ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1895.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1895/2022-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce T. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Crhou, advokátem se sídlem v Mostě, Obchodní 41, proti žalované A. R. , narozené XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 365/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2022, č. j. 8 Co 202/2021-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 21. 10. 2021, č. j. 15 C 365/2020-78, kterým Okresní soud v Mostě zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení částku 2 946,70 Kč (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho výroku I) podal žalobce včasné dovolání, v němž nesouhlasil s právním posouzením věci odvolacím soudem. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí společně s rozsudkem soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Naplnění předpokladu přípustnosti dovolání spatřoval v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky „zda se soudy v předchozích řízeních, zejména v řízení vedeném proti dovolateli pí. E. a nyní odvolací soud, jakož i soud prvního stupně správně vypořádali s námitkou dovolatele, že jednal s péčí řádného hospodáře, či, neboť vyřešení této otázky přímo souvisí s tím, zda by dovolatel uspěl se svým odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 45 C 103/2015, které nebylo odvolacím soudem projednáno pouze z toho důvodu, že pochybením advokátky – žalované – nedošlo k zaplacení soudního poplatku za odvolání“ (citováno včetně chyb – poznámka Nejvyššího soudu).
Vedlejší účastnice ve vyjádření k dovolání navrhla podané dovolání odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud neshledal dovolání pro řešení výše uvedené otázky přípustným.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce [srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod č. 75/2013 Sb. rozh. obč., ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod č. 131/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012]. Je povinen jednat (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod č. 131/2017 Sb. rozh. obč.). Zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti na základě §194 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), ve spojení s §135 odst. 2 obch. zák. vzniká tehdy, jsou-li prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti porušením právních povinností při výkonu funkce, tj. i porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře ve smyslu §194 odst. 5 obch. zák. (srov. například žalobcem v dovolání zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 683/2008, ze dne 22. l. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4194/2008, ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4824/2007, ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1657/2009, a ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011). Pro účely posouzení zákonného ručení jednatele společnosti s ručením omezeným přitom mohou být škodou pohledávky (jejich příslušenství) vzniklé věřiteli vůči společnosti tím, že jednatel nevykonával svou funkci s péčí řádného hospodáře, bez ohledu na to, že dosud nebyly ze strany společnosti uhrazeny z důvodu její platební neschopnosti (srov. obdobně již výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2008, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013).
Odvolací soud se od této ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že žalobce by nemohl být úspěšný v odvolacím řízení (o odvolání žalobce – tam v postavení žalovaného – proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 45 C 103/2015-96, kterým byl mimo jiné jako jednatel společnosti S. R. C., společně a nerozdílně s další jednatelkou této společnosti zavázán zaplatit bývalé zaměstnankyni společnosti – paní E. – částku 582 677,06 Kč s příslušenstvím z titulu zákonného ručení za závazky společnosti), neboť spolu s další jednatelkou společnosti S. R. C., nepostupoval s péčí řádného hospodáře tím, že po zrušení pracovního místa paní E. neučinil žádné efektivní kroky pro ukončení jejího pracovního poměru (nepodal výpověď z organizačních důvodů, naopak zaslal paní E. listinu o okamžitém zrušení pracovního poměru pro „porušení pracovní kázně“, ač k takovému postupu nebyl žádný zákonný důvod) a vědomě tak udržovali stav, kdy jí dlouhodobě narůstala za společností pohledávka na náhradu mzdy zvyšovaná náhradou nákladů soudních řízení, v nichž byla vůči společnosti S. R. C., úspěšná (tyto pohledávky následně nebyly uspokojeny společností S. R. C., z důvodu prohlášení konkurzu na její majetek). Oproti přesvědčení žalobce tedy odvolací soud řádně dovodil naplnění všech předpokladů pro existenci zákonného ručení žalobce jako jednatele společnosti S. R. C., za její závazky, jak vyplývají z výše citované judikatury, tj. uvedl čím konkrétně žalobce porušil svou povinnost při výkonu funkce jednatele společnosti (povinnost jednat s péčí řádného hospodáře), že tím (v příčinné souvislosti s tímto porušením) vznikla paní E. vůči společnosti S. R. C., pohledávka na náhradu mzdy a na náhradu nákladů soudních řízení, a že tato pohledávka jí nebyla uhrazena z důvodu prohlášení konkurzu na majetek společnosti (a lze jí tudíž při posouzení zákonného ručení jednatele považovat za škodu).
Pakliže žalobce v dovolání dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3775/2008, tvrdil, že „jak v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod č. j. 45 C 103/2015, tak v řízení vedeném pod č. j. 15 C 365/2020 navrhoval dostatek důkazů k prokázání tvrzení ohledně jednání s péčí řádného hospodáře“, konkrétně nevymezil, jakou procesní otázku řešenou odvolacím soudem má dovolací soud řešit ve vztahu k závěrům citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Namítá-li snad žalobce odkazem na toto rozhodnutí, z nějž vyplývá, že jednatel nese břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně skutečností svědčících o jeho jednání s péčí řádného hospodáře, že v řízení unesl důkazní břemeno, nezpochybňuje tím ve skutečnosti nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem v tam posuzované otázce důkazního břemene, neboť odvolací soud zjevně nedovodil, že by důkazní břemeno o těchto skutečnostech nesl jiný účastník řízení, a napadené rozhodnutí nezaložil ani na závěru o neunesení důkazního břemene žalobcem, nýbrž na závěru o prokázání skutečností o takovém postupu žalobce, kterým nejednal s péčí řádného hospodáře. Žalobce touto námitkou fakticky opětovně zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že žalobce nejednal s péčí řádného hospodáře, pokud jako jednatel společnosti řádně neukončil pracovní poměr s paní E. po zrušení jejího pracovního místa a udržoval tak stav, kdy dlouhodobě narůstala její pohledávka za společností na náhradu mzdy navyšovaná o náklady řízení, a že okolnost, že pouze po určité období vedení sporů mezi společností S. R. C., a paní E. byla sjednána za účelem poskytování právních služeb pro společnost odborná pomoc advokáta, nemohla nic změnit na nesprávnosti postupu žalobce při ukončení pracovního poměru paní E., tj. na tom, že žalobce nejednal s péčí řádného hospodáře. Tyto závěry odvolacího soudu přitom nejsou v rozporu s výše citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu o odpovědnosti jednatele za řádný výkon funkce v souladu s péčí řádného hospodáře.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu celého jeho výroku I, tedy i v těch jeho částech, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. 5. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu