ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2624.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2624/2023-342
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/777, proti žalované D. G. , zastoupené Mgr. Bronislavem Mitáčkem, advokátem se sídlem v Hluku, Za Zámkem 156, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 15 C 228/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 4. 2023, č. j. 58 Co 51/2022-309, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 3400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Bronislava Mitáčka.
Odůvodnění:
1. Žalobce se jako vlastník pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez čp/če v obci a k. ú. XY, domáhal vůči žalované určení vlastnického práva k části jejího (sousedního) pozemku parc. č. st. XY, označené geometrickým plánem č. 681-3157/2020 jako pozemky parc. č. XY a parc. č. XY. Tvrdí, že při obnově katastrálního operátu v roce 2013 došlo k chybnému zobrazení společné hranice v katastrální mapě, kdy se nepatrná část stavby rodinného domu žalobce a část zahrady žalobce nachází na pozemku žalované. Žalobu odůvodnil tvrzením, že nemovitosti (i s pozemky parc. č. XY a parc. č. XY) nabyl darovací smlouvou ze dne 30. 1. 2014 od svého otce, který je do svého výlučného vlastnictví nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 23. 6. 2003.
2. Okresní soud v Uherském Hradišti (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 15 C 228/2019-205, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v obci a katastrálním území XY, označených v geometrickém plánu č. 681-3157/2020, ověřeném dne 26. 11. 2020 Ing. Martinem Šmídem (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti náklady řízení ve výši, jež bude vyčíslena samostatným usnesením (výrok II), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 58 Co 51/2022-309, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení, odvolacího řízení a o nákladech státu (výroky II a III).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“). Poukazuje na závěry vyplývající z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 6. 2022, č. j. 6 C 186/2019-129, ke kterému uvádí, že jím sice byla řešena věc „poněkud jiná“, nicméně ji Okresní soud ve Vyškově posoudil „v podstatě stejně jako odvolací soud“. Žalobce se přitom domnívá, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která doposud Nejvyšším soudem vyřešena nebyla, a to „jestli opravdu platí právní závěr, že s převodem pozemku P1 nemůže nikdy dojít i k převodu vydržené části pozemku P2, a to obzvláště za situace, kdy vůle převodce nepochybně směřuje i k převodu vydržené části pozemku P2.“ K tomu žalobce uvádí, že na rozdíl od věci řešené Okresním soudem ve Vyškově došlo navíc k tomu, že ona vydržená část pozemku (zde pozemky parc. č. XY a parc. č. XY) byla smluvně převedena „dodatečně“ ještě v průběhu tohoto řízení dodatkem č. 1 k darovací smlouvě ze dne 30. 1. 2014, který uzavřel žalobce se svým otcem dne 14. 4. 2023.
5. Žalobce také vymezuje navazující právní otázku, konkrétně „jaké právní účinky má převod vydržené části pozemku vydržitelem na dalšího nabyvatele v situaci, kdy vydržitel není zapsán jako vlastník vydržené části pozemku v katastru nemovitostí, ani se soudně nedomohl určení svého vlastnického práva před tím, než jej převedl.“
6. Žalobce se domnívá, že by dovolání mohlo být přípustné také proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2128/2005 a sp. zn. 22 Cdo 2002/2006, neboť sporné pozemky označil a na žalobce převedl jeho otec dodatkem k darovací smlouvě.
7. V závěru dovolání pak shrnuje obě právní otázky takto: „zda se může držitel dovolávat vydržení nemovité věci jeho právním předchůdcem, jestliže mu svědčí platný právní titul o jejím převodu, byť právní předchůdce držitele nebyl zapsán jako vlastník nemovité věci, kterou nabyl vydržením, tzn. originárním způsobem, v katastru nemovitostí“, a dále „zda je aktivně legitimován k podání žaloby na určení vlastnického práva k nemovité věci držitel, který nemovitou věc nabyl na základě platného právního titulu o jejím převodu od právního předchůdce, který nemovitou věc nabyl vydržením (tzn. originárním způsobem) a nebyl jako její vlastník zapsán v katastru nemovitostí“.
8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
9. Žalovaná ve vyjádření k dovolání konstatuje, že odvolací soud se od žalobcem uváděné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil, naopak ji plně respektoval. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl.
10. Dovolání není přípustné.
11. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Nalézací soudy vyšly ze zjištění, které nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce nedržel pozemky (označené jako parc. č. XY a parc. č. XY) v dobré víře nepřetržitě po dobu deseti let. Žalobu opíral o tvrzení, že vlastnické právo k těmto pozemkům vydržel již jeho právní předchůdce, který na žalobce „vydržené vlastnické právo“ převedl (implicitně) darovací smlouvou ze dne 30. 1. 2014, případně (výslovně) dodatkem č. 1 k této darovací smlouvě, uzavřeným dne 14. 4. 2023.
14. V řešené věci šlo tedy o posouzení, zda pro účely vydržení mohl žalobce ke své držbě sporných pozemků započíst dobu držby svého předchůdce, který – jak se podává z okolností věci – byl držitelem oprávněným, a dále, zda na žalobce mohl jeho právní předchůdce převést „vydržené vlastnické právo“, aniž by byl jako vlastník sporných pozemků zapsán v katastru nemovitostí.
15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, formuloval a odůvodnil závěr, že „námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem.“ Rovněž v rozsudku ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010, dovolací soud dovodil, že „nabyl-li někdo na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedního započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel. Pokud by sporný pozemek právní předchůdci držitele vydrželi, zůstal by v jejich vlastnictví. Právní nástupce by ho mohl vydržet jen tehdy, jestliže by jeho dobrá víra o tom, že na základě převodní smlouvy nabyl i sporný pozemek trvala do doby, kdy uplynula vydržecí doba deseti let.“ K těmto závěrům se Nejvyšší soud rovněž přihlásil v usnesení ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3767/2014 (tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
16. V poměrech projednávané věci odvolací soud dovodil, že žalobce sám vlastnické právo k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY vydržet nemohl, neboť není jejich řádným, poctivým a pravým držitelem po dobu 10 let, když dobrou víru ohledně těchto skutečností pozbyl nejpozději v roce 2016. Pokud vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržel již jeho právní předchůdce, což odpovídá i skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, nemůže si žalobce chybějící vydržecí dobu od něj započítat. Takový závěr je přitom zcela konstantní s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou ostatně poukazuje i sám dovolatel.
17. Z uvedeného se podává, že dovolatelem vymezená právní otázka; zda pro účely vydržení mohl žalobce ke své držbě sporných pozemků započíst dobu držby svého předchůdce, který – jak se podává z okolností věci – byl držitelem oprávněným, již byla judikaturou dovolacího soudu vyřešena a při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a proto není dovolání v této části podle §237 o. s. ř. přípustné.
18. Přípustnost dovolání nezakládá ani další dovolatelem vymezená otázka, zda na něj mohl jeho právní předchůdce vydržené vlastnické právo převést darovací smlouvou ze dne 30. 1. 2014, případně dodatkem č. 1 k této darovací smlouvě, uzavřeným dne 14. 4. 2023.
19. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1085/2019, dospěl k závěru, že v případě převodu vlastnického práva (například darováním) nabývá nabyvatel pozemek vymezený jako parcela podle stavu katastrálního operátu ke dni účinnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, z čehož vyplývá, že pokud by převodce vlastnil ve skutečnosti více, než odpovídá ve smlouvě vymezenému předmětu (pozemku v podobě parcely), nestává se nabyvatel vlastníkem tohoto většího (avšak smluvně nereflektovaného) rozsahu [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1996/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2761/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4527/2017. Ke stejnému názoru se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1577/2018, na který odkazuje dovolatel při svých úvahách o tom, že na něj vlastnické právo k vydrženým pozemkům převedl jeho právní předchůdce.
20. Odvolací soud zcela ve shodě s těmito závěry uvedl, že pokud vlastnické právo k pozemkům vydržel již otec žalobce a nedomáhal se, resp. nedomohl se uvedení stavu faktického do souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, pak s ohledem na intabulační princip nabývání vlastnického práva k nemovitostem ani nemohl bez dalšího (např. bez toho, aby se žalobou domohl určení svého vydrženého vlastnického práva) vlastnické právo k těmto pozemkům účinně převést na žalobce. Z tohoto pohledu je zcela bezpředmětný obsah dodatku č. 1 k darovací smlouvě uzavřeného dne 14. 4. 2023, neboť podle něj nedošlo (bez dalšího) ke vkladu vlastnického práva k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY pro žalobce, když dárce není podle evidence katastru nemovitostí ke dni darování jejich vlastníkem.
21. Je tedy zjevné, že i tato otázka již byla judikaturou dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
22. Dovolání žalobce proto není podle §237 o. s. ř. přípustné a Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
23. Dovolání žalobce do části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se nákladů řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
24. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu