ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.831.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 831/2023-655
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný V. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 To 16/2023-606, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 9/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 1. 2023, č. j. 64 T 9/2022-530, byl obviněný V. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
dne 4. 4. 2022 okolo 05:00 hodin v bytě na adrese XY čp. XY v XY, okres XY, XY, po předchozí rozvaze, že svoji družku poškozenou A. G., narozenou XY, usmrtí, a přípravě jednak kuchyňského sekáčku na maso s dřevěnou rukojetí o celkové délce 29 cm, s délkou ostří 16 cm, jednak gumové rukavice, aby se mu sekáček nevysmekl, a po záměrné volbě doby, kdy bude poškozená spát, napadl poškozenou ležící v posteli v ložnici sekem sekáčku do hlavy, načež poškozená vstala z postele a snažila se utéci, obžalovaný ji pronásledoval a pokračoval v útoku dalšími zásahy sekáčkem do hlavy a dalších částí jejího těla, poškozená se snažila uniknout neustávajícímu útoku do jiných částí bytu, zachytit ruku obžalovaného, ve které držel útočnou zbraň, v průběhu útoku, poté, co oba poblíž kuchyně upadli a kdy na podlahu upustil sekáček, použil k útoku kuchyňský nůž ležící v odkapávači v kuchyni a tímto poškozenou třikrát bodl do oblasti přechodu krku a levého ramene, obžalovaný poté pokračoval v útoku tím, že poškozenou rdousil stištěním jejího krku svýma rukama, dokud se nepřestala bránit a jevit známky života;
popsaným jednáním obžalovaný poškozené A. G. způsobil třináct sečných ran obličejové a vlasové části hlavy, dvě sečné rány levé ruky, čtyři sečné rány pravé ruky, které svědčily pro obranu poškozené před útokem, tři bodné rány v oblasti přechodu krku a levého ramene a jednu sečnou ránu na pravé noze, a dále podkožní krevní výrony a oděrky kůže v oblasti krku, obou paží, zad, levé kyčle a levého kolene, přičemž jednotlivá poranění sama o sobě nebyla bezprostředně smrtící, ale vedla ke smrti poškozené nejdříve po deseti minutách od vzniku prvního z nich, zejména svou mnohočetností a postupným rozvojem významné krevní ztráty a úrazového šoku při masivním krvácení ze sečných ran, vzhledem k popsanému způsobu útoku, počtu a charakteru sečných a bodných ran došlo ke kombinaci fyzických útrap poškozené spočívajících v přetrvávající silné bolestivosti a vystupňovaných psychických útrap zejména vzhledem ke strachu o svůj život během útoku obžalovaného.
2. Za uvedený zločin byl obviněný podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 23 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského sekáčku na maso s dřevěnou rukojetí o celkové délce 29 cm, s délkou ostří 16 cm.
3. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. (dále jen „tr. ř.“) byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Hradec Králové, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 To 16/2023-606 , tak, že podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Marka Hyleny dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolání směřuje proti výroku o vině a proti výroku o trestu. Obviněný je přesvědčen, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci, nedostatečně prověřily motiv obviněného a nevzaly v potaz jím upřímně projevenou lítost.
6. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by na poškozenou útočil více způsoby a že útok trval déle než několik málo minut. Dále v třetí alternativě jím uplatněného dovolacího důvodu vytkl neprovedení jím navrhovaných podstatný důkazů, a to výslech strážnice Městské policie v Lanškrouně a bývalé manželky obviněného, rekonstrukci činu a revizní znalecký posudek z oboru psychiatrie a psychologie, které mohly vyvrátit okolnosti odůvodňující užití kvalifikované skutkové podstaty §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Tím podle obviněného došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
7. Doplnil, že znalkyně vycházely z nepravdivých tvrzení, které do úředního záznamu uvedla jeho bývalá manželka, a došly tak k nesprávným závěrům o možnosti nápravy obviněného, což dalo soudu prostor k uložení výjimečného trestu.
8. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že skutek měl být kvalifikován podle §140 odst. 1 tr. zákoníku či maximálně podle odst. 2 tohoto ustanovení, a to s poukazem na jím zpochybněný znalecký závěr o možnostech jeho nápravy.
9. Vyšetření pouze jednou dvojicí znalkyň v trvání 7 hodin označil za nedostatečné. Vyjádřil přesvědčení o tendenčním zpracování posudku, neboť při znaleckém vyšetření došlo mezi obviněným a znalkyněmi ke konfliktům a osobním neshodám. Závěr o obzvláště ztížené možnosti nápravy obviněného je v rozporu s jeho trestní minulostí, neboť byl dosud trestán pouze dvakrát za majetkovou trestnou činnost, poprvé navíc justicí totalitního státu. Ve výkonu trestu se vždy choval řádně, v obou případech byl podmíněně propuštěn, i nyní je jeho chování ve výkonu trestu hodnoceno bez jakýchkoliv výhrad. Nejsou proto splněny podmínky pro uložení výjimečného trestu dané v §54 odst. 2 tr. zákoníku.
10. Obviněný dále poukázal na nedostatečné zohlednění polehčujících okolností. Po spáchání činu tento totiž sám oznámil policii, učinil úplné a kvalifikované doznání a projevil upřímnou lítost. Na usmrcení poškozené s ní byl předem domluven, neboť byla nemocná a silně závislá na požívání alkoholických nápojů. Situace obviněného byla obdobná, nelze se proto divit, že se oba dohodli na společném odchodu z tohoto světa.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a též prvostupňový rozsudek.
12. Přílohou podaného dovolání je vyjádření obviněného V. Š..
13. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten shrnul dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám. Poznamenal, že byť návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný vzhledem k absenci konkrétního návrhu na další postup soudu po zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání a návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejde o vadu opravňující odmítnutí dovolání pro nesplňování náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nelze ovšem přihlížet k obsahu podání sepsaného samotným dovolatelem, které podmínky §265d odst. 2 tr. ř., podle kterého obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, nesplňuje.
14. Státní zástupce připomněl předpoklady naplnění obviněným uplatněných dovolacích důvodů a konstatoval, že dovolatel nevznesl žádné námitky, kterými by vytýkal existenci zjevného rozporu, pouze zcela obecně a nekonkrétně tvrdil, že některé okolnosti významné z hlediska znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem (použití více způsobů útoku, doba trvání útoku) nebyly provedenými důkazy jednoznačně prokázány. Dále předkládal vlastní skutkové tvrzení, podle kterého byl s poškozenou předem dohodnut na jejím usmrcení. Takovéto skutkové námitky nejsou způsobilé založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce dodal, že chování poškozené po prvním útoku, které lze v podstatě charakterizovat jako zoufalou obranu a snahu o únik před útoky poškozeného, zcela vylučuje, že by snad šlo o usmrcení poškozené s jejím souhlasem.
15. Další námitky obviněného lze považovat s jistou dávkou tolerance za námitky týkající se kategorie tzv. opomenutých důkazů, byť ani tento pojem dovolatel výslovně nezmínil, ani takovou vadou ovšem důkazní řízení v předmětné trestní věci netrpí. Prvostupňový soud totiž v bodě 24. a odvolací soud v bodech 13. až 16. odůvodnění svých rozhodnutí v dostatečném rozsahu vyložily, proč považovaly důkazní návrhy dovolatele za nadbytečné. Nebyl důvod k výslechu svědků, pokud k vraždě poškozené došlo bez přítomnosti dalších osob, ke zpracování revizních znaleckých posudků z odvětví psychiatrie a psychologie by byl důvod pouze tehdy, byla-li by pochybnost o správnosti posudku nebo byl-li posudek nejasný nebo neúplný a k odstranění těchto nedostatků nevedlo ani vyžádání vysvětlení od znalce (§109 tr. ř.). Takovýmito vadami znalecké posudky v předmětné trestní věci netrpí, když s výhradami obviněného proti kvalitě posudků se vypořádal již odvolací soud (bod 14. odůvodnění rozhodnutí). Nesouhlas obviněného se závěry znaleckého posudku nemůže být sám o sobě důvodem pro zpracování znaleckého posudku revizního. Navíc výhrady dovolatele proti závěrům posudků se ani netýkají závěrů významných pro naplnění znaků stíhaného trestného činu, když svoji trestní odpovědnost z hlediska svého duševního stavu podatel nijak nezpochybňuje.
16. K obecným a nekonkrétním námitkám o nesplnění podmínek pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, nevznesl obviněný žádnou konkrétní hmotněprávní argumentaci týkající se znaků spáchání činu zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, námitky formuloval jako skutkové. S ohledem na omezený rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu tomuto soudu nepřísluší, aby námitky dovolatele jakkoli domýšlel a dotvářel a aby z vlastní iniciativy ze všech možných hledisek přezkoumával správnost právní kvalifikace podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Státní zástupce tudíž odkázal na argumentaci v bodech 29. a 30. odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně a v bodech 19. a 20. odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, s níž se ztotožnil včetně odkazů na judikaturu tam uvedených. Dodal, že zjištění o použití více způsobů násilí i o minimální době trvání útoku dostatečně přesvědčivě vyplývá ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (bod 7. odůvodnění prvostupňového soudu), proti kterým dovolatel žádné námitky nevznáší. K zvlášť trýznivému způsobu spáchání činu doplnil, že zcela nepochybně poškozená nebyla usmrcena jednorázovým útokem, při kterém by si případně ani nemusela uvědomit, že umírá; smrtící útok trval po určitý časový úsek, po který poškozená evidentně prožívala jak fyzické útrapy v důsledku bolesti z opakovaně způsobovaných zranění, tak i útrapy psychické v důsledku strachu ze smrti, když likvidační charakter útoku byl jednoznačný.
17. Námitky dovolatele stran absence podmínek §54 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody lze pod deklarovaný dovolací důvod formálně podřadit, obviněný však nevznesl kvalifikované hmotněprávní námitky týkající se aplikace §54 odst. 2 tr. zákoníku, ale omezuje se na obecné tvrzení o absenci podmínek tam uvedených. Jinak vznesl především primárně skutkové námitky proti kvalitě znaleckých posudků. Takové námitky jsou však mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a státní zástupce proto odkázal na své vyjádření stran těchto výtek výše, jakož i argumentaci v bodě 45. odůvodnění rozhodnutí prvostupňového soudu a v bodě 22. soudu odvolacího, se kterou se ztotožnil.
18. Doplnil, že námitky dovolatele se týkají výlučně podmínky obzvláště ztížené možnosti nápravy pachatele. Soudy však, byť to v odůvodnění svých rozhodnutích výslovně neuvedly, zřejmě shledaly naplnění i podmínky spočívající ve velmi vysoké závažnosti zvlášť závažného zločinu vzhledem k jejich poukazu např. na plánovitost činu, jeho vykonání přes obranu poškozené, na okolnost, že obviněný napadl spící poškozenou, na lhostejnost obviněného k životu blízké osoby, tj. na okolnosti, které velmi vysokou škodlivost činu zakládají. K uložení výjimečného trestu odnětí svobody na dvacet až třicet let postačuje splnění jedné z podmínek v §54 odst. 2 tr. zákoníku alternativně uvedených, přičemž ohledně velmi vysoké škodlivosti činu dovolatel žádné konkrétní námitky nevznesl. Ani v tomto směru dovolacímu soudu nepřísluší, aby domýšlel a dotvářel námitky obviněného. Výše uvedené námitky dovolatele, nehledě na jejich převážně skutkový charakter, tedy nejsou způsobilé zpochybnit uložení výjimečného trestu odnětí svobody.
19. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř, neboť je v částech podřaditelných pod formálně deklarované dovolací důvody zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
21. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
23. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn prostou polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
26. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je totiž určeno k nápravě jen určitých, v zákoně přesně vymezených právních vad meritorních soudních rozhodnutí. Z jeho povahy tudíž vyplývají zvýšené nároky na jeho náležitosti jak formální, tak obsahové. Zajištění těchto požadavků vyžaduje, aby dovolání představovalo kvalifikované podání, když se jím dovolatel domáhá průlomu do pravomocného meritorního soudního rozhodnutí. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Zákon výslovně stanoví, že podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání bez ohledu na to, že bylo takto označeno. Z těchto důvodů Nejvyšší soud k vyjádření obviněného nepřihlížel.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Předně je nutné vytknout, že obviněným zvolené dovolací důvody jeho mimořádného opravného prostředku lze posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (zde v jeho druhé alternativě). Ten je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z dovolání totiž plyne, že jím obviněný brojí proti rozhodnutím soudu druhého i prvého stupně. Nejvyšší soud nicméně k této vadě nepřihlížel a vycházel z toho, že obviněný v dovolání uvedený dovolací důvod fakticky uplatnil.
29. Současně Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné výhrady jako v rámci řízení před soudem odvolacím, ale i před soudem prvního stupně, přičemž ten na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V té souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v podstatě své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
30. V návaznosti na výše zmíněná teoretická východiska je nezbytné po posouzení konkrétních dovolacích námitek obviněného konstatovat následující skutečnosti.
31. Ve vztahu k první alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba (v souladu s vyjádřením státního zástupce) uvést, že argumentace obviněného postrádá konkrétní a podrobné vymezení, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů. Současně se musí jednat o rozpor zjevný , který se navíc vyskytuje u skutkových zjištění rozhodných pro naplnění znaků trestného činu. Shodný výklad tohoto dovolacího důvodu vyplývá i z rozhodování Ústavního soudu, např. jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, v němž uvádí, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v „ v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ … Dovolací důvod podle současného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny. Argumentace obviněného tudíž obsahovému zaměření tohoto důvodu dovolání neodpovídá a pod rozsah citovaného dovolacího důvodu ji podřadit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
32. Je zjevné, že prvostupňový soud, jemuž zejména přísluší provádět a hodnotit provedené důkazy a na jejich základě zjišťovat skutkový stav věci, provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí své hodnocení rozvedl a vysvětlil, k jakým závěrům dospěl. Z odůvodnění rozsudku je patrná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Soud druhého stupně se proto po provedeném přezkumu se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně ztotožnil. Oba soudy dostály povinnostem podle §125 odst. 1 tr. ř.
33. Nad rámec uvedeného, aby bylo zřejmé, že žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy nebyl ve věci zjištěn, Nejvyšší soud dodává, že více způsobů útočení obviněným proti poškozené je prokázáno jak výpovědí jeho samého v hlavním líčení, tak zejména znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který na poškozené prokázal množství ran sečných, dvě rány bodné a dále poranění vzniklá mechanismem stištění (rdoušení) krku a stištění paží poškozené rukama druhé osoby. Uvedený znalecký závěr ve spojení s vyjádřením znalce v hlavním líčení současně stanovil dobu, která od vzniku prvního poranění vedla ke smrti poškozené v rozmezí nejméně deset až čtyřicet minut. Současně lze uzavřít, že pokud poškozená po prvním útoku před obviněným utíkala, opakovaně upadla a útoku se rozhodně bránila, o čemž svědčí i sečné rány na pažích, nesvědčí tyto skutečnosti tvrzení obviněného, že šlo o usmrcení poškozené s jejím souhlasem.
34. Trestní řízení není zatíženo ani vadou tzv. opomenutých důkazů, jak ve svém dovolání obviněný namítá. Podle bohaté judikatury Ústavního soudu není soud povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, ale o důkazních návrzích musí rozhodnout a vyložit, pokud jim nevyhoví, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05 a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09). Již ze samotné formulace předmětné alternativy dovolacího důvodu je zřejmé, že se musí především jednat o důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu . Je proto na dovolateli, aby ve svém opravném prostředku odůvodnil, jaký vztah mají jím odkazované neprovedené důkazy k rozhodným skutkovým zjištěním.
35. Z výše uvedeného tedy současně vyplývá, že k neprovedení důkazu musí dojít nedůvodně . Z rozsudku soudu prvního stupně je však zřejmé, že ten své rozhodnutí o zamítnutí provedení navrhovaných důkazů řádně odůvodnil v bodě 24. a ozřejmil, jaké důvody jej vedly k neprovedení revizního znaleckého posudku, výslechu svědků a rekonstrukce na místě činu. Odvolací soud se v bodech 13. až 16. odůvodnění svého rozhodnutí se závěrem prvostupňového soudu ztotožnil a dovolací soud jej také sdílí. Výslechy dalších svědků lze hodnotit jako nadbytečné, jelikož vztahy obviněného a poškozené byly provedenými důkazy objasněny dostatečně. Ve znaleckých posudcích z odvětví psychiatrie a psychologie nebyly zjištěny žádné známky zaujatosti zpracovatelek vůči obviněnému, doba jeho vyšetření je zcela standardní, o správnosti znaleckých posudků nejsou pochybnosti a lze je hodnotit jako jasné a úplné. Výslech bývalé manželky obviněného svědkyně Mgr. Kůrkové, která měla do úředního záznamu uvést podle obviněného řadu nepravdivých skutečností, z nichž vycházely soudní znalkyně, hodnotí i Nejvyšší soud za nadbytečný, pakliže se vyjádření svědkyně týkalo jejího soužití s obviněným ukončeného před více než čtvrt stoletím a z obsahu znaleckých posudků je nepochybné, že tyto údaje byly hodnoceny zcela podružně. Výhrady obviněného proti závěrům posudků se navíc vztahují k možnostem jeho nápravy, tj. ke skutkovým zjištěním týkajícím se výroku o trestu. Nejvyšší soud proto může potvrdit zákonnost postupu obecných soudů, neboť v souladu s postojem obou soudů nižších instancí neměl pochybnosti o správnosti zmiňovaných znaleckých posudků, tudíž nebyl namístě postup podle §109 tr. ř.
36. Na základě uvedeného je zřejmé, že dovolatelem jmenované důkazy nelze považovat za nedůvodně neprovedené, a k ani naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.
37. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst.1 písm. h) tr. ř., námitkou směřující do právního posouzení skutku dovolatel brojil proti naplnění kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, když nesouhlasil s názorem obou nižších soudů, že by se činu dopustil zvlášť surovým nebo zvlášť trýznivým způsobem, byť je nutné poukázat na to, že žádné konkrétní argumenty zpochybňující správnost právního posouzení skutku nepřipojil, zejména pak v této souvislosti nijak nekonkretizoval, jaká skutková zjištění uvedená v popisu výroku o vině neodpovídají znakům zločinu vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným.
38. Soudy zjevně shledaly naplněna obě stanovená kritéria, přičemž zmíněná skutková podstata vyžaduje, aby bylo dáno alespoň jedno z nich. Spáchání činu zvlášť surovým způsobem se rozumí vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Není však nezbytné, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1991, sp. zn. 7 To 62/91, publikovaný pod č. 1/1993 Sb. rozh. tr.). V té souvislosti lze odkázat na argumentaci prvostupňového soudu v bodu 29. až 30. odůvodnění jeho rozsudku, kterou aproboval odvolací soudu (bod 19. až 20. odůvodnění). Dovolací soud k tomu dodává, že není pochyb o zvlášť surovém způsobu usmrcení poškozené, pakliže obviněný za účelem jejího usmrcení použil hned tři způsoby útoku a zasadil poškozené celkem dvacet sečných ran sekáčkem na maso (z toho třináct do obličejové a vlasové části hlavy), třikrát ji bodl nožem, a nakonec poškozenou rdousil stištěním krku.
39. Splněný je i druhý znak dané kvalifikované skutkové podstaty, tj. že čin byl spáchán zvlášť trýznivým způsobem. V takovém případě je oběť vystavena bolestem na hranici snesitelnosti trvajícím třeba i po kratší dobu nebo sice méně intenzivním, ale zato déle trvajícím, které velmi citelně zasahují celou osobnost poškozeného [srov. ŠÁMAL, Pavel. §140 (Vražda). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1884, marg. č. 22.]. Soudy poukázaly na minimální délku útoku obviněného (k tomu viz 32. bod tohoto usnesení) a skutečnost, že žádná z jednotlivých ran nebyla smrtelná, ale smrt poškozené způsobil rozvoj úrazového a krvácivého šoku. Je zřejmé, že poškozená trpěla fyzicky bolestivostí způsobených poranění i psychickými útrapami v důsledku vnímání strachu o život a vražedného mechanismu, jehož cíl byl zjevný.
40. Další výtkou obviněný napadal výrok o výjimečném trestu odnětí svobody v trvání 23 let nesplněním podmínek vytčených v §54 odst. 2 tr. zákoníku zpochybňováním závěru o jeho ztížené nápravě, když uvedenou námitku lze pod deklarovaný dovolací důvod formálně podřadit, neboť vadou v hmotněprávním posouzení je i výhrada o porušení podmínek pro ukládání výjimečného trestu podle §54 odst. 1, 2 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 8 Tdo 818/2019).
41. Podle §54 odst. 1 tr. zákoníku může být výjimečný trest uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to zákon dovoluje. Tím je nepochybně zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 3 tr. zákoníku. Podle §54 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody nad dvacet let až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
42. Je nepochybné, že soudy dospěly k závěru o splnění druhé zde uvedené podmínky, jak vyplývá z poukazu na komplexní zhodnocení osobnosti obviněného, opřené o znalecké závěry, že obviněný netrpěl duševní chorobou, byla u něho zjištěna vedle abúzu alkoholu smíšená porucha osobnosti s charakteristikami sociopatickými, histriónskými, narcistickými, egocentrickými, nezdrženlivými a situačně agresivními. Obviněný je přesvědčený o své výjimečnosti a oprávněnosti vyžadovat ohleduplnost a respekt vůči své osobě, jedná většinou neohroženě, bez sebereflexe, se zablokovanými pocity viny a pokory. Narušená je jeho morálka, vyšší city i hodnotové preference. Je jedincem s chybějícím prosociálním cítěním, myšlením a chováním, disociální narušení jeho osobnosti je hluboké a trvalé, pozitivní motivace je u obviněného komplikovaná, nedostatečná, prakticky nereálná. Prognóza resocializace je nepříznivá, neboť reálná pravděpodobnost změny dosud preferovaných hodnot a životního stylu je u obviněného značně nízká.
43. S uvedeným závěrem se ztotožnil i Nejvyšší soud. Námitka obviněného, že v minulosti nebyl odsouzen na násilnou trestnou činnost, ale za trestnou činnost majetkového charakteru je irelevantní, obecně naopak trestní minulost obviněného přispívá k negativní charakteristice jeho osobnosti a nelze přehlédnout ani okolnosti samotného spáchání posuzovaného činu, kdy obviněný útočil na osobu blízkou ve spánku po předchozím naplánování útoku, ačkoli jej poškozená nijak neohrožovala, což zvyšuje vysokou závažnost jeho zvlášť závažného činu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud považuje uložení výjimečného trestu odnětí svobody za zákonné a plně odůvodněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
44. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová