ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.16.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 16/2023-1151
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 stížnost 1. obžalovaného M. P. , t. č. Vazební věznice Brno, a 2. družky obžalovaného V. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 6 To 38/2023, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obžalovaného M. P. a jeho družky V. K. zamítají.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 9. 2023 usnesením pod č. j. 6 To 38/2023-1106 tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu se obžalovaný M. P. ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal obžalovaný M. P. (dále též jen „stěžovatel“ či „obžalovaný“) stížnost, kterou písemně odůvodnil svým nedatovaným podáním (které bylo Vrchnímu soudu v Olomouci doručeno dne 20. 9. 2023). V jejím rámci se doznal k ublížení na zdraví poškozeným J. a F. K., přičemž vyjádřil svůj zásadní nesouhlas s tím, že Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 30. 3. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1022, projednávaný trestný čin právně kvalifikoval jako pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. a), j) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §179 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §213 tr. zákoníku.
3. V souvislosti s rekapitulací událostí předcházejících projednávanému trestnému jednání stěžovatel zdůraznil, že smyslem jeho života je sbírka veteránů, kterou zdědil po svém dědečkovi. V letech 2012 až 2015 se mu dařilo vydělávat dostatečně vysoké částky na to, aby si mohl dovolit nakupovat staré automobily a motocykly, nicméně po jeho uvěznění vyšlo najevo, že peníze nepocházely z řádného podnikání, ale z výroby omamných látek. Jelikož jeho otec byl zklamán a těžce nesl jeho uvěznění, obžalovaný na něj chtěl „zapůsobit“, a proto se rozhodl získat do sbírky veteránů vozidla, jejíž koupi měl se svým známým F. K. již předjednanou. V této souvislosti zmínil, že spolu (v blíže neurčené) minulosti uzavřeli dohodu, že „F.“ mu všechna svá vozidla přenechá do jeho sbírky [obžalovanému šlo především o vozidla zn. Tatra T-87 a T-57 (tzv. hadimršku)]. K osobě F. K. alias „F.“) stěžovatel dodal, že byl velmi zručný, avšak v nadměrné výši konzumoval alkoholické nápoje. Poté, co byl obžalovaný v roce 2021 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, F. kontaktoval a dohodl se s ním na odvozu dohodnutých vozidel. K tomu však nedošlo, neboť stěžovatel byl v danou dobu nucen řešit problémy spojené se svými pracovními aktivitami ve Vídni. Proto se F. ozval až v prosinci téhož roku, ten však byl nekontaktní. Z tohoto důvodu se jej rozhodl navštívit v jeho bydlišti ve XY, nicméně se sešel toliko s osobou, která mu sdělila, že „jeho bratr se upil k smrti“. Z tohoto sdělení vyrozuměl, že se jedná o F.
4. V následujícím období v důsledku problémů se získáním práce obžalovaný začal užívat nejen různé léky (zejména antidepresiva a opiáty), ale i omamné látky, a to ve velkých množstvích. Vzhledem k tomu, že měl za to, že F. je mrtvý, uvažoval nad tím, jak se dostat k výše uvedeným veteránům. Pod vlivem omamných látek nakonec naplánoval loupež, která se však z mnoha důvodů nepovedla. Navíc v jejím průběhu zjistil, že F. žije. V současnosti obžalovaný velmi lituje, že během loupežného přepadení oběma bratrům K. ublížil na zdraví.
5. K důvodům vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. řádu stěžovatel uvedl, že by velmi rád strávit alespoň pár dní s rodinou (kterou zklamal a která se na jeho osobu velmi hněvá), aby s jejími členy urovnal vzájemné vztahy. Současně dodal, že mu zemřel otec a řeší se tak dědictví po jeho osobě. Taktéž podotkl, že má přítelkyni (která žije společně se svou dcerou), jíž by chtěl seznámit se svojí matkou a sestrou. Závěrem z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1106, a nově rozhodl o jeho propuštění z vazby. Pakliže by k jeho propuštění na svobodu fakticky došlo, přebýval by po určenou dobu u své přítelkyně V. K. v XY na adrese jejího trvalého bydliště.
6. Stran důvodu trvání vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. řádu podala stížnost proti témuž usnesení Vrchního soudu v Olomouci také družka obžalovaného V. K. V jejím rámci uvedla, že si je vědoma, že její přítel bude odsouzen k citelnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a proto soud žádá, aby obžalovanému umožnil do doby, než bude o jeho vině a trestu pravomocně rozhodnuto, jeho propuštění z vazby na svobodu. Současně dodala, že by obžalovaný v tuto dobu pobýval na adrese jejího trvalého pobytu, tedy na adrese XY, XY.
7. Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu stížností podaných jednak obžalovaným M. P. a jednak jeho současnou družkou V. K. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1106, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obžalovaným stejně jako jeho družkou podané stížnosti nejsou důvodné.
8. Obžalovaný M. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1022, uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. a), j) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen jednak trest odnětí svobody ve výměře osmnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a jednak trest propadnutí věci. (Pro úplnost je vhodné doplnit, že týmž rozsudkem byl uznán vinným rovněž spoluobviněný K. Č., a to za spáchání totožných trestných činů.)
9. Předmětný rozsudek však právní moci nenabyl, neboť proti němu oba obžalovaní podali odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1132, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek stran obžalovaného M. P. částečně zrušil ve všech výrocích vztahujících se k jeho osobě a následně věc podle §259 odst. 3 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Naopak spoluobviněnému K. Č. vrchní soud za spáchání projednávané trestné činnosti, jakož i za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2022, č. j. 12 T 114/2022-115, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2022, č. j. 4 To 249/2022-140, nově uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.)
10. Řízení proti obžalovanému M. P. je od počátku vedeno vazebně, když stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 1. 2022, č. j. 4 Nt 301/2022-14, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. b), písm. c) tr. řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2022, kdy byla stížnost obžalovaného usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. 9 To 49/2022-32, zamítnuta. V následujícím období bylo orgány činnými v přípravném řízení i nalézacím soudem o vazbě obžalovaného opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1068, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2023, resp. usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1106, kterým bylo konstatováno, že se obžalovaný M. P. ponechává ve vazbě, neboť u něho i nadále trvá důvod vazby uvedený v §67 písm. a) tr. řádu.
11. Vrchní soud ve vztahu k tomuto vazebnímu důvodu prohlásil, že obžalovaný již byl (byť nepravomocně) odsouzen pro spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy a přečinu porušování domovní svobody ve spolupachatelství, pročež mu byl uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Již tato skutečnost je sama o sobě způsobilá založit obavu, že stěžovatel by se v případě svého propuštění z vazby mohl skrývat či uprchnout a tím se vyhýbat probíhajícímu trestnímu stíhání. Pro vysoký stupeň společenské škodlivosti jednání, kterého se měl obžalovaný dopustit, včetně způsobu, jakým měl být tento čin proveden, odvolací soud neshledal za vhodné, aby byla předmětná vazba nahrazena dohledem probačního úředníka či některým jiným zákonem předpokládaným opatřením.
12. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného M. P. ve vazbě Vrchní soud v Olomouci přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k jeho závěrům. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Olomouci ničeho relevantně vytknout.
13. Podle §67 písm. a) tr. řádu smí být obžalovaný vzat do vazby jen tehdy, pokud z jeho strany nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest.
14. V této souvislosti Nejvyšší soud akcentuje, že obžalovaný M. P. je stíhán jednak pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy a jednak pro přečin porušování domovní svobody, za které byl (stejně jako za souběžný přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 11. 2021, č. j. 2 T 158/2021-54, který nabyl právní moci dne 18. 2. 2022) nepravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023, č. j. 2 T 3/2022-1022, k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti let. Byť byl tento trest následně k odvolání podanému obžalovaným M. P. ve vztahu k jeho osobě ve všech výrocích zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2023, č. j. 6 To 38/2023-1132, s tím, že daná věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, platí, že vůči stěžovateli je i nadále vedeno trestní stíhání pro oba výše uvedené úmyslné trestné činy. Z výše uvedeného je současně zřejmé, že obžalovaný je v duchu zásady zákazu reformationis in peius nadále reálně ohrožen trestem odnětí svobody nepřevyšujícím výměru tohoto (původně nepravomocně uloženého a následně odvolacím soudem zrušeného) trestu, přičemž na straně jeho osoby dosud nebyly oběma nižšími soudy shledány žádné zákonné důvody svědčící pro případné mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby ve smyslu §58 tr. zákoníku.
15. V souvislosti s argumentací vrchního soudu stran dalšího trvání důvodů vazby na straně obžalovaného Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku obviněného (obžalovaného). V každém případě však platí, že hrozba útěku je za tohoto stavu značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 775/02, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, a usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08). Za výši nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud vyhodnotil dobu šesti let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10) nebo dobu sedmi let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03).
16. Mimo to byl-li obžalovanému v době rozhodování vrchního soudu o dalším trvání vazby, byť dosud nepravomocně, uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, dochází ke změně povahy omezení osobní svobody. Již se totiž nejedná o vazbu v pravém slova smyslu, nýbrž o tzv. zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem, jak plyne mimo jiné z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 11 Tvo 12/2017, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016) založené na judikatorních závěrech Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1964), jakož i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14), na níž vrchní soud v napadeném usnesení zcela přiléhavě poukázal.
17. Podstatným je třeba vyhodnotit rovněž zjištění, že obžalovaný je v současné době trestně stíhán (a to i po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž došlo ke zrušení odvoláním obžalovaného napadeného odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně ve všech výrocích vztahujících se k jeho osobě) za extrémně závažnou trestnou činnost, spočívající ve fyzickém útoku na poškozené J. a F. K., na které zaútočil mačetou. Během tohoto útoku přitom zasadil poškozenému J. K. celkem tři devastující sečné rány, kterými zasáhl jednou čelo a nos (který byl od čelní kosti oddělen) a dvakrát hřbet levé ruky, jehož následkem poškozený utrpěl doprovodnou tříštivou zlomeninu druhé a třetí záprstní kosti s poraněním šlach natahovače prstů, pro které musel být akutně operován. Poškozenému F. K. pak obžalovaný způsobil čtyři sečné rány, z nichž jednou zasáhl temenní krajinu hlavy vpravo a třemi sečnými ranami zasáhl pravý loket, levé předloktí a palec levé ruky. Tato zranění si vyžádala hospitalizaci jmenovaného poškozeného v době od 16. 1. do 19. 1. 2022, při níž byly odstraněny úlomky kosti z rány na hlavě, rány byly zašity a poškozenému byl medikován antibiotiky. Pouze náhodou přitom nedošlo při útoku mačetou na hlavu poškozeného k otevřenému poranění oční koule se ztrátou zraku na postižené oko, k otevřenému poranění dutiny lební s život ohrožujícím poraněním mozku nebo k přetětí tepen v oblasti paží s možným vznikem krvácivého šoku.
18. Rovněž osobní poměry stěžovatele jasně vypovídají proti jeho návrhu, jakož i návrhu jeho družky na propuštění jeho osoby z vazby na svobodu. Obžalovaný Prosecký v rámci svých námitek objasnil, že jeho hlavním cílem po jeho případném propuštění z vazby je především urovnání vztahů s rodinou. Současně přislíbil, že po svém propuštění míní přebývat se svojí současnou družkou V. K. a její dcerou na adrese jejího trvalého bydliště, což tato sama potvrdila v souběžně podané stížnosti, k níž připojila i příslib zajištění možnosti ubytování pro osobu obžalovaného. Nicméně ani tyto skutečnosti nemají zásadní vliv na celkové hodnocení intenzity důvodů dalšího trvání vazby, a naopak jednoznačně svědčí pro existenci důvodu vazby útěkové.
19. Vztah obžalovaného a jeho družky (se kterou se seznámil teprve v průběhu výkonu vazby a k jejímuž trvalému bydlišti nemůže mít žádný vztah) totiž není takové povahy, aby byl schopen rozptýlit důvodnou obavu soudu z jeho možného útěku neboli z možného vyhýbání se výkonu trestu, kterým je reálně ohrožen, resp. dalším fázím stále probíhajícího trestního stíhání. Souběžně u obžalovaného hrozí opětovná recidiva stran zneužívání léků a omamných či psychotropních látek, jemuž se v minulosti dlouhodobě a opakovaně oddával. Stejně tak hloubka jeho vazeb na rodinné příslušníky, které svým jednáním opakovaně zklamal (neboť v minulosti byl již 12x soudně trestán) nejsou pro jeho osobu nikterak klíčové. Ostatně sám ve své stížnosti připouští, že se na něho „oprávněně zlobí“. Lze tedy shrnout, že aktuální osobní poměry obžalovaného M. P. nejsou takového charakteru, aby odůvodnily zásadní ukotvenost k rodině, tím méně k jeho současné družce či k místu jejího trvalého bydliště.
20. Vyjma toho má argumentace obžalovaného pouze v malé části povahu námitek směřovaných vůči meritu napadeného usnesení (tj. vůči rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě), neboť v jejím rámci usiloval pouze retrospektivně objasnit okolnosti předcházející projednávanému jednání, pro které je aktuálně trestně stíhán a které považuje za podstatné vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení. Nicméně ani k těmto sdělením nemohl Nejvyšší soud z hlediska naplnění uvedeného vazebního důvodu nikterak přihlédnout.
21. Vzhledem k tomu, že důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu je u obžalovaného naplněn se značnou intenzitou, a to i s ohledem na závažnost a složitost projednávané věci, je zjevné, že propuštění obžalovaného na svobodu v současné době fakticky nepřipadá do úvahy, a to především pro vysokou pravděpodobnost možného zmaření či podstatného ztížení dosažení účelu probíhajícího trestního stíhání.
22. Lze tedy uzavřít, že s přihlédnutím k výše uvedeným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva je intenzita vazebního důvodu v případě obžalovaného M. P. mimořádně vysoká, pročež není ani hypoteticky možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky či alternativními opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu.
23. Za tohoto stavu byly stížnosti obžalovaného M. P., stejně jako jeho družky V. K. v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné zamítnuty.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu