ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3417.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3417/2023-440
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) M. P. , b) L. J. , c) E. V. , d) T. V. , e) P. V. , f) M. Š., g) H. V. , všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o převodu jiných zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 12 C 77/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j. 27 Co 20/2023-411, takto:
Rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j. 27 Co 20/2023-411, a Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 9. 2022, č. j. 12 C 77/2022-313, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Podanou žalobou žalobci jako oprávněné osoby usilují o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu označených pozemků jako náhradních za pozemky, jež jim nebylo lze vydat pro zákonem stanovené překážky (dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“).
2. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 12 C 77/2022-313, žalobnímu žádání vyhověl v tom rozsahu, že nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY – dále jen „předmětné pozemky“ (výrok I.), žalobu zamítl „v části, ve které se žalobci po žalované domáhali nahrazení souhlasu s uzavřením smlouvy o převodu pozemků pod body IV. až VI. této smlouvy“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až IX.)
3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 27 Co 20/2023-411, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I. bodu III. jen co do velikosti spoluvlastnických podílů, v jakých žalobci předmětné pozemky nabývají do svého vlastnictví, „jinak“ rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).
4. Podle shodných zjištění obou soudů jsou žalobci nositeli restitučního nároku na vydání jiných vhodných zemědělských pozemků za odňaté pozemky, jež oprávněným osobám nelze vydat pro zákonem stanovené překážky (dle zákona č. 229/1991 Sb.), podloženého označeným rozhodnutím pozemkového úřadu. V posuzované věci byly naplněny předpoklady pro uspokojení nároku žalobců mimo režim veřejných nabídek náhradních pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.), neboť jejich restituční nárok nebyl – navzdory aktivní snaze žalobců o jeho přecenění – uspokojen z důvodů přičitatelných žalované (jejímu předchůdci), spočívajících jak v nesprávné kvantifikaci restitučního nároku žalobců, tak i v negativním postoji žalované ke snaze žalobců o správné ocenění jejich nároku. Proto lze počínání žalované při uspokojování nároku žalobců kvalifikovat jako liknavé a svévolné.
5. Ve vztahu k předmětným pozemkům, jež si žalobci nárokovali k uspokojení uplatňovaného restitučního nároku, odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněný závěr o absenci překážek jejich převoditelnosti z vlastnictví státu a vhodnosti k náhradní naturální restituci (vydání oprávněným osobám). Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal jako překážku převoditelnosti předmětných pozemků ani okolnost, že byly žalovanou zařazené do veřejné nabídky podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., v jejímž rámci je vysoutěžily jiné oprávněné osoby. Přitom akcentoval i okolnost, že soudem prvního stupně bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo žalované zakázáno s pozemky disponovat, včetně jejich převodu v rámci veřejných nabídek. Proto ani okolnost, že předmětné pozemky byly zařazeny do veřejné nabídky, později proběhnuvší a žalovanou vyhodnocené, dle závěru odvolacího soudu nemůže bránit uspokojení nároků žalobců.
6. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná (dále i jako „dovolatelka“), spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně že rozsudek spočívá na vyřešení otázek hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených. Dovolatelka předestírá otázku, zda lze při převodu předmětných pozemků jako náhradních upřednostnit žalobce před jinými oprávněnými osobami, které se účastnily veřejných nabídek, v nichž předmětné pozemky vysoutěžily (přičemž k uzavření převodních smluv s těmito třetími osobami nedošlo jen pro soudem nařízené předběžné opatření), aniž by se odvolací soud vůbec zabýval otázkou dobré víry těchto třetích osob a tím, nesvědčí-li jim postavení z „lepšího“ práva. Dovolatelka přitom zastává názor, že soudy svými rozhodnutími v dané věci poskytly žalobcům neopodstatněnou výhodu oproti jiným oprávněným osobám, které usilují o uspokojení svého restitučního nároku zákonem předpokládaným postupem – účastí ve veřejných nabídkách, v čemž dovolatelka spatřuje i rozpor se zásadami restitučního zákonodárství. Odvolacímu soudu zároveň vytýká, že aproboval výrok rozsudku soudu prvního stupně i v té části, jíž soud prvního stupně uvedl konkrétní výši restitučních nároků oprávněných osob. Poukazuje na to, že určení výše restitučního nároku oprávněných osob nebylo předmětem tohoto řízení a že k této otázce soudy neprováděly žádné dokazování, a že celková, soudem prvního stupně uvedená částka neodpovídá součtu nároků jednotlivých oprávněných osob, ba ani žalovanou evidované částce.
7. Proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby (změnou napadeného rozsudku) rozhodl tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.
8. Žalobci mají rozsudek odvolacího soudu za správný, korespondující ustálené rozhodovací praxi. V podaném vyjádření akcentují, že postup žalované při uspokojování jejich restitučních nároků byl shledán liknavým a svévolným a že žalované byla zakázána dispozice s pozemky i předběžným opatřením. Své právo na uspokojení nároku převodem vybraných pozemků, i se zřetelem na dobu prodlení žalované, nadto považují za silnější a rozporují i námitky, že se soudy nezabývaly hodnotou uplatňovaného restitučního nároku. Navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.
9. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je dovolání přípustné.
10. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
12. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Žalovanou podané dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení právní otázky [může-li se oprávněná osoba domáhat za účelem uspokojení svého nároku převodu pozemku, o jehož převod podle §11a zákona č. 229/1991 Sb. současně usiluje jiná oprávněná osoba – otázka konkurence práv více oprávněných osob na převod téhož náhradního pozemku], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz dále citovanou judikaturu).
14. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a v hranicích otázky vymezené v dovolání, pro níž bylo dovolání připuštěno, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné.
15. Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
17. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Podle §11a zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v §4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v §6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle §13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby (odstavec 1). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2). Osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový úřad o převod písemně do jednoho měsíce ode dne vyhlášení nabídky (odstavec 5). Po vyhlášení je možno stáhnout pozemek z nabídky pouze tehdy, jestliže by převod pozemku byl v rozporu se zákonem nebo jestliže k němu bylo uplatněno právo na převod podle zvláštních právních předpisů. Stažení z nabídky zveřejňuje pozemkový úřad vyvěšením na své úřední desce (odstavec 6). Oprávněné osobě, která o nabídnutý pozemek požádá, zašle bez zbytečného prodlení pozemkový úřad potřebný počet vyhotovení textu smlouvy o bezúplatném převodu. Oprávněná osoba je povinna požadovaným způsobem podepsat stejnopisy textu smlouvy o bezúplatném převodu do 14 dnů od převzetí textu smlouvy nebo od jeho doručení do vlastních rukou na adresu uvedenou oprávněnou osobou. V případě porušení této povinnosti není pozemkový úřad povinen smlouvu o bezúplatném převodu uzavřít a vůči oprávněné osobě není předchozími návrhy vázán. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti (odstavec 8). Požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 14. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Lhůta pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí (odstavec 9).
19. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak je jí reflektována i judikatura Ústavního soudu – srovnej zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod číslem 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod číslem 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní Pozemkového fondu České republiky a jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a další judikaturu na něj navazující).
20. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i závěr, že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).
21. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zdali jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí).
22. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi také opakovaně konstatoval, že nevhodnost pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí sama skutečnost, že je dotčený pozemek předmětem i jiného, prozatím však neskončeného řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018 ), ani okolnost, že byl zařazen do veřejné nabídky (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 686/2019 ), nebo skutečnost, že byl dotčen předběžným opatřením, jímž bylo žalované zapovězeno s pozemkem nakládat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020 , nebo ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 ). V případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku jest však vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tou kterou z oprávněných osob, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020 , ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021 , a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021).
23. Naposled citované závěry mohou nalézt své uplatnění i v případě, kdy o převod dotčeného pozemku ve veřejné nabídce postupem dle §11a zákona č. 229/1991 Sb. požádala jiná oprávněná osoba (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 942/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3118/2022). Každý případ konkurence více oprávněných osob s nárokem na převod náhradních pozemků je totiž značně individuální, a i s ohledem na smysl restitučního zákonodárství je nezbytné na základě konkrétních skutkových zjištění posoudit, které z oprávněných osob svědčí „lepší“ právo na převod požadovaného náhradního pozemku.
24. Nezabýval-li se odvolací soud – v situaci, kdy žalovaná zařadila předmětné pozemky do veřejné nabídky pořádané podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., v níž třetí osoba požádala o jejich převod do svého vlastnictví a v tomto nabídkovém řízení byla úspěšná – tím, které z více oprávněných osob (žalobcům či třetí osobě) svědčí „lepší“ právo na převod předmětných (náhradních) pozemků, a bez dalšího přiřkl předmětné pozemky právě žalobcům, jde o posouzení neúplné a tím i nesprávné (a uplatněný dovolací důvod dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř., byl tudíž naplněn). Argumentace odvolacího soudu vydaným předběžným opatřením, jež zabránilo dovršení převodu pozemku do vlastnictví třetí osoby, je v daném směru nicneříkající, resp. jejím obsahem může být toliko sdělení, že pozemek (prozatím) zůstává ve vlastnictví státu.
25. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu (kromě shora odkazovaných rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 942/2023, či usnesení ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3118/2022, dále srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2121/2022) přitom vyplývá, že relevantním měřítkem umožňujícím rozlišit, které z oprávněných osob svědčí k vybranému náhradnímu zemědělskému pozemku „lepší“ právo, je – a to v zájmu právní jistoty oprávněných osob a zamezení sporů konkurentů usilujících o totožný náhradní zemědělský pozemek – zásadně okamžik uplatnění nároku na vydání sporného náhradního zemědělského pozemku (podáním žaloby či žádosti o převod pozemku z veřejné nabídky dle §11a zákona č. 229/1991 Sb.), nejsou-li zde jiné, svou povahou mimořádné okolnosti obzvlášť intenzívně působící ve prospěch uspokojení nároku jiné oprávněné osoby. V dané souvislosti sluší se připomenout, že prodlení České republiky – Státního pozemkového úřadu s uspokojením restitučního nároku (dokreslované marnou snahou – aktivitou – oprávněné osoby) je typickou okolností doprovázející soudní řízení o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku, jež může být dána nejenom na straně osob domáhajících se převodu pozemku v jiném soudním řízení, ale i dalších oprávněných osob, jež postupují zákonem zásadně předpokládaným postupem, tj. uplatněním práva na převod pozemku z veřejné nabídky pozemkového úřadu (dle §11a zákona č. 229/1991 Sb.) a jež své právo prosazují v konkurenci s dalšími oprávněnými osobami a vznikl jim nárok na uzavření smlouvy o převodu pozemku.
26. Naproti tomu námitky dovolatelky o nesprávné (nepřesné) kvantifikaci restitučního nároku žalobců vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí nemají (a napadené rozhodnutí na jejich řešení nezávisí a nezakládají tak podle §237 o. s. ř. přípustnost dovolání) v situaci, kdy ani dovolatelka současně nečinní sporným, že tak či tak – bez zřetele na částky v rozsudku uváděné – žalobci disponují restitučními nároky ve výši přesahující cenu v tomto řízení požadovaných náhradních pozemků. Otázky týkající se výše restitučního nároku a ceny požadovaných pozemků mají povahu předběžných otázek, jejichž řešení není pro soudy v dalších řízeních závazné, navzdory tomu, že formálně může být hodnota nároku oprávněné osoby a (někdy i) hodnota vydávaného pozemku (pozemků) technicky součástí převodní smlouvy uvedené v rozhodnutí, jímž je však autoritativně rozhodováno (toliko) o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o výši restitučního nároku či hodnotě náhradních pozemků, jimiž má být restituční nárok takto saturován; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017). Ostatně, pro odstranění případných dílčích pochybení při kvantifikaci restitučního nároku (včetně chyb početních) se znovu otevírá prostor v dalším řízení.
27. Protože však napadené rozhodnutí – z důvodů výše vyložených – není správné, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
28. V dalším řízení jsou soudy nižších stupňů vázány právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
29. V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
30. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu