ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2518.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2518/2023-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného P. N. , toho času ve Věznici Mírov, Mírov 27, zastoupeného Mgr. Patrikem Šorfem, advokátem se sídlem v Praze 9, V lipách 30/10, proti povinné České republice – Vězeňské službě České republiky , se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, identifikační číslo osoby 00212423, pro nepeněžité plnění – poskytnutí informací, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 747/2022, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2023, č. j. 16 Co 379/2022, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 5. 10. 2022, č. j. 72 EXE 747/2022-83, zastavil předmětnou exekuci (výrok I), uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinné náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 600 Kč (výrok II) a soudní exekutorce JUDr. Monice Elfmarkové, Exekutorský úřad Praha 4, nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně (výrok I), ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinná je povinna nahradit oprávněnému náklady exekučního řízení ve výši 300 Kč (výrok II), odvolání oprávněného do výroku o nákladech exekuce odmítl (výrok III), oprávněnému uložil povinnost nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok IV). Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání.
Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod, přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013).
Výše uvedenému požadavku dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál, když uvedl, že „důvodem dovolání oprávněného je skutečnost, že se Městský soud v Praze ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a sporná otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.“ Pokud jde o vymezení otázky, jejímž řešením se měl dovolací soud zabývat, zástupce oprávněného odkázal na body 2 a 3 dovolání sepsaného oprávněným. Ten v něm vymezil otázku, „zda lze zastavit exekuci při jejím pouze částečném splnění“, přičemž rozporoval závěr odvolacího soudu, že povinná exekučním titulem uloženou povinnost – sdělit mu, jaké právní zástupce oprávněný měl ke dni podání žádosti o informace (jména, adresy) ke dni 31. 3. 2017 - zcela splnila.
Uvedl-li dovolatel dvě ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání obsažených v §237 o. s. ř., takové vymezení přípustnosti dovolání se navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu