ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.740.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 740/2023-1005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného Mgr. Ladislava Drába , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 3 To 81/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Ladislava Drába odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 57 T 9/2021, byl obviněný Mgr. Ladislav Dráb (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, či člena kontrolního orgánu, prokuristy v obchodních korporacích všeho druhu včetně výkonu rozhodovací činnosti statutárního orgánu, kontrolního orgánu, či prokuristy v obchodních korporacích všeho druhu na základě generální plné moci na dobu 5 (pěti) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené spol. GSCeP, a. s., IČ: 281 87 555, se sídlem Rohanské nábřeží 678/29, 186 00 Praha 8 – Karlín (dále jen „společnost GSCeP .“), škodu ve výši 32.989.000 Kč.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
v Praze 4 a jinde v období od 15. července 2009 do 20. října 2011 nejprve jako člen představenstva a od 28. června 2010 jako předseda představenstva společnosti GSCeP, a. s., IČ: 281 87 555, se sídlem Rohanské nábřeží 678/29, 186 00 Praha 8 – Karlín v úmyslu přisvojit si finanční prostředky spol. GSCeP., a. s., zneužíval své postavení člena a předsedy představenstva společnosti a bez vědomí dalších členů představenstva a akcionářů uvedené společnosti a v rozporu se zájmy společnosti osobně, dlouhodobě, postupně a promyšleně vybíral z bankovního účtu číslo XY (CZK), vedeného společností Raiffeisenbank a. s., IČ: 492 40 901, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 - Nusle pro spol. GSCeP., a. s., různě vysoké finanční částky v hotovosti, které neodvedl do pokladny spol. GSCeP., a. s., ani je nepoužil jinak v rámci ekonomické činnosti této společnosti, ale ponechal si je a použil je pro osobní či jinou potřebu, a tak konkrétně
1. dne 15. července 2009 v 12:38 hodin na pobočce společnosti XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 500.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
2. dne 12. srpna 2009 v 10:12 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 2.500.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
3. dne 31. srpna 2009 v 12:37 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
4. dne 1. září 2009 v 13:28 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 2.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
5. dne 7. září 2009 v 13:36 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 2.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
6. dne 16. září 2009 v 15:14 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
7. dne 23. září 2009 v 12:03 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 500.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
8. dne 24. září 2009 v 09:48 hodin na pobočce XY XY, XY, XY Praha 1 - XY, vybral částku 140.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
9. dne 19. října 2009 v 16:08 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 2.500.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
10. dne 25. listopadu 2009 v 15:56 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 100.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
11. dne 11. ledna 2010 v 09:33 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.600.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
12. dne 5. března 2010 v 13:51 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 100.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
13. dne 9. září 2010 v 09:22 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral, částku 5.400.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
14. dne 28. dubna 2010 v 14:48 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 2.500.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
15. dne 29. dubna 2010 v 09:35 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 3.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
16. dne 20. července 2010 v 14:59 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
17. dne 24. září 2010 v 10:26 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 250.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
18. dne 4. listopadu 2010 v 17:23 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
19. dne 26. listopadu 2010 v 16:06 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 299.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
20. dne 2. února 2011 v 09:33 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
21. dne 30. března 2011 v 13:18 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.100.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
22. dne 10. května 2011 v 14:06 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
23. dne 25. května 2011 v 15:48 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
24. dne 29. června 2011 v 12:54 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
25. dne 1. července 2011 v 10:10 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
26. dne 7. července 2011 v 12:24 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 100.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
27. dne 21. července 2011 v 10:04 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
28. dne 1. srpna 2011 v 13:32 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
29. dne 8. září 2011 v 15:40 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.000.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
30. dne 15. září 2011 v 15:38 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 200.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
31. dne 29. září 2011 v 13:30 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 300.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
32. dne 20. října 2011 v 09:20 hodin na pobočce XY, Praha XY, XY, XY Praha 1 – XY, vybral částku 1.500.000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu,
čímž si úmyslně a neoprávněně přisvojil finanční hotovost patřící spol. GSCeP ., a. s. v celkové výši 32.989.000 Kč a způsobil tak na majetku spol. GSCeP, a. s., IČ: 281 87 555, se sídlem Rohanské nábřeží 678/29, 186 00 Praha 8 – Karlín , škodu v celkové výši 32.989.000 Kč.
3. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 3 To 81/2022, tak, že podle §265 tr. ř. k odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody a poškozenou společnost GSCeP., zastoupenou insolvenčním správcem KOPPA, v. o. s., IČ: 25428578, se sídlem Mozartova 679/21, Liberec I – Staré Město, 460 01 Liberec, odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř., neboť podle něj rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a obviněnému byl napadeným rozsudkem uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. Dovolatel soudům nižších stupňů předně vytknul, že hodnocení důkazů probíhalo v rozporu s požadavky §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž svým postupem a v jeho důsledku došlo k porušení zásady presumpce neviny a jí zrcadlící zásady in dubio pro reo .
6. Dovolatel poté konkrétně v podrobnostech namítal, že si byl vědom toho, že bude v budoucnu nezbytné vybrané prostředky zpět do společnosti GSCeP vrátit, což se také nakonec stalo. Tato jeho obhajoba nejen, že nebyla žádnými důkazy vyvrácena, ale naopak byla řadou z nich podpořena, a to včetně znaleckého posudku znaleckého ústavu Česká znalecká, a. s., z něhož a související výpovědi zástupce zpracovatele vyplynulo, že veškeré výběry přičítané obviněnému byly v účetnictví společnosti GSCeP řádně zaúčtovány, a to na správném účtu jako pohledávka za společníkem. Obviněný v tomto směru opodstatněně namítal, že pokud by měl od počátku zločinný úmysl obohatit se ke škodě společnosti GSCeP, sotva by takovéto výběry nechal přesně evidovat. V důsledku jeho jednání nebyla společnosti GSCeP způsobena jakákoliv škoda, neboť jak ve svém výslechu připustil zástupce zpracovatele znaleckého posudku, z účetního hlediska a rovněž z hlediska vlastního jmění společnosti GSCeP byla celková bilance této společnosti zachována. Jinými slovy výběry finančních prostředků a jejich následně zpětné „vložení“ do společnosti GSCeP prostřednictvím další společnosti formou úhrady závazků společnosti GSCeP nemělo na stav jmění společnosti GSCeP žádný negativní vliv. Podle obviněného tedy nebyla vyvrácena jeho obhajoba o tom, že si byl vědom povinnosti prostředky vrátit. V těchto souvislostech dovolatel odkázal na judikaturu týkající se svémocného úvěru, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 54/1967-II Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 767/2014.
7. Dovolatel dále namítal nesprávné závěry soudů obou stupňů ohledně výše údajně způsobené škody. V případě odvolacího soudu je potom závěr o více než trojnásobném překročení hranice škody velkého rozsahu v rozporu s důvody, pro které byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v části týkající se výroku o náhradě škody, když odvolací soud vyslovil pochybnosti o tom, zda byla škoda obviněným způsobena.
8. Konečně také dovolatel rozporoval úvahy soudů obou stupňů ve vztahu k ukládanému trestu. Dovolatel je přesvědčen, že soudy nezohlednily všechny polehčující okolnosti, svědčící v jeho prospěch (§41 tr. zákoníku) a tím porušily ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku při rozhodování o druhu a výměře ukládaného trestu. Pokud jde o polehčující okolnosti, odvolací soud opomenul, že i kdyby byly formálně jednáním obviněného naplněny znaky trestného činu, potom jednáním obviněného došlo k nahrazení škody (vrácení finančních prostředků zpět společnosti GSCeP, byť na základě přičinění a aktivity obviněného formou úhrady jejích závazků třetí osobou). Z pohledu trestného činu zpronevěry, který je obviněnému kladen za vinu tak byl jeho následným postupem škodlivý následek odstraněn [§41 písm. j) tr. zákoníku]. Soudy obou stupňů rovněž pominuly, že se obviněný ke skutku, který mu byl kladen za vinu doznal, respektive jej nikdy nepopíral [§41 písm. l) tr. zákoníku]. Opomenutí soudy obou stupňů nejméně dvou významných polehčujících okolností podle dovolatele vede, a to ve spojení s dalšími relevantními okolnostmi (zejména délka trestního řízení, doba, která uplynula od spáchání skutku, skutečnost, že výběry finančních prostředků nebyly obviněným nijak zastírány ani maskovány, naopak o nich bylo řádně účtováno) k porušení ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku a nesprávnosti (nezákonnosti) uloženého trestu odnětí svobody v mezích zákonné trestní sazby podle §206 odst. 5 tr. zákoníku. Dovolatel tak má za to, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 3 To 81/2022, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně, aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl, a to zejména tehdy, dospěje-li k závěru o nepřiměřenosti obviněnému uloženého trestu.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že pokud dovolatel namítá, že všechny jím uskutečněné výběry se staly součástí firemní účetní evidence s označením, že se jedná o pohledávku za společníkem, pak taková okolnost ničeho nevypovídá o tom, na podkladě jakého právního titulu byly tyto finanční dispozice uskutečněny a zda se tak stalo při jejich využití k podnikání společnosti GSCeP, a tedy v souladu s účelovým určením firemních finančních prostředků, které se ve vztahu k dovolateli nacházely v právním režimu věci cizí. Ostatně takové zjištění vyplývá ze znaleckých výstupů Znaleckého ústavu Česká znalecká, a. s. ve smyslu výpovědi jeho zpracovatele Ing. Vladimíra Krupky u hlavního líčení s tím, že společnost s takto vybranými finančními prostředky nijak nedisponovala, neměla je absolutně k dispozici, nepoužila je k podnikatelským účelům ani k zajištění jejího chodu. Odvolací soud se z hlediska uplatněné obhajoby obviněného o nastalých podmínkách tzv. svémocného úvěru ve smyslu jeho judikaturního výkladu (a jím rozvedených případů) zabýval časovou posloupností jednotlivých, po dokonání činu následných, kroků dovolatele (srov. zejm. bod 24. jeho rozhodnutí). Tyto nemohl vyhodnotit jinak než jako účelové, aniž by tak mohl přijmout obhajobu o jeho primárním úmyslu předmětné firemní finance vrátit, nota bene pak v takové krátké době, jak je popisováno v judikátech Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tz 4/67 a pod sp. zn. 7 Tdo 767/2014 (v podrobnostech viz bod 21. jeho rozhodnutí).
11. K argumentaci dovolatele, že jeho jednáním nemohla být společnosti GSCeP způsobena jakákoliv škoda, když podle znalců měla být zachována celková obchodní bilance společnosti, a to vzhledem ke zpětnému „vložení“ předmětných finančních prostředků do společnosti, státní zástupkyně poznamenala, že dovození poukazované bilanční rovnováhy aktiv a pasiv společnosti včetně způsobu, jakým mělo k účetnímu stavu dojít, dovozovali zpracovatelé znaleckého posudku pouze ze způsobu vedení účetnictví společnosti GSCeP, aniž by mohli potvrdit, zda se ze strany obviněného v hotovosti vybrané finanční prostředky reálně vrátily na její účet, popř. zda se tak stalo bezhotovostně na podkladě dále předložených interních dokladů, zejm. pak Smlouvy o započtení a Smlouvy o postoupení pohledávek, ke kterým se vyjadřovali ve smyslu účetní operace a možnosti jejího zohlednění jako účetního případu. Případný právní význam takové skutečnosti se tedy může odrazit pouze ve sféře adhezního způsobu rozhodování. V této souvislosti se soud odvolací zabýval otázkou právního významu obchodních transakcí, spadajících do doby po dokonání trestného činu, aniž by na podkladě svých právních úvah k míře jejich legitimity na pozadí tam konstatovaných výsledků incidenčního sporu před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 179 ICm 1653/2017 (tak jak jsou prezentovány zejména pod bodem 28. odůvodnění jeho rozsudku) mohl bez důvodných pochybností vyloučit reálnou možnost obhajobou poukazovaného zápočtu pohledávek se zásadním významem pro rozhodnutí o náhradě škody. Za takového stavu musel dospět k jedinému naprosto správnému závěru o složitosti dokazování nad rámec rozhodování o vině a trestu, a proto změnil výrok o náhradě škody ve smyslu §229 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného.
12. Pokud se týká uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., kdy dovolatel odvolacímu soudu vytýká nezohlednění polehčujících okolností jeho jednání s tím, že následným postupem (nahrazením škody vrácením finančních prostředků společnosti GSCeP) byl škodlivý následek jeho přičiněním odstraněn [§41 písm. j) tr. zákoníku], tak je třeba připomenout, že tato skutečnost nebyla v rámci probíhajícího trestního řízení postavena na jisto. Pokud měly soudy při ukládání trestu pominout, že se obviněný ke skutku doznal, resp. jej nikdy nepopíral [§41 písm. l) tr. zákoníku], pak takto poukazovaná polehčující okolnost nemohla na jeho straně nastat za stavu, že se jeho doznání netýkalo veškerých skutkových okolností jeho jednání, se kterými soudy spojovaly naplnění všech znaků skutkové podstaty přisouzeného zločinu zpronevěry. Dovolatel dále poukázal na délku řízení a na dobu od spáchání skutku, která měla být podle §39 odst. 3 tr. zákoníku zohledněna při ukládání trestu, kdy bylo namístě postupovat podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, pročež státní zástupkyně poukázala na tu rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která je orientována na otázku dodržování obecných zásad při ukládání trestů (viz usnesení ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1158/2019). Pokud by měla být poukazovaná judikatura vztažena na posuzovaný případ, pak dovolatel spatřuje nepřiměřenost svého trestního postihu v prvé řadě v nezohledněných polehčujících okolnostech, které se však v souladu s uvedenou judikaturou nemohou stát samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu výroku o trestu. Postih za přisouzenou trestnou činnost proti majetku poškozené obchodní společnosti v sobě zahrnuje jak závažnost jednání dovolatele, tak na straně druhé právní stav jeho trestní zachovalosti, přičemž jsou zohledněna i další hlediska uvedená v §39 tr. zákoníku, včetně délky, která uplynula od spáchání činu za stavu, že trestní oznámení v předmětné trestní věci bylo podáno až v listopadu 2017. Proto by se jen stěží mohlo jednat o nepřiměřenou dobu průběhu trestního stíhání, která by se mohla promítnout do zmírnění dovolatelova trestního postihu, jestliže mu byl trest odnětí svobody vyměřen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby.
13. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
16. Obviněný ve svém dovolání mj. odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedené ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
17. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
18. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
19. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
21. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména nalézací soud, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
22. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
23. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci obviněný uplatnil v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jeho obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí.
24. Dovolatel nejprve namítal absenci subjektivní stránky mu přisouzené trestné činnosti, když si měl být vědom toho, že v budoucnu bude nezbytné vybrané prostředky vrátit zpět do společnosti GSCeP, což se také nakonec údajně stalo. Tuto jeho obhajobu měl potvrdit znalecký posudek znaleckého ústavu Česká znalecká, a. s., z něhož vyplynulo, že veškeré výběry byly v účetnictví společnosti GSCeP řádně zaúčtovány, a to na správném účtu jako pohledávka za společníkem, tedy celková bilance této společnosti byla zachována. V těchto souvislostech dovolatel rovněž odkázal na judikaturu týkající se svémocného úvěru, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 54/1967-II Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 767/2014.
25. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné, a to s ohledem na správné skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů, vyplývající z jejich velmi podrobně a precizně odůvodněných rozhodnutí, jak je uvedeno i níže.
26. Soud prvního stupně ohledně subjektivní stránky stíhaného trestného činu zdůraznil, že obviněný jednal v úmyslu minimálně nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když si záměrně přisvojil finanční prostředky z účtu spol. GSCeP, přičemž musel být v době jejich odčerpání z účtu společnosti minimálně srozuměn se skutečností, že je na účet spol. GSCeP nebude moci v dohledné době vrátit. V době čerpání finančních prostředků z bankovního účtu spol. GSCeP totiž obviněný ani nemohl vědět, do jaké míry bude, resp. nebude jeho projekt podzemního zásobníku plynu úspěšný. Možnost vrácení finančních prostředků na účet spol. GSCeP tak závisela na nejisté skutečnosti, která měla nastat až v budoucnu, v důsledku čehož musel být minimálně srozuměn se skutečností, že finanční prostředky spol. GSCeP, které mu byly svěřeny a byly vůči němu v době jejich výběru z účtu prostředky cizími, nebude moci na účet vrátit buď vůbec, anebo alespoň ne v dohledné době několika dnů, či týdnů, aby bylo možné jeho jednání ještě pokládat jakožto svémocný úvěr. V tomto směru lze odkázat i na závěry vplývající z rozhodnutí uveřejněného pod č. 54/1967-II. Sb. rozh. tr. Srozumění obviněného lze dovodit mj. i z doby, která uplynula od neoprávněného čerpání finančních prostředků z bankovního účtu poškozené GSCeP do jejich údajného vrácení poškozené formou postoupení pohledávky a následného zápočtu, kdy od posledního z výběrů z účtu poškozené spol. GSCeP (20. 10. 2011) do podpisu údajné smlouvy o postoupení pohledávky (11. 12. 2015) a následnému zápočtu uplynuly více než čtyři roky; od prvního výběru z účtu poškozené spol. GSCeP (15. 7. 2009) do uzavření předmětné smlouvy o postoupení pohledávky pak téměř šest a půl roku (v podrobnostech srov. bod 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
27. K námitce obviněného, že vrácením peněz na účet poškozené spol. GSCeP trestnost jeho činu údajně zanikla, resp. vůbec nevznikla, soud prvního stupně uvedl, že i za předpokladu, že by soud měl za prokázáno, že obviněný finanční prostředky na účet spol. GSCeP skutečně vrátil, neměla by tato skutečnost vliv na to, že si je předtím neoprávněně přisvojil a užil, byť blíže nezjištěným způsobem, pro svoji potřebu, čímž by tak či tak skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry naplnil. Soud prvního stupně se neztotožnil ani se snahou obviněného vylíčit výběry z účtu jako tzv. svémocný úvěr z jeho strany, který nemá trestněprávní povahu. O případ svémocného úvěru by se snad mohlo jednat tam, kde by rychlé vrácení finančních prostředků na účet či do pokladny, odkud byly vybrány, i okolnosti jejich výběru vylučovaly naplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, což není případ obviněného, jak je dále rozvedeno v bodě 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Za těchto okolností nelze přisvědčit obviněnému, že se jednalo jen o tzv. svémocný úvěr. K tomu srov. též rozhodnutí uveřejněná pod č. 5/2007 a č. 22/2007 Sb. rozh. tr.
28. Odvolací soud dovodil, že o úmyslu obviněného svědčí též jeho vlastní výpověď, z níž vyplynulo, že nerozlišoval mezi peněžními prostředky jím ovládaných právnických osob a peněžními prostředky vlastními (v podrobnostech srov. bod 16. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud dále zdůraznil, že peněžní prostředky měl obviněný v úmyslu použít zcela mimo společnost GSCeP, a to bez ohledu na její ekonomické zájmy a potřeby. To potvrzuje i znalecký posudek z oboru ekonomiky zpracovaný znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., na nějž se sice obviněný odvolává, avšak jen v souvislosti s posouzením bilance pohledávek a závazků ve vztahu ke Smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2015. Jinak společnost GSCeP s peněžními prostředky vybranými v hotovosti obviněným nijak nedisponovala, neměla je k dispozici a nepoužila je k podnikatelským účelům, ani k zajištění chodu společnosti, což stvrdil u hlavního líčení jeden ze zpracovatelů znaleckého posudku Ing. Vladimír Krupka. Zatímco obviněný vybral de facto všechny disponibilní peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti GSCeP, tato musela následně hradit své závazky z půjček od společnosti Česká plynárenská a. s., a to již v roce 2010, kdy byl kredit bankovního účtu společnosti GSCeP fakticky vynulován (v podrobnostech srov. bod 19. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Následně odvolací soud v bodě 21. odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, proč nepovažuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 1967, sp. zn. 3 Tz 4/67, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 767/2014, za přiléhavá. Důvodům, pro něž nelze v případě dovolatele uvažovat o svémocném úvěru, se odvolací soud věnuje v bodě 22. odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud se poté velmi obsáhle a podrobně zabýval zápočtem pohledávek mezi společnostmi GSCeP a Česká plynárenská, a. s. a skutečnostmi s nimi souvisejícími (viz body 22–25 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), přičemž dospěl k závěru, že i kdyby k onomu zápočtu došlo, na rozhodnutí o vině obviněného tato skutečnost nemůže mít žádný vliv a je způsobilá se promítnout až do rozhodování o náhradě škody.
29. Dovolatel dále namítal nesprávné závěry soudů obou stupňů ohledně výše údajně způsobené škody. V případě odvolacího soudu je potom závěr o více než trojnásobném překročení hranice škody velkého rozsahu v rozporu s důvody, pro které byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v části týkající se výroku o náhradě škody, když odvolací soud vyslovil pochybnosti o tom, zda byla taková škoda obviněným způsobena.
30. Pokud se týká otázky způsobené škody obviněným a nového rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě škody, soud druhého stupně oproti soudu prvního stupně dospěl ke zjištění, že není pravdou, že by Smlouvu o zápočtu pohledávek mezi společnostmi GSCeP a Českou plynárenskou, a. s. datovanou dne 11. 12. 2015 signovaly, či uzavřely osoby, které nebyly oprávněny spolupodepisovat za uvedené subjekty, zejména za společnost GSCeP (což podrobně odůvodnil v bodě 28. odůvodnění svého rozhodnutí), což poté vede k nutnosti zabývat se neplatností předmětného právního úkonu. Odvolací soud tedy dospěl ke zjištění, že otázku možnosti zápočtu pohledávek, která by v projednávané věci měla zásadní význam toliko pro rozhodnutí o náhradě škody, je třeba komplexněji posoudit a podložit dalším dokazováním, což přesahuje potřeby rozhodování trestního soudu v adhezním řízení. Proto v tomto rozsahu odvolací soud napadený rozsudek zrušil a poškozenou společnosti GSCeP odkázat s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (viz bod 28. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Ve vztahu ke způsobené škodě odvolací soud setrval na závěrech soudu prvního stupně, tedy, že jednání obviněného nelze posoudit jinak, než jako zvlášť závažný zločin zpronevěry v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Kvalifikovaná skutková podstata přitom vychází ze způsobené škody v podobě odčerpaných finančních prostředků, podle skutkových zjištění nalézacího soudu v celkové částce 32.989.000 Kč, kdy zjevně bylo vycházeno z minimální částky ve prospěch obviněného pocházející z rozdílu mezi hotovostními výběry a vklady provedenými obviněným, kdy konečná bilance činí uvedenou částku (v podrobnostech srov. bod 26. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
31. Ke shora uvedenému lze poznamenat, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který ve svých rozhodnutích v obdobných případech spáchání trestného činu zpronevěry se opakovaně vyjádřil tak, že okolnost, že pachatel následně uhradil škodu způsobenou tímto trestným jednáním, by mohla mít vliv pouze na povahu a závažnost trestného činu (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku) a bylo by ji možné považovat jen za náhradu způsobené škody (k tomu obdobně srov. rozhodnutí č. 21/2002 Sb. rozh. tr., č. 22/2007 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 6 Tdo 415/2016, a přiměřeně též stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Tpjn 304/2001 uveřejněné pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy řečeno, v projednávaném případě při zjišťování výše škody způsobené obviněným je třeba vycházet z výše odčerpaných finančních prostředků, která činí téměř 33.000.000 Kč, a to i tehdy, pokud by se obviněný následně přičinil s několikaletým opožděním o zápočet vzájemných pohledávek společnosti GSCeP a Česká plynárenská, a. s., čímž pak měla být z jeho strany uhrazena způsobená škoda. Tato skutečnost má vliv pouze na rozhodnutí o náhradě škody, které podle správných závěrů odvolacího soudu již přesahuje možnosti trestního soudu v adhezním řízení, a proto byla poškozená společnost GSCeP odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na posouzení viny dovolatele tedy případný zápočet pohledávek nemá žádný vliv a dovolací námitky stran posouzení výše škody jsou neopodstatněné.
32. Jak již bylo shora zmíněno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
33. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
34. Dovolatel konečně také uplatnil námitky ve vztahu k uloženému trestu. Podle dovolatele soudy nezohlednily všechny polehčující okolnosti svědčící v jeho prospěch, a to konkrétně polehčující okolnosti zakotvené v ustanovení §41 písm. j) a l) tr. zákoníku. K tomu zmínil další okolnosti případu, a to zejména délku trestního řízení, dobu, která uplynula od spáchání skutku a skutečnost, že výběry finančních prostředků nebyly obviněným nijak zastírány ani maskovány, naopak je řádně účtoval. Dovolatel má za to, že v jeho případě tak byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
35. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je veden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
36. Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné mimo jiné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí či jeho části v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku nebo souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí (výroku rozhodnutí) odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683, obdobně též i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 35, č. T 988).
37. Nejvyšší soud byl přípisem Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2023 vyrozuměn o skutečnosti, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem vydaným dne 26. 5. 2023 pod sp. zn. 44 T 39/2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 9 To 241/2023, uznal dovolatele vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsoudil jej podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku za tento zločin a sbíhající se zvlášť závažný zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 57 T 9/2021, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 3 To 81/2022, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Dále Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém rozsudku v souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který byl dovolateli uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 57 T 9/2021, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 3 To 81/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Součástí tohoto přípisu byl též opis písemného vyhotovení výše citovaných rozhodnutí ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1.
38. Vzhledem k tomu, že trest uložený rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2021 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 81/2022, proti němuž směřuje dovolání obviněného, byl ke dni rozhodování Nejvyššího soudu pravomocně zrušen, a nově bylo rozhodnuto o uložení souhrnného trestu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 39/2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 241/2023, je dovolání obviněného v té části, jímž napadá zrušený (tedy neexistující) výrok o trestu, nepřípustné. V této části tak neměl Nejvyšší soud zákonný podklad pro to, aby mohl z podnětu tohoto dovolání obviněného přezkoumat správnost a zákonnost napadeného výroku trestu.
39. Ze shora uvedeného je zřejmé, že část dovolání obviněného směřující proti výroku o trestu je nepřípustná a námitky obviněného proti výroku o vině jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného Mgr. Ladislava Drába podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu