ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.13.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 13/2023-1055
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2023 o dovolání obviněného M. S. , nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 264/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 34/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 1 T 34/2022, byl obviněný M. S. uznán vinným ze spáchání pod body 1), 2), 3), 5) a 8) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 2), 3) a 7) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 9) přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, pod body 11) a 12) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, pod body 13), 14), 15) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a pod bodem 13) přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„1) dne 6. 10. 2020 v době kolem 5:57 hodin v XY na ulici XY č. XY se po vypáčení vstupních dveří do domu za užití šroubováku, v úmyslu zde odcizit nalezené věci, vloupal do bytového domu, kdy se následně totožným předmětem pokusil páčením otevřít dveře do technické místnosti v suterénu domu, což se mu nepodařilo a z místa odešel, čímž způsobil poškozenému S. V. S., B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu poškozením ve výši 2.330 Kč ,
2) dne 10. 10. 2020 od 1:12 hodin do 1:21 hodin v XY na ulici XY č. XY, poté, co užitím šroubováku překonal zadní vstupní dveře od bytového domu, vnikl do suterénu domu, kde následně za užití totožného předmětu vnikl do tzv. bojlerovny, kde se mu nepodařilo nic odcizit, a dále v místnosti bojlerovny šroubovákem poškodil v místě zámku plastové dveře, čímž způsobil poškozenému S. V. S., B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu poškozením ve výši 2.920 Kč ,
přičemž v bodě č. 1), č. 2) a č. 7) pojišťovna KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha, vyplatila náhradu škody za pojistnou událost č. 4204022272 ve výši 10.782 Kč,
3) dne 8. 11. 2020 v době od 20:00 hodin do 11:00 hodin dne 9. 11. 2020 v XY na ulici XY č. XY se v přízemí domu vloupal do společné místnosti kočárkárny, a to tím způsobem, že páčidlem vypáčil dveře do kočárkárny ze zárubně, ze které odcizil jízdní kolo zn. BTWIN Rockride 340, černé barvy s modrými a růžovými prvky, čímž poškozenému P. M., narozenému XY, vznikla škoda odcizením ve výši 1.800 Kč a právnické osobě S. M. B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, vznikla škoda poškozením ve výši 2.840 Kč ,
5 obžaloby) dne 2. 12. 2020 v době od 22:00 hodin do 7:30 hodin dne 3. 12. 2020 v XY na ulici XY č. XY v 7. patře domu ve společných prostorách odcizil po odstranění lankového zámku, kterým bylo kolo připevněno k zábradlí, horské jízdní kolo značky BIANCI modré tyrkysové barvy, s vybavením zn. Shimano, kapsou na mobil na řídítkách a LED osvětlením v přední i zadní části, čímž způsobil poškozenému A. D., narozenému XY, škodu odcizením v celkové výši 12.780 Kč ,
7 obžaloby) dne 27. 11. 2020 mezi 1:45 hodin až 1:50 hodin v XY na ulici XY č. XY poškodil skleněnou výplň hlavních vchodových dveří tím způsobem, že do ní jedenkrát kopnul patou své pravé nohy z důvodu domáhání se vstupu do bytových jednotek, čímž způsobil poškozenému M., S. B. D., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu poškozením ve výši 5.532 Kč , přičemž pojišťovna KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní č. p. 665, 186 00 Praha, vyplatila náhradu škody za pojistnou událost č. 4214000233 ve výši 5.532 Kč,
8) dne 7. 12. 2020 v době od 17:40 hodin do 17:47 hodin v XY na ulici XY č. XY v suterénu bytového domu, po odstranění uzamčeného visacího zámku, vnikl do kóje na jízdní kola a zde odcizil jízdní kolo zn. B-Twin Rock Rider 520, černé barvy, čímž poškozenému J. G., narozenému XY, způsobil škodu odcizením ve výši 3.400 Kč a odcizením visacího zámku způsobil škodu ve výši 100 Kč ke škodě S. V. J. D. U. K. B., IČ: XY,
kdy v bodech č. 1), 2), 3), 5), 7), 8) se jedná o pokračující trestnou činnost spáchanou v době od 6. 10. 2020 do 7. 12. 2020, se způsobením celkové škody odcizením ve výši 18 080 Kč a celkové škody poškozením ve výši 13 622 Kč ,
a shora uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2013, č.j. 4 T 158/2013-311, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.4.2014, č.j. 3 To 119/2014-349, odsouzen mj. i za přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, původně podmíněně odloženému, a přeměněnému na trest nepodmíněný usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14.5.2015, č.j. 4 T 158/2013-439, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.7.2015, č.j. 7 To 289/2015-455, když z tohoto trestu byl propuštěn dne 20.5.2018 v 07:00 hodin ,
9) v nejzazším možném termínu do 16:00 hodin dne 27. 11. 2020 v XY ani jinde bez závažného důvodu nenastoupil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, uložený mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2020, č.j. 90 T 144/2020-111, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2020, přestože si dne 15. 11. 2020 osobně převzal výzvu k nástupu trestu nejpozději do 27. 11. 2020 ve Věznici Brno-Bohunice, a současně byl poučen o trestních následcích nenastoupení trestu, v důsledku čehož byl dne 7. 12. 2020 Městským soudem v Brně vydán příkaz k dodání jeho osoby do výkonu trestu, kdy dne 7. 12. 2020 byl v 23:05 hodin hlídkou Policie ČR omezen na osobní svobodě na ulici XY v XY, a poté byl dodán do výkonu trestu,
11) dne 3. 7. 2021 v době kolem 22:17 hodin v XY na ulici XY č. XY, v restauraci U Z. N., společně s K. Š., narozeným XY (jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. KRPB-121941/PŘ-2021-060218), využili nepozornosti obsluhy, přičemž M. S. šel za bar a K. Š. u baru stál a hlídal, kdy následně z prostoru za barem M. S. odcizil zde volně odloženou kovovou příruční pokladu s finanční hotovostí ve výši 4.500 Kč a poté společně z restaurace odešli, čímž způsobili poškozenému R. S., narozenému XY , škodu odcizením ve výši 4.500 Kč ,
12) dne 13. 7. 2021 v době od 9:17 hodin do 9:32 hodin v XY na ulici XY č. XY, vnikl bez použití zjevného násilí do bytového domu, kde zazvonil na blíže nezjištěný domovní zvonek a byl tak do domu vpuštěn, a následně z chodby umístěné v 9. patře domu odcizil zde volně odložené pánské horské jízdní kolo značky Kilimanjaro s černou látkovou kapsou pod sedátkem a řídítky v hodnotě 5.800 Kč, včetně lankového zámku na klíč černé barvy v hodnotě 100 Kč, kdy kolo odnesl z 9. patra domu do přízemí, kde za pomocí pákových kleští přestřihl lankový zámek a poté kolo vynesl z domu ven a odjel na něm, čímž způsobil poškozenému J. H., narozenému XY, škodu odcizením ve výši 5.900 Kč ,
kdy v bodech č. 11), 12) se jedná o pokračující trestnou činnost spáchanou v době od 3. 7. 2021 do 13. 7. 2021, se způsobením celkové škody odcizením ve výši 10.400 Kč ,
13) dne 29. 7. 2021 v době okolo 23:51 hodin v XY na ulici XY č. XY, společně s R. J., narozeným XY, (jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. KRPB- 214009/TČ-2021-060279), vnikli po vypáčení vstupních dveří do bytového domu, kde následně ve sklepních prostorách po vypáčení petlice s visacím zámkem vnikli do sklepní kóje č. 16, ze které odcizili okružní pilu značky Makita, nezjištěného typu a výrobního čísla s řezným kotoučem značky Narex s přívodním kabelem šedé barvy v hodnotě 1.800 Kč, a gola sadu nezjištěné značky v hodnotě 850 Kč, čímž způsobili poškozenému O. Ř., narozenému XY, škodu odcizením ve výši 2.650 Kč a škodu poškozením ve výši 100 Kč ,
14) dne 4. 8. 2021 v době kolem 4:53 hodin v XY na ulici XY č. XY a XY č. XY, společně se S. M., narozeným XY, (jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. KRPB-201826/TČ-2021-060214), za použití šroubováku vnikli po vypáčení vstupních prosklených dvoukřídlých dveří do bytových domů č. XY a č. XY, za účelem zde něco odcizit, kdy se následně pohybovali v tomto domě minimálně v patře č. 12 a dále ve sklepě tohoto domu, kde se jim však nepodařilo nic odcizit, a proto z domu odešli, kdy škoda odcizením tedy způsobena nebyla ,
15) dne 4. 8. 2021 v době kolem 16:00 hodin v XY na ulici XY č. XY, společně se dvěma blíže neustanovenými muži vnikli nezjištěným způsobem bez použití zjevného násilí vstupními dveřmi do bytového domu, kde následně po vypáčení dveří vnikli do společných sklepních prostor v domě, za účelem něco odcizit, což se jim však nepodařilo a následně poté, co byli přistiženi v domě jedním z vlastníků, z místa utekli, čímž způsobili poškozenému S. V. R. 38, 40, 42, B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu poškozením ve výši 2.600 Kč, kdy v bodech č. 13) až 15) se jedná o pokračující trestnou činnost spáchanou v době od 29. 7. 2021 do 4. 8. 2021, se způsobením celkové škody odcizením ve výši 2 650 Kč a celkové škody poškozením ve výši 2 700 Kč .“ .
Za uvedená jednání byl obviněný M. S. odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným:
- Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, škodu ve výši 10 782 Kč.
- P. M., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 1800 Kč.
- J. G., nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 1800 Kč.
- R. S, nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 4500 Kč.
- O. Ř., nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 2750 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. M., J. G. a O. Ř. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. H., nar. XY, bytem XY, XY a S. v. H. n. 6 a 7, IČ XY, se sídlem XY, XY, odkázání se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn podané obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně pro skutky, uvedené ve zprošťujícím výroku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Současně bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 1 T 34/2022, podal obviněný M. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 264/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného zrušil ve výroku o vině v bodech 13) až 15), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody poškozenému O. Ř. a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. S. byl uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (bod 13), dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [body č. 14) a 15 )] a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [bod č. 13)], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 29. 7. 2021 v době okolo 23:51 hodin v XY na ulici XY č. XY, společně s R. J., narozeným XY, (jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. KRPB-214009/TČ-2021-060279), vnikli po vypáčení vstupních dveří do bytového domu, kde následně ve sklepních prostorách po vypáčení petlice s visacím zámkem vnikli do sklepní kóje č. 16, ze které odcizili okružní pilu značky Makita, nezjištěného typu a výrobního čísla s řezným kotoučem značky Narex s přívodním kabelem šedé barvy v hodnotě 1.800 Kč, a gola sadu nezjištěné značky v hodnotě 850 Kč, čímž způsobili poškozenému O. Ř., narozenému XY, škodu odcizením ve výši 2.650 Kč a škodu poškozením ve výši 100 Kč (bod 13), dne 4. 8. 2021 v době kolem 4:53 hodin v XY na ulici XY č. XY a XY č. XY, společně se S. M., narozeným XY, (jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. KRPB-201826/TČ-2021-060214), za použití šroubováku vnikli po vypáčení vstupních prosklených dvoukřídlých dveří do bytových domů č. XY a č. XY, za účelem zde něco odcizit, kdy se následně pohybovali v tomto domě minimálně v patře č. 12 a dále ve sklepě tohoto domu, kde se jim však nepodařilo nic odcizit, a proto z domu odešli, kdy škoda odcizením tedy způsobena nebyla (bod 14), dne 4. 8. 2021 v době kolem 16:00 hodin v XY na ulici XY č. XY, společně se dvěma blíže neustanovenými muži vnikli nezjištěným způsobem bez použití zjevného násilí vstupními dveřmi do bytového domu, kde následně po vypáčení dveří vnikli do společných sklepních prostor v domě, za účelem něco odcizit, což se jim však nepodařilo a následně poté, co byli přistiženi v domě jedním z vlastníků, z místa utekli, čímž způsobili poškozenému S. V. R. 38, 40, 42, B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu poškozením ve výši 2.600 Kč (bod 15), kdy v bodech č. 13) až 15) se jedná o pokračující trestnou činnost spáchanou v době od 29. 7. 2021 do 4. 8. 2021, se způsobením celkové škody odcizením ve výši 2 650 Kč a celkové škody poškozením ve výši 2 700 Kč.“ .
Za tato jednání i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (bod 1, 2, 3, 5, 8), přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku (body 1 až 3, 7), přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) trestního zákoníku (bod 9), přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku (bod 11, 12), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, byl obviněný M. S. odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému O. Ř., nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 2.750 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl se poškozený O. Ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 264/2022, podal následně obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Uvádí, že ve vztahu ke skutku č. 11) obhajoba namítala, že tento není trestným činem, neboť čin nebyl spáchán vloupáním a z výpovědi svědka S. nevyplynulo, že by pokladna byla zamčená a že by tak pachatel musel překonat překážku. Odvolací soud ve vztahu k této námitce odkázal na výslech svědka S. z hlavního líčení, kde však tento svědek neuvedl, že by pokladna měla být zamčená. Ve vztahu ke skutku č. 12) se sice obviněný fakticky doznal v tom směru, že potvrdil odcizení předmětného kola, nicméně neučinil nespornou právní kvalifikaci, použitou ze strany nalézacího soudu a odvolacím soudem potvrzenou. Obviněný proto opakovaně namítá, že skutek č. 12) nebyl spáchán vloupáním, neboť se do domu nedostal lstí, nedovoleným překonáním uzamčení ani překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Sám o sobě by proto ani tento skutek neměl být trestným činem. Dále namítá, že oba soudy skutky 11) a 12) posoudily jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Tato právní kvalifikace je však dle názoru obhajoby nesprávná, neboť tyto skutky nebyly spáchány stejným ani podobným způsobem provedení a není zde dána ani souvislost v předmětu útoku. Ve vztahu ke skutku č. 15) obviněný namítá, že se nalézací soud dopustil pochybení při hodnocení důkazů. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by dveře do sklepních prostor vypáčil právě obviněný nebo jiná třetí osoba s jeho vědomím. Z provedených důkazů vyplývá toliko skutečnost, že se nacházel na místě činu, avšak nic dalšího. Nebyly zajištěny daktyloskopické, pachové ani jiné stopy, nebo kamerové záznamy, které by byly způsobilé prokázat, že dveře do sklepních prostor nebyly vypáčené již před vstupem obviněného do budovy. S ohledem na vše shora uvedené obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce navrhl Nejvyššímu soudu, aby z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 8 To 264/2022 i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 1 T 34/2022 zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř., a aby věc dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně k dalšímu projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Pokud jde o námitky obviněného ohledně jednání popsaného pod body 11) a 12), soudy obou stupňů postupovaly při hodnocení důkazů zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodily i odpovídající závěry právní. Z jednání uvedeného pod bodem 11) je obviněný usvědčován výpovědí svědka R. S., který byl slyšen u hlavního líčení a dále i úředním záznamem, ze kterého je zřejmé, že z uzamčené pokladničky byla odcizena částka 4.500 Kč. K jednání pod bodem 12) se obviněný doznal. Správně byly také dle státní zástupkyně posouzeny skutky pod body 11) a 12) jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť si obviněný přisvojil cizí věc s tím, že se jí zmocnil a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchal vloupáním. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že obviněný se kontinuálně dopouští majetkové trestné činnosti, kterou páchá vždy obdobným způsobem, a proto je namístě jeho jednání kvalifikovat jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku). Právní kvalifikace jednání obviněného je tedy zcela přiléhavá, když skutky, které mu byly kladeny za vinu, a pro které byl soudem prvého stupně a následně i druhoinstančním soudem odsouzen, byly provedeným dokazováním prokázány. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla také, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný M. S. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. S.
Obviněný soudům primárně vytýká vadná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného, v jejichž rámci namítá nesprávné hodnocení důkazů (konkr. výpověď svědka S., svědka Š.) a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkr. zda u skutku pod bodem 11) byla pokladna uzamčená, zda u skutku pod bodem 15) vypáčil dveře do sklepních prostor právě obviněný) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Ač obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., žádný rozpor mezi skutkovými závěry soudu a provedenými důkazy konkrétně nezmínil. Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o zmíněný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněných. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výslechu obviněného, výslechu svědků K. Š., R. S., A. P. a dalších, z listinných důkazů a kamerových záznamů například ze dne 3. 7. 2021, na nichž je zřetelná krádež pokladny s tržbou z restaurace u Z. n. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Určující pro posouzení věci a přisouzení odpovídající právní kvalifikace jsou právě tato skutková zjištění soudů a nikoli vlastní představy obviněného o tom, jak se měl skutkový děj odehrát, neboť ty jsou živeny výlučně jeho účelovou snahou zbavit se trestní odpovědnosti a vyhnout se tak uložení trestu.
Z jednání, uvedeného pod bodem 11) výroku rozsudku nalézacího soudu, je obviněný usvědčen zejména výpovědí svědka R. S., ze které je zřejmé, že z pokladničky, která byla uzamčena, byla odcizena částka 4.500 Kč. Hlavním důkazem je zejména potom kamerový záznam, na kterém soud jednoznačně poznal obviněného a na kterém bylo vidět, jak odnáší pokladnu poté, co vstoupil za barový pult v restauraci. Pro úplnost lze jen dodat, že dle ustálené judikatury, pokud je finanční částka umístěna v uzamčené pokladně, je třeba skutek považovat jako krádež spáchanou vloupáním. Pokud jde o jednání popsané pod bodem 12), k tomuto se obviněný doznal s tím, že kolo skutečně odcizil a jeho doznání je zcela v souladu s výpovědí svědka poškozeného J. H., který obviněného poznal na kamerovém záznamu. Do domu se dostal lstí – zazvonil a byly mu otevřeny domovní dveře ze smyšleného důvodu. Posledně pokud jde o namítaný bod 15), zde je obviněný usvědčen zejména výslechem A. P., který viděl obviněného, jak nese ze sklepa modrý kufřík na nářadí. Také svědek O. V. potvrdil, že byly poškozené vstupní dveře do sklepních prostor a poškozené zámky. Oba tito svědci se tedy podrobně vyjádřili k tomu, jakým způsobem zjistili, že byly vypáčeny dveře do společných sklepních prostor v domě i to, že na místě viděli tři osoby, z nichž jednu identifikovali jako obviněného.
Obviněný dále namítl, že soudy nesprávně posoudily skutky označené pod body 11) a 12) jako pokračující přečin krádeže. Nejvyšší soud uvádí, že zmíněnou námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., shledává ji však neopodstatněnou.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Tato legální definice pojmu pokračování v trestném činu je tvořena čtyřmi znaky pokračování, tedy že útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem, musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Všechny tyto čtyři znaky musejí být dány současně, chybí-li některý z nich, o pokračování v trestném činu nejde. Tato definice má zásadní význam pro řešení otázky působnosti trestních zákonů, vymezení pojmů skutek a trestný čin, posuzování promlčení, recidivy, ukládání trestu atd. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž se odlišuje od opakování trestného činu (od stejnorodého vícečinného souběhu), je, že jednotlivé útoky, z kterých každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel už od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. rozhodnutí č. 3/1972 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Brně, který nepochybil, pokud jednání pod body 11) a 12) výroku rozsudku nalézacího soudu kvalifikoval jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchal vloupáním. Nemůže uspět námitka obviněného, že výše uvedená jednání neměla být posuzována jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu, neboť nebyly spáchány stejným ani podobným způsobem provedení a není zde dána ani souvislost v předmětu útoku. Je totiž zřejmé, že obviněný se kontinuálně dopouští majetkové trestné činnosti, kterou páchá vždy obdobným způsobem, a to tak, že odcizí věci, které jsou v podstatě volně přístupné (zde typicky uzamčená kovová příruční pokladna) či se vloupává do různých objektů, kde odcizuje nebo hledá věci k odcizení. Jestliže k útoku pod bodem 11) došlo 3. 7. 2021 a k jednání pod bodem 12) pak dne 13. 7. 2021, pak bylo namístě jeho jednání kvalifikovat tak, jak učinil soud I. stupně. Nejvyšší soud proto uzavírá, že skutky pod body 11) a 12) byly správně posouzeny jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku.
Obviněný M. S. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. S. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky pod body 1), 2), 3), 5) a 8) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 2), 3) a 7) přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 9) přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, pod body 11) a 12) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, pod bodem 13) přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [body č. 14) a 15 )] a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod č. 13), příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu