ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3684.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3684/2023-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně Š. Š. , zastoupené JUDr. Jarmilou Prokopiusovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Lidická 792/17, proti žalovanému R. N. , zastoupenému Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 234/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2023, č. j. 71 Co 385/2022-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Mariana Babice.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 9 C 234/2019-128, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 71 Co 385/2022-174, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, kterým rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu.
4. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na „vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, in eventum na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny“.
5. V odůvodnění dovolání podrobně vylíčila odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i rozsudku odvolacího soudu a uvedla, že soudy obou stupňů pochybily, když z potvrzení Okresního úřadu v Opavě z 12. 5. 1992, který byl proveden jako důkaz, nezjistily, že se touto listinou potvrzuje, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY, a v odůvodnění svého rozhodnutí se nevypořádaly s tím, proč z tohoto důkazu nečiní žádná zjištění (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 817/2003). Od rozhodovací praxe dovolacího soudu se soudy rovněž odchýlily, když uzavřely, že dovolatelka nemohla být v dobré víře pouze ze skutečnosti, že nedopatřením podepsala v rámci komplexního zakládání evidence právních vztahů, které proběhlo v roce 1985 v katastrálním území XY, listiny, které přisuzovaly vlastnictví sporné parcely žalovanému, přestože je notorietou, že k sepisu takových listin docházelo při neformálních kontaktech a dokumenty byly vypisovány ručně a způsobem, kterým bylo dáváno najevo, že „o nic vlastně nejde“. Držitel přitom není v dobré víře, musel-li by při zachování obvyklé opatrnosti vědět, že mu věc nebo právo nepatří (odkazovala na neexistující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Odo 4174/2017, míněno bylo zřejmě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4174/2017). Soudům obou stupňů dále vytýkala, že nezohlednily její tvrzení, že na pozemku parc. č. XY hospodařila nepřetržitě od 1. 10. 1957 do roku 2018, kdy došlo k oplocení pozemku. Pokud tedy žalovaný na základě nesprávného dědického rozhodnutí pozemek v roce 2004 skutečně nabyl, žalobkyně tento pozemek v roce 2014 vydržela. K domu č. p. XY v XY má přístup jen přes sporný pozemek, nikomu tedy „nemohlo být zřejmé“, že se tohoto pozemku mohla vzdát nebo že by ho mohl získat kdokoli jiný než vlastník domu č. p. XY, a závěr odvolacího soudu, že dala souhlas k oplocení pozemku parc. č. XY, nemá a nemůže mít oporu v důkazech.
6. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Podle jeho názoru neobsahuje dovolání povinné náležitosti, neboť dovolatelka konkrétní právní otázku nevymezila, polemizuje jen s hodnocením jednotlivých důkazů odvolacím soudem.
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 , dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , dostupné na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
12. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem [srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 , či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 , rozhodnutí dostupná na nalus.usoud.cz)].
13. K dovolacím námitkám, že nebylo zohledněno tvrzení dovolatelky o hospodaření na pozemku, které mělo vést k jeho vydržení, že přístup ke svému domu má jen přes tento pozemek a že závěr o jejím souhlasu k oplocení pozemku nemá oporu v provedeném dokazování, nevymezila žalobkyně žádnou konkrétní právní otázku ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu. Neodkazuje na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která odvolací soud nerespektoval, či ve kterých byla konkrétní právní otázka řešena rozdílně nebo podle názoru dovolatelky nesprávně. Dovolání tak postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( §241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku v této části.
14. Ve zbývající části je dovolání na samé hranici jeho věcné projednatelnosti, neboť dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání tak, že jde o vyřešení otázek „hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, in eventum na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny“, žádnou dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku však neformuluje.
15. S benevolentním přístupem dovolacího soudu k vymezení přípustnosti dovolání – vzhledem k jeho následnému obsahu, kde žalobkyně odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, lze usuzovat na přípustnost vymezenou rozporem závěrů odvolacího soudu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
16. Námitka dovolatelky, že soudy obou stupňů pochybily, když z potvrzení Okresního úřadu v Opavě z 12. 5. 1992, kterým byl proveden důkaz, nezjistily, že se touto listinou potvrzuje, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY, přípustnost dovolání nezakládá, neboť současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 817/2003, na který žalobkyně odkazuje, řeší přípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012. Rozhodnutí odvolacího soudu tak s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu není v rozporu.
17. Námitka dovolatelky, že soudy se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádaly s tím, proč z důkazu nečiní žádná zjištění, přestavuje námitku neúplnosti (nepřezkoumatelnosti) rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka však neformuluje žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., k této námitce by proto dovolací soud mohl přihlédnout, jen pokud by dovolání shledal přípustné z jiného důvodu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, dostupný na nalus.usoud.cz). Dovolací soud pro úplnost dodává, že odvolací soud obsah této listiny jako listinného důkazu hodnotil ve vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy, a to v odstavci 11 odůvodnění svého rozsudku.
18. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4174/2017, při závěru o nedostatku dobré víry žalobkyně založeném pouze na jejím podpisu listin v roce 1985. Dovolací soud totiž nezaložil svůj závěr o nedostatku dobré víry žalobkyně, že je vlastnicí celého pozemku parc. č. XY, pouze na podpisu těchto listin, jak se dovolatelka domnívá, ale také na obsahu přídělů, rozdělení domu na č. p. XY a č. p. XY, následném oddělení dalšího dílu z pozemku parc. č. XY, obsahu listiny vydané Střediskem geodezie v roce 1977 a chování žalované po podpisu listin v roce 1985.
19. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
20. Dovolací soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
21. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 12. 12. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu