ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.32.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 32/2023-370
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o dovolání obviněného P. M. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 6 To 266/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 27 /2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 1 T 27/2019, byl obviněný P. M. uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 18. 12. 2018 kolem 11:55 hodin v XY v XY ulici v budově ČD za přihlížení nejméně pěti osob bezdůvodně a pod vlivem požitých alkoholických nápojů udeřil poškozeného M. Č., narozeného dne XY, pěstí nejméně 3x do obličeje a 1x do levého ucha, v důsledku čehož poškozený upadnul přes pravé rameno na podlahu čekárny a utrpěl vleklý krevní výron pod tvrdou plenu mozkovou v oblasti levého čelního laloku a temenního laloku mozku, pohmoždění pravého ramene a levé části obličeje, což poškozenému až do 13. 3. 2019 znesnadňovalo obvyklý způsob života, nejprve v podobě omezeného příjmu potravy pro sníženou hybnost čelisti, dále v podobě snížené sebeobslužnosti a kvality spánku pro bolestivost pravého ramene a hlavy, kdy následně se zdravotní obtíže poškozeného začaly vlivem krvácení pod tvrdou plenu mozkovou prohlubovat v podobě nevolností, závratí, až po částečné ochrnutí pravé nohy bránící normální chůzi, kdy tyto obtíže po operativním odstranění krevního výronu dne 28. 2. 2019 začaly ustupovat.“ .
Za uvedené jednání byl obviněný P. M. odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen. Podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) let.
Podle §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení, aby se v průběhu zkušební doby zdržel nadměrného požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. Č., nar. XY, trvale bytem XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 1 T 27/2019, podali obviněný P. M. a poškozený M. Č. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 6 To 266/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněnému P. M. uložil za zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, podle §146 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy spočívající v bolestném poškozenému M. Č., nar. XY, bytem XY, částku 109 180 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Č., narozený XY, odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 6 To 266/2021, podal následně obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítá, že napadeným rozsudkem nebyly respektovány základní zásady trestního řízení „in dubio pro reo“ a „presumpce neviny“, čímž došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právními závěry. Ke znaleckému posudku soudního znalce MUDr. Filipa namítl, že formulace otázek ze strany soudu nebyla příhodná, naopak soud již dopředu předjímal, že ke vzniku zranění došlo bezesporu v souvislosti s útokem obviněného. Závěry znaleckého posudku tak byly ze strany soudu silně ovlivněny. Ze závěrů znalce navíc není ani zřejmé, zda zdravotní obtíže poškozeného jsou v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Obhajoba proto navrhla přibrání soudního znalce radiologa k vyhodnocení CT snímků. Tento důkaz však soud neprovedl. Vyhodnocení CT scanů mozku provedl soudní znalec, který pro tuto činnost neměl oprávnění. Znalecký posudek znalce MUDr. Filipa není dle obviněného možné použít v trestním řízení, neboť se jedná o důkaz procesně nepoužitelný a ve vztahu k takto procesně nepoužitelnému důkazy nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz, a to posudek z oboru radiologie, který by procesně použitelně vyhodnotil CT snímky mozku poškozeného. Obviněný je toho názoru, že příčinná souvislost mezi incidentem ze dne 18. 12. 2018 a zdravotními obtížemi poškozeného z února 2019 není dána. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 6 To 266/2021 a přikázal tomuto soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že uplatněné námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Obviněný totiž fakticky žádné nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení nevytýká, neboť v rámci svých výhrad zpochybňuje výlučně rozsah dokazování, procesní použitelnost důkazu a správnost skutkových závěrů soudů. Výlučně tyto námitky jsou pak podkladem pro jeho tvrzení o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Takto koncipované výtky se přitom s uvedeným dovolacím důvodem rozcházejí. Lze je pak sice podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce je však shledává zjevně neopodstatněnými. Samotnou příčinnou souvislost mezi jednáním dovolatele a vznikem subdurálního hematomu u M. Č., který měl u něj za následek těžkou újmu na zdraví, jednoznačně potvrzuje výpověď poškozeného podporovaná znaleckými posudky MUDr. Dobiáše a MUDr. Filipa. Tvrdí-li přitom poškozený, že žádné jiné úrazy hlavy neutrpěl, není důvod mu nevěřit. Přisvědčit pak nelze ani námitce dovolatele, v jejímž rámci vytýká vadu opomenutých důkazů založenou tím, že nebylo údajně bezdůvodně vyhověno jeho důkaznímu návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru radiologie. Ve shodě se soudy obou stupňů státní zástupce uvádí, že by se jednalo o důkaz zcela nadbytečný. Nedůvodné jsou konečně i dovolatelovy námitky stran údajné procesní nepoužitelnosti daného znaleckého posudku. Státní zástupce konstatuje, že soudy zformovaly správná skutková zjištění a těm přisoudily rovněž odpovídající právní kvalifikaci. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, jak dovolatel zmiňuje v úvodu bodu II. dovolání, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl. S přihlédnutím ke zjištění, že napadené rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí, státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby o něm bylo rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d zachována. odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný P. M. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Obviněný namítl, že soud bezdůvodně neakceptoval jeho návrh na přibrání soudního znalce z oboru radiologie.
Nejvyšší soud k této námitce pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů. Okresní soud v Kroměříži v bodě 14 odůvodnění svého rozhodnutí důkazní návrh k vypracování nového znaleckého posudku v oboru chirurgie, odvětví radiologie zamítl, neboť skutečnosti, k jejichž prokázání mělo vypracování tohoto posudku vést, byly jednoznačně prokázány již provedenými důkazy, zejména dalšími dvěma znaleckými posudky a výpověďmi znalců. Taktéž odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným a shledal ho ve shodě se soudem prvního stupně za nadbytečný. Nedůvodné jsou konečně i námitky stran údajné procesní nepoužitelnosti daného znaleckého posudku. Nejvyšší soud uvádí, že Doc. MUDr. Filip, Ph. D., je soudním znalcem mimo jiné v oboru neurotraumatologie a vyjadřoval-li se k příčinné souvislosti u výše uvedeného zranění, postupoval v mezích oboru znalecké činnosti a své specializace.
Obviněný zároveň ve svém dovolání zmínil extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a právními závěry. Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kroměříži, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědí poškozeného M. Č., ze znaleckého posudku MUDr. Martina Dobiáše, Ph. D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze znaleckého posudku Doc. MUDr. Michala Filipa, Ph. D., znalce z oboru zdravotnictví, specializace neurochirurgie, neurotraumatologie a spondylochirurgie. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud dodává, že dokazování před nalézacím soudem bylo naprosto vyčerpávající, úplné, objektivní a zákonné s tím, že tyto důkazy, které byly provedeny, byly nalézacím soudem řádně pregnantně vysvětleny a zdůvodněny.
Obviněný P. M. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. M.
Nejvyšší soud dále shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v části dovolání však pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (např. znaleckého posudku soudního znalce Doc. MUDr. Michala Filipa, Ph. D.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (např. vyhodnocení CT snímků mozku poškozeného), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud k námitkám obviněného pro úplnost dodává, že odlišná zjištění soudů, která se míjí s jeho představami, nemohou být důsledkem porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zpochybnil, že by jeho jednání bylo v příčinné souvislosti se vznikem subdurálního hematomu u poškozeného, kterýžto následek byl spolu s jeho pozdějšími projevy posouzen jako těžká újma na zdraví.
Nejvyšší soud k výše uvedené námitce uvádí, že ze znaleckého posudku MUDr. Martina Dobiáše, Ph. D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství vyplývá, že vzhledem k časové souvztažnosti, typu krvácení a absenci údajů o jiném poranění hlavy je s velkou pravděpodobností projednávaný incident, tedy poranění hlavy poškozeného v příčinné souvislosti s chronickým subdurálním krevním výronem, který se u poškozeného klinicky projevil až s časovým odstupem. Taktéž ze znaleckého posudku Doc. MUDr. Michala Filipa, Ph. D., znalce z oboru zdravotnictví, specializace neurochirurgie, neurotraumatologie a spondylochirurgie, vyplývá, že tento znalec vidí mezi poraněním hlavy poškozeného dne 18. 12. 2018 a chronickým subdurálním hematomem nad levou mozkovou hemisférou, diagnostikovaným v únoru 2019, který se u poškozeného projevil bolestmi hlavy a hemiparesou na pravé dolní končetině, příčinnou souvislost. Z výše uvedených znaleckých posudků a z výslechu znalců tak jednoznačně vyplývá, že poškozený skutečně utrpěl chronický subdurální hematom v oblasti levého čelního laloku a temenního laloku mozku, kdy oba znalci dopodrobna popsali, že tento hematom vzniká v řádu týdnů až měsíců, a to v důsledku mechanického, byť slabého, působení na hlavu poškozené osoby. Údery, které poškozenému uštědřil obviněný, jsou zcela jednoznačně mechanismem způsobilým přivodit takový následek. Ze znaleckých posudků ve spojení s výpověďmi znalců tak příčinná souvislost vzniku subdurálního hematomu u poškozeného s jeho napadením obviněným dne 18. 12. 2018. jednoznačně vyplývá. Pokud znalec MUDr. Martin Dobiáš, Ph. D. dospěl k závěru, že tato příčinná souvislost je velmi pravděpodobná, tak znalec Doc. MUDr. Michal Filip, Ph. D. formuloval tento závěr jednoznačně. Nejvyšší soud proto neměl žádné pochybnosti o příčinné souvislosti mezi zraněním poškozeného M. Č. včetně vzniku subdurálního hematomu a útokem obviněného na jeho osobu.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. M. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. M. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu