ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1546.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1546/2023-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně SCORPION SYSTEM s.r.o. - v likvidaci , se sídlem Jihlavská 2, 664 41 Troubsko, IČO 25339991, zastoupené Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem Nad Vývozem 4828, 760 05 Zlín, proti žalované UNISTAV CONSTRUCTION a.s. , se sídlem Příkop 838/6, 602 00 Brno, IČO 03902447, zastoupené JUDr. Zuzanou Fědorovou, advokátkou se sídlem Kamenná 740/32, 639 00 Brno, o zaplacení 978 714 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 53/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2022, č. j. 47 Co 12/2021-409, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 12 520 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 47 Co 12/2021-409, výrokem I potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 1. 10. 2020, č. j. 246 C 53/2017-381, kterým byla žaloba o zaplacení 978 714 Kč s příslušenstvím zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, který zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 1. 12. 2014 mezi žalobkyní, jako zhotovitelkou, a žalovanou, jako objednatelkou, domáhala po žalované zaplacení finančních částek vyúčtovaných konkrétními fakturami za provedení prací v červenci a srpnu 2015. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že je důvod pro zamítnutí žaloby, neboť dosud nebyla naplněna sjednaná hmotněprávní podmínka splatnosti předmětných faktur, jejichž zaplacení se žalobkyně po žalované v tomto řízení domáhá. Oba soudy učinily uvedený závěr na základě zjištění, že mezi účastnicemi bylo podle smlouvy o dílo a závazných Obchodních podmínek dohodnuto, že nedílnou součástí jednotlivých faktur budou oběma smluvními stranami odsouhlasené soupisy provedených prací a zjišťovací protokoly, kdy bez těchto příloh neměla být jednotlivá dílčí faktura proplacena. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že pro řešení dané věci je použitelná judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, uveřejněný pod číslem 61/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 5187/2007, ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006, ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 358/2012, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, a ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2696/2020) řešící otázku důsledků nedodržení sjednaného způsobu předání díla, jejíž závěry platí i v poměrech řídících se zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a které je nutno aplikovat i na situaci, kdy nebyl dodržen sjednaný postup práva na zaplacení dílčích faktur. Námitky žalobkyně, že ji náleží právo na zaplacení finančních částek na základě předložených předmětných faktur, pokud investor žalované dílo zaplatil, považoval odvolací soud za nerozhodné pro posouzení dané věci. Ztotožnil se rovněž se soudem prvního stupně v posouzení námitky žalobkyně týkající se uznání části závazku žalovanou z faktury č. 2015031, jako námitky neoprávněné, vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že žalovaná již před částečnou úhradou této faktury v přípisu ze dne 27. 11. 2015 jasně uvedla, že zbytek prací vyúčtovaných uvedenou fakturou nehodlá uhradit. Odvolací soud též sdílel závěr soudu prvního stupně, že v daném případě nepřichází v úvahu posouzení uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení (§2991 o. z.), když žalobkyně poskytovala žalované plnění na základě existující a platné smlouvy o dílo (§2586 odst. 1 o. z.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním s tím, že jej považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešených, a to:
- zda v případě, kdy je zaplacení ceny díla vázáno na podpis soupisu prací, zjišťovacího protokolu či jiného obdobného dokumentu ze strany zástupce objednatele, aniž by podpisem takového soupisu prací, zjišťovacího protokolu či jiného obdobného dokumentu mělo dojít k předání a převzetí díla či jeho dílčí části, ale pouze by se osvědčovalo, zda byly či nebyly provedeny práce, jejichž cenu objednatel požaduje, je takový soupis prací, zjišťovací protokol či jiný obdobný dokument hmotněprávní podmínkou pro zaplacení ceny díla, a
- zda v případě, kdy je vznik nároku na zaplacení ceny díla vyúčtovaného řádným daňovým dokladem vázán na podpis soupisu prací, zjišťovacího protokolu či jiného obdobného dokumentu ze strany zástupce objednatele, a jednalo by se o hmotněprávní podmínku k zaplacení ceny díla, je taková hmotněprávní podmínka splněna tím, že objednatel dotčený soupis prací, zjišťovací protokol či jiný obdobný dokument v částečném nebo plném rozsahu schválí dodatečně, když následně uzná, že zhotovitel práce, jejichž zaplacení se domáhá, v části nebo v celém rozsahu provedl, popř. k úhradě ceny díla v rozsahu uznaných prací objednatel poskytne zhotoviteli plnění nebo proti pohledávce zhotovitele z titulu nároku na zaplacení ceny díla v částce připadající na uznané práce započte vlastní pohledávky.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání i v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka vztahující se k posouzení, zda tam, kde je ve smlouvě o dílo specifikován způsob předání díla protokolárním předáním, lze v určitých případech považovat dílo za předané a převzaté i přes absenci předávacího protokolu, by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalobkyně se domnívá, že pokud podpisem soupisu prací a zjišťovacího protokolu nedocházelo k předání a převzetí části díla v rozsahu tam uvedených prací a dodávek, není možné podpis uvedeného dokumentu považovat za hmotněprávní podmínku ke vzniku nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla (jeho části) vyúčtovaného předmětnými fakturami, na jejichž základě se domáhá zaplacení žalované částky. Podle názoru dovolatelky ze znění smlouvy o dílo vyplývá, že soupis prací a zjišťovací protokol sloužil toliko k ověření, zda tam uvedené práce a dodávky byly uskutečněny, a to jen pouze pro účely průběžné fakturace ceny díla. I kdyby však bylo možné odsouhlasený soupis prací a zjišťovací protokol považovat za hmotněprávní podmínku pro vznik nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla (jeho části), vyúčtovanou předmětnými fakturami, bylo třeba vzít v potaz jednání žalované, kterým žalovaná soupis prací a zjišťovací protokol v rozsahu části prací a dodávek schválila, což však oba soudy neučinily, nepřihlédly ani k tomu, že proti pohledávce žalobkyně z titulu nároku na zaplacení části ceny díla žalovaná započetla vlastní pohledávky, byť z pohledu žalobkyně neexistentní. Dovolatelka poukazuje na to, že žalovaná zhotovené dílo převzala, když stavbu předala investorovi, který žalované i uhradil konečnou fakturu za dílo, a kdy zhotovené dílo je užíváno pro potřeby domova důchodců. Dovolatelka má za to, že jednání objednatele, který svévolně odpírá podpis předávacího protokolu, představující hmotněprávní podmínku pro vznik nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla, ačkoliv objednatel dílo fakticky převzal nebo jím dále disponuje, nemůže požívat právní ochrany ve smyslu §8 o. z. a nemůže obstát ani z hlediska dobrých mravů. Stejný závěr je namístě podle dovolatelky přijmout i pro případ, kdy objednatel odmítne potvrdit soupis prací, zjišťovací protokol, či jiný dokument, na který je vázaný vznik nároku zhotovitele na zaplacení ceny díla (jeho části) za provedené práce.
Dovolatelka má též za to, že řízení je postiženo vadou, neboť účastníci nebyli soudy řádně seznámeni s právním názorem soudu.
Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla zamítnutí dovolání, neboť je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl správně o potvrzení zamítnutí žaloby.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. advokátem, zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že otázky formulované žalobkyní v dovolání, které považuje za otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Jedná se totiž o právní otázky, jejichž řešení je zcela zjevné a v soudní praxi nečiní výkladově těžkosti. Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací praxi vysvětlil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1195/2009, ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007, jež jsou – stejně jako i níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ), že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona a též otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a které nečiní v soudní praxi žádné výkladově těžkosti. Uvedený závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4847/2014 nebo ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5387/2016).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právě výše uvedené závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dopadají na danou věc, kdy ze skutkových zjištění je zřejmé, že si účastnice, jakožto smluvní strany, dohodly konkrétní podmínky pro možnost zhotovitele (žalobkyně) fakturovat objednateli (žalované) cenu za provedení určitých prací na sjednaném díle během měsíčních období, a že tyto dohodnuté podmínky jsou hmotněprávními podmínkami, bez jejichž splnění není žalobkyně, jako zhotovitelka, oprávněna požadovat po žalované zaplacení finančních částek podle faktur, jejichž součástí nejsou dokumenty, které mají podle vzájemného ujednání smluvních stran předložené faktury obsahovat. Vyplývá-li ze skutkových zjištění, že sjednaná hmotně právní podmínka pro fakturování ceny za provedení určitých prací nebyla splněna, je tedy zcela zjevné, že soudy nemohly učinit jiný závěr, než návrh na zaplacení požadovaných finančních částek dle předmětných faktur zamítnout.
Dovolací soud zároveň neshledal důvod pro odlišné právní řešení dovolatelkou nastolených otázek hmotného práva, než jak jsou řešeny v dosavadní ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, a jejichž řešení je založeno na základní právní zásadě autonomie vůle a pacta sunt servanda, zakotvené v ustanovení §3 odst. 2 písm. d) o. z., podle něhož, soukromé právo spočívá na zásadě, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu