ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.223.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 223/2023-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání obviněného L. P. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 9 To 364/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 102/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 1 T 102/2022, byl obviněný L. P. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v blíže nezjištěné době okolo dne 15. 10.2021 na parcelách č. XY, XY, XY a XY v k.ú. XY, XY, okres XY, bez souhlasu majitele D. B. nechal pokácet lesní porost o výměře 0,45 hektaru s celkovým množstvím 48 (m3) dřevní hmoty, tím způsobem, že těžařům vytýčil pozemek, na kterém mají těžit a dal pokyn k těžbě lesního porostu, kdy následně s vytěženou dřevní hmotou nakládal jako s vlastním majetkem, čímž tak poškozenému D. B., narozenému XY, způsobil škodu ve výši 39 816 Kč, a jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že sám není majitelem předmětných pozemků a ani není oprávněn k takovému jednání.“ .
Za uvedené jednání byl obviněný L. P. odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku s užitím §67 odst. 2 písm. b) a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 70 (sedmdesáti) denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 690 Kč (šest set devadesát korun českých). Celkový peněžitý trest byl tedy uložen ve výměře 48.300 Kč (čtyřicet osm tisíc tři sta korun českých).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému D. B., nar. XY , bytem XY, XY, škodu (majetkovou újmu) ve výši 39.816 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 1 T 102/2022, podal obviněný L. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 9 To 364/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 9 To 364/2022, podal následně obviněný L. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle přesvědčení obviněného jsou rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu věcně nesprávná, neboť jsou zatížena nesprávným právním posouzením skutku. Obviněný ve svém dovolání namítl, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným, a to z důvodu nenaplnění subjektivní stránky a zároveň, že v napadených rozhodnutích zcela absentuje hodnocení otázky zavinění jakožto pojmového znaku trestného činu. Z provedeného dokazování nikterak nevyplývá, že by obviněný věděl, že došlo ke změně vlastníka vyznačeného lesního pozemku, a že tedy novým vlastníkem je D. B. Měl za to, že došlo k vytyčení hranice pozemku pana Č., který chtěl daný pozemek vytěžit. I pokud měl tedy soud prvního stupně za to, že to byl obviněný, kdo dal pokyn k těžbě dřeva, zcela ignoroval, že tak učinil na základě požadavku pana Č., u kterého měl za to, že je stále vlastníkem daného pozemku, a to na základě jeho dohody (pana Č.) s panem R. Za daného stavu věci je tedy zřejmé, že by v takovém případě došlo k negativnímu skutkovému omylu, u kterého dotyčný nejedná úmyslně a nemohla by tak být naplněna subjektivní stránka trestného činu krádeže dle §205 odst. 1 tr. zákoníku vyžadujícího úmysl. Obviněný dále podotkl, že z důvodu existence okolností vylučujících protiprávnost nemůže být jeho jednání považováno za protiprávní a není tudíž trestné. Závěrem dodal, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a že nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, zejména výslech pana M. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud shledal toto dovolání důvodným a zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2022, sp. zn. 9 To 364/2022, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 1 T 102/2022 a sám ve věci rozhodnul tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že přestože jsou námitky dovolatele formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nelze je shledávat opodstatněnými. Z hlediska uplatněných námitek, směřujících proti rozhodným skutkovým zjištěním soudů, je na tomto místě třeba především zdůraznit, že těžiště dokazování leží v řízení před nalézacím soudem. Nalézací soud totiž v hlavním líčení představuje subjekt trestního řízení nejvhodněji vybavený prostředky pro zjišťování skutkového stavu s ohledem na plné uplatnění zásad bezprostřednosti a ústnosti. Tyto zásady přitom hrají o to větší roli, jedná-li se o hodnocení výpovědi obviněného či svědka. Korigovat skutková zjištění nalézacího soudu z pohledu soudu odvolacího či dovolacího přitom lze pouze výjimečně, přičemž nesmí docházet k nahrazování procesního významu hlavního líčení. Postupoval-li nalézací soud důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., a tedy důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, pak nemůže odvolací ani dovolací soud sám napadený rozsudek zrušit pouze z toho důvodu,
že na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným výsledkem – musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2726/14 ze dne 1. 4. 2015 (N 67/77 SbNU 31), body 33-34]. O takový případ se však v dané věci nejedná. Z provedeného dokazování, a to zejména z výpovědí F. Č., L. R. a poškozeného D. B., jež tvoří logický a ucelený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, vyplývá, že dovolatel nehledě na aktuální negativní vztahy s F. Č., vyznačil i jeho lesní pozemek v domnění, že patří stále jemu, a nechal jej vytěžit. Pokud se jedná o zjištění skutkového stavu, odkazuje státní zástupkyně na zcela výstižné odůvodnění nalézacího soudu v bodě 2. jeho odůvodnění, jež z hlediska předepsaných parametrů své přezkoumatelnosti rozhodně nelze spojovat se závěrem, že by bylo založeno na tzv. souhrnném zjištění. Namítá-li dovolatel dále, že nalézací soud zatížil důkazní řízení vadou opomenutého důkazu, spočívající v neprovedení výslechu těžaře M., pak se státní zástupkyně plně ztotožňuje s důvody, kterými byl nejen tento soud veden z hlediska svého závěru o nadbytečnosti takového důkazu. Skutková zjištění nalézacího soudu tak státní zástupkyně považuje za zcela udržitelná, což činí dovolatelovy námitky stran učiněných skutkových zjištění zjevně neopodstatněnými.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o takto podaném dovolání obviněného L. P. rozhodl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný P. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, zejména výslech pana M., který soud prvního stupně odmítl provést. Nejvyšší soud k této námitce pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na straně 4 odůvodnění svého rozhodnutí zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným. Kromě naznačené vady opomenutých důkazů je obviněný přesvědčen též o existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud ovšem uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jihlavě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména ze svědecké výpovědi svědků F. Č., D. B. a L. R. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku.
Obviněný P. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného L. P.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným, a to z důvodu nenaplnění subjektivní stránky. Nejvyšší soud uvádí, že z provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný bez souhlasu a informování aktuálního vlastníka D. B. nechal vykácet lesní porost s celkovým množstvím 48 metrů krychlových dřevní hmoty, o kterou měl původně zájem, čímž způsobil majiteli D. B. škodu ve výši nejméně 39.816 Kč. Svědek F. Č., původní majitel pozemku, údajnou dohodu o vytěžení lesního porostu s L. R. či s obviněným popřel s tím, že se pouze obecně domlouval s panem R., že až bude těžit pozemky, má ho kontaktovat. Shodně vypověděl i svědek L. R. Protože ale o žádné těžbě nebyl svědek Č. informován, prodal pozemky D. B. Nelze tak přihlížet k tvrzení obviněného, že na vytěžení byl s panem Č. domluven. Je nutné poukázat i na to, že obviněný před ani po vytěžení lesa jeho domnělého vlastníka F. Č. nekontaktoval, aby se s ním domluvil, jak s vytěženou dřevní hmotou naložit. Lze mít proto za prokázané, že obviněný vytyčil hranice lesního pozemku D. B. k vytěžení těžařům, ačkoliv se domníval, že majitelem pozemku je F. Č. Obviněný si tak přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a nelze proto spatřovat chybu v právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Pokud poukazuje obviněný na to, že jednal v negativním skutkovém omylu, pak takovou okolnost vylučující trestnost jeho jednání, nelze dovodit. Z provedeného dokazování je sice zřejmé, že nevěděl, že se novým majitelem lesního pozemku stal právě poškozený B., to však na vyvození jeho trestní odpovědnosti nemá žádný vliv. Podstatným totiž zůstává, že vytěžený pozemek takovou změnou neztratil vůči němu povahu věci cizí ve smyslu naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže. Navíc mu ani původní vlastník nedával žádnou naději, že by měl v záměru předmětný pozemek převést právě na něho, naopak se v uvedeném směru vyjádřil zcela jasně odmítavým způsobem. V každém případě tak dovolatel svým jednáním zasáhl do vlastnického práva poškozeného B. k předmětnému lesnímu pozemku jakožto objektu ochrany skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Pokud obviněný dále rozvíjí své úvahy o dalších okolnostech vylučujících protiprávnost jeho jednání a spočívajících ve výkonu jeho povolání, dovolené činnosti či plnění smluvní povinnosti, pak jim nelze přisvědčit.
Obviněný konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný L. P. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného L. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu