ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.56.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 56/2023-2721
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. J., roz. S., nar. XY, občan Ukrajiny, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 10 To 261/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 65/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 T 65/2022 , byl obviněný M. J. uznán vinným pod body 1.) - 14.) výroku o vině pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem 6.) výroku o vině přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a pod body 3.), 4.), 8.), 11.), 12.), 14.) výroku o vině pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu.
Za to byl obviněný M. J. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 46 (čtyřiceti šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněným V. F. a S. K. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně škodu poškozeným, a to konkrétně: Z. D. M., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 104.240 Kč, A. P., nar. XY, bytem XY, XY, ve výši 250.130 Kč, S. K., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 341.300 Kč, Z. Z., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 1.158.987 Kč, J. H., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 76.820 Kč, Z. D. V., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 638.160 Kč, A., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 139.920 Kč, B. F., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 500.000 Kč, L. K., nar. XY, bytem XY, XY, ve výši 300.560 Kč, Z. A. S. M., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 779.810 Kč, Š. K., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 250.000 Kč, P. K., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 72.750 Kč, G. Č. P., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 758.332 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému a spoluobviněným V. F. a B. M. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně škodu poškozeným, a to konkrétně A. H., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 86.230 Kč, G. Č. P., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 1.120.436 Kč, Č. P. ve výši 151.952 Kč, Z. D. CH., IČ: XY, se sídlem XY, XY, ve výši 1.037.920 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo poškozené Z. D. K. odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Z. D. M., A. P., S. K., G. Č. P., Z. Z., J. H., Z. D. V.. A., Z. A. S. M., P. K., A. H. a a Z. D. CH. odkázáni se zbytkem svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody spoluobviněných V. F., nar. XY, občana Ukrajiny, bytem XY, XY, B. M., nar. XY, občana Ukrajiny, bytem XY, XY, H. R., nar. XY, občana Ukrajiny, bytem XY, XY a S. K., nar. XY, občana Ukrajiny.
Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 T 65/2022, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně odvolání do výroku o trestu v neprospěch obviněného M. J. a spoluobviněných V. F., B. M., H. R. a S. K.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 10 To 261/2022 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného M. J. a spoluobviněných V. F., B. M., H. R. a S. K., a podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému při nezměněném výroku o vině podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž bylo nově rozhodnuto o trestech spoluobviněných V. F., B. M., H. R. a S. K.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 10 To 261/2022, podal obviněný M. J. dovolání (č. l. 2700-2707), a to pouze do výroku o trestu, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. S ohledem na formulaci námitky obviněného lze dospět k závěru, že obviněný odkázal na §265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, přestože dovolání bylo podáno dne 21. 11. 2022. Novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez obsahových změn nově podřazen pod písm. h) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud uplatňuje normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, bude užito označení v souladu s novelizovaným zněním.
Obviněný namítl, že „ odvolací soud nesprávně dovodil, že se obviněný k jednání, jež je mu kladeno za vinu doznal až po podání obžaloby dne 20. 6. 2022 v rámci vazebního zasedání konaném za účelem rozhodnutí o dalším trvání vazby, ač se tak stalo již ve stadiu přípravného řízení. “
Na základě této námitky obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a zároveň, aby zrušil všechna obsahově navazující rozhodnutí, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal prvoinstančnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 11. 2022, sp. zn. 1 NZO 997/2022.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitku obviněného, uvedl, že obviněný, resp. jeho obhájce dosud nevzal na vědomí, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl novelizován a je nově zařazen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný své dovolání však nezaměřil proti výroku o vině, ale namítl pouze, že odvolací soud při úvaze o trestu nesprávně zhodnotil, kdy se obviněný ke svému jednání přiznal. Zdůraznil, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu lze namítat nesprávnost některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu, především nesprávnou aplikaci ustanovení trestního zákoníku o ukládání společného a souhrnného trestu, nelze však vznášet námitky toliko proti druhu a výměře uloženého trestu. Námitka obviněného tedy pod tento dovolací důvod zjevně nespadá. K nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu je určen speciální dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněný však nevytýká, že by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z jeho značně kusé námitky lze usuzovat, že brojí proti odůvodnění trestu uloženého odvolacím soudem. Nepřiměřenost trestu však nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěrem pak státní zástupce poukázal na to, že zákon za jednání vytýkané obviněnému umožňuje uložit nepodmíněný trest, který byl v projednávaném případě uložen v rámci zákonné trestní sazby, která činí dva až osm let.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 10 To 261/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Předem je třeba uvést, že odvolací soud rozhodoval z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněných, přičemž své odvolání zaměřil toliko do výroku o trestu. Odvolací soud se tedy výrokem o vině nezabýval a tento ani nijak nepřezkoumával.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. J. vznesená námitka naplňuje jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjejí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený trest odnětí svobody ve výši 5 let za nepřiměřený, přičemž odvolací soud měl nesprávně zohlednit, kdy se k jednání kladeném mu za vinu doznal >1< . Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 tr. zákoníku, čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015).
Námitky obviněného neodpovídají ani výše zmiňovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť jemu uložený trest odnětí svobody neoznačuje ani za nepřípustný, ani za stanovený mimo trestní sazbu. Obviněný žádnou z možných alternativ jeho uplatnění nenamítá, toliko brojí proti odůvodnění výše uloženého trestu ze strany odvolacího soudu. Jak uvedl Nejvyšší soud již výše, námitku nepřiměřené přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. I přesto v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným.
Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. V usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, Nejvyšší soud uvedl, že „ zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem k zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu a její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřující vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak za předpokladu, že jde opatření k demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky “ (k tomu přiměřeně také nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedeného přezkoumal přiměřenost obviněnému uloženého úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, a zjistil, že odvolací soud se jeho uložením nezpronevěřil požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti při ukládání trestních sankcí. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se totiž podává, že v rámci procesu individualizace trestu vyšel z kritérií pro ukládání trestů zakotvených v §39 tr. zákoníku a vysvětlil (srov. zejména bod 17.-19. rozsudku odvolacího soudu), proč shledal trest uložený nalézacím soudem jako nebývale shovívavý. Při ukládání trestu hodnotil charakter trestné činnosti (tipování cílů, maskování oblečení a snahu o zahlazení možných stop i chemickými prostředky i zajištění odbytu pro odcizenou techniku ve spolupráci s jinými osobami), její rozsah (14 útoků při napadení přibližně 60 strojů), dobu páchání (2 měsíce, ale při intenzivní protizákonné činnosti), skutečnosti, že se jednalo o úmyslnou trestnou činnost, se škodou převyšující hranici škody velkého rozsahu a rovněž vzal v úvahu míru poškození konkrétních strojů, kdy vyčíslená škoda více než 5x převýšila hranici škody velkého rozsahu. Odvolací soud rovněž neopomněl přihlédnout k okolnostem svědčícím ve prospěch obviněného, zejména k tomu, že před soudem prohlásil svou vinu a rozeslal omluvné dopisy poškozeným.
Zároveň však tuto polehčující okolnost uvedl do kontextu s tím, že je nutné přihlédnout i k tomu do jaké míry přiznání obviněných přispělo k objasnění trestné činnosti. V této souvislosti se vypořádal s tvrzením obviněného J., že se doznal již v přípravném řízení (shodné tvrzení obviněný vznesl v rámci své jediné dovolací námitky), kdy uvedl, že takové tvrzení „ je v přímém rozporu s protokolem o jeho výslechu v postavení zadrženého podezřelého z 6. 10. 2021, s protokolem o výslechu obviněného ze dne 6. 10. 2021 i protokolem o vazebním zasedání konaném dne 7. 10. 2021. Jediné procesně použitelné doznání, a to pouze částečné bylo učiněno po podání obžaloby 20. 6. 2022 v rámci konání vazebního zasedání za účelem dalšího rozhodnutí o trvání vazby. “ S uvedeným závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a nad rámec výše uvedeného dodává, že obviněný svým jednáním naplnil skutkové podstaty 3 trestných činů a byl ohrožen trestní sazbou za nejpřísnější z nich, tedy trestní sazbou za pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, která činí 2 léta až 8 let. Dovolateli byl uložen trest 5 let odnětí svobody, tedy trest v polovině základní zákonné trestní sazby, přičemž jej s ohledem na výše zmíněné okolnosti ani nelze vnímat jako trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený zasahující do jeho ústavně zaručených práv.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Závěr o uložení úhrnného trestu v souladu s ustanovením §43 odst. 1 tr. zákoníku není obviněným jakkoli napadán.