ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.111.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 111/2023-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 258/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 17/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 3 T 17/2022 , byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:
1) dne 17. 8. 2021 v přesně nezjištěné době mezi 11:05 až 11:30 hodin v obchodním domě Albert ulice XY číslo popisné XY na Příbrami VIII, kam vstoupil v úmyslu odcizit nějaké zboží, uložil do nákupního košíku 5 kusů konzerv tuňáka Rio Mare 160 gramů - cena za kus 64,90 Kč - v celkové hodnotě 324,50 Kč, 3 kusy kuřecích prsních řízků 500 gramů - cena za kus 84,90 Kč v celkové hodnotě 254,70 Kč - tedy zboží v celkové hodnotě 579 Kč, kdy následně prošel prostorem pokladen bez zaplacení, přičemž si jej všimla ostraha prodejny poškozený J. J., nar. XY, který uzamkl dveře prodejny a obžalovaného vyzval, aby jej následoval a následně vrátil odcizené zboží zpátky do prodejny ,
2) dne 20. 8. 2021 v přesně nezjištěné době mezi 12:05 - 12:10 hodin v prodejně Flosman ulice XY číslo popisné XY na Příbrami I, okres Příbram, kam vstoupil v úmyslu odcizit nějaké zboží, se pohyboval po prodejně a čekal na vhodný okamžik, kdy momentě, kdy nebyl přítomen žádný nakupující v uličce se sladkostmi, vyndal z regálu se zbožím 2 papírové zásobníky s čokoládami, každý vzal na jednu ruku, prošel prostorem pokladen bez zaplacení a z prodejny odešel pryč, kdy následnou kontrolou skladových zásob bylo zjištěno, že obžalovaný odcizil 12 kusů čokolád Milka Toffee Wholenut 300 gramů v hodnotě 79,90 Kč za kus - v celkové hodnotě 958,80 Kč, 5 kusů čokoláda Milka Oreo 300 gramů v hodnotě 79,90 Kč za kus - v celkové hodnotě 399,50 Kč, 19 kusů čokoláda Milka Haselnuss 100 gramů v hodnotě 36,90 Kč za kus - v celkové hodnotě 701,10 Kč - tedy věci v celkové hodnotě 2.059,50 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil i přes to, že si byl vědom toho, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 1 T 162/2018, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2019, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, který vykonal dne 7. 8. 2020 a dále byl tímto rozsudkem odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který vykonal dne 7. 6. 2021,
3) v době od 16:16 hodin do 16:17 hodin dne 10. 9. 2021 v úmyslu se obohatit vstoupil do prodejny Teta Drogerie na adrese XY číslo popisné XY v obci Příbram, kde z regálu vpravo od pokladny odcizil 2 kusy balení hlavic na holicí strojek značky Gillete Mach 3 v celkové hodnotě 1.499,80 Kč a 2 kusy balení náhradních hlavic na holicí strojek značky Gillete Fusion v celkové hodnotě 1.999,80 Kč a to tak, že zboží odňal z regálu a prošel s ním přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 3.500 Kč odcizením věcí společnosti Teta drogerie a lékárny ČR s.r.o., IČ 26148579 se sídlem Poděbradská číslo popisné 1162, 250 92 Šestajovice ,
4) v době od 19:10 hodin do 19:26 hodin dne 12. 9. 2021 v úmyslu se obohatit vstoupil do prodejny Lidl na adrese XY číslo popisné XY, Příbram I, kde odcizil 2 kusy 0,5 litrových lahví rumu značky Božkov a to tak, že zboží odňal z regálu, vložil pod bundu a prošel s ním přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 298 Kč odcizením věcí společnosti Frederiks Group CZ, a.s., IČ 26175541 se sídlem Na Folimance číslo popisné 2155, 120 00 Praha ,
5) dne 24. 9. 2021 v 13:14 hodin v úmyslu se obohatit vstoupil do prodejny Teta Drogerie na adrese XY číslo popisné XY v obci Příbram, kde odcizil 1 kus žiletek značky Gillete Mach 3 v hodnotě 749,90 Kč a 1 kus žiletek Gillete Fusion v hodnotě 999,90 Kč a to tak, že zboží odňal z regálu a prošel s ním přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 1.750 Kč odcizením věcí společnosti Teta drogerie a lékárny ČR s.r.o., IČ 26148579 se sídlem Poděbradská číslo popisné 1162, 250 92 Šestajovice ,
6) v době od 07:46 hodin do 07:49 hodin dne 11. 10. 2021 v úmyslu se obohatit, vstoupil do prodejny Flosman na adrese XY číslo popisné XY v obci Příbram, kde odcizil 10 kusů čokolád značky Carla 80 gramů - cena za 1 kus 34,90 Kč a dále 10 kusů čokolády značky Milka Oreo 100 gramů - cena za 1 kus 29,90 Kč a to tak, že zboží odňal z regálu, dal do vnitřní kapsy u bundy a prošel přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 648 Kč odcizením věcí společnosti Flosmann a.s., IČ 25488445 se sídlem Chýnovská číslo popisné 1917, 390 02 Tábor ,
7) v době od 11:13 hodin do 11:15 hodin dne 12. 10. 2021 v úmyslu se obohatit vstoupil do prodejny COOP na adrese XY číslo popisné XY, Příbram VII, kde odcizil z regálu 1 kus zrnkové kávy značky ĽOr Fortissimo 500 gramů v hodnotě 239 Kč a dále 1 kus zrnkové kávy značky ĽOr Classic 500 gramů v hodnotě 239 Kč a to tak, že zboží odňal z regálu, zastrčil si je pod bundu a prošel s ním přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak uvedeným jednáním škodu ve výši 478 Kč odcizením věcí společnosti Coop Příbram, družstvo, IČ: 00031836 se sídlem Dlouhá číslo popisné 155, 261 01 Příbram - Příbram II ,
8) v době od 14:15 hodin do 14:40 hodin dne 29. 10. 2021 v úmyslu se obohatit vstoupil do prodejny DM Drogerie na adrese XY číslo popisné XY, Příbram VIII, kde odcizil z regálu 1 kus parfému značky Jaguar v hodnotě 549 Kč, 1 kus parfému značky David Beckham v hodnotě 599 Kč a 1 kus parfému značky Playboy v hodnotě 399 Kč a to tak, že zboží odňal z regálu, zastrčil si je pod bundu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 1.547 Kč odcizením věcí společnosti dm drogerie markt s.r.o., IČ: 47239581 se sídlem Jeronýmova 1485/19, 370 01 České Budějovice-České Budějovice 6, bezprostředně poté v úmyslu se obohatit vstoupil do vedlejší prodejny drogerie Rossmann na adrese XY číslo popisné XY, Příbram VIII, kde odcizil z regálu 1 kus pánského parfému značky Prada Luna Rossa Carbon o obsahu 50 ml v hodnotě 1.199 Kč, 1 kus parfému Calvin Klein o obsahu 100 ml v hodnotě 644 Kč a 1 kus parfému Lacoste Pink o obsahu 50 ml v hodnotě 849 Kč, a to tak, že zboží odňal z regálu, zastrčil si je pod bundu a prošel přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 2.692 Kč odcizením věcí společností ROSSMANN, spol. s r.o. IČ: 61246093 se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 - Nusle ,
9) v době od 13:22 hodin do 13:25 hodin dne 30. 10. 2021 v úmyslu se obohatit pod vlivem návykové látky amphetamin/methamphetamin vstoupil do prodejny Hervis na adrese XY číslo popisné XY v obci Příbram, kde odcizil 1 kus pánské bundy značky Benger Estoril 2/21 XL v hodnotě 1.599 Kč a dále 2 kusy pánské bundy značky Cygnus Bispo 2/20 v celkové hodnotě 2.598 Kč a to tak, že zboží odňal ze stojanu s oblečením a utekl s ním přes pokladní zónu, aniž by za ně zaplatil a způsobil tak škodu ve výši 4.197 Kč odcizením věcí společnosti Hervis Sport a móda, s.r.o., IČ:25607626 se sídlem Nákupní 389/1, 102 00 Praha 10-Štěrboholy,
a uvedeného jednání se dopustil i přes to, že si byl vědom toho, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 1 T 162/2018, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2019, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, který vykonal dne 7. 8. 2020, a dále byl tímto rozsudkem odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který vykonal dne 7. 6. 2021 .
Za uvedený přečin a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl v bodě II. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 1. 2022, č. j. 3 T 1/2022-485, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2022, byl obviněný P. M. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §45 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným společnostem Flosman, a. s., IČ: 25188445, sídlem Chýnovská 1917/9, Tábor, ve výši 1.518 Kč, Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., IČ 26148579, sídlem Poděbradská 1162, Šestajovice, náhradu škody ve výši 4.500 Kč, Coop Příbram, družstvo, IČ: 00031836 se sídlem Příbram II/155, ve výši 478 Kč, ROSSMANN, spol. s r. o., IČ: 61246093 se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 - Nusle, ve výši 1.493 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená společnost Flosman, a. s. se zbytkem svého nároku na náhradu škody ve výši 542 Kč a poškozená společnost Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o. se zbytkem svého nároku na náhradu škody ve výši 750 Kč odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byly zrušeny výrok o vině pod bodem I. a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 1. 2022, č. j. 3 T 1/2022-485, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2022 a jímž byl obviněný P. M. odsouzen v bodě I. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a dále všechny výroky, které mají v tomto výroku o vině svůj podklad.
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o tom, že se obviněný P. M. podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 2 ZT 97/2021, a to pro jednání, v němž byl spatřován přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit tím, že dne 17. 8. 2021 v přesně nezjištěné době mezi 11:05 až 11:30 hodin v obchodním domě Albert ulice XY číslo popisné XY na Příbrami VIII poté, co se dopustil výše uvedeného jednání (ad. 1) v prostorách pokladen slovně napadal a urážel poškozeného J. J., který jej nabádal ke klidu a říkal, aby jej obžalovaný následoval do místnosti ostrahy, kdy obžalovaný M. se k poškozenému neustále přibližoval, ačkoliv si poškozený snažil zachovat odstup, kdy následně obžalovaný kopl poškozeného J. do levého stehna a poté do něj strčil, přičemž se poškozenému v pádu podařilo zachytit obžalovaného a společně upadli na zem, kdy se situace uklidnila a to vše přesto, že si byl vědom toho, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami spisová značka 1 T 162/2018 ze dne 13. prosince 2018, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2019, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 trestního zákoníku , neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 10 To 258/2022, podal obviněný P. M. odvolání směřující do výroku o vině, a to pouze ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 1. a do celého výroku o trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 258/2022 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 258/2022, podal obviněný P. M. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 245-247), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Námitky obviněného se vztahující ke skutku pod bodem 1. výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vznesl námitku zjevného rozporu skutkových zjištění určujících naplnění znaků jemu za vinu kladeného trestného činu a provedeného dokazování, a to stran úmyslu odcizit věci, které měl v nákupním košíku a nijak je neskrýval. V rámci výslechu dostatečně vysvětlil, proč se na datum spotřeby zboží nezeptal některého z pokladníků. Tito byli totiž zaměstnáni jinými zákazníky, jak se podává z videozáznamu. Obviněný obsah uvedeného videozáznamu podrobně rozebírá s tím, že pracovník ostrahy si vzal lať až poté, co jej napadl, přičemž dovolatel měl několikrát příležitost se z prodejny i se zbožím vzdálit, ale neučinil tak. Dále uvádí, že měl u sebe dostatek finančních prostředků. Rovněž poukázal na rozpory ve výpovědi svědka J. a její údajný nesoulad se závěry nalézacího soudu. Rovněž vytkl, že nalézací soud nesprávně odkazoval na jeho trestní minulost, ačkoli z této zavinění dovozovat nelze. S odkazem na zásadu in dubio pro reo pak konstatoval, že verze, ke které se přiklonily soudy, není o nic pravděpodobnější než ta, kterou uváděl on. Byl-li přesto uznán vinným, stalo se tak v důsledku porušení jeho práva na spravedlivý proces.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zopakoval, že neměl v úmyslu z prodejny odejít bez zaplacení, tedy, že nebyla naplněna subjektivní stránka jemu za vinu kladeného trestného činu. Podotkl přitom, že k projevení úmyslu něco odcizit dochází tak, že kromě průchodu pokladnami bez zaplacení je zapotřebí i dalšího jednání, resp. že musí být projevena vůle si věc přisvojit. V jeho případě nic takového zjištěno nebylo, zboží nijak neskrýval. Odkázal na své odvolání a vybranou judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k uvedené problematice. Z jeho strany se mohlo maximálně jednat o omyl, který však vylučuje jeho zavinění. Poukazuje rovněž na to, že místo odchodu z prodejny šel za svědkem J., konzultoval s ním datum spotřeby zboží a následně vyčkal příjezdu hlídky policie, a to i poté, co byl ze strany svědka napaden. Závěr o úmyslu věci odcizit je tedy nesprávný.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud podle něj bezdůvodně převzal nesprávné závěry prvostupňového soudu a nenapravil vady v jeho odsuzujícím rozsudku naplňující dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265m tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 10 To 258/2022-226, a zprostil jej obžaloby pro skutek popsaný v bodě 1. výroku o vině, případně zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 12. 2022, sp. zn. 1 NZO 987/2022.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Obviněný uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů, nicméně žádným způsobem skutková zjištění nerozporuje a netvrdí, že jsou zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů. Nesouhlasí pouze se závěry soudů, podle kterých bylo jeho úmyslem zboží odcizit. Námitku, že nebyla prokázána subjektivní stránka přisouzeného trestného činu, pak státní zástupkyně shledala zjevně neopodstatněnou. Nalézací soud provedl komplexní a bezvadné dokazování a vyvodil z něho správné skutkové závěry. Svým povinnostem pak beze zbytku dostál taktéž Krajský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. Oba soudy přitom řádně zdůvodnily, z jakého důvodu považují za nepravdivou tu část výpovědi předestřenou obviněným, podle které zboží neodcizil a ani to nebylo jeho úmyslem, potraviny chtěl řádně nakoupit, přičemž za pracovníkem ostrahy šel údajně jen z toho důvodu, aby získal informaci o chybějícím datu spotřeby zboží. Rozhodnutí soudů tak netrpí vadou zjevného (či extrémního) nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. Za dané situace tedy nepřicházela v úvahu ani aplikace procesní zásady „in dubio pro reo“, neboť o rozhodném skutkovém stavu věci nebylo důvodných pochyb. Současně je podle státní zástupkyně zapotřebí odmítnout taktéž zbylou část výhrad obviněného, jejichž prostřednictvím rozporoval úmyslné spáchání trestného činu a své jednání označoval maximálně za jednání v omylu. Z hlediska vyhodnocení věci není podstatným to, že zboží neukryl a pouze je přenášel volně v košíku. Stěžejním je zjištění, že zboží bylo takto obviněným úmyslně proneseno bez zaplacení přes prázdnou pokladnu, přičemž ke svědkovi J. J. zamířil účelově až poté, co si zmíněný pracovník ostrahy jeho protiprávního jednání všiml.
Státní zástupkyně rovněž zdůraznila, že konstatování soudu o tom, že obviněný si byl svého protiprávního jednání vědom již na základě předchozího odsouzení, ještě neznamená, že by soud obviněnému k jeho tíži automaticky přičítal jeho trestní minulost a stavěl na ní závěr o vině. Soud pouze logicky poukázal na tu skutečnost, že obviněný si s ohledem na bohatou trestní historii musel být vědom toho, že projde-li pokladnou se zbožím, aniž by za ně zaplatil, dopouští se nezákonného jednání. Toho, že dané jednání je protiprávní, si byl vědom především v návaznosti na své dřívější zkušenosti s pácháním protiprávních činů obdobného charakteru.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 258/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného projednal, a z jeho podnětu rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný poukazuje výslovně na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Uvedený dovolací důvod byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021 (a který byl novelou bez obsahových změn nově zařazen pod písm. h/) i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení docházelo podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .
Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný nevznáší. Stejně tak nepoukazuje na to, kdy by v rámci soudního řízení nebyly provedeny jím navrhované důkazy. Obviněný své námitky zaměřil výhradně do oblasti důkazní situace a z ní se podávacího skutkového závěru o úmyslu odcizit věci, které měl v nákupním košíku.
Je třeba mít na paměti, že zjevný rozpor nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Je současně třeba mít na paměti, že sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, kterou obviněný v rámci podaného dovolání zmiňuje, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Obviněný své námitky nicméně neuplatňuje v tom směru, že by skutková zjištění o průběhu děje jakkoli rozporoval. Nutno uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Příbrami, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.
Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Námitky obviněného stran existence zjevného rozporu nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nalézací soud objasnění skutkového stavu věnoval náležitou pozornost. Je pravdou, že stěžejními důkazy byla výpověď svědka J. J., pracovníka ostrahy v obchodním domě Albert, a kamerový záznam z uvedené prodejny. Po jejich vyhodnocení soud dospěl k závěru, že obviněný prošel zcela zjevně pokladnou, u níž byl jeden zákazník, se zbožím v nákupním košíku bez zaplacení a následně zamířil k pracovníkovi ostrahy nikoli proto, aby se zeptal na datum spotřeby zboží, které měl v košíku uložené, ale účelově se tak snažil zastřít svůj úmysl zboží odcizit, neboť si jej svědek všiml a měl zkušenost s tím, že obviněný v uvedeném obchodě již zboží odcizil. Nalézací soud věnoval výpovědi svědka J. J. značnou pozornost, kdy tuto vyhodnotil jako nedůvěryhodnou pro své vnitřní a logické rozpory i pro rozpory s jinými provedenými důkazy, a to zejména s obsahem kamerového záznamu. Uvedená skutečnost však měla zásadní dopad na posouzení jednání obviněného rovněž jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy obviněný byl v tomto rozsahu obžaloby zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř. Z kamerového záznamu se nicméně podává, že obviněný prošel pokladnami bez zaplacení, což potvrdil i svědek R. G., který obsluhoval v uvedené době jednu z pokladen.
Otázka, zda měl obviněný v úmyslu zboží odcizit, resp. zda byla naplněna subjektivní stránka jemu za vinu kladeného přečinu, je námitkou hmotněprávního charakteru. Obviněný ji rovněž uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud přitom vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
U přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku , tedy u obou samostatných skutkových podstat, se po subjektivní stránce vyžaduje úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky včetně přisvojení, u odst. 2 pak i znak recidivy. Pro přisvojení si věci zmocněním se vyžaduje úmysl pachatele získat věc nikoli jen na přechodnou dobu . Trestní odpovědnost za krádež nicméně nezaniká tím, že pachatel krátce po činu věc vrátí, a to buď na naléhání poškozeného, nebo z vlastního rozhodnutí (srov. R 22/1966I.).
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ], nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ].
Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech.
V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných , rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u úmyslu eventuálního byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 170, 171).
Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
Stran vyjádření vědomostní a volní stránky v rámci skutkové věty je možno uvést, že ve skutkové větě rozsudku v bodě I. je jasně uvedeno, že se obviněný uvedeného jednání dopustil úmyslně - „vstoupil v úmyslu odcizit nějaké zboží“. Odvolací soud v bodě 10. napadeného usnesení pak uvedl, že „ v posuzovaném případě není rozhodné, že obžalovaný neukryl zboží, ale odnášel ho v nákupním košíku, okresní soud zcela správně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že obžalovaný v přímém úmyslu, vědom si, i vzhledem k předchozím odsouzením, protiprávnosti svého jednání, si přisvojil shora uvedené zboží “.
Obviněný opakovaně odcizoval zboží z obchodů, odcházel bez zaplacení, přičemž rozhodně nelze mít za to, že by měl jeden modus operandi a toho by se držel. Způsoby, jimiž odcizoval zboží, byly rozličné. V projednávané věci prošel pokladnou, u níž byl jeden zákazník, bez placení do prostoru za pokladnami, přičemž u východu na něho čekal pracovník ostrahy – svědek J. J., který obviněného již znal jako osobu, o níž se vědělo, že odcizuje zboží v obchodech. Obviněný tak namísto z prodejny ven zamířil k němu, neboť mu muselo být zjevné, že si jej svědek všiml a čeká na něho. Svoje jednání se pak snažil zastřít dotazy na chybějící data spotřeby zboží, které měl uložené v košíku. Soudy podle názoru Nejvyššího soudu zcela správně poukazovaly na to, že obviněný si s ohledem na svou trestní minulost majetkové charakteru musel být vědom toho, že pokud projde bez placení pokladnou do prostoru za pokladnami, dopouští se nezákonného jednání. I skutečnost, že svůj údajný dotaz na exspiraci zboží, nesměřoval k některému ze zaměstnanců prodejny v pozici pokladních uvnitř obchodu, ale raději na zaměstnance ostrahy nacházejícího se u východu z prodejny, tedy v prostoru za pokladnami, podporuje jednoznačně závěr, že jeho úmyslem bylo zboží z obchodu odcizit a dotaz na svědka J. J. byl pouze snahou tento záměr zakrýt. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že zboží nijak sofistikovaně neschovával. Obviněný se krádeží dopouští opakovaně, přičemž je možno odkázat i na skutky popsané např. pod body 3), 5) či 9) výroku o vině, kdy rovněž nijak odcizené zboží neukrýval, ale prošel, případně s ním utekl přes pokladní zónu. Ani dovolatelovo tvrzení, že měl mít u sebe dostatečnou finanční hotovost, neobstojí. K uvedené námitce se vyjádřil zcela dostatečně již odvolací soud v bodě 9. napadeného usnesení, kdy uvedl, že obhajoba obviněného v tomto bodě budí značné pochyby.
Uvedeným námitkám obviněného tedy nelze přisvědčit.
Nad rámec uvedeného možno uvést, že obviněný nijak blíže nerozvedl svou námitku, že jednal v omylu. S ohledem na učiněná skutková zjištění nicméně nelze shledat, že by obviněný mohl jednat v omylu. Skutkový omyl negativní je upraven v ustanovení §18 odst. 1 tr. zákoníku, které říká, že kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti . Skutkový omyl negativní vylučuje úmysl a vědomou nedbalost, tedy pachatel jednající v negativním skutkovém omylu neví , že faktická okolnost, která podmiňuje trestnost jeho činu, tj. jako znak jeho skutkové podstaty základní, skutečně existuje. Úmysl totiž vyžaduje vědění , a to alespoň v podobě soudu problematického, tj. že následek může nastat. Jednání obviněného bylo jednáním úmyslným, přičemž si byl vědom, s ohledem na svou trestní minulost, že se dopouští nezákonného jednání, jak rozvedeno výše.
Obviněný uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. M. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata