ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1281.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1281/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný S. T. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2018, č. j. 13 To 37/2018-974, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 T 49/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1) Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2018, č. j. 13 To 37/2018-974, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání S. T. [(dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“) týmž usnesením bylo zamítnuto odvolání poškozeného a státní zástupkyně – jí podané v neprospěch spoluobviněného Z., který byl obžaloby zproštěn], které podal proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 11. 2017, č. j. 12 T 49/2016-923, jímž byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za shora uvedený zločin a přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 4. 2015, č. j. 20 T 53/2014-979, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2015, č. j. 14 To 303/2015-1013, podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 4. 2015, č. j. 20 T 53/2014-979, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2015, č. j. 14 To 303/2015-1013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, o nároku poškozeného na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř. [týmž rozsudkem byl spoluobviněný P. Z. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný Z.].
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2) Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2018, č. j. 13 To 37/2018-974, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu spočívá podle mínění obviněného v tom, že „je přesvědčen, že se nedopustil zločinu podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť svým jednáním nenaplnil formální znaky trestného činu“. V další části svého dovolání poukazuje na to, že nebyla zachována totožnost skutku s jeho popisem a vymezením v obžalobě a že „v dané trestní věci je celá řada rozporů, zejména pokud jde o existenci společnosti PROMET CAPITAL LTD, když z policejního šetření bylo nepochybné, že tato obchodní společnost, za kterou jednal obviněný P. Z., neměla v letech 2008-2018 vyvíjet žádnou podnikatelskou činnost“, z čehož dále dovozuje, že sám byl uveden v omyl postupem P. Z. a R. Z., neboť jimi nebyl informován o pozastavení podnikatelské činnosti uvedené společnosti. Obviněný nerozporuje, že se zajímal spolu s dalšími osobami o realizaci obchodu s ropnými produkty, ale byl to sám poškozený, kdo se rozhodl celý obchod s ropou financovat a na účet, o kterém se domníval, že je účtem P. Z., složil finanční prostředky ve výši 1 840 000 Kč. Dále poukazuje na to, že nebyl žádným organizátorem celé věci, v žádném případě „nějakým způsobem nepřesvědčoval a neubezpečoval poškozeného, kromě obecného hodnocení celé věci, aby do obchodu s ropou vložil finanční prostředky“. Dovolatel je rovněž toho názoru, že v úvahu měly soudy brát i tu skutečnost, že poškozený pracoval v bance a měl mít dostatečný úsudek o celé věci, než se rozhodl vložit do ní finanční prostředky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je proto přesvědčen, že nemohl spáchat předmětný trestný čin, a proto podal dovolání. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a soudu odvolacímu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
3) Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na charakter námitek v dovolání uplatněných se k tomuto nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání.
II.
Přípustnost dovolání
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
7) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III.
Důvodnost dovolání
8) Předně musí Nejvyšší soud uvést, že obsahově shodné námitky uplatnil obviněný rovněž v řízení o odvolání, kdy mj. uvedl, že závěry o jeho vině, ke kterým dospěl soud prvního stupně, neodpovídají provedeným důkazům a nelze je dovozovat ze skutkového stavu. Rovněž argumentoval tím, že není dána ve výroku rozsudku soudu prvního stupně totožnost skutku s jeho popisem a vymezením v podané obžalobě. Nebylo podle něj ani prokázáno, že by zosnoval podvodné jednání a osoby, se kterými přišel do styku uvedl v omyl, přičemž nebylo již vůbec prokázáno, že by poškozený zaslal obviněnému Z. finanční prostředky na úhradu ceny akciového podílu ve společnosti PROMET CAPITAL LTD. v jeho prospěch. Dále poukazuje na to, že poškozený K. si měl ověřit všechny informace v předmětné trestní věci s ohledem na to, že dříve pracoval v bance. Poukázal rovněž na to, že uvedená společnost neměla v letech 2008 - 2018 vyvíjet žádnou činnost (viz str. 2 dovolání, str. 3 usnesení – „v období od roku 2008 do července 2015“). Z rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá, že obsahově shodným námitkám se již zmíněný soud věnoval v odůvodnění svého rozsudku [viz např. str. 12 rozsudku k otázce činnosti společnosti PROMET CAPITAL LTD., kdy soud poukazuje na skutečnost, že podaná obžaloba vychází pouze ze zprávy registrovaného agenta, bez dalších dokumentů, aniž by její pravost byla ověřena, a to oproti dokladům, které předložil obviněný Z. (ověřených), které podle soudu prvního stupně prokazují, kdy byla společnost založena, že není v likvidaci a je v dobrém právním stavu]. Soud druhého stupně na výše uvedené námitky obviněného rovněž podrobně reagoval ve svém usnesení [mj. na námitku, že sám obviněný T. měl být podveden – viz str. 6, že není zachována totožnost skutku – viz str. 7, či okolnosti, pro které měl vylákat od poškozeného finanční prostředky (viz tamtéž – za účelem získání finančních prostředků na zaplacení akciového kapitálu ve společnosti, což poškozenému zatajil a nikoli za účelem obchodu s ropnými produkty, jak tvrdil obviněný poškozenému K.)].
9) V souvislosti s výše uvedeným okruhem námitek je potřebné uvést, že k onstantní judikatura pamatuje na takový případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
10) V předmětné trestní věci se obviněný svojí argumentací snaží přesvědčit dovolací soud, o nesprávnosti skutkového zjištění, které spočívá v tom, že „obviněný v úmyslu získat finanční prostředky na zaplacení akciového kapitálu ve společnosti PROMET CAPITAL LTD. ve výši 33% vylákal pod záminkou realizace výnosného obchodu s ropnými produkty s P. Z. od poškozeného O. K. od září roku 2010 do května 2011 celkem 1 840 000 Kč..“ Právě v souvislosti s uvedeným skutkovým zjištěním poukazuje na okolnosti, které mají prokazovat jeho verzi průběhu skutkového děje, aniž by bral v úvahu hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, které považuje za nepřesvědčivé, důkazně nepodložené apod., přitom však opak je pravdou. Rozhodnutí nižších soudů jsou jasná, logická, přesvědčivá a v rámci hodnotících úvah nevykazují znaky libovůle, jak vyplývá z dovolání obviněného. Již shora bylo např. zmíněno, na základě kterých skutečností (důkazů) dospěly soudy k závěru, že nebylo prokázáno, že by společnost PROMET CAPITAL LTD. v době činu neexistovala, jak se snaží tvrdit obviněný. Rovněž tak závěry soudů ohledně subjektivní stránky trestného činu jsou přesvědčivé, neboť bylo prokázáno, že obviněný T. i při znalosti své nepříznivé finanční situace [pohledávky v insolvenčním řízení přesáhly částku 193 mil Kč – str. 13 rozsudku – viz důkazy např. str. 12 rozsudku] uzavřel se Z. dohodu o koupi podílu na akciovém kapitálu ve společnosti PROMET CAPITAL LTD. , přitom k zaplacení neměl finanční prostředky, a proto cíleně do tohoto vmanipuloval poškozeného K., kterého ubezpečoval, že finanční prostředky, které poskytne, budou použity na výnosné obchody s ropnými produkty, ale již mu neuvedl pravou podstatu této transakce a poškozenému zatajil, že poškozeným poskytnuté finanční prostředky nebudou použity na jím tvrzené výnosné obchody s ropnými produkty, ale pouze na zaplacení podílu obviněného T. na akciovém kapitálu společnosti PROMET CAPITAL LTD. [viz výpověď Z., kdy tento mj. uvedl, že obviněný T. měl zájem na koupi podílu a sám mu telefonicky sdělil, že mu zašle určitou část prostředků na podíl ve společnosti PROMET CAPITAL LTD., nikoli však ze svého účtu, ale tyto budou vloženy jinou osobou, což je v souladu s výpovědí poškozeného K., rovněž tak i výpovědí M. R. – (ten mj. měl část půjčky K. zasílat na jím určený účet, či svědkyně Š., která mj. také uvedla, že poškozený hovořil o obchodování s ropnými produkty s obviněným T.)]. V tomto směru lze odkázat na přesvědčivé hodnotící úvahy soudu prvního stupně, které vyplývají z jím provedených důkazů, jak jsou reprodukovány na straně 4-14 jeho rozsudku.
11) V souvislosti s vlastní představou obviněného o způsobu hodnocení důkazů a výsledném skutkovém ději, který by měl odpovídat jeho představám, lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
12) V reakci na námitky obviněného považuje Nejvyšší soud ve vztahu ke skutkovému zjištění uvést, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jejich výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti [pro orgán činný v trestním řízení (je nepochybné, že obvinění až na výjimky vždy budou skutkový stav zpochybňovat, neboť nebude v souladu s jejich představami, zejména za situace, kdy budou odsouzeni], a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). V neposlední řadě je potřebné rovněž zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.
13) Z veškeré argumentace obviněného je zřejmé, že primární základ jeho výhrad spočívá v tom, že se neztotožnil s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů, kdy hodnocení důkazů považuje za nesprávné, a to i v otázce subjektivní stránky trestného činu a dožaduje se zcela zásadní změny skutkového zjištění, které by odpovídalo jeho představě, spočívající v tom, že nebylo prokázáno, že finanční prostředky poskytnuté poškozeným byly určeny na zaplacení akciového kapitálu obviněného T. ve společnosti PROMET CAPITAL LTD. , ale že byly poškozeným poskytnuty do realizace obchodu s ropnými produkty. Shora uvedené námitky však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Rovněž tak dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani tvrzení obviněného, že nebyla zachována totožnost skutku mezi podanou obžalobou a skutkovým zjištěním, které učinil soud prvního stupně. K otázce totožnosti skutku považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit např. na rozhodnutí č.1/1996 Sb. rozh. tr. či rozhodnutí 21/2010 Sb. rozh. tr., ze kterých mj. vyplývá, že totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku, totožnost skutku mezi podanou obžalobou a skutkem, pro který byl obviněný uznán vinným, přičemž je nutno konstatovat, že v předmětné trestní věci byla totožnost skutku zachována. Přisvědčit nelze ani argumentaci obviněného, že poškozený, který dříve pracoval v bance, měl být obezřetnější a prověřit si situaci, kolem transakce, do které se zapojil. V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1137/2015, ve kterém zmíněný soud mj. uvedl, že „o podvodné jednání jde tudíž i tehdy, pokud podvedený je schopen zjistit nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, je však ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003). Argument obviněného namítající nedostatečnou obezřetnost poškozeného nelze proto pokládat za faktor vylučující jeho trestní odpovědnost za jednání zaměřené proti majetkovým právům a zájmům poškozeného“.
14) K námitkám, které obviněný uplatnil v dovolání a kterými se již soudy nižších stupňů zabývaly, považuje Nejvyšší soud za potřebné, nejen v souvislosti s již shora zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ale také z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání), odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
15) Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné v dovolání se s uplatněným dovolacím důvodem míjí, dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 10. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu