ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.580.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 580/2023-484
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné BRIKLIS, spol. s r. o. , se sídlem v Malšicích, Táborská 335, identifikační číslo osoby 43833497, zastoupené obecným zmocněncem K. K., bytem XY, proti povinnému A. G. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného N. G. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Zborovská 1023/21, pro 1 390 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 2690/2018, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022, č. j. 16 Co 95/2022-380, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. 16 Co 95/2022-380, k odvolání manželky povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 12. 1. 2022, č. j. 15 EXE 2690/2018-351, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce prováděné exekučními příkazy JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy (dále „exekutor“), ze dne 16. 7. 2018, č. j. 120 EX 8533/18-42, a ze dne 16. 7. 2018, č. j. 120 EX 8533/18-43, prodejem nemovitých věcí manželky povinného, a to bytu č. 1185/138 v budově č. p. XY v XY, bytu č. 1185/94 tamtéž a bytu č. 70/6 v budově č. p. XY v XY (dále jen „nemovité věci“).
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena ke dni 11. 7. 2018 pověřeným exekutorem podle směnečných platebních rozkazů Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2017, č. j. 34 Cm 400/2017-14, a ze dne 30. 11. 2017, č. j. 34 Cm 401/2017-15, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. 34 Cm 401/2017-72 (dále „exekuční titul“). Exekutor exekučními příkazy (viz shora) postihl nemovité věci ve vlastnictví manželky povinného, bránící se tvrzením, že ohledně těchto nemovitých věcí došlo dohodou ze dne 1. 10. 2014 k zúžení společného jmění manželů (dále „SJM“). Manželství povinného a odvolatelky bylo uzavřeno dne 23. 4. 1999 v Ruské federaci a tamtéž byla uzavřena dohoda o zúžení SJM bez zapsání (evidence) do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (viz odvolacím soudem citovaná ustanovení §42 odst. 1zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“, a §262a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“). V situaci, kdy dluh povinného vznikl za trvání manželství povinného s odvolatelkou (dne 22. 1. 2014 a dne 17. 4. 2015, kdy se povinný stal směnečným dlužníkem na základě směnečného rukojemství poté, co avaloval směnky vlastní), rozsudek Zajelcovského rajónního soudu v Novosibirsku o rozdělení (zúžení) SJM nabyl právní moci až po vzniku dluhů (27. 12. 2018) a nebyl zapsán (zveřejněn) v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, bylo možné vydat za podmínek §731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), exekuční příkaz na nemovité věci, ohledně nichž manželka povinného neprokázala, že by je nakoupila ze svých výlučných finančních prostředků či z peněz získaných darem od své matky. K tomuto závěru odvolací soud citoval §709, §713, §716 odst. 2 a §731 o. z., §262b odst. 1 o. s. ř, §42 odst. 1 až 4 ex. řádu a článek 25 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních. Odkázal dále na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, a usnesení ze dne 11. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019) a zdůraznil, že dohoda povinného a jeho manželky o zúžení SJM nebyla sepsána ve formě veřejné listiny, a je tak bez významu ve vztahu k třetím osobám, současně manželka povinného neprojevila bez zbytečného odkladu vůči věřiteli nesouhlas ve smyslu §732 o. z. Majetek manželky povinného proto lze exekučně postihnout, na čemž nic nemění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. MSPH 79 INS 20480/2021, 5 VSPH 204/2022-33, je-li dané insolvenční řízení ovládáno jinými principy než řízení exekuční. Námitka rozporu s dobrými mravy nemá podle judikatury dovolacího soudu v exekučním řízení „své místo“.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že „dovolání závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. jejíž řešení má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Otázkou je, zda lze podle práva České republiky posuzovat v souladu s právním řádem Ruské federace platně založený vztah mezi dvěma cizinci (povinným a dovolatelkou), kteří „zde nemají společné bydliště a kteří si navíc smluvně určili aplikaci práva Ruské federace tam, kde předmětný právní vztah výslovně smluvně neupravili“, konkrétně zda mají manželé cizinci povinnost zveřejnit dohodu o zúžení SJM v Seznamu listin vedeném Notářskou komorou a uzavřít tuto dohodu ve formě veřejné listiny, ačkoli podle práva cizí země to není pro platnost a účinnost dohody potřebné.
4/ V podrobnostech dovolatelka uvedla, že je nesprávný závěr odvolacího soudu ohledně spoluvlastnictví exekučně postižených nemovitých věcí, tj. že nenáleží do výlučného vlastnictví dovolatelky. Povinný a dovolatelka jsou občany Ruské federace a jejich vztahy se řídí ruským právním řádem, z čehož plyne, že manželé nemají povinnost zveřejňovat dohodu o svém majetkovém režimu způsobem podle notářského řádu. Ruská federace je signatářskou zemí Haagské úmluvy, takže „není potřeba dokumenty pocházející z Ruské federace legalizovat“, publikovat je ve veřejném seznamu a uzavírat je formou veřejné listiny. Nemovité věci dovolatelky nelze postihnout ani podle českého práva, protože je dovolatelka nabyla dílem za peněžní prostředky získané darem a dílem z půjčky od přítele (s odkazem na §709 odst. 1 písm. b/ a d/ o. z.). Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5/ Oprávněná a povinný se k dovolání nevyjádřili.
6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání manželky povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné.
7/ Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
9/ V posuzované věci dovolatelka předpoklad přípustnosti dovolání řádně (jednoznačně) nevymezila, protože ohlásila dvě kritéria přípustnosti, přičemž u druhého z nich (řešená otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak) ani nespecifikovala ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, kterou by měl dovolací soud nově překonat. Jestliže dovolací soud není oprávněn do obsahu dovolání „aktivně“ vstupoval vlastním výběrem předpokladu přípustnosti dovolání, nemohou dovolatelkou zvolená zákonná kritéria přípustnosti dovolání vedle sebe obstát, neboť se z povahy věci navzájem vylučují a současně z celého textu dovolání neplyne, k jaké volbě předpokladu přípustnosti se dovolatelka přiklonila (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
10/ Předpoklad přípustnosti dovolání není ostatně zřejmý ani z hlediska formulace dovolatelkou ohlášené právní otázky. Z nerozporovaného stavu posuzované exekuční věci vyplývá, že exekuce byla nařízena podle tuzemského exekučního titulu k vymáhání pohledávek vzniklých po 1. 1. 2014 na území České republiky ve prospěch české obchodní společnosti, přičemž je vedena prodejem nemovitých věcí nacházejících se na českém území. Za tohoto stavu není srozumitelná první (obecnější) část ohlášené právní věty, neboť toliko se zřetelem k dohodě povinného a dovolatelky (občanů Ruské federace) o zúžení SJM nevznikají pochybnosti o tom, že předmětná exekuce je (musí být) podřízena právnímu režimu České republiky a že exekutor je při jejím provádění vázán (zejména) úpravou ex. řádu či subsidiárně o. s. ř. Jinými slovy řečeno, představu dovolatelky (vtělenou do její otázky), že v důsledku na území Ruské federace sjednané a tamním soudem aprobované manželské majetkové modifikace bude exekutor v posuzované exekuci postupovat jiným způsobem, než podle českého právního řádu, nelze akceptovat. V dané souvislosti proto není možné vyloučit úpravu §42 ex. řádu (k němuž směřuje druhá upřesňující část ohlášené právní otázky), zároveň nelze dovodit, že by uvedené ustanovení ukládalo (českým i cizozemským) manželům, kteří po 1. 1. 2014 modifikovali svůj manželský majetkový režim, povinnost příslušnou smlouvu vložit do Seznamu listin (viz dále zákon č. 303/2013 Sb., jímž byl novelizován vložením §35d až §35l zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/). Z toho plyne, že na řešení otázky povinnosti manželů - cizinců zveřejnit modifikaci manželského majetkového režimu v Seznamu listin napadené usnesení odvolacího ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí, neboť způsob ochrany majetku manželů prostřednictvím Seznamu listin je fakultativní, nikoli zákonem přikázaný. Je nutné dodat, že dovolatelka s povinným příslušnou dohodu uzavřeli za trvání svého manželství až po vzniku jedné z exekučně vymáhaných pohledávek (53 475 EUR), takže ani využití možnosti zápisu do Seznamu listin by potřebnou ochranu nemovitých věcí nezajistilo.
11/ Zcela mimo ohlášenou otázku dovolatelkou tvrzené skutkové námitky či kritika hodnocení důkazů (ohledně způsobu nabytí exekučně postižených nemovitých věcí) nemohou přípustnost dovolání založit (z mnoha rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 3047/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 3. července 2018, sp. zn. IV. ÚS 3805/17, odmítl).
12/ Nejvyšší soud proto dovolání manželky povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13/ O náhradě nákladů řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 7. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu