ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.575.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 575/2023-754
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2023 o dovolání obviněného K. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 275/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 58/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 50 T 58/2022, byl obviněný K. M. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným v bodě ad I.) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v bodě ad II.) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě ad III.) pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v bodě ad IV.) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad V.) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
I.
1. od blíže nezjištěné doby, nejméně však od října roku 2019 do dne 17. 1. 2022, kdy byl zadržen, převážně na adrese XY a na dalších místech hl. m. Prahy, neoprávněně, ač si byl vědom charakteru poskytovaných látek, distribuoval po předchozí telefonické či osobní domluvě návykovou látku metamfetamin, lidově známý jako pervitin, o celkové hmotnosti nejméně 407 gramů, přičemž hlavní účinnou složkou pervitinu je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a látku gama-butyrolakton o celkovém objemu 205 ml (dále jen "GBL"), která po požití v lidském těle během několika minut metabolizuje v látku gama - hydroxybutyrát (dále jen "GHB"), přičemž látka GHB je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, a látka GBL je uvedena v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek, a je přímým prekurzorem GHB,
přičemž takto prodal a bezplatně poskytl uvedené látky níže specifikovaným osobám, kdy konkrétně:
a) nejméně od května roku 2020 do května roku 2021 převážně na adresách XY, nebo XY, prodal V. K. , nar. XY, psychotropní látku pervitin nejméně ve 40 případech po 1 gramu za částku 1.500 Kč, tedy v celkovém množství nejméně 40 gramů pervitinu za celkovou částku nejméně 60.000 Kč,
b) nejméně od října roku 2021 do ledna roku 2022 na různých místech hl. m. Prahy, poskytl bezplatně J. R. , nar. XY, psychotropní látku pervitin ve 3 případech po 0,5 gramu, tedy v celkovém množství 1,5 gramu pervitinu,
c) nejméně od března roku 2021 do ledna roku 2022 na adrese XY, prodal P. S. , nar. XY, psychotropní látku pervitin nejméně v 11 případech po 0,5 gramu za částku 1.000 Kč, tedy v celkovém množství nejméně 5,5 gramů pervitinu za celkovou částku nejméně 11.000 Kč,
d) nejméně od října roku 2019 do 7. září roku 2021 převážně na adrese XY, prodal J. Z. , nar. XY, psychotropní látku pervitin nejméně ve 360 případech po 1 gramu za částku 2.000 Kč, tedy v celkovém množství nejméně 360 gramů pervitinu za celkovou částku nejméně 720.000 Kč, a ve 2 případech tekutinu o objemu 1 dcl za částku 1.000 Kč, o které tvrdil, že se jedná o tekutou extázi, tedy o GHB,
e) nejméně od blíže nezjištěné doby roku 2019 do ledna roku 2022, prodal K. H. , nar. XY, kdy tento v nejméně 5 případech užil z lahvičky s obsahem látky, o které tvrdil, že je GHB, tekutinu o objemu 1 ml za částku nejméně 300 Kč, tedy celkem prodal nejméně 5 ml za částku 1.500 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že nedisponuje oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami,
2. aniž by disponoval jakýmkoli oprávněním k nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, neoprávněně přechovával pro jiného za účelem distribuce psychotropní látku metamfetamin, psychotropní látku MDMA a látku GBL, kdy konkrétně:
a) nejméně dne 7. 12. 2021 v čase 00:01 hodin na adrese XY, kde byl kontrolován v rámci silniční kontroly hlídkou Policie ČR jako řidič motorového vozidlo tovární značky Toyota, RZ: XY, u sebe pro jiného za účelem další distribuce přechovával v pravé kapse u bundy transparentní sáček s přítlačnou lištou s obsahem 4 a 1/3 ks tablet s nápisem XY o hmotnosti 1,686 gramů netto, kdy následným odborným zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie, byla v těchto tabletách zjištěna látka MDMA, a dále v peněžence, kterou měl při prohlídce při sobě, přechovával pro jiného transparentní sáček s přítlačnou lištou s nažloutlou krystalickou látkou, kdy dle následně provedeného odborné zkoumání se jednalo o 0,776 gramů netto látky s obsahem metamfetaminu a efedrinu, a celkem 73 ml tekutiny, v níž byla odborným zkoumáním zjištěna látka GBL,
b) nejméně dne 17. 1. 2022 ve 13:34 hodin, v čase domovní prohlídky na adrese XY, v bytě, ve kterém běžně přebýval, za účelem další distribuce přechovával pro jiného 1 kus sáčku s přítlačnou lištou s obsahem bílé krystalické látky s obsahem metamfetaminu o hmotnosti 0,04 gramu netto, 1 kus sáčku s obsahem metamfetaminu o hmotnosti 0,287 gramů netto, 1 kus plastového sáčku s přítlačnou lištou s obsahem metamfetaminu o hmotnosti 0,163 gramů netto, obálku s obsahem 4 kusů stříkaček naplněných látkou metamfetaminem o celkovém objemu tekutiny 2,3 ml, 1 kus plastového sáčku s obsahem 0,706 gramů netto metamfetaminu, kanystr bílé barvy s červeným víčkem s obsahem látky GBL o objemu 4500 ml kapaliny, dále 1 kus skleničky s kovovým uzávěrem s obsahem látky GBL o objemu 4,5 ml tekutiny, 21 kusů lahviček s tekutinou s obsahem GBL o celkové hmotnosti této tekutiny v těchto lahvičkách 1579,6 gramů,
přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
MDMA je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších předpisů
a látka GBL je uvedena v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek, a je přímým prekurzorem GHB,
II.
dne 17. 1. 2022 nejméně ve 13:34 hodin, v čase domovní prohlídky, na adrese XY v bytě, ve kterém běžně přebýval, pro vlastní potřebu přechovával v pracovně pod sedací soupravou 1 kus sáčku s obsahem sušiny o hmotnosti 6,009 gramů netto, kdy byly odborným zkoumáním v tomto rostlinném materiálu identifikovány cannabinoidy včetně delta - tetrahydrokanabinolu, a dále na uvedeném místě v uvedeném čase pro vlastní potřebu přechovával na balkoně v plastové krabičce sušinu, kdy odborným zkoumáním byla zjištěna hmotnost této sušiny 49,125 gramů netto s průměrnou koncentrací 16,3 hm. % THC, což vzhledem k celkové hmotnosti sušiny činí 8,007 gramů absolutního THC,
přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů a THC je uvedeno jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
III.
ačkoliv si byl vědom toho, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 58 T 35/2021, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2021, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců, a dále mu byl vysloven příkazem Magistrátu hl. města Prahy ze dne 13. 7. 2021, č. j.: MHMP 1022318/2021, který nabyl právní moci dne 22. 7. 2021, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců,
1. nejméně dne 7. 12. 2021 v čase 00:01 hodin řídil na adrese XY osobní motorové vozidlo tovární značky Toyota, r. z. XY, přičemž byl kontrolován hlídkou PČR,
2. nejméně dne 8. 1. 2022 v 9:07 hodin řídil v ulici XY v křižovatce s ulicí XY osobní motorové vozidlo tov. zn. TOYOTA C-HR, r. z. XY, kdy byl jako řidič zachycen kamerovým systémem a řídil vozidlo, které měl zapůjčené na svou osobu,
3. nejméně dne 10. 1. 2022 v 15:05 hodin řídil v ulici XY v křižovatce s ulicí XY osobní motorové vozidlo tov. zn. TOYOTA C-HR, r. z. XY, kdy byl jako řidič zachycen kamerovým systémem a řídil vozidlo, které měl zapůjčené na svou osobu,
4. nejméně dne 13. 1. 2022 v 18:38 hodin řídil v ulici XY v křižovatce s ulicí XY osobní motorové vozidlo tov. zn. TOYOTA C-HR, r. z. XY, kdy byl jako řidič zachycen kamerovým systémem a řídil vozidlo, které měl zapůjčené na svou osobu,
IV.
nejméně dne 21. 2. 2022 v době kolem 13:30 hodin v ulici XY, v XY přechovával pro jiného za účelem distribuce ve své kapse u bundy v koženkovém pouzdru celkem 9 kusů plastových sáčků s přítlačnou lištou s krystalickou látkou, v níž byla odborným zkoumáním zjištěna celková hmotnost 3,886 gramů netto krystalické látky s průměrnou koncentrací 51,3 hm. % metamfetaminu base, což vzhledem k celkové hmotnosti činí 1,993 gramů metamfetaminu base,
V.
nejméně dne 21. 2. 2022 ve 13:30 hodin řídil v ulici XY, v XY osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Karog, r. z. XY, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou PČR, ačkoliv si byl vědom toho, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 58 T 35/2021, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2021, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců, a dále mu byl vysloven příkazem Magistrátu hl. města Prahy ze dne 13. 7. 2021, č. j.: MHMP 1022318/2021, který nabyl právní moci dne 22. 7. 2021, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců,
3. Za to byl odsouzen:
I. za skutky pod body I., II., a III.
za shora uvedený pod bodem I. zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem II. přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem III. pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 1. 2022, č. j. 50 T 164/2021-46, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2022, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2022, č. j. 2 T 105/2021-212, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 67 To 125/2022, byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 5 - 6 výroku rozsudku.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 1. 2022, č. j. 50 T 164/2021-46, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2022, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2022, č. j. 2 T 105/2021-212, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 67 To 125/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. za skutky pod bodem IV. a pod bodem V.
byl obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 275/2022 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
6 . Jak z odůvodnění mimořádného opravného prostředku vyplývá, své výhrady obviněný směřoval výlučně ke zpochybnění důkazu významného pro objasnění skutků pod body I. a IV. rozsudku, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V této souvislosti zejména rozporoval procesní použitelnost tohoto důkazního prostředku, a to s poukazem na údajné formální nedostatky soudního příkazu nařizujícího odposlech a záznam telekomunikačního provozu, který je podle něj odůvodněn vágně, a to nejen co do důvodů, ale především co do maximální čtyřměsíční doby, po kterou byl povolen.
7. Konkrétně namítá, že v posuzovaném případě soudy nepostupovaly důsledně podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. a §2 odst. 4 tr. ř., neboť v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nejsou obsaženy konkrétní skutkové okolnosti, které jeho vydání odůvodňují. Obvodní soud rovněž neuvedl, proč vydává příkaz až na dobu čtyř měsíců, když se omezil na pouhé konstatování, že doba odposlechu a záznamu byla stanovena v souladu s návrhem státního zástupce (který však stejně jako policejní orgán konkrétní důvody navrhované délky trvání tohoto procesního úkonu neuvádí). Opomenul tak uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či zjištění rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců, které je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod, včetně důvodů, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Odvolací soud rozhodl o námitce obviněného jen částečně, a to v části napadající nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu, když z napadeného rozhodnutí je sice zřejmé, že měl zřejmě v úmyslu vyslovit, že ke státním zástupcem podanému návrhu, jehož názor nekriticky převzal, chce zaujmout nějaké stanovisko, nicméně tak výslovně neučinil. Návrh přitom obsahoval jen popis skutkových okolností a obecné konstatování, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu lze zjistit skutečnosti významné pro trestní řízení, včetně poukazu na znalost podezřelého a jeho maximální snahu o utajení, což je však všeobecně použitelný argument u jakékoli, byť jen minimálně dopředu promyšlené trestné činnosti. Napadené usnesení odvolacího soudu je tedy neurčité, nesplňující předepsané náležitosti, neboť neobsahuje přesvědčivé vypořádání námitky, které logicky musí předcházet výroku o zamítnutí odvolání.
8. Z argumentace odvolacího soudu, proč považoval za potřebné nařízení odposlechu předmětného telefonního čísla na dobu v příkazu uvedenou, nicméně nelze dovodit vypořádání námitky dovolatele, že obvodní soud fakticky rezignoval na svou rozhodovací činnost, tj. posouzení materiálních podmínek pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což musí být patrné z odůvodnění příkazu, aby byl zcela zřejmý ústavně souladný postup soudu. Obviněný nepopírá, že jakési odůvodnění příkazu k odposlechu existovalo, nejedná se však o odůvodnění bezvadné, které by splňovalo předepsané zákonné náležitosti (§88 a násl. tr. ř.). Příkaz je velmi obecný, není individualizován ve vztahu ke konkrétním osobám, je zde jen velmi vágně uvedeno, kvůli jaké trestné činnosti byl vydáván apod. Tento příkaz tak nemůže být v žádném případě podkladem pro zásah do ústavně zaručeného práva na soukromí jednotlivce, včetně tajemství dopravovaných zpráv. Trestná činnost, ohledně níž policejní orgán prováděl prošetřování (odposlechy) byla specifikována jen označením paragrafu, z žádného popisu skutku nevyplývalo, že by obviněný v předmětné době byl (a dosud je) v kontaktu s osobami v pozici jak odběratelů, tak dodavatelů pervitinu, a policejní orgán dokonce v té době ani nevěděl, kdo byli údajnými odběrateli a dodavateli. Orgány činné v trestním řízení tudíž neměly dostatek informací a podkladů k tomu, aby prošetřovanou trestnou činnost vůbec mohly označit za konkrétní trestný čin.
9. Dovolatel rovněž namítá porušení práva na obhajobu spočívající v tom, že v rozporu s §160 odst. 4 tr. ř. policejní orgán věc fakticky objasňoval toliko prováděním neodkladných a neopakovatelných úkonů, především odposlechem telekomunikačního provozu, aniž by bylo orgány činnými v trestním řízení včas zahájeno trestní stíhání. Je tedy toho názoru, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, je tudíž nezákonný a neústavní a nebylo možno jej jako důkaz vůči němu použít.
10. Soudu prvního stupně obviněný rovněž vytkl, pokud v rámci hlavních líčení neprovedl důkaz přehráním záznamů odposlechů telekomunikačního provozu, ale provedl pouze protokol Policie České republiky o vyhodnocení odposlechu ze dne 2. 3. 2022, který ovšem není důkazem, oproti předloženým 3xCD (č. l. 334). Poukazuje, že v §2 odst. 11 tr. ř. vyjádřená zásada bezprostřednosti /k tomu i čl. 6 odst. 3 písm. c) a d) Evropské úmluvy o lidských právech/, jejímž obsahem jsou dva základní požadavky, byla popřena v jednom z nich; neboť soud nečerpal důkaz z pramene, pokud možno co nejbližšího zjišťované skutečnosti (3xCD). Neztotožňuje se s napadeným usnesením městského soudu ani s jemu předcházejícím rozhodnutím soudu prvního stupně, jímž došlo k vyslovení jeho viny a uložení trestu, pokud nezhodnotil v líčení provedený důkaz 3 x CD, a aniž by vysvětlil stanovisko k jejich obsahu a jeho dopad na projednávaný případ. Přitom, akceptoval-li soud CD jako autentické, jedná se o nejvíce vypovídající důkaz o posuzovaném jednání, a měl proto být zhodnocen podle §213 odst. 1 tr. ř. s poučením podle §213 odst. 2 tr. ř.
11. Obviněný vznesl též námitku nedostatečného odůvodnění rozhodnutí obou soudů, která nerespektují pravidla vymezená v §125 alinea 2 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř., neboť sice popisují, co kdo vypověděl u hlavního líčení, neuvádí však, které skutečnosti měly soudy za prokázané, jak soud prvního stupně tyto výpovědi hodnotil, zda je považoval za věrohodné atd. Vady v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nenapravil ani soud odvolací, který dokonce v odůvodnění svého usnesení odvolací námitky obviněného stran toho, jak se vypořádal s judikaturou Ústavního soudu, které se dovolával, ani výslovně nezmínil, pouze uvedl, že svědci se převážně shodují v informacích o tom, že od obviněného nakupovali drogy, či že jim drogy poskytoval. V této souvislosti uvedl, že jeho odvolací námitky byly poněkud odlišné, když namítal, že celé toto řízení je postiženo výpovědí svědka S., který v rozporu s §100 odst. 2 tr. ř. byl nucen vypovědět po tom, co po poučení prohlásil, že vypovídat ale opravdu nebude, má K. rád, je pro něj osoba blízká, nechce mu něčím ublížit, a že se dovolával nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 3162/12 (N 18/68 SbNU 243), z něhož vyplývá, že v případě práva odepřít výpověď jde zcela o subjektivní právo svědka, kdy svědek sám váží a rozhoduje, zda svého ústavně zaručeného práva využije či nikoliv. Jestliže se odvolací soud za této situace jeho námitkami nezabýval a odvolání zamítl s odkazem na případ již řešený Ústavním soudem nálezem ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. III. ÚS 149/97, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 5 To 275/2022, současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu odnětí svobody, neboť vyslovená vina je v rozporu s ústavním principem spravedlivého procesu, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 4 Pzo 13/2016 a ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019. Rovněž má za to, že s ohledem na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, nelze vyloučit, aniž by předjímal budoucí meritorní rozhodnutí ve věci, že dovolání bude vyhověno. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud výkon uloženého trestu odnětí svobody podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil a současně přihlédl k léčbě dovolatele pro syndrom akutní infekce HIV, kdy je v péči centra Kliniky infekčních nemocí 1. lékařské fakulty Ústřední vojenské nemocnice, a byl mu pro horizont následujících měsíců stanoven obsáhlý plán léčby a řady vyšetření. Je pacientem po prodělaném zánětu mízních uzlin spojeném se zánětlivým onemocněním anu, který byl komplikován sepsí, nyní s obrazem autoimunitního zánětu štítné žlázy (něco jako alergie na vlastní žlázu), který nesmí být vystaven pobytu v tepelně nevyrovnaném prostředí.
14 . Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že pokud jde o námitky směřované proti bezvadnosti a procesní využitelnosti provedených odposlechů, ty sice pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, státní zástupce je však shledal neopodstatněnými.
15. K otázce údajně nedostatečného odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který obviněný nekonkretizoval, nicméně mělo by se jednat o opatření Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 20 Nt 36/2021, se vyjádřil Městský soud v Praze v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání a s jeho závěry se státní zástupce ztotožnil. Po připomenutí zákonného vymezení ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř. dále konstatoval, že ve věci dovolatele podmínka vedení řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy povolit, splněna byla. Bylo totiž vedeno trestní řízení pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (jednalo se o původní kvalifikaci v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Posléze zjištěný rozsah trestné činnosti pak odůvodnil přísnější právní kvalifikaci obsaženou v usnesení o zahájení trestního stíhání, podané obžalobě i odsuzujícím rozsudku), k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva.
16. Ze spisového materiálu vyplývá, že v dotčeném příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 byly na návrh věcně a místně příslušného státního zástupce povoleny odposlechy a záznam telekomunikačního provozu účastnické telefonní stanice, jejímž uživatelem byl právě dovolatel. Byla zde vymezena také doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na čtyři měsíce. Současně zde bylo řádně uvedeno, pro jaký trestný čin se trestní řízení vede a byl zde zmíněn rovněž odkaz na mezinárodní smlouvy, které ke stíhání takového trestného činu Českou republiku zavazují. V příkazu bylo dále rozvedeno, z jakých důvodů je odposlech povolen – tedy, že tímto budou získány významné skutečnosti důležité pro trestní řízení, přičemž by jím měly být ztotožněny mimo jiné osoby, které pervitin od obviněného odebírají či mu ho dodávají. Stejně tak v něm byly popsány základní skutkové okolnosti a důkazy, které důvodnost podezření z páchání trestného činu obviněným, který byl tehdy v pozici „pouhého“ podezřelého, odůvodňují. V obecné rovině bylo v příkazu zmíněno rovněž to, že s ohledem na povahu trestného činu nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, stejně jako byla rozvedena neodkladnost úkonu s tím, že dosud nebyly shromážděny důkazy, které by zahájení trestního stíhání odůvodňovaly. Ostatně to, že se jednalo z hlediska materiálního skutečně o neodkladné úkony, je zřejmé i z logiky věci. V tomto směru státní zástupce zdůraznil, že šlo o trestnou činnost odehrávající se ve specifickém prostředí drogové komunity, pro kterou je typická právě konspirace osob na ní zainteresovaných.
17. Podle státního zástupce lze sice připustit, že v příkazu nejsou uvedeny podrobnější úvahy k tomu, proč, a tedy z jakých konkrétních důvodů, byl odposlech povolen právě na dobu čtyř měsíců, tento nedostatek však nelze považovat za natolik zásadní, aby devalvoval faktickou správnost a důvodnost příkazu a zejména pak procesní využitelnost zajištěných odposlechů.
18. Nelze totiž pominout shora naznačené materiální hledisko, neboť fakticky, s ohledem na charakter šetřené trestné činnosti, veškeré podmínky pro maximální délku trvání odposlechu splněny byly, stejně jako bylo namístě předpokládat, že jinak než odposlechem potřebné informace zjištěny nebudou. Není možné přehlédnout výše akcentovaný konspirativní charakter drogové trestné činnosti, kdy na ní zainteresované osoby pocházející z drogové komunity vyvíjejí maximální úsilí k tomu, aby její odhalení a objasnění znemožnily. Za tím účelem často mění SIM karty, na možnost odhalení se vzájemně upozorňují, přičemž veškeré kroky činí tajně a s maximální mírou utajení. Bylo by iluzorní se domnívat, že trestná činnost obdobného charakteru bude objasněna pouze na základě doznání obviněných či výpovědí svědků, zpravidla osob na výrobci a distributorovi drogy (a na droze samotné) závislých, a to již z toho důvodu, že případným usvědčením pachatele (distributora) budou odstřiženi od zdroje, který jim drogy dodával. Nedostatečné odůvodnění maximální doby, na kterou byl odposlech povolen, tak podle názoru státního zástupce nedosahuje ústavněprávní roviny, a proto nemůže být ani důvodem, pro který by tento důkaz nebylo možno využít. Navíc, jak zdůraznil, se v případě odposlechů jednalo pouze o jeden z řady usvědčujících důkazů, neboť o páchání trestné činnosti dovolatelem svědčily taktéž výpovědi některých svědků.
19. Pokud jde o výtku, že Obvodní soud pro Prahu 9 odposlechy nepřehrál, pak ani tuto skutečnost státní zástupce jako vadu řízení neshledal. Z protokolu o hlavním líčení provedeném dne 17. 8. 2022 vyplývá, že v rámci konstatování důkazů obviněný (zastoupený obhájcem) jakož i státní zástupce byli vyzváni k vyjádření, zda konkrétní vyjmenované důkazy (mimo jiné i CD s odposlechy a přepis jejich vyhodnocení) žádají přehrát či přečíst. Tento požadavek přitom na výslovný dotaz soudu žádná ze stran nevznesla, přehrání odposlechů ani přečtení jejich záznamů nepožadovala a soud tedy vycházel právě ze záznamu o jejich vyhodnocení. Nalézací soud se tak žádného pochybení nedopustil. K tomu státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 4 Tdo 427/2019.
20. Námitku, v jejímž rámci obviněný zpochybnil bezvadnost odůvodnění s tím, že rozhodnutí soudů v této části nesplňují náležitosti vyžadované §125 alinea 2 tr. ř. a §134 odst. 1 tr. ř., pod jím vytýkaný (ale ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Navíc se jedná o výhradu zavádějící, jež podle přesvědčení státního zástupce odporuje realitě, neboť odůvodnění rozhodnutí obou soudů zákonné náležitosti obsahují. Co se týká odsuzujícího rozsudku, jeho jistá stručnost je nesporně důsledkem prohlášení viny v případě skutků pod body II., III. a V., ke kterým soud – pokud jde o vinu a skutečnosti obviněného usvědčující – nic dalšího neuváděl. Jinak však odůvodnění obsahuje výčet všech provedených důkazů, a i rozbor skutkového stavu věnovaný postupně každému ze zbylých jednání, ohledně kterých obviněný vinu neprohlásil. Tato pasáž odůvodnění je zaměřena právě na stručné shrnutí důkazů, jimiž byl dovolatel ze spáchání protiprávního jednání usvědčen, a navazuje na ni i rozvedení právní kvalifikace každého z jednání. Uloženým trestům jsou pak věnovány další pasáže odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Svým povinnostem dostál rovněž odvolací Městský soud v Praze, který v odůvodnění svého usnesení reagoval v podstatě na všechny stěžejní výtky dovolatele, jejichž prostřednictvím byl zpochybňován výrok o vině skutky pod body I. a IV.
21. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Bezpředmětnou shledal také jeho žádost o odložení (eventuálně přerušení) výkonu trestu, když má za to, že výkonu trestu nebrání ani onemocnění dovolatele, neboť základní odpovídající léčba mu může být zajištěna i v rámci pobytu ve věznici.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvod, o který obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “, Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
25. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
26. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
27. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
28. Námitky obviněného, jimiž ve vztahu ke skutkům pod body I. a IV. rozsudku namítá procesní nepoužitelnost důkazu, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit, jedná se však o námitky neopodstatněné (pozn. ve vztahu ke skutkům II., III. a V. obviněný prohlásil vinu a soud toto prohlášení viny přijal).
29 . V této souvislosti obviněný vytýká, že nebyly splněny podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ve smyslu §88 tr. ř. Zejména namítá, že není řádně odůvodněn ve smyslu §88 odst. 2 tr. ř., není specifikován účel jeho vydání konkrétními skutkovými okolnostmi, neobsahuje ani konkrétní okolnosti podmiňující dobu trvání odposlechu, jakož ani uvedení, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Příkaz není rovněž individualizován ve vztahu ke konkrétním osobám, jen velmi vágně je v něm uvedeno, ohledně jaké trestné činnost byl vydáván, přičemž tato byla uvedena jen označením paragrafu. Taktéž vytýká, že odposlechy nebyly v rámci hlavního líčení přehrány, nýbrž pouze konstatovány záznamy o nich – protokol Policie České republiky o vyhodnocení úkonu ze dne 2. 3. 2022, což představuje porušení zásady bezprostřednosti. Je tedy přesvědčen, že v důsledku těchto pochybení výstupy z těchto odposlechů a záznamů o telekomunikačním provozu nemohou být použity jako zákonné důkazní prostředky. Nejvyšší soud proto posuzoval okolnosti, za nichž došlo k vydání opatření o nařízení rozporovaných odposlechů a záznamů o telekomunikačním provozu, přičemž námitkám obviněného o nezákonnosti, a tudíž nepoužitelnosti takto opatřeného důkazu, nepřisvědčil.
30. Obecně je třeba uvést, že možnost provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trestním řízení upravuje §88 tr. ř. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu (elektronická komunikace) představuje zajišťovací institut, jenž za podmínek vymezených v §88 tr. ř. představuje dovolený zásah do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, které je zaručeno čl. 13 Listiny a čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu nelze ohledně všech trestných činů, podle §88 odst. 1 tr. ř. lze tento nařídit pouze pro určité kategorie trestných činů, výslovně v tomto ustanovení specifikované, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení (takový důvodný předpoklad možno vyvodit např. z povahy trestné činnosti, která vyžaduje častou komunikaci pachatele nebo ze samotného faktu, že podezřelý velmi často komunikuje s dalšími podezřelými osobami), a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené (a to zpravidla pokud není možné předpokládat, že k usvědčení pachatelů postačují „běžné“ důkazní prostředky, jelikož jejich provádění by mohlo vést k vyzrazení, a tedy i zmaření probíhajícího prověřování). Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně.
31. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, když příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
32. Pro úplnost je třeba uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
33. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud předně shledal, že ve věci bylo v době rozhodování o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy pro úmyslný trestný čin, k jehož postihu zavazuje více mezinárodních smluv (např. Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961, Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách sjednaný v roce 1972, Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971 a Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními prostředky z 20. 12. 1988). Záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl sepsán postupem podle §158 odst. 3 tr. ř. již dne 16. 9. 2021 (viz č. l. 1), tedy před vydáním předmětného příkazu.
34. Z vlastního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 20 Nt 36/2021 Obvodního soudu pro Prahu 9 vyplývá, že byl povolen ve věci, ve které bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, když soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 rozhodl o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní číslo obviněného (tehdy podezřelého) K. M., a to na dobu čtyř měsíců od 1. 10. 2021 do 1. 2. 2022, včetně toho, že v příkazu bylo výslovně uvedeno, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon (viz č. l. 331).
35. Z pohledu použité argumentace obviněného je nezbytné obecně k požadavkům na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, potažmo k hodnocení zákonnosti těchto úkonů a důkazů získaných na jejich základě, za vhodné připomenout některá související doktrinální východiska. Z těchto se podává, že kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů totiž orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně – materiálně. Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, ale pro jejich nesplnění zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost, neúčinnost apod. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné. Je tak tomu v případě získání důkazu nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení (§89 odst. 3 tr. ř.) nebo v případě nesplnění kogentních procesních podmínek, za kterých má být důkaz proveden. Naznačená východiska pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu znamenají, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v §88 odst. 1, 2 tr. ř. nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání [srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 804, 877, 878, 1196].
36. Vzhledem ke shora naznačeným východiskům je třeba především zdůraznit, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 v příkazu ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 20 Nt 36/2021, dospěl k závěru, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, což výslovně v příkazu uvedl. Současně je v příkazu konstatováno, že dne 16. 9. 2021 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se na v příkaze uvedeném místě a čase měl tehdy podezřelý K. M. dopustit tím, že prodával V. K. minimálně jednou týdně pervitin, a to minimálně 1 gram za minimálně 1500 Kč, tedy celkem mu prodal pervitin minimálně ve 40 případech o celkové minimální hmotnosti 40 gramů za celkovou částku 60.000 Kč. Dále příkaz obsahuje vylíčení dosud prověřováním zjištěných skutečností z výpovědi V. K., včetně toho, jakým způsobem a v jaké době mělo k prodeji pervitinu jeho osobě ze strany podezřelého K. M. docházet. Předmětný příkaz obsahuje i uvedení doby povolení odposlechu a účelu příkazu, kterým je především získání důkazů o trestné činnosti podezřelého, ztotožnění případných spolupachatelů i případných odběratelů, přičemž tato zjištění jsou nezbytným předpokladem pro další řízení ve věci. Současně je v příkazu uvedeno, že ze spisového materiálu je dostatečně hodnověrně podložena souvislost shora uvedeného telefonního čísla užívaného v předmětné době podezřelým K. M. s šetřenou trestnou činností, přičemž prvotní indicie policejních orgánů, že by prostřednictvím telefonické komunikace mohlo docházet k realizaci šetřené trestné činnosti, jsou reálné. Rovněž soudce uvádí, že se jedná o neodkladný úkon, jeho provedení je možné pouze v reálném čase a nelze jej odložit až do doby zahájení trestního stíhání. Rovněž se jedná o neopakovatelný úkon, neboť z podstaty věci odposlech telefonu nelze později opakovat. Jinak řečeno, soudce obvodního soudu, byť velmi stručně, odůvodnil, proč vzhledem k charakteru trestné činnosti nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. Lze připustit, že skutečnosti týkající se účelu a doby odposlechu mohly být odůvodněny pregnantněji, ovšem v tomto směru je třeba zmínit, že na odůvodnění příkazu nelze klást takové obsahové požadavky jako na rozhodnutí meritorní, když na podkladě těchto příkazů teprve mají být zajišťovány důkazy a skutečnosti potřebné k objasnění věci.
37. Nejvyšší soud především považuje za vhodné a žádoucí z pohledu námitek obviněného zmínit, že příkaz nelze co do jeho odůvodnění posuzovat izolovaně (viz přiměřeně nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13), nýbrž v kontextu návrhu na jeho vydání, jakož i dalšího, v době vydání existujícího spisového materiálu. Zde je třeba zdůraznit, že z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že soudce rozhodující o povolení odposlechu měl k dispozici v době svého rozhodování jednak žádost o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kterou podal policejní orgán ( viz č. l. 325-326), jednak žádost státní zástupkyně (viz č. l. 329), přičemž z těchto listinných materiálů vyplývalo podrobněji, proč sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, když je odkazováno jednak na skutečnost, že je hodnověrně podložena souvislost odposlouchávané osoby a telefonního čísla s šetřenou trestnou činností, a že prostřednictvím telefonní komunikace může docházet k realizaci šetřené trestné činnosti, když je odkazováno i na charakter trestné činnosti.
38. Zde je třeba také podotknout, že z informací zjištěných v době podávání návrhu vyplývá, že při páchání trestné činnosti využíval podezřelý telefon, takže i z tohoto pohledu bylo možno zcela logicky předpokládat, že zúčastněné osoby budou spolu komunikovat především prostřednictvím telefonů, čímž by bylo objasnění této trestné činnosti, běžnými prostředky, podstatně ztíženo. Podle Nejvyššího soudu nelze oddělovat návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu od vlastního příkazu, naopak tyto je třeba z pohledu dodržení předpokladu pro vydání příkazu posuzovat komplexně. V tomto směru je třeba uvést, že skutečně vzhledem k charakteru trestné činnosti bylo nezbytné především ustanovit všechny osoby, které se na páchání trestné činnosti mohly podílet, včetně vazeb mezi nimi, přičemž je reálný předpoklad, že tyto osoby by při realizaci trestné činnosti mezi sebou komunikovaly především telefonicky. Proto lze uzavřít, že závěr soudce spočívající v tom, že sledovaného účelu v daném okamžiku řízení nelze dosáhnout jinak, je správný a má oporu ve skutečnostech, které byly známy v době vydání tohoto příkazu.
39. Předmětný příkaz povoluje odposlech a záznam telekomunikačního provozu na dobu čtyř měsíců. Lze připustit, že v odůvodnění předmětného příkazu je doba povoleného odposlechu blíže specifikována toliko stručně tím, že policejní orgán potřebuje tuto dobu k získání zásadních informací v prověřované trestní věci tak, aby mohl všechny důkazy řádně vyhodnotit, a poté případ zrealizovat, což nepochybně představuje určitou vadu tohoto příkazu. Jedná se ovšem o stejnou dobu, jakou navrhovala Policie České republiky v rámci návrhu na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. na dobu 4 měsíců u příkazu ze dne 17. 9. 2021, pod č. j. KRPA-235350-6/TČ-2021-001374 (č. l. 325), přičemž stejnou dobu povolení odposlechu navrhovala státní zástupkyně ve svém návrhu ze dne 23. 9. 2021 pod sp. zn. 2 ZN 2507/2021-7 (č. l. 329). Přestože předmětný příkaz, jak již bylo naznačeno, neobsahuje žádné bližší úvahy ohledně délky trvání nařízených odposlechů, je možno uzavřít, že faktická délka povoleného odposlechu podle Nejvyššího soudu odpovídá závažnosti a charakteru projednávané trestné činnosti, když objasnění trestné činnosti z toho pohledu, kdo se na páchání trestné činnosti podílí a jakou měrou, popř. jaká je úloha jednotlivých osob a jejich postavení v ní, nepochybně předpokládá delší dobu operativního šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak aby mohlo být rozhodnuto o sdělení obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. vůči konkrétním osobám. Zde je třeba zdůraznit, že poznatky získané odposlechy nepochybně podstatným způsobem přispěly k formulování skutku, pro který bylo vedeno trestní řízení, včetně jeho právní kvalifikace. Samotná délka povoleného odposlechu se právě z tohoto pohledu jeví zcela odpovídající. Jak státní zástupkyně, ale zejména soudce rozhodující o vydání příkazu si rovněž byli vědomi citelnosti zásahu do soukromí odposlouchávaných osob a z tohoto pohledu požadavku na dodržení zásady přiměřenosti (§2 odst. 4 tr. ř.). Jak již bylo naznačeno, skutečnost, že soudce nijak v příkazu dobu povoleného odposlechu blíže nezdůvodnil, stejně tak policejní orgán a státní zástupce, nepochybně představuje vadu tohoto příkazu. Nicméně je třeba poznamenat, že tento formální nedostatek nezaložil jeho nezákonnost, jelikož důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na konkrétní dobu byly v každém případě „materiálně“ seznatelné z konkrétních skutkových okolností, které byly rozvedeny v odůvodnění návrhu na vydání příkazu a ve vlastním příkazu. Jinak vyjádřeno, skutečnost, že soudce výslovně neodůvodnil v příkazu dobu trvání odposlechu představuje [se zřetelem k požadavku formálně-materiálního posuzovaní zákonnosti (opatřování) důkazů] „pouze“ formální nedostatek příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nezpůsobuje tak jeho nezákonnost (srov. též shora citované usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017).
40. Nadto je třeba se zřetelem k obsahu spisového materiálu a po provedení testu účinnosti trojí kontroly zapotřebí konstatovat, že policejní orgán před vlastním podáním návrhu prokazatelně prověřil validitu získaných informací a provedl nezbytné operativní šetření ohledně podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněným (viz např. úřední záznam na č. l. 105-108, trestní oznámení na č. l. 4, ztotožnění osoby podezřelé ze spáchání předmětné trestné činnosti na č. l. 5) a rovněž státní zástupkyně uvedla, jaké skutečnosti byly již zjištěny na základě operativního šetření (č. l. 329). Následně byly skutkové okolnosti zjištěné operativním šetřením a úkony trestního řízení vyjádřeny v podnětu policejního orgánu, návrhu státní zástupkyně i soudním příkazu na povolení odposlechu. Tedy v době povolování odposlechu existovalo důvodné podezření, že dochází k páchání trestné činnosti, ohledně které je možno odposlech povolit, a jaká osoba je z jejího páchání v daném stadiu řízení podezřelá. Tedy vlastnímu vydání příkazu předcházel důvodný poznatek policejního orgánu o spáchání trestného činu, takže vydáním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly teprve získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila nějakého protiprávního činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1217/2016).
41. Obecně považuje Nejvyšší soud z pohledu argumentace obviněného stran požadavků na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. za vhodné uvést, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí příkazu se odvíjí od zákonného požadavku, že k jeho vydání postačí důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi v rámci posuzování příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu opakovaně uvádí, že v případě, kdy odůvodnění těchto příkazů jsou stručná, musí obsahovat minimálně argumentaci, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, zejména půjde o zjištění vzájemných vazeb a kontaktů mezi pachateli, jakož i rozsah prověřované trestné činnosti, zároveň v nich musí být konstatováno, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinými prostředky, neboť je dán předpoklad, že vzájemná komunikace mezi zainteresovanými osobami probíhá telefonicky, kdy uvedení těchto skutečností lze považovat za elementární náležitosti, které podle §88 odst. 2 tr. ř. mají být v odůvodnění takovéhoto příkazu obsaženy, (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 4 Pzo 3/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 4 Pzo 4/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Pzo 4/2016), což se v dané věci stalo.
42. Vzhledem ke shora naznačeným závěrům lze uzavřít, že namítaný příkaz podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. není nezákonný, když případné jisté nedostatky tohoto příkazu nejsou takového rázu, že by došlo k porušení práva na spravedlivý proces a jako takové by odůvodňovaly naplnění dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř.
43. Ve vztahu k námitce namířené vůči provádění důkazu záznamem telekomunikačního provozu spočívající v porušení zásady bezprostřednosti, když obviněný namítá, že odposlechy nebyly u hlavního líčení přehrány (3 x CD viz č. l. 334), nýbrž byl pouze konstatován protokol Policie České republiky o vyhodnocení úkonu ze dne 2. 3. 2022, je možno uvést, že Nejvyšší soud nemohl ani této námitce přisvědčit. Nejvyšší soud konstatuje, že použitelnost přepisu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu řešil již v minulosti ve svém usnesení ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, ve kterém dospěl k závěru, že pokud nevznikají pochybnosti o pravosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i správnosti přepisu jeho obsahu, není vyloučeno, aby byl důkaz proveden jen předložením k nahlédnutí, případně přečtením přepisu telefonních hovorů, zejména když žádná z procesních stran netrvala na poslechu pořízeného záznamu. V takovém případě je pouze nezbytné, aby byl přepis zachycen v objektivně vnímatelné podobě, která umožňuje jeho nahlédnutí či přečtení. Má-li soud k dispozici jak odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak i jejich přepis, závisí pouze na jeho úvaze, jakým způsobem tento důkaz provede. K této problematice se obdobně vyjádřil Nejvyšší soudu též v usnesení ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 974/2020, jež po schválení trestním kolegiem Nejvyššího soudu bylo uveřejněno pod č. 37/2022 Sb. rozh. tr.
44. V projednávaném případě byla obviněnému (zastoupenému obhájcem), jakož i státnímu zástupci dána možnost k vyjádření, zda konkrétní vyjmenované důkazy, mimo jiné i CD obsahující odposlechy telefonických hovorů, žádají v rámci hlavního líčení přehrát či přečíst, avšak žádná ze stran svého práva nevyužila. Z předloženého trestního spisu (č. l. 603-614) bylo zjištěno, že v rámci hlavního líčení dne 17. 8. 2022 soud prvního stupně předložil podle §213 odst. 1 tr. ř. s poučením podle §213 odst. 2 tr. ř. stranám k nahlédnutí mj. protokol o záznamu telekomunikačního provozu se třemi CD (č. l. 334), protokol o průběžném vyhodnocení úkonů (č. l. 332-333) a další. K dotazu soudu podle §213 odst. 2 tr. ř., zda strany navrhují doslovné přečtení – přehrání předložených důkazů (tedy i odposlechů) obviněný i státní zástupkyně shodně uvedli, že na doslovném čtení netrvají. Obviněný byl dále dotázán ke každému jednotlivému provedenému důkazu podle §214 tr. ř. bez vyjádření a připomínek z jeho strany. Z předloženého procesního spisu tedy nevyplývá, že by obviněný požadoval přehrání záznamů, načež by byl tento jeho požadavek soudem bezdůvodně zamítnut.
45. Za této situace nemohl Nejvyšší soud přisvědčit námitce obviněného, neboť obhajobě byla dána možnost přečtení i přehrání CD s odposlechy. V praxi v případě odposlechů připadají v úvahu tři možné varianty, které při jejich provádění jako důkazů mohou nastat. První varianta spočívá v tom, že poté co jsou přepisy zájmových hovorů předloženy postupem podle §213 odst. 1 tr. ř., se obhajoba spokojí s jejich pouhým předložením, tedy tyto nechce přečíst postupem podle §213 odst. 2 tr. ř. Druhá varianta spočívá v tom, že předložené přepisy odposlechu chce obhajoba přečíst postupem podle §213 odst. 2 tr. ř., přičemž za této situace musí soud tomuto požadavku vyhovět. Poslední varianta spočívá v tom, že je vyžadováno jejich přehrání z předloženého zvukového nosiče, přičemž i tomuto požadavku je povinen soud vyhovět, když primárním nositelem důkazů je právě pořízený zvukový záznam. V projednávaném případě, jak již bylo naznačeno, po výslovně vzneseném dotazu soudu ohledně přečtení a přehrání odposlechů nevyužila obhajoba práva na přečtení, ale ani přehrání odposlechů podle §213 odst. 2 tr. ř. a spokojila se s předložením písemného přepisu těchto rozhovorů podle §213 odst. 1 tr. ř. Lze tedy uzavřít, že postupem soudu prvního stupně nebyl z pohledu Nejvyššího soudu porušen princip bezprostřednosti ani ve zvoleném způsobu provedení důkazu neshledal žádné porušení zákona (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 3724/16). Navíc obsah odposlechů ani nepředstavoval jediný či klíčový důkazní prostředek, neboť soudy opřely svá skutková zjištění též o řadu dalších usvědčujících důkazů (např. o výpovědi svědků K., R., Z., o výsledky domovní prohlídky, a zčásti i o výpověď samotného dovolatele).
46. Jestliže obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se touto v napadeném usnesení náležitě nezabýval, nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, je mj. uvedeno, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 - 60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Městský soud v Praze na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž, je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Napadené usnesení nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.
47. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které shledává nedostatečnými a odporujícími ustanovení §125 tr. ř., když svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265 odst. 4 tr. ř.). Jen pro úplnost tak lze dodat, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí především stran výtek, jejichž prostřednictvím obviněný zpochybňoval výrok o vině pod body I. a IV. řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
IV.
Závěrečné shrnutí
48. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného K. M. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
49. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného K. M. na odložení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu