ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.820.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 820/2023-2308
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 o dovolání obviněného M. L. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 9 To 82/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 24 T 102/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 12. 2022, č. j. 24 T 102/2020-2052, byl obviněný M. L. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu okresní soud podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, vztahující se na zajištěnou finanční hotovost ve výši 80.000 Kč a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku. Vyjma toho podle §43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 10 To 266/2022, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Týmž rozsudkem byli za spáchání téhož trestného činu odsouzeni spoluobvinění J. L., T. V., L. K. a J. K., kteří se na spáchané trestné činnosti spolupodíleli. Konkrétně spoluobviněný J. L. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spoluobviněný T. V. ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a spoluobvinění J. K. a L. K. za spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byli spoluobvinění J. L. a T. V. odsouzeni podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, a to za současného uložení trestů propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (jejichž výčet obsahuje výrok o vině daného rozsudku). Obviněná L. K. byla podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let, a to za současného uložení povinnosti zdržet se ve zkušební době užívání návykových látek, zatímco obviněný J. K. byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let, a to za současného uložení povinnosti zdržet se ve zkušební době užívání návykových látek, a uložení trestu propadnutí věci (přičemž výčet těchto věcí obsahuje výrok o vině daného rozsudku).
3. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 12. 2022, č. j. 24 T 102/2020-2052, právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný M. L. (společně se spoluobviněnými J. L., T. V. a J. K.) řádný opravný prostředek. O předmětných odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 9 To 82/2023-2185 tak, že odvolání všech obviněných podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
4. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že výše uvedená rozhodnutí nejsou ve věci jediná. Okresní soud totiž v dané trestní věci rozhodoval opakovaně, nejprve rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 24 T 102/2020-1454, kdy všechny obviněné uznal vinnými, nicméně po podání odvolání z jejich strany, jakož i státního zástupce Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 9 To 388/2021-1530, daný rozsudek zrušil a věc okresnímu soudu vrátil pro nepřezkoumatelnost a nejasnost skutku popsaného ve výroku rozsudku k novému projednání a rozhodnutí. Následně v hlavním líčení konaném dne 28. 2. 2022 okresní soud vyhlásil další odsuzující rozsudek, a to pod č. j. 24 T 102/2020-1649, kdy uznal obviněné J. L., T. V., L. K. a J. K. vinnými za současného vyloučení věci obviněného M. L. ze společného řízení. K odvolání státního zástupce a obviněných J. L., T. V. a L. K. však Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 9 To 121/2022-1770, předmětný rozsudek okresního opětovně znovu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému pojednání a rozhodnutí.
5. Okresnímu soudu bylo vytčeno, že jednání obviněných rozdělil do několika samostatných skutků, přestože to výslovně odporuje koncepci tohoto pokračujícího trestného činu, v důsledku čehož se dopustil také nesprávného hmotněprávního posouzení projednávaného trestného jednání, když obviněného L. uznal vinným třemi trestnými činy a obviněného T. V. dvěma trestnými činy. Přitom posouzení jednání obviněných L. a V. jako jediného skutku a jednoho trestného činu přineslo změnu z hlediska znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým je spáchání trestného činu ve značném rozsahu. Vyjma výše uvedeného se však krajský soud plně ztotožnil s názorem nalézacího soudu, který u obviněných shledal znaky organizované skupiny. Po vrácení věci okresní soud nařídil hlavní líčení, avšak vzhledem ke změně v obsazení senátu musel celé řízení provést znovu, neboť ne všichni obvinění dali souhlas s postupem podle §219 odst. 3 tr. řádu. Nicméně přesto, že krajský soud v předchozích rozhodnutích konstatoval celou řadu vad napadených rozsudků, nikdy nešlo o vady, které by se týkaly skutkových zjištění nebo logiky hodnocení provedených důkazů.
6. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se níže uvedené trestné činnosti výše uvedení obvinění dopustili (zkráceně vyjádřeno) v podstatě tím, že:
v období od března 2020 do 11. 6. 2020 J. L. společně s obviněnými T. V., M. L., L. K. a J. K., jako členové organizované skupiny s vedoucí úlohou J. L. a T. V. jednajících ve vzájemné spolupráci, a za diferencovaného přispění ostatních obviněných, zapojených ve vnitřní organizační struktuře skupiny, jejíž činnost směřovala, dílem za účelem jeho vlastní spotřeby, dílem za účelem jeho poskytnutí dalším osobám, k výrobě metamfetaminu tzv. pervitinu v karavanu maskovaném větvemi na pozemku parcelní číslo XY zapsaném na LV č. XY v k. ú. XY, okres Plzeň-XY, a vyznačovala se plánovitostí, vzájemnou součinností jednotlivých členů skupiny a koordinací jejich jednání, což směřovalo k úspěšnému provedení trestné činnosti, když
obvinění J. L. a T. V.: 1) podle aktuální potřeby řídili zajišťování chemických látek a prekurzorů potřebných pro výrobu metamfetaminu, tzv. pervitinu, a v souvislosti s tím koordinovali činnost dalších obviněných, 2) vyráběli v přesně nezjištěném celkovém množství, nejméně však v množství 75 gramů, pervitin chemickou cestou v nejméně pěti případech, kdy jednotlivé vary byly prováděny nejméně ve dnech 15. 5., 2. 6., 3. 6. a 4. 6. 2020, z nichž nejméně jednou výrobu prováděl samostatně obviněný T. V., nejméně jednou výrobu prováděl samostatně obviněný J. L., a nejméně dvakrát výrobu prováděli oba obvinění společně, kdy výroba probíhala nejméně za použití léků dodaných jim nejméně ve čtyřech případech M. L., z toho nejméně v jednom případě šlo o léky značky Cirus, když v případě každého jednotlivého varu bylo vyrobeno nejméně 15 gramu pervitinu, 3) s vyrobeným pervitinem nakládali podle svého uvážení, kdy v rámci tohoto jej poskytovali jednak v rámci okruhu obviněných, jednak dalším osobám
kdy dodávky léků pro výrobu pervitinu domlouval s obviněným M. L. T. V., který od něj nejméně dodávku léků dne 6. 5. a 27. 5. 2020 osobně zajistil, přičemž J. L. se ohledně dodávky léků z 6. 5. 2020 v přesně nezjištěném množství a hodnotě podílel na jejím pořízení s vědomím L. K. částkou 20.000 Kč, dodávku léků z 27. 5. 2020 za celkovou částku nejméně 128.000 Kč zajistil T. V., ohledně dovozu další zásilky léků, a to 3 kg léků za částku nejméně 232.000 Kč dne 2. 6. 2020 pak T. V. domluvil s M. L., že tuto dodávku osobně zajistí J. L., a na této dodávce se pak skutečně osobně podíleli J. L. a L. K., která J. L. pro léky vezla svým osobním vozidlem do Hradce Králové; na zajištění dodávky léků L. K. poskytla J. L. půjčku z vlastních finančních prostředků nejméně ve výši 35.000 Kč; další dodávku léků značky Cirus v přesně nezjištěné době a množství dovezl pak M. L. nejméně pro potřebu obviněného T. V. a za účelem výroby pervitinu v přesně nezjištěný den shora uvedeného období do místa jeho pobytu ve XY,
obviněná L. K. pak dále v opakovaných případech zajišťovala dopravu J. L., kdy nejméně 3. 6. 2020 vezla J. L. na nákup chemických látek potřebných k výrobě pervitinu – 2x 9 l kanystrů Toluenu a 3 kg hydroxidu sodného v prodejně v XY, přičemž zde J. L. ze svých prostředků poskytla část zde hrazené kupní ceny, tentýž den vezla J. L. z místa jeho bydliště v XY do varny pervitinu v karavanu v k. ú XY a následně zpět do místa jeho bydliště, 4. 6. 2020 vezla L. K. J. L. opětovně z jeho bydliště v XY k varně pervitinu v karavanu v k. ú. XY, v přesně nezjištěný den vezla J. L. do obchodu OBI, kde kupoval chemickou látku na čištění odpadů tzv. krtka, kdy ve všech případech L. K. věděla, že tímto způsobem je zapojena v procesu výroby pervitinu ze strany J. L. a T. V.;
obviněný J. K. pak v opakovaných případech zajišťoval pro J. L. nákup chemických látek a dalších potřebných věcí pro výrobu pervitinu, vozil Jiřího Levého svým osobním vozidlem za účelem nákupu takových věcí, konkrétně nejméně dne 14. 5. 2020 vezl Jiřího Levého do obchodu v Praze za účelem nákupu jódu, dne 25. 5. 2020 vezl Jiřího Levého do obchodu v Mirošově za účelem nákupu chemických látek a dále v přesně nezjištěné době Jiřímu Levému nabídl vlastní chemickou látku pro účely výrobu pervitinu pro vlastní potřebu, kdy tuto nabídku Jiří Levý odmítl,
přitom při domovní prohlídce v bytě obviněného Jiřího Levého č. XY v domě č. p. XY v obci XY, okres Plzeň-XY, provedené dne 11. 6. 2020 byly nalezeny chemické látky a věci sloužící k výrobě pervitinu, když v jedné ze zajištěných misek s krystalickou látkou, jakož i v zajištěných sáčcích s krystalickou látkou, byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a v zajištěných látkách bylo zjištěno celkem 28,92 gramu metamfetaminu obsahujícího 4,60 gramu čisté metamfetaminové báze, tedy 15,9 % čistoty a dále 90,40 gramu metamfetaminu obsahujícího 41,12 gramu čisté metamfetaminové báze, tedy 45,5 % čistoty,
dále při provedené prohlídce jiných prostor a pozemků byly ve výše uvedeném karavanu zajištěny chemické látky a věci sloužící k výrobě pervitinu, přičemž bylo zjištěno, že kompletní zajištěný materiál v tomto karavanu slouží k výrobě metamfetaminu, v tam zajištěné krystalické látce o hmotnosti 9,80 gramu byl zjištěn metamfetamin obsahující 0,58 gramu metamfetaminové báze, tedy 5,9 % čistoty, a v předložených vzorcích bylo zjištěno celkem 24,98 gramu pseudoefedrinu báze – 30,50 gramu pseudoefedrinu hydrochloridu, z něhož po celkovém přepočtu na zajištěné množství stop by za předpokladu 80% reakce a izolace metamfetaminu, bylo možné prakticky vyrobit 22,47 gramu pervitinu;
obviněná L. K. měla u sebe ke dni 11. 6. 2020 v držení 4,65 gramu hydrochloridu metamfetaminu obsahujícího 3,33 gramu čisté metamfetaminové báze, tedy 71% čistoty, kdy se jednalo o pervitin, který si u L. K. předtím uschoval J. L. za účelem jeho další dispozice s touto látkou a
J. L. měl u sebe ke dni 11. 6. 2020 k dispozici za účelem jeho další distribuce 4,53 gramu metamfetaminu, obsahujícího 3,31 gramu metamfetaminové báze, tedy 73,1% čistoty, přičemž zároveň distribuoval pervitin nejméně osobám tak, že:
L. K. poskytl bezúplatně pervitin v přesně nezjištěných případech a přesně nezjištěném množství, kdy se jednalo o nejméně deset případů v období od března 2020 do 11. 6. 2020, pro její vlastní potřebu, J. K. poskytl pervitin v přesně nezjištěných případech pro jeho vlastní potřebu, kdy mu od léta 2019 do března 2020 prodal nejméně 50 gramů pervitinu za částku 50.000 Kč, a dále dne 14. 4. 2020 mu poskytl pervitin v přesně nezjištěném množství za částku 5.000 Kč, a dále a z pervitinu vyrobeného T. V. J. K. nejméně 11. 5. 2020 prodal 10 gramů pervitinu za částku 10.000 Kč, přitom J. K. měl ke dni 11. 6. 2020 z tohoto nákupu pervitinu od J. L. v držení 0,60 gramu hydrochloridu metamfetaminu obsahujícího 0,39 gramu čisté metamfetaminové báze, tedy 64,4 % čistoty,
a dále nejméně od roku 2011 do května 2020 v obci XY, popř. XY, okres Plzeň - XY, předal či prodával pervitin v přesně nezjištěných případech a v přesně nezjištěném množství dalším odběratelům, konkrétně J. B., M. B., M. D., J. M., A. S., M. Š., D. Š.;
obviněný T. V. pak distribuoval pervitin, když jej poskytl dne 11. 5. 2020 J. L. pro J. K., a to v množství 10 gramů za částku 10.000 Kč a dále nejméně M. Š., nar. XY, od přesně nezjištěné doby do srpna 2019 v obci XY, okres Plzeň-XY, poskytl pro vlastní potřebu nejméně v 5 případech pervitin, vždy po nejméně 0,2 gramu za částku 500 Kč, tedy v celkovém množství nejméně 1 gram za celkovou částku nejméně 2.500 Kč, přičemž se těchto jednání dopustil, ačkoli byl dne 18. 2. 2014 odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 2 T 12/2013 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 59/2014 z 15. 7. 2014, který nabyl právní moci téhož dne, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, který vykonal dne 12. 4. 2017,
přičemž všichni obvinění takto jednali, ač jim nebylo ve smyslu §8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, k této činnosti vydáno Ministerstvem zdravotnictví ČR řádné povolení, a kterým tedy, jak věděli, nedisponovali, a hydrochlorid metamfetaminu – pervitin patří mezi psychotropní látky uvedené v seznamu č. V. v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., kterým se provádí zákon č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších doplňků.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Obviněný M. L. napadl výše citované usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2023, č. j. 9 To 82/2023-2185, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 12. 2022, č. j. 24 T 102/2020-2052, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, a to v celém jeho rozsahu. Odkázal přitom na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, aby následně konkretizoval, že jeho osobě vytýkané jednání nenaplnilo všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť uvedená právní kvalifikace nemá podporu v provedeném dokazování.
8. Ve skutkové rovině obviněný zásadně odmítl, že by se jakýmkoli způsobem na výrobě pervitinu podílel. Pokud okresní soud dovodil jeho vinu (mimo jiné) ze skutečnosti, že se sešel se spoluobviněným J. L. na čerpací stanici v Hradci Králové, dovolatel tuto skutečnost otevřeně přiznal, přičemž dostatečně objasnil, že účelem této schůzky byl prodej jím odcizených věcí, nikoli obstarání pervitinu či léčiv k jeho výrobě.
9. K zachycenému prostorovému odposlechu, během kterého spoluobviněný L. sděluje své tehdejší přítelkyni – spoluobviněné K., že plánuje zajet za osobou s přezdívkou „XY“ pro tablety za účelem výroby omamné látky, potřebuje k tomu však vyšší finanční obnos, dovolatel namítl, že předmětný rozhovor prokazuje pouze to, že spoluobviněný L. se snažil od své přítelkyně vylákat (pod záminkou nákupu tablet) značné finanční prostředky. Nevypovídá však ničeho ve smyslu, že by sám J. L. skutečně předmětné tablety zajistil. V rámci dokazování okresní soud provedl i další odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, nicméně ani z těch nevyplynulo, že by byl dovolatel jakkoli účasten výroby metamfetaminu.
10. Dovolatel rovněž rozporoval tvrzení soudu, že jej z předmětné trestné činnosti usvědčila výpověď svědka R. T., neboť ani ta podle jeho mínění neobsahuje skutková zjištění, která by jej usvědčovala. Navíc ani tento svědek soudu nepotvrdil, že by skutečně byl někdy přítomen bezprostřední výrobě pervitinu nebo že by předal spoluobviněným V. či L. tablety s obsahem pseudoefedrinu. Rovněž na věcech zajištěných při domovních prohlídkách a prokazatelně sloužících k výrobě metamfetaminu, které byly podrobeny znaleckému zkoumání, nebyly zjištěny jeho daktyloskopické nebo pachové stopy.
11. V rovině hmotněprávní dovolatel vyjádřil zásadní nesouhlas s tím, že by z provedených důkazů bylo doložitelné naplnění zákonného znaku „člena organizované skupiny“ ve smyslu aplikovaného ustanovení §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle náhledu dovolatele nebylo prokázáno, že by spoluobvinění jako organizovaná skupina postupovali během páchání trestné činnosti koordinovaně, tedy podle předem připraveného plánu, aby zvýšili pravděpodobnost úspěšné výroby a následné distribuce vyrobené omamné látky. Naopak z provedených skutkových zjištění je zjevné, že dovolatel se o činnosti spoluobviněných ani výsledky výroby metamfetaminu nikterak nezajímal.
12. Jelikož skutkové i hmotněprávní závěry nižších soudů jsou postaveny toliko na domněnkách a spekulacích, obviněný je odmítl jako nesprávné a protizákonné, pročež závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a násl. tr. řádu v celém rozsahu zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2023, č. j. 9 To 82/2023-2185, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu Plzeň-jih, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby sám rozhodl v intencích podaného dovolání. Současně dovolatel vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b), c) tr. řádu projednal jeho dovolání v neveřejném zasedání, eventuálně jiným než navrženým způsobem.
13. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 1 NZO 554/2023-11, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který dovolatelovy námitky odmítl s poukazem na to, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod samo o sobě neznamená právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného, ale je jím pouze zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu s ústavními principy.
14. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. V rámci uvedeného procesu pak byla hodnocena i obviněným sporovaná věrohodnost výpovědi svědka T., o níž soudy neměly pochybnosti. Ve věci tak nelze shledat žádný, natož zjevný či extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
15. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce zdůraznil nemožnost dalšího přezkoumávání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen (na podkladě tohoto dovolacího důvodu) toliko z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Státní zástupce nepřisvědčil obviněnému, že v jeho případě soudy aplikovaly nesprávnou právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který v bodě č. 27 podrobně popsal své hmotněprávní úvahy, na základě kterých jednání spoluobviněných, včetně obviněného L., subsumoval pod zákonný znak organizované skupiny. S tímto hodnocením se státní zástupce jednoznačně ztotožnil a v podrobnostech na něj odkázal.
16. Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání toliko zopakoval námitky, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné, pročež navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání a současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas i s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit rovněž otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
22. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).
23. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
24. Dovolatel ve svém písemném podání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
25. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.) Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je rovněž možné vznášet námitky ve vztahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).
26. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
27. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy dovolací soud zkoumal, zda mimořádný opravný prostředek obviněného M. L. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené námitky byly uplatněny z jiného důvodu, než které jsou taxativně uvedeny v §265b tr. řádu.
28. Z obsahu námitek, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vyplývá, že je ve vztahu k výroku o vině zaměřil výhradně proti způsobu, jakým okresní soud vyhodnotil provedené důkazy (za plného souhlasu soudu krajského coby soudu odvolacího). Obviněný tedy svými tvrzeními opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které se zříká své odpovědnosti za spáchání předmětného trestného činu. Podle jeho mínění soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti prokázat bez důvodných pochybností jeho vinu stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného zvlášť závažného zločinu, čímž implicitně naznačil, že v jeho případě došlo k porušení základních zásad trestního řízení, včetně jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Z těchto důvodů usiluje o zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni a vrácení věci zpět Okresnímu soudu Plzeň-jih za účelem nového projednání a rozhodnutí věci v jeho prospěch.
29. V daném ohledu je třeba připomenout, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Naopak Nejvyšší soud je do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, neboť tyto závěry jsou opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opětovně namítl, že okresní soud při hodnocení skutkových zjištění „vychází z důkazní situace, která nebyla spolehlivě zjištěna“ , Nejvyšší soud předložený případ obviněného znovu přezkoumal.
30. Stran skutkových zjištění dovolatel soudům nižších stupňů konkrétně vytkl, že skutkový závěr o jím dodávaných léčivech s obsahem prekursoru mimo jiné dovodily z výslechu svědka R. T., přestože neobsahuje žádná usvědčující skutková zjištění a ze zachyceného prostorového odposlechu, během kterého spoluobviněný L. sděluje své přítelkyni – spoluobviněné K., že plánuje zajet za osobou s přezdívkou „XY“ pro tablety, nicméně na tomto základě nelze s jistotou dovodit, že k této plánované obchodní transakci skutečně došlo.
31. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud Plzeň-jih odvodil své skutkové závěry stran aktivit organizované skupiny (kterou tvořili spoluobvinění J. L., T. V. jako hlavní pachatelé a dále spoluobvinění M. L., L. K. a J. K. jako jejich spolupracovníci) z dlouhé řady řádně provedených důkazů. Vyjma procesně použitelných výpovědí obviněných a řady svědků zahrnujících známé obviněných i odběratele metamfetaminu, je tvoří dlouhá řada listinných důkazů – zejména protokoly o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků či odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odvětví fyzikální chemie a odvětví daktyloskopie. Velmi podstatná skutková zjištění vyplynula též z protokolů o provedeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i dalších doprovodných listinných důkazů (např. z písemných dokladů prodejny Sheet servis s.r.o. v XY o opakovaném nákupu běžně užívaných chemických látek nutných při laboratorní výrobě metamfetaminu).
32. Ve vztahu k podílu obviněného M. L. na aktivitách organizované skupiny se jako významná jeví především výpověď spoluobviněných T. V. a L. K., která byla potvrzena a doplněna rovněž výpovědí svědka R. T., stejně jako protokoly o provedeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, protokolem o sledování osob a věcí (konkrétně sledování společných jízd L. K. a T. V.) a dalšími méně podstatnými důkazy, které však skutkově dokreslily celkový rámec páchané trestné činnosti.
33. Okresní soud Plzeň-jih všechny výše uvedené důkazy pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním následně přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil Krajský soud v Plzni ve svém usnesení ze dne 13. 4. 2023. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi námitkami, jež byly ze strany obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení vzneseny (zejména v bodě č. 23 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
34. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu, zejména stran jeho zapojení do aktivit organizované skupiny, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého dokazování. Nejvyšší soud je v rámci svého přezkumu s to konstatovat, že okresní soud spolehlivě skutkově prokázal adekvátní, výše popsanou účast obviněného na aktivitách organizované skupiny, stejně jako jeho přímý úmysl realizovaný opakovanými dodávkami tablet s obsahem pseudoefedrinu pocházejícími původem z Polska. Zcela konkrétně je obviněnému kladeno za vinu, že ve dnech 6. 5., 27. 5. a 2. 6. 2020 dodal z blistrů „vyloupané“ tablety léku Cirrus s obsahem hydrochloridu pseudoefedrinu domluveným osobám (aktivním v předmětné organizované skupině) za účelem následné výroby pervitinu.
35. U hlavního líčení svědek R. T. okresnímu soudu potvrdil, že ve věci, kde byl sám odsouzen pro výrobu metamfetaminu, přičemž léky na jeho výrobu ve třech případech dodával obviněný L. (konkrétně se jedná o rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 2 T 32/2021-2199, v kopii zařazený na č. l. 1938 a násl.). V této souvislosti opakovaně uvedl, že když za ním obviněný L. přijel, tak výslovně uvedl, že „má prášky i pro V.“ (č. l. 2013). Časově tuto dodávku zařadil do období března až 11. 6. 2020, neboť byl společně s obviněným L. odsouzen pro výrobu metamfetaminu, která probíhala v témže časovém rozmezí. Do tohoto rámce zcela zapadlo i stručné vyjádření obviněného L. učiněné během hlavního líčení dne 10. 10. 2022, v rámci kterého připustil, že skutečně jezdil za svědkem R. T. do XY v inkriminovanou dobu prodávat jím odcizené věci nebo je vyměnit za drogy (č. l. 1927).
36. K přesnějšímu časovému vymezení stran předání dodávek léčiv došlo na základě procesně využitelné výpovědi spoluobviněného T. V. (viz č. l. 18 přiloženého spisového materiálu Okresního soudu Plzeň-jih vedeného pod sp. zn. 13 Nt 107/2020, která byla u hlavního líčení dne 10. 10. 2022 přečtena podle §207 odst. 2 tr. řádu). V jejím rámci spoluobviněný V. upřesnil, že léky z Prahy přivezl od dodavatele L. ve dnech 6. 5. a 27. 5. 2020, stejně jako to, že v jednom případě vyrobil pervitin on, jednou jej samostatně vyrobil obviněný L. a ve dvou následujících případech jej vyráběli společně. K výrobě docházelo v karavanu v lese za XY, kde obviněný V. bydlel a tam také společně skladovali výslednou omamnou látku. K tomu dodal, že ve všech případech léčiva s obsahem pseudoefedrinu dodával obviněný L., který sám pervitin nevyrábí, jen zprostředkovává u dalších osob „prášky“. Rovněž z protokolu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyplynulo, že finančně se na první z dodávek podílel spoluobviněný L. částkou 20.000 Kč, zatímco druhou dodanou objednávku uhradil spoluobviněný V. sám, přičemž šlo nejméně o částku 128.000 Kč (viz č. l. 533, 555-556, 606-607).
37. Třetí dodávku léčiv s obsahem pseudoefedrinu okresnímu soudu ve své výpovědi potvrdila spoluobviněná L. K. (č. l. 38-43), která podle svých slov společně se svým tehdejším přítelem – spoluobviněným J. L. dne 2. 6. 2020 zajela pro předem smluvenou dodávku tablet k obviněnému L. na čerpací stanici v Hradci Králové (konkrétně se jednalo o 3 kg tablet léku Cirrus vyňatých z blistrů a předaných obviněným s přezdívkou „XY“ v igelitové tašce za částku 232.000 Kč). Tato skutečnost byla ověřena i obsahem protokolu o prostorovém odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, stejně jako protokolem o sledování osob a věcí, kterým byla doložena realizovaná cesta motorového vozidla řízeného spoluobviněnou K. a vezoucího spoluobviněného J. L. do Hradce Králové tohoto dne (č. l. 618-631). Výše uvedenými důkazy byla prokázána rovněž čtvrtá dodávka léků značky Cirus, kterou dovezl v přesně nezjištěné době a množství obviněný M. L. minimálně pro potřebu obviněného T. V. a za účelem výroby pervitinu v přesně nezjištěný den shora uvedeného období do místa jeho pobytu ve XY.
38. I přes tyto nezvratné důkazy obviněný M. L. ve svém dovolání znovu usiluje zpochybnit obsah svědecké výpovědi R. T. (stran dodávky tablet s obsahem pseudoefedrinu) stejně jako faktickou realizaci další předávky totožných tablet obviněnému L. v Hradci Králové. Z této argumentace však toliko vyplývá, že dovolatel zcela ignoruje výše uvedená, ve věci provedená skutková zjištění, jimiž bylo bez důvodných pochybností prověřeno, že jeho námitky jsou založeny na zcela nepodložené negaci nezvratných skutkových zjištění, pročež je namístě je kategoricky odmítnout jako zcela bezpředmětné.
39. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě není. Obviněným prezentovaná skutková verze je totiž založena na prostém „kličkování“ mezi zásadními skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o jiném možném průběhu skutkového děje. K jednotlivým skutkovým zjištěním přitom nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se nemůže setkat s úspěchem – zvláště, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.
40. Jak bylo již předesláno výše, právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04), což byl i případ dovolatele v nyní posuzované věci.
41. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel namítl, že ze stávajících skutkových zjištění nelze dovodit jeho aktivní účast na aktivitách organizované skupiny, když fyzicky nebyl účasten výroby pervitinu. Proto závěry soudů nižších stupňů stran jeho přímého úmyslu zapojit se opakovaně a ze zištných důvodů do plánovaných a koordinovaných činností jako „člen organizované skupiny“ označil za nepodložené, neboť podle svých slov se o výrobu a prodej pervitinu nikterak nezajímal.
42. Jak bylo již naznačeno výše, námitky hmotněprávního charakteru lze iniciovat pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, anebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Dovolatel však na předmětný dovolací důvod hmotněprávní povahy odkázal pouze formálně, přičemž se omezil toliko na ryze neobjektivní tvrzení, že na základě skutkových závěrů nebyl prokázán jeho úmysl spáchat předmětný zvlášť závažný zločin. Nicméně platí, že dovolací důvod musí být v první řadě odůvodněn vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v hmotněprávním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
43. Argumentace dovolatele podřazená pod tento dovolací důvod však fakticky neobsahuje námitky hmotněprávního charakteru, neboť jeho výše uvedené výhrady jsou založeny na prosté relativizaci skutkových závěrů soudů nižších stupňů, kterak bylo již konstatováno shora. Z toho vyplývá, že vznesené námitky obviněného jsou de facto námitkami skutkovými, které jsou pod hmotněprávní dovolací důvod nepodřaditelné, pročež je nutné je odmítnout jako věcně irelevantní.
44. Vyjma toho Okresní soud Plzeň-jih se vzájemnou součinností členů organizované skupiny velmi pečlivě zabýval, pročež v návaznosti na svá skutková zjištění mohl dostatečně popsat, jakou měl každý z obviněných v organizované skupině roli neboli které úkoly zajišťoval, aby vzájemná spolupráce vedla k realizaci „jednotlivých varů“, respektive k úspěšné opakované výrobě metamfetaminu a jeho následné distribuci (viz body č. 26 a 27 odůvodnění jeho rozsudku).
45. Z výše uvedených důkazů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že hlavními pachateli projednávané trestné činnosti byli spoluobvinění J. L. a T. V., kteří organizovali rozdělení úloh jednotlivým obviněným zahrnující:
- jednotlivé dodávky tablet s obsahem pseudoefedrinu od výhradního dodavatele M. L. (kdy v prvních dvou shora zmíněných případech dodávky domlouval obviněný V. a ve třetím případě tablety léčiva Cirrus zajistil obviněný L. společně s obviněnou K., přičemž i dodávka, kterou zmínil svědek R. T. a kterou dopravil obviněný L., byla určena pro výrobu pervitinu v karavanu v XY),
- zajištění opakovaných nákupů chemických látek a dalších potřebných věcí a komponentů nutných k výrobě metamfetaminu ze strany spoluobviněného J. K., kterých se minimálně ve dvou případech osobně zúčastnil J. L.,
- souběžné organizování jízd nutných pro předání a dovoz vstupních komponentů od dodavatelů, které zajišťovala L. K. (která prokazatelně obviněného L. vezla pro léky do Hradce Králové, dále pro chemické látky do XY a do prodejny OBI, stejně jako zajišťovala přepravu obviněných L. a V. z místa bydliště do místa výroby pervitinu a zpět, přičemž v průběhu těchto jízd byla podrobně informována o jejich účelu, s čímž souvisí i její částečné finanční krytí dodávky prekursorů a chemických látek), a
- využívání společných výrobních prostor v zamaskovaném karavanu v k. ú. XY, okres Plzeň-XY, kde opakovaně probíhala laboratorní výroba metamfetaminu.
46. Z uvedeného způsobu aktivního zapojení jednotlivých spoluobviněných je tedy zřejmé funkční zařazení jednotlivých členů skupiny neboli vzájemná koordinovanost společného postupu. S ohledem na způsob i opakovanost zajišťování dodávek léků od obviněného L., jakož i nákupy chemických látek a operativního logistického zajišťování fungování skupiny, bylo možné shledat i plánovitost činnosti skupiny za účelem snazšího a úspěšného dosažení cíle – tj. získání omamné látky za účelem její částečné konzumace i dalšího „zobchodování“. Pokud tedy dovolatel namítl svůj zásadní nesouhlas s konstatováním soudů nižších stupňů stran naplnění znaků plánovitosti a koordinace, neboť podle jeho mínění „z ničeho nevyplývají“, stejně jako skutečnost opakovaných cyklů páchané trestné činnosti, Nejvyšší soud tuto argumentaci kategoricky odmítá, již jenom proto, že námitky skutkového charakteru nejsou v této podobě s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nikterak akceptovatelné.
47. Ostatně bylo nepochybně prokázáno, že obviněný L. se aktivit skupiny skutečně účastnil toliko dodáváním tablet s obsahem pseudoefedrinu, takže pokud tvrdí, že se o navazující aktivity ostatních spoluobviněných nezajímal, stejně jako se neúčastnil výroby ani následné distribuce omamné látky, je jeho tvrzení zcela pravdivé, nicméně to jej z vědomého podílu na páchání trestné činnosti organizovanou skupinou nikterak nevyviňuje.
48. Vzhledem k výše uvedeným souvislostem Nejvyšší soud konstatuje, že všechny zákonné znaky aplikované právní kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byly bez důvodných pochybností naplněny, pročež je nutné i v tomto ohledu dovolání obviněného odmítnout.
49. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný svým podáním sledoval zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvoinstančnímu, z čehož je dovoditelné, že dovolatel (byť poněkud implicitně) namítl, že jemu uložený trest odnětí svobody (ve výměře sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou), stejně jako trest propadnutí věci (vztahující se na zajištěnou finanční hotovost ve výši 80.000 Kč) a trest zákazu činnosti (spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku) subjektivně hodnotí jako nepřiměřeně přísný.
50. Výhrady tohoto charakteru však nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, neboť ani v jejich rámci dovolatel nenamítl nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Námitky o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu nespadají pod uplatněný dovolací důvod ani v případě, kdy je dovolatel přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Námitku zaměřenou proti uloženému trestu lze relevantně vznést výhradně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ale ani ten není opodstatněný, ježto obviněnému M. L. byl zjevně uložen trest odnětí svobody, který zákon připouští. K pouhé skutečnosti, že dovolatel subjektivně pociťuje okresním soudem vyměřený trest jako nepřiměřeně přísný, však nelze z hlediska dovolacích důvodů přihlédnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) nebo podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod, kterak je taxativně vyjmenovává ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
51. Ostatně v této souvislosti nebylo možné přehlédnout ani podstatnou skutečnost, že Okresní soud Plzeň-jih obviněnému M. L. ukládal nepodmíněný trest odnětí svobody mimo jiné i s ohledem na to, že mu byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 10 To 266/2022 (kterým bylo ve výroku o trestu zrušeno rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 2 T 32/2021) uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou, a to za trestnou činnost spáchanou v období od března do 11. 6. 2020, tj. v přesném souběhu s jednáním v nyní projednávané věci.
52. Pokud tedy okresní soud ukládal obviněnému za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 10 To 266/2022, trest souhrnný, který oproti původně uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody navýšil pouze o jeden rok, tedy na celkovou výměru sedmi let, nelze výsledný trest hodnotit jako nepřiměřený. Naopak vzhledem ke všem souvisejícím okolnostem lze uložený trest označit jako nepřiměřeně mírný, kterak správně konstatoval Krajský soud v Plzni (viz bod 20 odůvodnění jeho usnesení), přičemž pouze z důvodu faktické absence odvolání státního zástupce nebylo možné uložený trest zpřísnit. V daném případě v rámci zákonné trestní sazby uložený nepodmíněný trest odnětí svobody tedy nelze za žádných okolností hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad dokonce excesivní.
53. Dále bylo u obviněného L. namístě uložení i trestu propadnutí věci v podobě finanční hotovosti ve výši 80.000 Kč a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku, kteréžto mu byly uloženy již zrušovaným výrokem o trestu z výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze a vyplývaly z odsouzení v této zmiňované sbíhající se věci. Podobně byly bez důvodných pochybností splněny i podmínky pro zařazení jeho osoby do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
VI.
Shrnutí
54. Stran dovolatelovy procesní taktiky Nejvyšší soud závěrem podotýká, že selektivní přehlížení závažných skutkových zjištění a jejich následná účelová reinterpretace ve vlastní prospěch je postup, který za stávající situace nemohl být procesně úspěšný. Závěry soudů obou stupňů mají dostatečnou oporu v provedených výpovědích, stejně jako listinných, věcných či dalších ve věci provedených důkazech, přičemž způsob, jakým soudy nižších soudů tyto důkazy vyhodnotily, je logický a zcela přesvědčivý. Za této situace je tak třeba na námitku obviněného, že předmětný skutek nebyl prokázán, pohlížet jako na pouhou polemiku se závěry nižších soudů bez jakékoli vazby na provedená skutková zjištění. Jinými slovy, v dovolání deklarované pochybnosti stran toho, zda byl skutek skutečně řádně prokázán, vznáší toliko dovolatel, nicméně se jedná o pochybnosti ryze subjektivní, účelové a zcela bezpředmětné.
55. Nejvyšší soud prověřil, že mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů, a skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neexistuje žádný, natož zjevný nesoulad. Naopak – na základě provedených důkazů byl učiněn jasný a neoddiskutovatelný závěr, že obviněný v rámci projednávaného skutku skutečně jednal ve vztahu ke všem zákonným znakům skutkové podstaty vyjádřené v §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
VII.
Závěr
56. Obviněný ve svém dovolání vznesl s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu toliko námitky skutkového charakteru. Takové námitky však nemají procesní sílu odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k novému projednání okresnímu soudu. Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do závěrů učiněných odvolacím soudem, který vyjádřil plný souhlas s rozhodnutím soudu prvního stupně, a to při plném respektování všech procesních zásad, jakož i ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
57. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2023, č. j. 9 To 82/2023-2185 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 12. 2022, č. j. 24 T 102/2020-2052), zjevně nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. L. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu