ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3755.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3755/2021-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, proti povinnému J. H. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 1297/3, pro 125 730 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 EXE 2979/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2021, č. j. 66 Co 497/2020-139, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2021, č. j. 66 Co 497/2020-139, se mění tak, že se usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. března 2021, č. j. 29 EXE 2979/2012-102, mění tak, že se exekuce vedená soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. 094 EX 01332/12 na základě pověření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. března 2012, č. j. 29 EXE 2979/2012-8, zastavuje.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a řízení před soudním exekutorem 16 310,8 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Němce, advokáta se sídlem v Praze 2, Slezská č. 1297/3.
III. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 792,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Němce, advokáta se sídlem v Praze 2, Slezská č. 1297/3.
IV. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Martinovi Tunklovi, Exekutorský úřad Plzeň - město, na náhradě nákladů exekuce 11 482,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
V. Zrušuje se příkaz k úhradě nákladů exekuce vydané soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 11. ledna 2022, č. j. 094 EX 01332/12-145.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě k odvolání povinného usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 66 Co 497/2020-139, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2021, č. j. 29 EXE 2979/2012-102, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem je v projednávané věci rozhodčí nález rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové ze dne 18. 4. 2011, č. j. Va 10-32/2011-11, kterým byla povinnému a J. H. (manželce povinného) uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 136 187 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 138 907 Kč od 7. 3. 2011 do 28. 3. 2011, z částky 136 807 Kč od 29. 3. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1 600 Kč. Exekuční titul byl vydán na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 8. 2008, č. 9100240654 – dále jen „smlouva o revolvingovém úvěru“, uzavřené mezi oprávněnou jako věřitelem a povinným a jeho manželkou jako spoludlužníky, kterou se oprávněná zavázala poskytnout povinnému částku 80 000 Kč s tím, že smluvní odměna za poskytnutí úvěru měla činit 90 226 Kč, celková výše úvěru tedy měla činit 170 226 Kč. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 20. 8. 2008 vyplývá, že byly upřesněny parametry revolvingového úvěru tak, že částka k vyplacení činila 46 000 Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru 51 902 Kč a RPSN 62,5 % . Povinnému byl tedy poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 46 000 Kč, počet měsíčních splátek činil 42. Celková částka splatná úvěrovaným byla 97 902 Kč. Odvolací soud se mimo jiné zabýval přiměřeností výsledků rozhodčího řízení, a to zejména mírou a zjevností rozporu rozhodkyní přisouzeného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva. Konstatoval, že základním (nikoliv však jediným) parametrem při poskytování úvěru je úrok, za který je částka poskytnuta. V projednávané věci tento údaj ve smlouvě uveden nebyl. Aby bylo možné vůbec zjistit relevantní základní parametr smlouvy, je nutné zjistit nominální úrokovou sazbu. Odvolací soud vyšel ze statistického průměru nominální úrokové sazby u bankovních pohledávek z úročených úvěrů z kreditních karet (tj. z nejčastějšího a nejjednoduššího úvěrového produktu bank) v srpnu 2008, tj. 20,63 % p. a. V projednávané věci tak skutečná výše úroku, vyjádřená nominální úrokovou sazbou, za který byl úvěr poskytnut, činila 49,78 % ročně. Tato úroková sazba pak nepřekročila čtyřnásobek (činila 2,4 násobek) nejvyšší úrokové sazby v době poskytnutí úvěru. K hranici nepřekročitelnosti čtyřnásobku nejvyšší úrokové sazby pro příslušný typ úvěru poskytovaného bankami odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Sjednaný smluvní úrok se tedy jeví jako přiměřený k výši úvěrované částky, délce splácení a výši splátky. Ke smluvní pokutě pro případ prodlení povinného odvolací soud dodal, že dohodnuté ujednání o kaskádovitém navyšování smluvní pokuty s ohledem na délku prodlení s platbou nelze, s ohledem na v minulosti přijatou judikaturu týkající se přiměřenosti výše smluvní pokuty, samo o sobě hodnotit jako ujednání, které by bylo v příkrém rozporu s dobrými mravy. Úročení smluvních pokut a jejich kaskádovité nastavení je v souladu se soudní praxí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 872/2006, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, sp. zn. 33 Odo 810/2006 a sp. zn. 23 Cdo 436/2011). Odvolací soud proto uzavřel, že námitky, které uplatnil povinný, nejsou způsobilé, ani v jejich úhrnu, k učinění závěru o rozporu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru s dobrými mravy, s principy ochrany spotřebitele, resp. k naplnění kritéria zjevné nespravedlnosti.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně, které dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny:
A. „Lze při přezkumu přiměřenosti úroků z revolvingového úvěru bez kreditní karty, zda podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček, vycházet ze sazby ARAD pro průměrnou nominální úrokovou sazbu u bankovních pohledávek z úročených úvěrů z kreditních karet?“
B. „Lze při přezkumu přiměřenosti úroků z revolvingového úvěru bez kreditní karty, zda podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček, vycházet z databáze ARAD, sestavené v Tabulce B1.5: ,Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – nové obchody (%);1 – Na spotřebu?´“
C. „Příčí se dobrým mravům úvěrová smlouva s úrokem 49,78 % p. a. sjednaná v srpnu 2008 v České republice při poskytnutí jistiny 46 000 Kč na základě smlouvy o úvěru sjednané mezi podnikatelem jako úvěrujícím a spotřebitelem jako úvěrovaným, která obsahuje automatický revolving s úrokovou sazbou ve výši 92,37 % p. a., skrytou rozhodčí doložku a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše úvěru, která ve svém celkovém úhrnu (48 951 Kč) přesahuje hodnotu původně vyplacené částky 46 000?“
D. „Je neplatná úvěrová smlouva, pokud věřitel jednostranně změnil podmínky úvěrové smlouvy?“
E. „Pokud je spotřebiteli poskytnut úvěr 46 000 Kč s úrokem 49,78 % p. a. a automatický revolving ve výši 25 175 Kč s úrokem 92,37 % p. a., spotřebitel před zesplatněním uhradí věřiteli částku 76 769 Kč a věřitelem je u rozhodce požadováno a rozhodcem přiznáno plnění ve výši 138 907 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a nákladů rozhodčího řízení, je takové plnění natolik nemravné a vede k nepřiměřenému postižení spotřebitele, že je na místě exekuci zastavit dle ustanovení §289 odst. 1 písm. h) o. s. ř.?“
F. „Je nepřezkoumatelné rozhodnutí exekučního soudu, jestliže soud při rozhodování o odvolání povinného nepřihlíží ke skutečnostem a důkazům, které povinný v odvolání uplatňuje a rozhodne bez nařízení jednání?“
G. „Je nepřezkoumatelné rozhodnutí, odchýlí-li se exekuční soud od rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by své odchýlení řádně odůvodnil?“
Dovolatel považuje smlouvu o úvěru za neplatnou pro příčení se dobrým mravům, když celý smluvní konstrukt směřoval ke zcela nepřiměřenému obohacení oprávněné. Odvolací soud chybně aplikoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když porovnal úrokovou sazbu revolvingového úvěru s úrokovou sazbou úvěrů z kreditních karet, neboť úrok z kreditních karet má sankční charakter, a proto je značně vyšší než u běžných úvěrů. V případě povinného šlo o úvěr s okamžitým čerpáním bez kreditní karty a takový úvěr musí být srovnáván s bankovními úvěry bez kreditní karty, které se nejvíce blíží službám poskytovaným oprávněnou. Relevantní údaj k srpnu 2008 by tak měl být 14,32 % p.a. a nikoliv 20,63 % p. a. Úroková sazba poskytnutá povinnému činila 49,78 % p. a. a převyšovala tak téměř 3,5krát běžnou úrokovou sazbu; v případě revolvingu pak 6,5krát. Taktéž průměrnou výši u bankovních spotřebitelských úvěrů překračovalo RPSN ve výši 62,5 %, když dle veřejné dostupných inforamcí České národní banky tato sazba činila za měsíc srpen roku 2008 14,32 %; RPSN tak průměrnou výši překračovalo více než 4 krát, přičemž k nepřiměřenému úroku je dále potřeba přičíst smluvní pokuty. Dále namítá, že smlouva o revolvingovém úvěru nebyla platně uzavřena, usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, protože se odvolací soud vůbec nezabýval námitkami povinného o skryté rozhodčí doložce, o tom, že oprávněná neověřila úvěryschopnost povinného a k námitce povinného o ekonomické závislosti rozhodce uvedl pouze to, že ekonomická závislost rozhodce není dána pouze tím, že rozhodce pro oprávněnou rozhodoval o větším množství rozhodčích žalob. Odvolací soud také nenařídil jednání a povinný tak neměl možnost jednat před soudem a uplatnit svá procesní práva. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné, neboť odvolací soud se při posouzení, zda je exekučním titulem – rozhodčím nálezem – přiznané plnění zjevně nepřiměřené a v zásadním rozporu s dobrými mravy, a tedy zda je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020).
4. V projednávané věci je v exekuci vymáhána pohledávka oprávněné za povinným přisouzená rozhodčím nálezem, která vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle zjištění odvolacího soudu byl povinnému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 46 000 Kč, který měl být splacen ve 42 měsíčních splátkách (celkem byl povinný povinen splatit částku 97 902 Kč). RPSN činila 62,5 % a výše nominální úrokové sazby 49,78 % p. a. Nejvyšší úroková sazba pro příslušný typ úvěru poskytovaného bankami v době poskytnutí úvěru povinnému (v srpnu 2008) dosahovala 20,63 % p. a. Odvolací soud konstatoval, že nominální úroková sazba nepřekročila čtyřnásobek nejvyšší úrokové sazby v době poskytnutí úvěru, a sjednaný smluvní úrok proto vyhodnotil jako přiměřený k výši úvěrované částky, délce splácení a výši splátky.
5. Ústavní soud již dříve konstatoval, že při vyhodnocení, zda a do jaké míry je plnění přisouzené rozhodcem ve svém úhrnu v souladu s dobrými mravy, soud nesmí opomenout, že zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu (čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny) tím, že exekuci zastaví podle §268 odst. 1 písm. h) ve spojení s §268 odst. 4 o. s. ř., aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele. V případě zcela a naprosto zjevného nesouladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele přitom není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k závěru, že exekuci je na místě zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude násobně převyšovat částku půjčenou, a tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Takovým nárokům věřitelů realizovaným na základě rozhodčího nálezu nemůže být v exekučním řízení zjednán průchod, neboť s ohledem na zjevný rozpor s dobrými mravy stojí zcela mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, či obdobně obiter dictum v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12; tyto závěry Ústavní soud aplikoval rovněž i v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, přičemž v tomto případě byla sjednána rozhodčí doložka v souvislosti s úvěrem ve výši 4 950 Kč, úvěrová smlouva deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 %, když Ústavní soud dospěl k závěru, že smlouva s takovým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti podle nálezu sp. zn. I. ÚS 191/11 a dovodil, že z těchto důvodů neměl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout, ačkoliv rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce).
6. Jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, i zde platí, že je ji třeba vyhodnotit nejen se zřetelem k její nominální výši, ale i vzhledem ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu. Dovolací soud již dříve dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
7. Nejvyšší soud na rozdíl od soudu odvolacího v souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020). Je proto dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť jde o případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017).
8. Z výše uvedených důvodů se dovolací soud dalšími námitkami povinného pro nadbytečnost nezabýval a v souladu s ustanovením §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu I. stupně mění tak, že se posuzovaná exekuce zastavuje.
9. Vzhledem k tomu, že předmětná exekuce byla zastavena a bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů exekučního řízení, zrušil soud příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 11. ledna 2022, č. j. 094 EX 01332/12-145 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019).
10. Výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím je odůvodněn tím, že povinný měl v řízení o zastavení exekuce vůči oprávněné plný úspěch, a má proto podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. právo, aby mu oprávněná nahradila náklady, které účelně vynaložil k uplatňování svého práva, v celkové výši 16 310,8 Kč , které sestávají:
a) z odměny advokáta povinného za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na zastavení a odklad exekuce, sepis vyjádření k odvolání oprávněné a sepis odvolání) v celkové výši 12 280 Kč. Tarifní hodnota pro výpočet náhrady za jeden úkon právní služby v dané věci je 125 730 Kč. Za pět úkonů právní služby povinnému náleží podle ustanovení §7 bodu 6, §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu pět mimosmluvních odměn advokáta ve výši jedné poloviny, tj. v souhrnu částka 12 280 Kč;
b) z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za čtyři úkony právní služby, tj. v celkové výši (4 x 300 Kč) 1 200 Kč ;
c) s připočtením částky 2 830,8 Kč odpovídající 21 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Z vyloženého se současně podává, že nad rozsah přiznaných a podle dovolacího soudu účelně vynaložených nákladů povinného nebyly za účelně vynaložené výdaje považovány zbylé advokátem povinného provedené úkony právní služby, které specifikoval v rámci podání ze dne 3. 3. 2023. Jednalo se o nahlížení do rozhodčího spisu, které v projednávané věci dovolací soud nepovažoval za samostatný úkon podle advokátního tarifu, ale za součást převzetí zastoupení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06, či ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1107/13, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Náklady povinného v dovolacím řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 000 Kč a ve vykonání jednoho úkonu právní služby (sepis dovolání). Za jeden úkon právní služby učiněný v dovolacím řízení přísluší povinnému [při shora uvedené tarifní hodnotě – ad a) – 125 730 Kč] podle ustanovení §7 bodu 6, §11 odst. 1 písm. k), §13 odst. 4 a §14a advokátního tarifu částka ve výši 6 140 Kč společně s paušální částkou jako náhradou výdajů ve výši 300 Kč a daní z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem byly náklady zastoupení povinné v dovolacím řízení určeny částkou ve výši 11 792,4 Kč .
12. O náhradě nákladů soudního exekutora soud rozhodl podle ustanovení §89 exekučního řádu a §5 odst. 1, §6 odst. 1, §11 odst. 2, 3, §13 odst. 1 a §27 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora – dále jen „exekuční tarif“. Náklady soudního exekutora činí 11 482,90 Kč (při vymoženém plnění ve výši 39 862,10 Kč) a zahrnují odměnu soudního exekutora podle §6 odst. 1 exekučního tarifu ve výši 5 990 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 500 Kč podle §13 odst. 1 exekučního tarifu a DPH z těchto částek v sazbě 21 %, celkem tak soudnímu exekutorovi náleží částka ve výši 11 482,90 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu