ECLI:CZ:NS:2023:25.ND.199.2023.1
sp. zn. 25 Nd 199/2023-257
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce: F. K. , zastoupený Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou se sídlem Breitfeldova 704/1, 168 00 Praha 8, za účasti Ředitelství silnic a dálnic České republiky , IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Rybná 14, 110 00 Praha 1, o žalobě podle části páté o. s. ř. proti rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř ze dne 30. 7. 2021, č. j. PDMUJA 30905/2021, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královohradeckého kraje ze dne 12. 10. 2021, č. j. KUKHK-34752/DS/2021-2 (Ma), vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 52/2021, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2022, č. j. 16 C 52/2021-213, o námitce podjatosti, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 62/2023.
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 62/2023 se nepřikazuje k projednávání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 16 C 52/2021-213, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř ze dne 30. 7. 2021, č. j. PDMUJA 30905/2021, a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 12. 10. 2021, č. j. KUKHK-34752/DS/2021-2 (Ma), tak, že mu bude přiznána náhrada za vyvlastnění pozemku parc. XY v katastrálním území XY, obec XY, ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 10. 2021 do zaplacení, náhrada za náklady vyvlastňovacího řízení za právní zastoupení advokátkou ve výši 85 900 Kč, náklady za znalecké posudky ve výši 4 246,86 Kč a 19 118 Kč a žalovanému bude uložena povinnost vybudovat na své náklady náhradní sjezd a vjezd, který bude realizován v souladu se stavebně technickými požadavky na výstavbu takového stavebního objektu a bude umožňovat sjezd z veřejné komunikace ve vlastnictví státu, budovanou s označením „stavba I/33 – XY obchvat“ na pozemek, který byl vlastnicky zapsaný manželům K. ke dni 13. 10. 2021 na LV XY jako parc. č. XY, v kat. úz. XY, obec XY, okres XY, jakož i vjezd z pozemku, který byl vlastnicky zapsaný manželům K. ke dni 13. 10. 2021 na LV č. XY jako parc. č. XY, v kat. úz. XY, obec XY, okres XY, zpět na veřejnou komunikaci ve vlastnictví státu, budovanou s označením „stavba I/33 – XY obchvat“, ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bude „stavba I/33 – XY obchvat“, uvedena do provozu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce k Vrchnímu soudu v Praze odvolání, ve kterém rovněž vznesl námitku podjatosti soudců tohoto soudu a navrhl, aby věc byla z důvodu nutnosti [§12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen o. s. ř.)] delegována Vrchnímu soudu v Olomouci. Odůvodnil ji tím, že vykonává funkci prvního místopředsedy Vrchního soudu v Praze, zastupuje předsedu soudu, řídí činnost tohoto soudu na úseku insolvenčního soudnictví a vykonává další činnosti souvisící s výkonem této správní funkce. Soudcem Vrchního soudu v Praze je od roku 1996 a všechny kolegy zařazené na občanskoprávním a insolvenčním úseku tohoto soudu zná a má k nim kolegiální vztah, který lze předpokládat i ze strany těchto soudců vůči němu. Žalobce má za to, že výkon správní činnosti vůči všem soudcům a dlouhodobý kolegiální vztah k občanskoprávním soudcům vyvolává pochybnosti o nepodjatosti soudců občanskoprávního i insolvenčního úseku Vrchního soudu v Praze. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 o. s. ř. a podle §12 odst. 1 o. s. ř. delegoval věc z důvodu nutnosti Vrchnímu soudu v Olomouci.
Účastník ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že námitku podjatosti považuje za důvodnou a že se k ní připojuje.
K námitce podjatosti se vyjádřili členové senátu 4 Co, který má podle rozvrhu práce o věci rozhodnout, JUDr. Michal Mědílek, JUDr. Jiří Švehla a JUDr. Jana Sedlářová. Shodně uvedli, že s žalobcem je pojí běžný kolegiální vztah, který probíhá výlučně na pracovišti, k dalšímu účastníkovi ani právním zástupcům účastníků žádný vztah nemají, stejně jako k projednávané věci. Mají za to, že není dán důvod pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v této věci. Totožně se vyjádřila i předsedkyně zastupujícího senátu 5 Co JUDr. Irena Ondruszová.
Nejvyšší soud jako soud nadřízený (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustáleného výkladu §14 odst. 1 o. s. ř., jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci, mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, a rozumí se jím i stav, kdy soudce získal o věci poznatky jiným než regulérně procesním způsobem, zatímco soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Poměr k účastníkům řízení nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že účastník je rovněž soudcem stejného soudu. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto vztahy spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě. Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). K závěru, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, se Nejvyšší soud poté přihlásil opakovaně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 11 Nd 456/2010, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 117/2017, nebo ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 35/2016, a další rozhodnutí tam uvedená). Akceptoval ho i Ústavní soud (usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09).
Žalobce námitku podjatosti odůvodnil toliko tím, že působí jako první místopředseda Vrchního soudu v Praze, vykonává správní činnost na insolvenčním úseku, soudce občanskoprávního a insolvenčního úseku zná a má s nimi kolegiální vztah. Jak vyplývá z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu, tyto okolnosti samy o sobě nepostačují k závěru o podjatosti soudců. Musely by k nim přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nepodjatosti. V projednávané věci však žádná taková další okolnost, která by odůvodňovala pochybnost o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, nebyla tvrzena.
Nebyly zjištěny ani žádné okolnosti, na základě nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří mají věc vedenou pod sp. zn. 4 Co 62/2023 podle rozvrhu práce projednávat. Jak vyplývá z jejich vyjádření, k žalobci mají běžný kolegiální vztah, přičemž se s ním stýkají výlučně na pracovišti; k účastníkovi, právním zástupcům účastníků ani k projednávané věci žádný vztah nemají. Z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. tedy není dán mezi nimi a žalobcem natolik významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávaní a rozhodnutí věci. Nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu. Vztah předpokládaný citovaným ustanovením nelze dovodit ani ze samotné skutečnosti, že žalobce vykonává funkci místopředsedy soudu na insolvenčním úseku (tedy úseku jiném, než kam spadá dotčená věc), případně zastupuje předsedu soudu. Vzhledem k ústavně zakotvené zásadě nezávislosti soudců při výkonu funkce nelze předjímat, že by soudní funkcionář z titulu své funkce zasahoval do nezávislého rozhodování soudců působících na soudě, neboť tím by byla apriori zpochybňována nezávislost soudní moci zakotvená v čl. 82 odst. 1 Ústavy či §79 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, ale i v obecné rovině bez důvodu předpokládáno porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky.
Lze tedy uzavřít, že soudci senátu, který podle rozvrhu práce má posuzovanou věc projednávat, nejsou z projednávání a rozhodnutí vyloučeni, stejně jako předsedkyně senátu tento senát zastupujícího. Tím méně lze s úspěchem paušálně (neadresně) namítat, že z žalobcem uvedeného důvodu jsou vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Praze. Odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1558/96, je nutno připomenout, že závěry v něm uvedené byly posléze překonané výše uvedenou judikaturou. Odkazované rozhodnutí bylo navíc vydáno za účinnosti jiné procesněprávní úpravy (před účinností zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád mimo jiné i v ustanoveních §14 a násl. o vyloučení soudců).
Z těchto důvodů lze uzavřít, že námitka podjatosti není důvodná, a proto Nejvyšší soud rozhodl (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.), že soudci Vrchního soudu v Praze nejsou z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 62/2023 vyloučeni. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud námitku podjatosti neshledal důvodnou, rozhodl též, že věc se podle §12 odst. 1 o. s. ř. (přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. se žalobce nedomáhal) k projednávání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 9. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu