ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1281.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1281/2023-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. H. , zastoupené Mgr. Michalem Janíkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pivovarská 15, PSČ 261 01, proti žalovanému Bytovému družstvu občanů Příbram, družstvo , se sídlem v Příbrami, Pod Anenskou 149, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 00664570, zastoupenému JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami, 28. října 184, PSČ 261 01, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného J. S. , zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze, Barrandova 1920/2a, PSČ 143 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 129/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 34/2022-371, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze 31. 12. 2020 se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného – Bytového družstva občanů Příbram, družstvo (dále jen „družstvo“) – uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu jednotky č. 103/44, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) [dále jen „zákon o vlastnictví bytů“] v bytovém domě č. p. XY, XY, XY, v obci a kat. území XY, na parc. č. XY, včetně souvisejících podílů na společných částech domu č. p. XY, XY, XY o velikosti 3127/848981 a na pozemku parc. č. XY v obci a kat. území XY (dále jen „byt“).
[2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2021, č. j. 73 Cm 129/2020-294, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o §237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného práva, a sice:
1) otázky délky vydržecí doby pro vydržení členského podílu v bytovém družstvu, která má být dovolacím soudem „posouzena jinak“, a
2) otázky výkonu všech práv a povinností spojených s členstvím ve družstvu jako podmínky pro vydržení vlastnictví členského podílu v bytovém družstvu, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 10. 5. 2012,sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010, či ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2080/2012).
[6] K první dovolací otázce dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně použil §134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jelikož s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vycházel z toho, že podíl v bytovém družstvu je věcí movitou, tudíž jej lze vydržet ve třech letech.
[7] Vycházejíc z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2000/18, dovolatelka namítá, že „posuzovaný členský podíl v bytovém družstvu měl být chráněn obdobně jako věc nemovitá“, a to i ve vztahu k délce vydržecí doby, která by měla být s ohledem na specifika členského podílu desetiletá.
[8] Prostřednictvím druhé dovolací otázky dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu o vydržení vlastnického práva k členskému podílu právní předchůdkyní vedlejšího účastníka, jelikož ta se řádně neujala všech svých členských práv a povinností, když byt sama nikdy neužívala.
[9] Dovolatelka však při formulaci svých námitek přehlíží, že soud prvního stupně a (ztotožňuje se s ním) i soud odvolací (viz odst. 21 napadeného rozsudku), žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace dovolatelky nezamítl pouze z důvodu vydržení vlastnického práva vedlejším účastníkem. Soudy v projednávané věci uzavřely, že nebyla naplněna ani jedna ze dvou kumulativních podmínek pro uplatnění §23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, na němž dovolatelka svůj nárok na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu bytu zakládá, a to ani podání žádosti o převod bytu do vlastnictví člena družstva v zákonné lhůtě do 30. 6. 1995 ani členství této osoby v družstvu.
[10] Rozhodnutí odvolacího soudu tedy spočívá na posouzení dvou právních otázek, z nichž každé samo o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby.
[11] Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08).
[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
[13] Jelikož dovolatelka prostřednictvím dovolacích otázek napadá toliko závěr soudu o vydržení vlastnického práva k členskému podílu v bytovém družstvu vedlejším účastníkem jakožto překážky pro určení jejího členství v družstvu, závěr soudu o nenaplnění podmínky podání výzvy k převodu bytu v zákonem stanovené lhůtě však nerozporuje a dovolacímu přezkumu jej tím neotevírá, věcný přezkum posouzení dovolatelkou předestřených právních otázek nemůže ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatelku příznivější), a dovolání je proto nepřípustné jako celek.
[14] K otázce délky vydržecí doby členského podílu v bytovém družstvu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3728/2020.
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 16. 11. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu