ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2927.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2927/2023-1135
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Statutárního města Karviná , se sídlem Karviná, Fryštátská 72/1, identifikační číslo osoby 00297534, zastoupeného Mgr. Petrou Faldynovou, advokátkou se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Bystré 2173, proti žalované Zlínstav a.s., se sídlem Zlín, Bartošova 5532, identifikační číslo osoby 28315669, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Ostrava, Na Hradbách 119/3, o zaplacení 3 660 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 144/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. 5. 2023, č. j. 59 Co 190/2022-1081, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 28 120,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Petry Faldynové.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 11 C 144/2018-975, ve spojení s usnesením ze dne 19. 6. 2022, č. j. 11 C 144/2018-986, zamítl žalobu o zaplacení 3 660 000 Kč (představující smluvní pokutu za nedodržení smluvního termínu provedení díla) s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 59 Co 190/2022-1081, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 660 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 7. 2016 do zaplacení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná (zhotovitelka) se ve smlouvě o dílo ze dne 12. 11. 2014 ve znění dodatků zavázala provést pro žalobce (objednatele) dílo – stavbu „Obnova objektu a okolí kina Centrum Karviná“ s termínem dokončení a předání díla do 10. 10. 2015. Dílo řádně a včas v termínu sjednaném ve smlouvě dokončeno nebylo, k jeho předání došlo 10. 12. 2015, kdy i přes vadu opěrné zdi žalobkyně dílo převzala. Z důvodu prodlení zhotovitelky s provedením díla shledal odvolací soud opodstatněným požadavek na smluvní pokutu, jejíž výši neshledal nepřiměřenou, resp. neshledal důvod pro její moderaci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání a nepředložila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala jeho přípustnost, a proto navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka předestřela otázku, zda se odvolací soud může odchýlit od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by zopakoval soudem prvního stupně provedené listinné důkazy. Má za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to tím, že odlišně hodnotil změnové listy č. 7, 13, 14 a 16 (na jejich základě dospěl k opačným skutkovým zjištěním), ve vztahu k nimž však žalovaná před soudem prvního stupně namítla nedostatek pravosti a správnosti, aniž jimi v odvolacím řízení provedl důkaz, ač to v odvolacím řízení navrhovala.
Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
Byť se odvolací soud obecně vzato může odchýlit od skutkových závěrů soudu prvního stupně jen tehdy, zopakuje-li důkazy, z nichž čerpá oproti soudu prvního stupně jiná skutková zjištění (§213 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nelze ztrácet ze zřetele ustálený závěr, podle něhož v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakoval (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, a ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, či jeho usnesení ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2463/2012). Povinnost odvolacího soudu zopakovat důkazy provedené soudem prvního stupně má pak své místo zejména v případě, že skutková zjištění vyplývají z výpovědí účastníků nebo svědků. Zde se totiž projevuje zásada přímosti a ústnosti, jíž je občanské soudní řízení ovládáno (§122 odst. 1 o. s. ř.), neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.), které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68, uveřejněné pod č. 92/1968 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ ovšem v posuzované věci nejde, neboť odvolací soud (ohledně toho, zda a kdy bylo dílo dokončeno bez vad) vycházel z důkazů listinných a z jím provedeného výslechu znalce Stanislava Lupieńského. Odvolací soud se tak od zmíněné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (včetně té, na kterou poukázala dovolatelka) neodchýlil.
Kromě řečeného nelze přisvědčit úvaze dovolatelky (kterou nijak blíže nekonkretizovala), že odvolací soud na základě dotyčných změnových listů dospěl „k opačným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně“. Oproti soudu prvního stupně, který požadavky na změny díla (podle změnových listů) spojil s následkem „ nemožnosti dokončení díla v původně uvažovaném čase “, odvolací soud vyhodnocením obsahu mezi účastníky uzavřené smlouvy dovodil, že samotné změnové listy bez toho, že by došlo k uzavření dodatku ke smlouvě, na termín dokončení díla neměly vliv. Tento závěr však nevyplývá z odlišného hodnocení dotyčných důkazů (změnových listů), jak se (patrně) domnívá žalovaná, ale z odlišného hodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy.
Argumentací, že se jednalo o listinné důkazy (změnové listy), k nimž v řízení před soudem prvního stupně uplatnila námitku zpochybňující jejich správnost a pravost, dovolatelka nenapadá žádný právní závěr, na němž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž vytýká vadu řízení, která přípustnost dovolání nezakládá a není ani způsobilým dovolacím důvodem.
Dovolatelka dále předkládá k přezkumu otázku použitelnosti znaleckého posudku za situace, kdy nesplňuje všechny požadované náležitosti. Poukazuje na to, že ač vůči posudku znalce Stanislava Lupieńského uplatnila námitky co do jeho obsahu, neboť posudek není úplný, pravdivý a přezkoumatelný, odvolací soud je nereflektoval a posudek hodnotil odlišně od soudu prvního stupně.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec nedostatečně splnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně jej nesplnil vůbec, podle okolností případu posoudí, zda znalce opatřením zaváže k doplnění tohoto neúplného (nedostatečného) posudku nebo zda za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví jiného znalce.
Z obsahu posudku vypracovaného v nyní projednávané věci Ing. Stanislavem Lupieńským se podává, že znalec měl za úkol posoudit, zda dílo pod názvem „Obnova okolí kina Centrum Karviná“ prováděné podle smlouvy o dílo č. MMK/SML/1639/2014 ze dne 12. 11. 2014 ve znění jejích pozdějších dodatků č. 1 až 11, bylo řádně dokončeno bez vad a nedodělků v souladu s touto smlouvou o dílo a projektovou dokumentací. Znalecký posudek obsahuje nálezovou část, včetně uvedení podkladů pro jeho vypracování, podrobnou popisnou část, zjištěný stav (posudek) a závěr. Znalec byl následně v odvolacím řízení vyslechnut, přičemž se vyjádřil i k námitkám žalované vůči posudku (včetně těch, jež uvádí v dovolání) a vysvětlil, z jakých podkladů (a proč) vycházel a z jakých nikoliv. Odvolací soud rovněž rozhodl o námitce podjatosti vůči znalci. Dovolací soud nepřisvědčuje žalované, že znalecký posudek Ing. Stanislava Lupieńského nesplňoval zákonné požadavky nebo že by jeho hodnocení odvolacím soudem bylo v rozporu s tím, co je uvedeno výše.
Nadto odvolací soud závěry znalce týkající se dokončení díla konfrontoval i s dalšími v řízení provedenými důkazy. Dovolací soud neshledal, že by jeho závěr ohledně nedokončenosti díla byl založen na extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nebo že by hodnocení důkazů (počítaje v to i zmíněný znalecký posudek) bylo založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, a jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Závažné procesní pochybení spočívající v libovůli soudů a extrémním rozporu jejich skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovodit pouze z toho, že odvolací soud při hodnocení důkazů dospěl ke skutkovým závěrům, s nimiž žalovaná nesouhlasí. Odlišná verze skutku prosazovaná žalovanou na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů sama o sobě takový extrémní rozpor znamenat nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1606/2018, či ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4325/2018).
Výtky, že odvolací soud nesprávně posoudil změny obsahu smlouvy - požadavky provedení dalších prací, že nereflektoval, že k podpisu dodatku č. 10 došlo až po termínu pro konečné zhotovení díla a že předmětné vícepráce byly prováděny až po podpisu tohoto dodatku, tedy že žalobkyně předmětné práce požadovala po termínu pro dokončení díla, za jehož nedodržení zároveň žalovanou sankcionuje, jimiž zároveň oponuje skutkovému zjištění, že dílo mělo být provedeno do 10. 10. 2015, jsou skutkového charakteru. Jejich prostřednictvím žalovaná nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž oponuje zjištění, že dílo dokončeno ve sjednaném termínu (včas) nebylo. Argumentace, že činnosti podle změnových listů byly požadovány a prováděny po termínu, v němž se zhotovitelka zavázala dílo dokončit, že žádala o poskytnutí časového prostoru k provedení prací podle dodatku č. 10 sjednaného až po termínu dokončení díla, nemůže nic změnit na zjištění, že dílo k datu 10. 10. 2015 dokončeno nebylo, jak ostatně konstatoval i soud prvního stupně, který však nesprávně dovodil, že vystavení změnových listů mělo na sjednaný termín dokončení díla vliv.
Námitka žalované, že rozhodnutí je překvapivé, neboť odvolací soud založil své rozhodnutí na skutečnostech, jež jí nebyly známy (na odlišném posouzení změnových listů a znaleckého posudku), čímž se odchýlil od závěrů uvedených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010, a ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008, není důvodná, tudíž přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se v nyní projednávané věci v souvislosti s posouzením žalobního požadavku na úhradu smluvní pokuty zaměřil na stěžejní a účastníkům známé okolnosti zejména ohledně toho, zda a kdy žalovaná dílo dokončila, tudíž nelze dovozovat, by odvolací soud založil své rozhodnutí na skutečnostech, které nebyly známy, nebo o nichž sice dovolatelka věděla, ale nepovažovala je podle dosavadních výsledků řízení za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci. Nelze přisvědčit žalované, že závěr odvolacího soudu o tom, že dílo nebylo k datu 10. 10. 2015 dokončeno a předáno, na němž své rozhodnutí odvolací soud založil, byl pro ni nepředvídatelný, a že je proto rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé.
Dovozuje-li dovolatelka, že postup žalobce byl nepoctivý a zjevně zneužívající práva, pak tento svůj právní závěr buduje na odlišném skutkovém terénu (prosazuje, že dílo nemohlo být v termínu určeném smlouvou dokončeno z důvodů na straně žalobce), tedy procesně neregulérním způsobem.
Pro skutkovou i právní odlišnost porovnávaných kauz se neuplatní závěry uvedené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, a ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1920/2019, jichž se dovolatelka dovolává s tím, že se od nich měl odvolací soud odchýlit.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu