ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1382.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1382/2023-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné Slavia pojišťovny a. s. , se sídlem v Praze 4, Táborská 940/31, identifikační číslo osoby 60197501, proti povinnému J. H. , narozenému XY, bytem v XY, o vymožení částky 2 270 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 4 Co 172/2020-165, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 7/2022, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 5 Co 165/2022-34, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. 5 Co 165/2022-34, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2022, č. j. 16 C 7/2022-21, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 4 Co 172/2020-165 (jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o jiné žalobě pro zmatečnost podané povinným).
Proti usnesení odvolacího soudu (obsahujícího poučení o tom, že dovolání je přípustné) podal povinný (nezastoupený advokátem) včasné dovolání. V reakci na výzvu Nejvyššího soudu k zaplacení soudního poplatku za dovolání povinný vznesl námitku podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce s tím, že „se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti“, kterou nijak blíže neodůvodnil, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatní i v případě dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení či o žalobě pro zmatečnost v řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č. 85/2013 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 375/2018, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4483/2018, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3393/2019, a ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 746/2021, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je při výkladu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ustálena též v závěru, že v něm uvedená výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením, neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností. Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4134/2013, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo 62/2015, ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3093/2019).
V nyní posuzované věci bylo dovoláním povinného napadeno usnesení odvolacího soudu potvrzující odmítnutí žaloby pro zmatečnost podané povinným v exekučním řízení vedeném o vymožení peněžitého plnění 2 270 Kč s příslušenstvím, tj. o částce nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž v exekučním řízení (tj. i v řízení o žalobě pro zmatečnost podané v exekučním řízení) se neuplatní žádná z výjimek z tohoto peněžního cenzu upravených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž objektivně není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání přitom nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 931/2018, a ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4056/2018).
I dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou, podléhá soudnímu poplatku, neboť poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích zásadně vzniká podáním dovolání. Je-li však odmítnuto dovolání jako nepřípustné podle §238 o. s. ř., vzniká poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. Vzhledem k ustanovení §11a zákona o soudních poplatcích, podle něhož osvobození od poplatku podle §11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. okolnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle §138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle §238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, nebo ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019). Stejně tak pro možnost odmítnout dovolání objektivně nepřípustné podle §238 o. s. ř. není rozhodná skutečnost, že nebyla splněna podmínka zastoupení dovolatele advokátem, resp. že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že povinným vznesená námitka podjatosti neobsahující žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti předsedy senátu soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu (konkrétní tvrzení o tom, v čem by měl spočívat poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům), není řádnou námitkou podjatosti, a byla-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, a ze dne 2. 2. 2023, sen. zn. 29 ICdo 11/2023). Uvedené platí i s přihlédnutím k §6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým povinný přistupuje k využití svých procesních práv, neboť blíže neodůvodněné či nedůvodné námitky podjatosti soudců uplatňoval opakovaně již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení. Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak nebyl dán.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání povinného odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu