pročež nemohly být získány jeho trestnou činností. V tomto směru je předně třeba zdůraznit, že takto formulovaná námitka není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, neboť se vůbec nevztahuje k trestům, k nimž byl obviněný odsouzen. Podle zjištění Nejvyšší soudu by ji ovšem nebylo možno relevantně vznést ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ani s odkazem na kterýkoli z ostatních zákonných dovolacích důvodů, neboť obviněný nerozporuje, že na základě učiněných skutkových zjištění nelze dospět k závěru o naplnění podmínek pro uložení předmětného ochranného opatření zabrání části majetku ve vztahu k finančním prostředkům zajištěným v trestním řízením, tedy např. že v průběhu trestního řízení nebylo určeno, odkud zajištěné finanční prostředky pocházejí a kdo je jejich vlastníkem, nýbrž pouze opětovně polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, na jejich základě byly zkoumány podmínky pro uložení předmětného ochranného opatření.
49. Obecně je ochranné opatření v podobě zabrání části majetku druhem trestní sankce (srov. §36, §98 odst. 1 tr. zákoníku), kterou se za zákonem stanovených podmínek odnímá část majetku pachateli, který byl uznán vinným úmyslným trestným činem, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta, pokud pachatel takovým trestným činem pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a soud má za to, že určitá část jeho majetku pochází z trestné činnosti vzhledem k tomu, že hodnota majetku, který pachatel nabyl nebo převedl na jinou osobu nebo do majetku ve svěřenském fondu v době nejdéle 5 let před spácháním takového trestného činu, v době jeho páchání nebo po jeho spáchání, je v hrubém nepoměru k příjmům pachatele nabytým v souladu se zákonem, nebo byly zjištěny jiné skutečnosti odůvodňující takový závěr.
50. V nyní posuzované trestní věci se Krajský soud v Plzni v bodě 48. odůvodnění svého rozsudku zabýval podmínkami pro uložení ochranného opatření v podobě zabrání části majetku podle §102a odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se neopomenul zaměřit na zkoumání otázky vlastnictví a původu zabíraných věcí. Následně dospěl k závěru, že zajištěné finanční prostředky jsou majetkem obviněného, přičemž se jedná o peníze, které byly získány jím páchanou trestnou činností. Uvedené krajský soud zjevně dovodil zejména z místa jejich uložení a ze způsobu páchání posuzované trestné činnosti, v jejímž rámci obviněný inkasoval jak platby v české měně, tak v eurech. Nejvyšší soud se přitom plně ztotožňuje rovněž se závěrem odvolacího soudu vyjádřeným v bodě 12. odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, podle kterého o správnosti závěrů Krajského soudu v Plzni svědčí rovněž skutečnost, že se mezi zajištěnými finančními prostředky nacházely rovněž bankovky, jež byly užity orgány činnými v trestním řízení v rámci realizace předstíraných převodů při nákupech pervitinu od spoluobviněného J. T. Zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání těchto zajištěných finančních prostředků proto byly splněny, přičemž na uvedeném nemohly ničeho změnit blíže neodůvodněná a opakovaná vyjádření nesouhlasného postoje obviněného, která tento učinil ve svém mimořádném opravném prostředku.
51. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí zejména proti závěrům učiněným nalézacím soudem, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu [dříve – tj. s účinností do 31. 12. 2021 - se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ). Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně implicitně jím vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
52. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že obviněný G. D. M. veškeré své dovolací námitky fakticky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
53. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že nalézací soud se v nyní přezkoumávané věci nezpronevěřil přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbal o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů, načež se s jeho závěry ztotožnil rovněž soud odvolací. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15), přičemž nejinak tomu bylo i v nyní posuzované věci, v níž byly tyto zásady řádně dodrženy.
54. Současně v dané věci nebylo Nejvyšším soudem shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněného na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jím napadeného usnesení vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněného, stejně jako s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci sice úsporně, nicméně řádně vypořádal. V této souvislosti lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
55. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2022, sp. zn. 15 To 51/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 T 14/2021, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného G. D. M. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 2. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu