ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1007.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 1007/2023-1733
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce RANDA s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 47452188, proti žalovaným 1/ Ing. Davidu Jánošíkovi , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 72074477, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, a 2/ B. M. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, o zaplacení 345 828 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 230/2009, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 2 Cmo 41, 42, 43/2022-1681, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. června 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1598, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. července 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1606, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím nebo vydání pletacích přízí tam specifikovaných (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). Usnesením ze dne 17. září 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1615, pak soud prvního stupně rozhodl o opravě odůvodnění rozsudku.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce a proti usnesení o opravě odůvodnění rozsudku podala odvolání rovněž druhá žalovaná.
3. Následně – podáním ze dne 14. října 2022, došlým odvolacímu soudu dne 20. října 2022 – navrhl žalobce, aby do řízení vstoupila na jeho místo společnost Adnar deluxe s. r. o. (dále též jen „společnost A“). Návrh odůvodnil tím, že společnosti A smlouvou ze dne 14. října 2022 postoupil žalobou uplatněnou pohledávku. Společnost A se vstupem do řízení na místo žalobce vyslovila souhlas.
4. V průběhu odvolacího řízení Vrchní soud v Praze k návrhu žalobce rozhodl v záhlaví označeným usnesením, že namísto dosavadního žalobce bude v řízení pokračováno jako s novým žalobcem se společností A.
5. Na odůvodnění odvolací soud, s poukazem na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 14. října 2022 (dále též jen „postupní smlouva“) a na to, že společnost A se svým vstupem do řízení na místo původního žalobce souhlasila, uvedl, že byly splněny podmínky pro vydání usnesení dle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §238a a §237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tvrdí, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud změnil tak, že se návrh na procesní nástupnictví na straně žalobce zamítá, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Dovolatel namítá, že cílem a účelem postoupení pohledávky a následného návrhu na vstup společnosti A do řízení je dosažení reálné nedobytnosti možné budoucí pohledávky dovolatele za neúspěšným žalobcem z titulu náhrady nákladů řízení, a proto návrh na procesní nástupnictví považuje za zneužití procesní úpravy ve smyslu §2 o. s. ř. Odkazuje rovněž na rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 14. června 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015, či ze dne 27. března 2020, sp. zn. 23 Cdo 653/2020) k vymezení kritérií, která mají soudy při posuzování návrhu podle §107a o. s. ř. zohledňovat z úřední povinnosti. Usnesení odvolacího soudu považuje za nesprávné, neboť soud v souladu s ustálenou judikaturou neposoudil zejména personální propojenost původního žalobce se společností A a ekonomickou situaci společnosti A. Namítá rovněž, že samotná postupní smlouva je zneužitím práva dle §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť strany smlouvy měly za cíl poškodit zájmy jiných účastníků řízení, a jde tak o neplatné právní jednání.
8. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
9. Dovolání v této věci je – bez dalšího – přípustné podle §238a o. s. ř.
10. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají.
11. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
14. Podle §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
15. Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
16. Nejvyšší soud vyložil již v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 46/2012“), že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím §2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na §2 o. s. ř., tedy zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky (srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013).
17. Účelovost postoupení pohledávky přitom nelze ztotožňovat s prostou obavou, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou. Hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhrady nákladů řízení musí v návaznosti na konkrétní okolnosti nabýt reálné podoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013).
18. Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi dle §107a o. s. ř. přitom může dle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013).
19. K námitce neplatnosti postupní smlouvy je pak rozhodovací praxe soudů ustálena v závěru, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy (k tomu srov. též R 46/2012).
20. V daném případě nelze přisvědčit námitce dovolatele, že se odvolací soud při svém rozhodnutí odchýlil od výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
21. V řízení totiž (do dne vydání napadeného usnesení) nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o tom, že žalobce sledoval podáním návrhu dle §107a o. s. ř. zneužití procení úpravy za účelem nedobytnosti případné budoucí pohledávky dovolatele z titulu náhrady nákladů řízení.
22. Návrh na procesní nástupnictví byl dovolateli, resp. jeho advokátu, doručen dne 21. října 2022, jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení i z doručenky na č. l. 1680. Dovolatel tedy měl možnost na skutečnosti předestřené žalobcem reagovat (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sp. zn. 29 Cdo 2169/2019). To, že tak neučinil, jde k jeho tíži. Povinností odvolacího soudu nebylo dovolatele (zastoupeného advokátem) k vyjádření vyzývat (k tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 897/2016).
23. Jestliže dovolatel v dovolání tvrdí skutečnosti ohledně personální a majetkové propojenosti původního žalobce se společností A, jakožto o jejím nedostatečném majetkovém stavu, a navrhuje k nim důkazy, jde o nepřípustné nové skutečnosti nebo důkazy, jež nelze v dovolacím řízení uplatnit (§241a odst. 6 o. s. ř.) [srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2169/2019]. Tato tvrzení a důkazní návrhy měl uplatnit v reakci na zaslané podání původního žalobce ze dne 14. října 2022, což neučinil. K tomu lze pouze dodat, že dovolatel, byť zastoupen advokátem, nepostupoval v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt.
24. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace nepodařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl.
25. K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu