ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.477.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 477/2023-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o dovolání obviněného M. D. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 12 To 201/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 31/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 3 T 31/2021, byl obviněný M. D. uznán vinným ze spáchání ad I. přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku a ad II. přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
1) „dne 8. 3. 2021 v době mezi 8:25 hodin a 8:36 hodin v XY, pod nepravdivou záminkou prodeje oblečení pro děti vylákal A. H., narozenou XY, do domu v ulici XY, kde ji zavedl do sklepa, přičemž v místnosti ji přitiskl rukama na zeď, kdy následně jednou rukou držel poškozenou za její ruku silnou intenzitou, že se nemohla odtrhnout od zdi ani od jmenovaného a druhou rukou ji začal osahávat na prsou i genitáliích přes oblečení, snažil se ji líbat, a poté si rozepl kalhoty, vyndal penis a snažil se masturbovat, a několikrát se snažil dávat ruku A. H. na jeho penis za účelem masturbace, což jmenovaná neopětovala, tudíž masturboval sám, až do ejakulace, kterou provedl na ruku a oblečení poškozené a posléze ji nechal z místa utéct s tím, aby to neříkala jejímu manželovi, čímž popsaným jednáním způsobil A. H. újmu,
2) dne 11. 2. 2021 v době od 12:12 hodin do 18:16 hodin v XY v prodejně Penny Market v úmyslu krádeže si nejprve vložil do rukávu bundy 4 ks deodorantů zn. Old Spice, přičemž si všiml, že ho sleduje ostraha prodejny, proto deodoranty vyndal z bundy a uschoval je v regálu u sterilované zeleniny, načež obchod opustil a následně v pozdější době kolem 18.16 hodin se vrátil do prodejny Penny, kde z regálu se sterilovanou zeleninou vzal odložené deodoranty, tyto u sebe uschoval a bez zaplacení prošel pokladní zónou, když byl zadržen ostrahou prodejny, čímž způsobil společnosti Penny Market s.r.o., IČ: 64945880, se sídlem Počernická č. p. 257, 250 73 Radonice, škodu ve výši 280 Kč, a uvedeného skutku se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 63/2017 ze dne 23. 5. 2017, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2017, odsouzen mimo jiné za přečin krádež dle §205/1a) tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu dle §21/1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let, kdy usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 63/2017 ze dne 14. 5. 2018, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto, že tento trest odnětí svobody vykoná, a ke dni 8. 3. 2019 jej vykonal.“ .
Za jednání pod bodem I. byl obviněný M. D. odsouzen podle §podle §185 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Za jednání pod bodem II. bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 6 T 131/2020 a k trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 2 T 130/2020.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 3 T 31/2021, podal obviněný M. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 12 To 201/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 12 To 201/2022, podal následně obviněný M. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť hrubým způsobem porušily ust. §2 odst. 5 tr. ř., když v odvolacím řízení neprovedly navržené důkazy, a to zejména výpověď poškozené, která byla v řízení před soudem prvního stupně značně nekonzistentní a rozporuplná a obviněný tak byl uznán vinným na podkladě jediného důkazu, a to této výpovědi. Odvolací soud v řízení neprovedl ani obhajobou navržený důkaz přehráním zvukového záznamu z hlavního líčení, který zachycuje výpověď poškozené, a pouze v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se se záznamem výpovědi poškozené seznámil. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje také v tom, že ve skutkových závěrech jsou oproti provedenému dokazování extrémní rozpory a mezery a za takové situace nelze bez důvodných pochybností uznat obviněného vinným ze skutku pod bodem I. výroku rozsudku. Ke skutku popsanému pod bodem I. dále uvádí, že skutek, jak je popsán v obžalobě, sice může, ale také nemusí být vůbec trestným činem, neboť v něm chybí jednoznačný popis protiprávnosti, resp. popis toho, že údajné jednání obviněného bylo činěno proti vůli poškozené, či že bylo činěno násilím. Ve vylíčení skutku absentuje jednoznačný popis jednání obviněného proti vůli a odporu poškozené násilím. Obviněný proto závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud po provedeném dovolacím řízení uvedené nedostatky soudů obou stupňů konstatoval a postupem podle §265k odst. 1 zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.2.2023, č. j. 12 To 201/2022-336, případně též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16.9.2022, č.j. 3 T 31/2021-304 a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu nižšího stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný žádá předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby podle ust. §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o tomto mimořádném opravném prostředku odložil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný M. D. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Nejvyšší soud konstatuje, že je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
Obviněný opakovaně namítá, že byl uznán vinným na základě jediného důkazu, a to výpovědi poškozené, která byla v řízení před soudem prvního stupně značně nekonzistentní a rozporuplná. K této námitce si Nejvyšší soud dovolí odkázat na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie PhDr. Karla Humhala, který byl vypracován za účelem posouzení věrohodnosti a schopnosti pravdivě vypovídat prožité události u poškozené A. H. , z nichž vyplývá, že při jejím vyšetření nebyl zaznamenán sklon posuzované fabulovat nebo dokonce konfabulovat. Šetřené události líčila při různých příležitostech v zásadě shodně. Podle výsledků speciálního testu při vyšetření vědomě neklamala. Znalec proto posoudil věrohodnost posuzované v tomto konkrétním případě jako dostačující. Výpověď poškozené pak podporuje také výpověď svědka M. H., který uvedl, že manželka odcházela s obviněným, a když se vrátila, brečela a byla vystresovaná. Výpověď poškozené je pak v souladu s i dalšími důkazy, zejména odborným vyjádřením z oboru genetika a dále mimo listin obsažených a provedených ve spisovém materiálu také kamerovými záznamy, z nichž je patrný příchod obviněného k domu poškozené, dále pak jejich společný odchod a zejména pak návrat poškozené, kdy tato se cca po 7 minutách vrací rychlou a důraznou chůzí, přičemž se ohlíží za sebe a celkově je patrné, že je nervózní.
Obviněný dále namítl, že soudy neprovedly navržené důkazy, a to přehrání zvukového záznamu z hlavního líčení, který zachycuje výpověď poškozené a opětovný výslech této poškozené. Nejvyšší soud pouze ve stručnosti dodává, že se posuzované věci nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se v bodu 8 odůvodnění svého rozhodnutí zabývá právě otázkou, proč neshledal tento návrh na doplnění dokazování důvodným.
Obviněný M. D. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Pod tento dovolací důvod namítl obviněný tu skutečnost, že jeho jednání nemusí být vůbec trestným činem, neboť v něm chybí jednoznačný popis protiprávnosti, resp. popis toho, že jeho údajné jednání bylo činěno proti vůli poškozené, či že bylo činěno násilím.
Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nepochybily, pokud stíhaný skutek pod bodem I. výroku rozsudku po právní stránce kvalifikovaly jako přečin znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný jednal v pohlavním vzrušení ve snaze dosáhnout pohlavního uspokojení, když poškozenou proti její vůli líbal a osahával na prsou a genitáliích přes oblečení, snažil se ji přimět k tomu, aby mu třela penis a posléze masturboval sám až do ejakulace. Násilí, tedy použití fyzické síly za účelem překonání odporu, spočívalo zejména v tom, že poškozenou přitiskl rukama na zeď a dále že ji držel za ruku a tlačil na zeď. Jednání obviněného bylo tak jednoznačně motivováno snahou dosáhnout pohlavního uspokojení, přičemž poškozená s jeho jednáním nesouhlasila. Bylo tedy bez pochybností prokázáno, že se jednáním pod bodem I. výroku rozsudku dopustil přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud k námitkám obviněného D. pro úplnost dodává, že odlišná zjištění soudů, která se míjí s jeho představami, nemohou být důsledkem porušení jeho práva na spravedlivý proces, zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu se totiž nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl. Důkazy rozvedené v rozsudku soudu prvního stupně tvoří ucelený řetězec důkazů, které obviněného spolehlivě usvědčují a zároveň vylučují jinou reálnou verzi skutkového děje. Soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem,
nevybočily z volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu.
Obviněný M. D. ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že obviněný zřejmě nereflektuje novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. a měl patrně na mysli uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to ve znění účinném od 1. 1. 2022, jelikož ve svém dovolání namítl, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uplatněné námitky jsou tak podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v nyní platném znění.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán mj. v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud ovšem konstatuje, že tak tomu v projednávané věci není, neboť v žádném případě nelze dovozovat, že by rozhodná skutková zjištění Okresního soudu v Hradci Králové, určující pro naplnění znaků trestného činu uvedeného pod bodem I. výroku rozsudku, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by ve vztahu k nim nebyly bezdůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stejně tak rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové není zatížen ani vadou nesprávného právního posouzení skutku. Proto ani rozhodnutí soudu druhého stupně nemůže být vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu