ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1003.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1003/2023-184
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně B. A. , zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem, se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, proti žalované E. N. , za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Vladislavova 1388/6, PSČ 110 00, o zaplacení 48 920,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 228/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 C 228/2020-107, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou doručenou soudu 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 48.920,50 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie podle §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“).
[2] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 C 228/2020-107 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48.920,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 5. 1. 2015 rozhodlo představenstvo družstva MÁJ, stavebního bytového družstva (identifikační číslo osoby 00228249) [dále jen „družstvo“], o vyloučení žalobkyně z družstva pro porušování povinností člena družstva zvlášť závažným způsobem spočívajícím v prodlení s úhradou nájemného za užívání družstevního bytu.
2) Dne 28. 1. 2015 podala žalobkyně zastoupená žalovanou proti rozhodnutí představenstva družstva „odvolání“ ke shromáždění delegátů.
3) Dne 21. 6. 2015 obdržela žalovaná informaci ze strany družstva, že schůze delegátů družstva rozhodla o „nepřijetí“ odvolání žalobkyně.
4) Rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání žalobkyně nebylo ve smyslu §621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“ nebo „zákon o obchodních korporacích“), žalobkyni doručeno.
5) Dne 1. 9. 2015 podala žalobkyně zastoupená žalovanou návrh na prohlášení rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení žalobkyně z družstva za neplatné (dále jen „návrh“).
6) Krajský soud v Brně návrh rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 50 Cm 109/2016-131, zamítl s tím, že družstvo vyloučilo žalobkyni z družstva oprávněně.
7) Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 Cmo 182/2017-155, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že návrh měl být zamítnut již jen z toho důvodu, že směřoval vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva; současně uložil žalované povinnost uhradit družstvu na nákladech řízení částku 48.920,50 Kč.
8) Žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody představované přisouzenými náklady řízení ve výši 48.920,50 Kč v důsledku nesprávně podaného návrhu, a to do 30. 9. 2019, opětovně předžalobní výzvou dne 26. 10. 2020.
[4] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu vzniklou v souvislosti s výkonem advokacie podle §24 odst. 1 zákona o advokacii. Žalovaná jako právní zástupkyně žalobkyně totiž podala návrh vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva (proti rozhodnutí představenstva družstva, nikoli proti rozhodnutí shromáždění delegátů), čímž „zapříčinila zahájení řízení, které bylo zjevně bezúspěšné a rovněž také nedůvodné“.
[5] Jelikož rozhodnutí shromáždění delegátů nebylo žalobkyni doručeno podle §621 z. o. k. a nebyly tudíž naplněny zákonné předpoklady pro vyloučení člena z družstva, nemohlo dojít k marnému uplynutí lhůty podle §620 z. o. k. Pak podle soudu prvního stupně nemůže obstát ani „tvrzení žalované, že ve prospěch žalobkyně činila všechny možné kroky k ochraně jejích práv“.
[6] K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně – sice nejprve vyslovil právní názor, podle něhož „byly splněny formální požadavky pro podání žaloby o určení neplatnosti vyloučení žalobkyně z družstva“ (viz odst. 15 napadeného rozhodnutí), avšak po vzoru usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, přijatého ve skutkově obdobné věci, se s odkazem na §13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nakonec přiklonil k názoru, podle kterého byl návrh – i kdyby měl správně formulovaný petit a brojil proti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva – podán předčasně, jelikož lhůta podle §621 z. o. k. ještě nezapočala běžet.
II. Dovolání
[8] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pokládajíc dovolacímu soudu následující otázky:
1/ „Je přípustné založit rozhodnutí na rozhodnutí jiného soudu (v posuzovaném případě usnesení Vrchního soudu v Praze) s odkazem na §13 o. z., ačkoli bylo v době rozhodování odvolacího soudu již zrušeno Nejvyšším soudem ČR?“
2/ „Je přípustné napadnout rozhodnutí družstva návrhem na určení neplatnosti rozhodnutí orgánu družstva i před doručením rozhodnutí dotčenému členovi družstva ve smyslu §620 a 621 z. o. k.?“
3/ „Je nutné zohlednit nejen petit, ale celé podání (návrh na zahájení řízení), příp. následný návrh na úpravu petitu, jsou-li výsledky dosavadního řízení dostatečným podkladem pro řízení o změněném návrhu (petit s návrhem na vyslovení neplatnosti představenstva družstva na petit s návrhem na vyslovení neplatnosti shromáždění delegátů)? Představuje zohlednění jen petitu přepjatý formalismus?“,
při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále
4/ „Představuje uplatnění nároku za klienta v soudním řízení (podání návrhu na zahájení řízení) porušení §16 zákona o advokacii ze strany advokáta zakládající nárok klienta na náhradu škody, je-li nárok uplatněn z důvodu nejistého výkladu právních předpisů, k němuž neexistovala rozhodnutí vyšších soudů, zejména z důvodu krátké doby po rekodifikaci soukromého práva, a klientovi by v případě neuplatnění nároku mohla hrozit značná újma (v podobě nezvratného vyloučení z družstva) z důvodu prekluzivní lhůty? Představuje v takovém případě částka vynaložená na náhradu nákladů řízení protistraně (družstvu, proti němuž návrh směřoval) škodu vzniklou klientovi? Je advokát odpovědný za neúspěch v soudním řízení, postupuje-li v souladu s odbornou (komentářovou) literaturou, a to v otázce judikaturou doposud neřešenou?“
[9] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[10] Dovolatelka předně napadá argumentaci odvolacího soudu ohledně předčasnosti návrhu, v níž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 433/2016, neboť toto rozhodnutí bylo následně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 460/2019-78, zrušeno. K tomu poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/14, ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. II ÚS 2571/16 a ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16).
[11] V návaznosti na to prostřednictvím druhé dovolací otázky namítá rozpor napadeného rozsudku s právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 460/2019 ohledně přípustnosti podání návrhu podle §620 z. o. k. před započetím běhu lhůty k jeho podání, tj. před doručením rozhodnutí podle §621 z. o. k.
[12] Ke třetí v dovolání formulované otázce dovolatelka uvádí, že soudy postupovaly při posuzování návrhu příliš formalisticky, když uzavřely, že jím dovolatelka nesprávně napadá pouze rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva. Podle dovolatelky měly soudy návrh hodnotit podle jeho obsahu, z něhož je zřejmé, že jím napadá jak rozhodnutí představenstva družstva, tak i rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení žalobkyně z družstva. K tomu odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 27 Cdo 237/2020 a ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2585/2019 a na nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 1336/18.
[13] Konečně prostřednictvím čtvrté dovolací otázky dovolatelka dovozuje, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku odpovědnosti advokáta „při uplatnění postupu vylučujícího vznik značné újmy (uplatnění nároku s nejistým výsledkem) před postupem, v němž by existovalo riziko prekluze nároku (neuplatnění návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva)“. Maje za to, že podáním návrhu postupovala v souladu se zájmy žalobkyně a se zásadou vigilantibus iura scripta sunt , poukazuje dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2295/2021 a usnesení ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 5020/2008.
[14] Žalobkyně se k dovolání vyjádřila dne 28. 11. 2022, přičemž navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl.
III. Přípustnost dovolání
[15] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[16] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou formulované otázky posuzování návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena družstva za neplatné a dále otázky přípustnosti podání návrhu soudu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena družstva před počátkem běhu lhůty podle §620 z. o. k., při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
a) K posouzení návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena družstva za neplatné
[17] Podle §41 odst. 2 o. s. ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
[18] Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k přezkumu procesu vyloučení člena družstva podává, že:
1) Zvláštní právní úprava neplatnosti rozhodnutí orgánů korporací sleduje zásadu minimalizace zásahů, podle níž může soud zasahovat do vnitřních poměrů soukromé právnické osoby jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, či ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sb. rozh. obč.).
2) Zákon o obchodních korporacích upravuje vyloučení člena z družstva obdobně, jako tak činil zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Neurčí-li stanovy jinak, rozhoduje o vyloučení člena z družstva představenstvo (§617 odst. 1 z. o. k.). Rozhodnutí o vyloučení musí být učiněno písemně a musí obsahovat poučení o právu vylučovaného člena podat odůvodněné námitky proti svému vyloučení k členské schůzi (§617 odst. 3 z. o. k.). Písemné rozhodnutí o vyloučení se doručuje postupem podle §621 z. o. k.
3) Zákonem předvídanou obranou člena družstva proti jeho vyloučení z družstva jsou odůvodněné námitky, jež vylučovaný člen družstva musí podat ve lhůtě určené ustanovením §618 odst. 1 z. o. k. O tomto právu musí být člen družstva poučen (§617 odst. 3 in fine z. o. k.), jinak lhůta k podání námitek nezačne běžet.
4) Jestliže vylučovaný člen podá odůvodněné námitky proti svému vyloučení, jeho účast nezanikne dříve, než členská schůze rozhodne o podaných námitkách; zamítne-li je, zaniká účast člena dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek.
5) Nesouhlasí-li vylučovaný člen s rozhodnutím členské schůze o jím podaných námitkách, může podat ve lhůtě určené ustanovením §620 odst. 1 z. o. k. návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné. Neučiní-li tak, nelze již platnost usnesení členské schůze přezkoumávat (§663 odst. 2 z. o. k.).
6) Jakkoliv je proces vyloučení člena z družstva zákonem upraven jako dvouetapový, je věcí vylučovaného člena – v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) – zda využije svých práv a bude se proti vyloučení z družstva bránit (podáním odůvodněných námitek, popř. i podáním návrhu na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné).
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, a při výkladu (obdobné) právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004 (uveřejněný pod číslem 70/2005 Sb. rozh. obč.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 1055/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005.
[19] V usnesení sp. zn. 27 Cdo 237/2020 pak Nejvyšší soud konstatoval, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu, podle něhož se podaným návrhem dovolatelka domáhá pouze vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva družstva o svém vyloučení, učiněný toliko z formulace petitu bez přihlédnutí k celkovému obsahu návrhu.
[20] V projednávané věci je z obsahu návrhu na zahájení řízení ze dne 1. 9. 2015 (č. l. 14 a násl. spisu) zcela zjevné, že dovolatelka namítala neplatnost vyloučení žalobkyně z družstva jako takového – napadala jím jak rozhodnutí představenstva, tak i rozhodnutí shromáždění delegátů družstva.
[21] Odvolací soud proto pochybil, když pouze na základě označení návrhu a jeho petitu usoudil, že návrh měl být zamítnut již jen z toho důvodu, že směřoval vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva. Na této úvaze založený názor odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka v zastoupení žalobkyně zahájila zjevně bezúspěšné řízení, pročež odpovídá za škodu ve smyslu §24 zákona o advokacii, tudíž nemůže obstát.
b) K podání návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena družstva za neplatné před počátkem lhůty podle §620 z. o. k.
[22] Podle §617 z. o. k. rozhoduje o vyloučení člena z družstva představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odstavec první). Rozhodnutí o vyloučení musí mít písemnou formu. Rozhodnutí obsahuje i poučení o právu vylučovaného člena podle §618 (odstavec třetí).
[23] Podle §618 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí o vyloučení může člen podat odůvodněné námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení oznámení o vyloučení; to platí i v případě, že o vyloučení rozhodla členská schůze; k námitkám podaným v rozporu s tím se nepřihlíží.
[24] Podle §619 z. o. k. členství vylučované osoby zaniká marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo dnem, kdy bylo vylučované osobě doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek.
[25] Podle §620 z. o. k. proti rozhodnutí členské schůze a) o zamítnutí námitek, nebo b) o vyloučení, jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné (odstavec první). Do doby uplynutí lhůty pro podání návrhu u soudu nebo do doby pravomocného skončení soudního řízení družstvo nemůže vůči členovi uplatnit žádná práva plynoucí ze zániku jeho členství (odstavec druhý).
[26] Podle §621 z. o. k. se rozhodnutí o vyloučení člena, rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí o vyloučení vylučovanému členovi doručí doporučeným dopisem do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů.
[27] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že vyloučení z družstva je citelnou sankcí, jíž družstvo může postihnout porušování členských povinností (§575 odst. 2 z. o. k.), neboť členu družstva v důsledku vyloučení zaniká účast v družstvu a práva z této účasti plynoucí (uvedená zejména v §575 odst. 1 z. o. k.). V bytovém družstvu v důsledku vyloučení tak zaniká (mimo jiné) právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu (družstevního nebytového prostoru); viz §734 odst. 3 větu první z. o. k. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1674/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018.
[28] S ohledem na závažnost následků, jež vyloučení člena družstva vyvolává, zakotvuje §621 z. o. k. zvláštní pravidlo pro doručování písemných vyhotovení v něm vypočtených rozhodnutí vylučovanému členovi družstva (do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů). Jen takto odeslané rozhodnutí může vyvolat účinek vyloučení – zánik členství.
[29] K okamžiku doručení rozhodnutí ve smyslu §621 z. o. k. váže úprava §618 odst. 1 z. o. k. a §620 odst. 1 z. o. k. počátek běhu prekluzivní lhůty pro podání námitek, respektive pro podání návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné; smyslem a účelem této lhůty je ochrana právní jistoty družstva i vylučovaného člena.
[30] Z toho, že prekluzivní lhůta k podání návrhu začíná běžet ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí podle §621 z. o. k., však neplyne (smysl a účel právní úpravy §617 a násl. z. o. k. nevyžaduje), že by člen družstva nemohl – poté, co bylo rozhodnutí o vyloučení přijato – podat návrh na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné dříve, než je mu rozhodnutí oznámeno postupem podle §621 z. o. k.
[31] Jinak řečeno, ustanovení §620 z. o. k. neváže vznik práva člena družstva podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze na doručení rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) podle §621 z. o. k. (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 460/2019).
[32] V projednávané věci obdržela dovolatelka dne 21. 6. 2015 informaci ze strany družstva, že schůze delegátů družstva rozhodla o „nepřijetí“ odvolání žalobkyně, v návaznosti na to podala 1. 9. 2015 jako zástupkyně žalobkyně návrh na prohlášení rozhodnutí družstva o vyloučení žalobkyně z družstva za neplatné.
[33] Ve světle uvedených právních závěrů je zřejmé, že právní posouzení otázky přípustnosti podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva, jak je učinil soud prvního stupně i odvolací soud, není správné.
[34] Názor odvolacího soudu, podle něhož byl návrh – i kdyby měl správně formulovaný petit a brojil proti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva – podán předčasně, jelikož lhůta podle §621 z. o. k. ještě nezapočala běžet, nemůže obstát.
c) Shrnutí
[35] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (posuzování návrhu na zahájení řízení jako celku podle jeho obsahu a přípustnosti podání návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena družstva za neplatné před počátkem lhůty podle §620 z. o. k.), není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními dovolacími námitkami, usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[36] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu