ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.510.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 510/2023-1787
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. O. I. , nar. XY v XY, Ukrajina, státní příslušník Ukrajiny, trvale bytem XY, Zakarpatská oblast, ulice XY, Ukrajina, v ČR se zdržující na adrese XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, 2. Y. D. , nar. XY v XY, Ukrajina, státní příslušník Ukrajiny, trvale bytem XY, ulice XY, XY, Ukrajina, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 3 To 1/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 11/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2022, sp. zn. 34 T 11/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění O. I. (dále jen „obviněný I.“, popř. „dovolatel I.“), Y. D. (dále jen „obviněný D.“, popř. „dovolatel D.“), a nyní již odsouzený O. M. uznáni vinnými, že spáchali jednak pokračující zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), jednak pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), a to ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím že:
dne 23.3.2022 nejméně v XY společně a koordinovaně s další neustanovenou osobou po předchozí vzájemné domluvě s cílem opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch si opatřovali a následně jako pravý používali padělaný platební prostředek, a to tak, že poté, co dosud neustanovená osoba v internetovém prostředí pod smyšlenou záminkou vylákala údaje k cizím platebním kartám tím způsobem, že oslovovala prodávající na inzertních serverech a předstírala zájem o koupi jimi nabízeného zboží, kdy těmto prodávajícím odeslala e-mailem, případně jiným způsobem webový odkaz, po jehož rozkliknutí byli tito prodávající přesměrováni na podvodnou webovou stránku s formulářem, ve kterém na popud této dosud neustanovené osoby vyplnili údaje ke své platební kartě, zejména číslo platební karty, jméno držitele, datum expirace platební karty, CVV kód a PIN kód, načež obžalovaní za využití takto podvodně vylákaných údajů o platebních kartách prodávajících zaktivovali na mobilním elektronickém zařízení službu Google Pay, tedy službu mobilní peněženky, a dále za využití elektronického systému od firmy Google umožňujícího placení prostřednictvím mobilních telefonů a tabletů pomocí bezkontaktního NFC, následně ve vzájemné součinnosti a navzájem koordinovaným postupem prováděli s využitím uvedeného mobilního elektronického zařízení, ve kterém byl nahrán padělaný platební prostředek, z bankovních účtů prodávajících, tj. poškozených, neoprávněné hotovostní výběry peněžních prostředků prostřednictvím veřejně přístupných bankomatů a neoprávněné bezhotovostní úhrady nakupovaného zboží, kdy konkrétně
1) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala z e-mailové schránky n.@v.cz poškozené E. J. , nar. XY, jež prostřednictvím aplikace Vinted inzerovala prodej obuvi, do její e-mailové schránky zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž jí zaslala i odkaz na vyzvednutí peněz, který E. J. přesměroval na podvodnou webovou stránku, kde ona posléze vyplnila informace o své platební kartě číslo XY, tedy zejména její číslo, datum expirace, CVV kód a PIN kód, obžalovaní takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě E. J. použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně dne 23.3.2022 v čase 10:53:24 hodin ve výši 900 Kč prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., umístěného na adrese XY, XY, kdy samotný výběr fyzicky uskutečnili obžalovaní O. I. a O. M. , zatímco obžalovaný Y. D. zpovzdálí hlídal a monitoroval okolí bankomatu a celého prostoru s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného hotovostního výběru, čímž byla poškozené E. J. způsobena škoda ve výši 900,- Kč ,
2) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala poškozené M. H. , nar. XY, jež prostřednictvím aplikace Vinted inzerovala prodej oblečení, do její e mailové schránky zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž tato osoba v následné komunikaci pod smyšlenou záminkou vylákala od M. H. údaje k jejímu bankovnímu účtu a platební kartě číslo XY, obžalovaní takto podvodně vylákané údaje k platební kartě M. H. použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku opakované peněžní transakce za účelem výběru hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně dne 23.3.2022 v čase 11:09:23 hodin ve výši 9.000,- Kč, v čase 11:10:00 hodin ve výši 5.000,- Kč a v čase 11:10:53 hodin ve výši 4.500,- Kč, ve všech případech prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., umístěného na adrese XY, XY, kdy samotné transakce u bankomatu prováděli všichni tři obžalovaní společně, přičemž peněžní prostředky se jim vybrat nepodařilo z důvodu omezení na straně banky, čímž jejich společné jednání směrovalo ke způsobení škody M. H. ve výši nejméně 9.000,- Kč ,
3) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala z telefonního čísla XY poškozené V. Z. , nar. XY, jež prostřednictvím webového portálu Sbazar.cz inzerovala prodej pračky, na její mobilní telefon prostřednictvím aplikace WhatsApp zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž v následné komunikaci jí zaslala odkaz na vyzvednutí peněz, který V. Z. přesměroval na podvodnou webovou stránku dopravce Česká pošta, kde ona posléze vyplnila informace o své platební kartě číslo XY, tedy zejména její číslo a CVV kód, obžalovaní takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě V. Z. použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně dne 23.3.2022 v čase 11:56:45 hodin ve výši 20.000,- Kč prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., umístěného v nákupním centru Kaufland na adrese XY, XY, kdy samotný výběr peněžních prostředků fyzicky uskutečnil obžalovaný O. M. , zatímco obžalovaní O. I. a Y. D. zpovzdálí hlídali a monitorovali okolí bankomatu a nákupního centra s cílem vytvořit mu podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného hotovostního výběru, čímž byla poškozené V. Z. způsobena škoda ve výši 20.000,- Kč ,
4) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala z telefonního čísla XY poškozené J. M. , nar. XY, jež prostřednictvím webového portálu Sbazar.cz inzerovala prodej oblečení, na její mobilní telefon prostřednictvím aplikace WhatsApp zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž v následné komunikaci jí zaslala odkaz na vyzvednutí peněz, který J. M. přesměroval na podvodnou webovou stránku dopravce Česká pošta, kde ona posléze vyplnila informace o své platební kartě číslo XY, tedy zejména její číslo, CVV kód a PIN kód, obžalovaní takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě J. M. použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku opakovaný výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně dne 23.3.2022 v čase 12:12:18 hodin ve výši 8.000,- Kč a v čase 12:18:57 hodin ve výši 400,- Kč, v obou případech prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., umístěného v nákupním centru Kaufland na adrese XY, XY, kdy samotné výběry peněžních prostředků fyzicky uskutečnil obžalovaný O. M. , zatímco obžalovaní O. I. a Y. D. zpovzdálí hlídali a monitorovali okolí bankomatu a nákupního centra s cílem vytvořit mu podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto neoprávněných hotovostních výběrů, čímž byla poškozené J. M. způsobena škoda ve výši 8.400,- Kč ,
5) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne ve 12:28 hodin dosud neustanovená osoba odeslala z telefonního čísla +XY poškozené K. B. , nar. XY, jež prostřednictvím aplikace Vinted inzerovala prodej oblečení, na její mobilní telefon číslo +XY prostřednictvím aplikace WhatsApp zprávu s textem „Zaplatila přes Vinted, klikněte na odkaz a získejte peníze nyní“, kdy prodávající K. B. otevřela zaslaný odkaz, který ji přesměroval na podvodnou webovou stránku, vizuálně obdobnou stránce Vinted.cz, kde ve formuláři zadala údaje ke své platební kartě, konkrétně číslo platební karty XY, číslo bankovního účtu XY, bezpečnostní CVV kód a PIN kód ke kartě, posléze i kód pro aktivaci karty ve službě Google Pay, jenž jí byl doručen od banky UniCredit Bank, a. s., prostřednictvím SMS zprávy, kdy takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě K. B. obžalovaní použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž následně dne 23.3.2022 ve 12:56 hodin obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené ve výši 5.000,- Kč prostřednictvím bankomatu číslo 3032 patřícího obchodní společnosti MONETA Money bank, a.s., umístěného v obchodním centru P. na adrese XY, XY, kdy obžalovaní O. M. a O. I. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco obžalovaný Y. D. hlídal a monitoroval okolí obchodního centra s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného hotovostního výběru, čímž byla poškozené K. B. způsobena škoda ve výši 5.000,- Kč ,
6) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne v přesně nezjištěné době dosud neustanovená osoba komunikovala s poškozenou D. V. , nar. XY, prostřednictvím aplikace Vinted jako údajný zájemce o koupi dámského trička, jehož prodej D. V. v rámci dané aplikaci inzerovala, kdy tato dosud neustanovená osoba požádala prodávající o její emailovou adresu z důvodu potvrzení objednávky, a kdy následně dne 23.3.2022 ve 12:54 hodin této prodávající odeslala e-mail z adresy v.-c.@e.-o.com, který měl vizuální podobu shodnou s aplikací Vinted a který obsahoval odkaz k potvrzení objednávky, který D. V. otevřela a který ji přesměroval na podvodnou platební bránu, kam ona posléze vyplnila údaje ze své platební karty čísla XY, tedy číslo platební karty, jméno držitele, datum expirace, CVV kód a vydavatelskou banku MONETA Money bank, a. s., přičemž současně tato prodávající zadala také PIN kód k této platební kartě, posléze vyplnila i kód, který jí přišel od banky prostřednictvím SMS zprávy, a toto následně ještě potvrdila ve svém internetovém bankovnictví, kdy takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě D. V. obžalovaní použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, načež poté dne 23.3.2022 v čase 13:19 hodin obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené ve výši 2.000,- Kč prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti MONETA Money bank, a. s., umístěného v obchodním centru P. na adrese XY, XY, kdy obžalovaní O. M. a O. I. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco obžalovaný Y. D. hlídal a monitoroval okolí obchodního centra s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného hotovostního výběru, čímž byla poškozené D. V. způsobena škoda ve výši 2.000,- Kč ,
7) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne ve 13:48 hodin dosud neustanovená osoba odeslala z emailové schránky a.@p.-t.m. e-mailovou zprávu poškozené L. L. , nar. XY, která prostřednictvím aplikace Vinted nabízela k prodeji zboží, přičemž e-mailová zpráva, jež měla design aplikace Vinted, tuto prodávající informovala o tom, že zboží bylo zakoupeno a byl zde umístěn i odkaz, který L. L. přesměroval na podvodnou platební bránu, kam ona posléze vyplnila údaje ze své platební karty číslo XY, tedy jednak číslo platební karty, jméno držitele, datum expirace a CVV kód, přičemž současně zadala také PIN kód k této platební kartě, a posléze pravděpodobně vyplnila i bezpečnostní kód, který jí přišel od banky prostřednictvím SMS zprávy, kdy takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě L. L. obžalovaní použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, načež poté dne 23.3.2022 obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku opakovaný výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně v čase 14:36:08 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 14:37:15 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 14:38:03 hodin ve výši 10.000,-Kč a v čase 14:38:47 hodin ve výši 2.000,-Kč, a to ve všech případech prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Raiffeisenbank, a. s., umístěného v obchodním centru Olympia na adrese XY, XY, kdy obžalovaní O. M. a Y. D. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco obžalovaný O. I. zpovzdálí hlídal a monitoroval okolí bankomatu s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto neoprávněných hotovostních výběrů, čímž byla poškozené L. L. způsobena škoda ve výši 112.000,- Kč ,
8) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne ve 12:23 hodin dosud neustanovená osoba odeslala z telefonního čísla XY poškozené I. Z. , nar. XY, jež prostřednictvím webového portálu Sbazar.cz inzerovala prodej dětské autosedačky, na její mobilní telefon číslo XY prostřednictvím aplikace WhatsApp zprávu, v niž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž v následné komunikaci této prodávající zaslala odkaz na vyzvednutí peněz, který I. Z. přesměroval na podvodnou webovou stránku, kde ona posléze vyplnila informace o své platební kartě číslo XY, tedy číslo platební karty, datum expirace a CVV kód, kdy takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě I. Z. obžalovaní použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, načež poté dne 23.3.2022 obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku opakované výběry peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně v čase 15:01:43 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:02:36 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:03:45 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:04:48 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:05:41 hodin ve výši 50.000,- Kč a v čase 15:06:24 hodin ve výši 50.000,- Kč, a to ve všech případech prostřednictvím bankomatu číslo 2054 patřícího obchodní společnosti Raiffeisenbank, a. s., umístěného v obchodním centru Olympia na adrese XY, XY, kdy obžalovaní O. M. a Y. D. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco obžalovaný O. I. zpovzdálí hlídal a monitoroval okolí bankomatu s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto neoprávněných hotovostních výběrů, čímž byla poškozené I. Z. způsobena škoda ve výši 300.000,- Kč ,
9) poté, co dne 23.3.2022 způsobem popsaným pod bodem 8) dosud neustanovená osoba podvodně vylákala od I. Z. údaje a kódy k platební kartě číslo XY a co obžalovaní aktivovali službu Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, obžalovaní téhož dne uskutečnili opakované nákupy zboží v prodejně obchodní společnosti Smarty CZ, a.s., umístěné v obchodním centru Olympia na adrese XY, XY, které uhradili bezhotovostně za využití takto padělaného platebního prostředku, konkrétně v čase 15:14 hodin uhradili nákup mobilního telefonu Apple iPhone 13 Pro, sériového čísla XY, v hodnotě 28.990,- Kč, a v čase 15:16 hodin uhradili nákup dvou mobilních telefonů Apple iPhone 13 Pro, sériových čísel XY a XY, v celkové hodnotě 57.980,- Kč, kdy nákupy a úhrady uskutečnili obžalovaní O. I. a O. M. , zatímco obžalovaný Y. D. hlídal a monitoroval okolí obchodního centra s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto nákupů a jejich neoprávněných úhrad, čímž byla poškozené I. Z. způsobena škoda ve výši 86.970,- Kč ,
v důsledku čehož všichni tři obžalovaní tímto svým společným jednáním cíleně na cizím majetku způsobili škodu v úhrnné výši 535.270,- Kč a zároveň se neúspěšně pokusili způsobit další škodu ve výši nejméně 9.000, - Kč .
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněným I. a D. a již odsouzenému M. shodně podle §234 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022) za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku (ve zněním účinném do 27. 6. 2022) úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti (6) roků. Pro výkon trestu všechny tři zúčastněné podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve zněním účinném do 27. 6. 2022) zařadil soud do věznice s ostrahou. Nalézací soud současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (účinném do 27. 6. 2022) obviněným I. a D. a již odsouzenému M. uložil trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
3. Soud prvního stupně dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil jmenovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným, a to E. J. částku 1 Kč, V. Z. částku 18 Kč, J. M. částku 7 Kč, K. B. částku 4 Kč, D. V. částku 2 Kč, L. L. částku 100 Kč a I. Z. částku 268 Kč. Se zbytkem nároků poškozené podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni tři jmenovaní odvolání směřované do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 3 To 1/2023, tak, že podle §265 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného D. zrušil ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným V. Z., J. M. a K. B., a tyto poškozené se svým nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných M. a I. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 3 To 1/2023, podali obviněný I. a obviněný D. prostřednictvím obhájce dovolání.
6. Obviněný I. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Následně podává výklad o důsledcích aplikace institutu prohlášení viny podle §206d odst. 6 tr. ř. [dovolatel zjevně myslel §206c odst. 6 tr. ř.] a §206c odst. 7 tr. ř. Poté dovolatel vyslovuje přesvědčení, že soud mu měl uložit trest pod spodní hranicí trestní sazby stanovenou §234 odst. 4 tr. zákoníku.
7. Dovolatel připomíná, že byť soud nemusí obligatorně postupovat podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v případě prohlášení viny obviněným, tak toto nicméně musí podle §39 odst. 1 tr. zákoníku zohlednit při stanovení druhu a výměry trestu. Obviněný následně v dovolání rozporuje výši uloženého trestu. Hodnotí jej jako nepřiměřeně přísný a odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018. Poté jsou v dovolání (bez řádné citace) vloženy doslovné části (včetně překlepů) článku Romana Vicherka z portálu EPRAVO.cz, ze dne 22. 3. 2013, s názvem „Účel trestu“. S odkazem na závěr v tomto článku, že „účelem trestu není odplata, ale ochrana společnosti před pachateli trestného činu“, dovolatel namítá, že mu byl uložen tak vysoký nepodmíněný trest jen a pouze z toho důvodu, že v poslední době probíhala značná mediální kampaň týkající se typově shodné trestné činnosti, a že vynesený rozsudek má být jakýsi exemplární příklad. Uvádí, že se taktéž nemůže ztotožnit s tím, že všem spolupachatelům byl uložen stejný trest, ačkoliv jejich poměry jsou rozdílné. V této souvislosti rozebírá význam uvedené skutečnosti a zdůrazňuje své poměry, když má vazby na území ČR, žije zde jeho družka, se kterou mají společné dítě. Tyto skutečnosti podle jeho názoru nebyly soudy dostatečně zhodnoceny.
8. Obviněný zdůrazňuje, že policie z jeho mobilních zařízení nezjistila žádnou závadovou komunikaci ve vztahu k projednávané věci. Je přesvědčen, že je postaveno najisto, že jeho setkání s ostatními odsouzenými bylo spíše náhodné. Tvrdí, že po celou dobu trestního řízení spolupracoval, byť se rozhodl nevypovídat. To odůvodňuje tím, že mu bylo vyhrožováno, že pokud bude spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, bude to mít nepříznivé dopady pro jeho rodinu, tyto informace měly i orgány činné v trestním řízení. Akcentuje, že výraznou polehčující okolnost představuje skutečnost, že byl v plném rozsahu odstraněn následek trestné činnosti. Připouští, že se sice jednalo o více dílčích útoků, avšak tyto byly učiněny v krátké časové návaznosti během jediného dne. Poukazuje také svůj věk, ale i věk spoluodsouzených, způsob, jakým si počínali, kdy jejich jednání nevykazovalo přílišné známky sofistikovanosti. Uvádí, že jednou z funkcí trestu je i funkce výchovná, kdy má za to, že právě tuto funkci uložená výše trestu nenaplňuje. Dodává, že vzhledem k rozumovým, ale i jiným jeho vlastnostem je nepochybné, že nemohl vymyslet daný způsob páchání trestné činnosti, tj. v dané situaci byl pouhým „pěšákem“, který byl až na „samotném článku řetězce“. Nikdy nebyl ve své domovině ani na území České republiky soudně trestán, společně s družkou vychovávají dceru.
9. Obviněný také podává výklad k §58 tr. zákoníku zejména s akcentem na to, kdy lze daného ustanovení využít. Je přesvědčen o tom, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřený a exemplární.
10. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2022, č. j. 34 T 11/2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 3 To 1/2023, a poté aby postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. za použití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Obviněný D. podal dovolání také z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je taktéž přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolání obviněného je téměř totožné s dovoláním obviněného I. V dovolání obviněného D. je pouze vynechána část užitá v dovolání obviněného I. o neztotožnění se s dalšími tresty spolupachatelů, náhodnosti jejich setkání a dále podání neobsahuje námitku, že mu bylo vyhrožováno ze strany neznámých osob, také absentuje výklad o poměrech a vazbách obviněného na Českou republiku, jak tomu je v dovolání u druhého obviněného. Jinak je dovolání obviněného D., ohledně dovolací argumentace identické, což v obsahu přiznává i sám dovolatel.
12. Závěrem dovolání tak obviněný D. navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2022, č. j. 34 T 11/2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 3 To 1/2023, a poté aby postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. za použití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 340/2023, nejprve stručně shrnul průběh trestního řízení, uplatněný dovolací důvod a zvolenou argumentaci obviněných. Státní zástupce konstatuje, že dovolatelé při volbě dovolacího důvodu zjevně nereflektovali novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kdy obsahově je zjevné, že chtěli podle současné právní úpravy uplatnit dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dodává, že jejich výtky však směřují výhradně do uloženého trestu a v rámci svého mimořádného opravného prostředku se domáhají toho, aby jim byl mimořádně snížen trest odnětí svobody podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
14. Podle státního zástupce dovolateli uplatněná argumentace není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů. Zdůrazňuje, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, potažmo jeho přiměřenosti, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Nevyužití fakultativního moderačního oprávnění podle §58 odst. 1 až 3, 6 až 7 tr. zákoníku však dovolacímu přezkumu s ohledem na konzistentní judikaturu Nejvyššího soudu podrobit nelze. K tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002. V případě, že by se jednalo o opačný případ, a sice využití moderačního oprávnění, aniž by pro něj byly splněny podmínky, to by již představovalo námitku formálně podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 259/2023). O takový případ se však nejedná.
15. Státní zástupce dodává, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Daný dovolací důvod postihuje ovšem pouze dva nejzávažnější typy selhání soudu při ukládání trestu, a sice uložení takového druhu trestu, jejž zákon nepřipouští, anebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ani jednou z těchto vad však rozsudek nalézacího soudu podle státního zástupce netrpí. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř.
16. Nehledě na výše uvedené, státní zástupce doplňuje, že Nejvyšší soud by nicméně mohl zasáhnout do trestu i mimo dovolací důvody, to však pouze v případech výjimečných svou nespravedlností. Tedy pokud by byl uložený trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, jak plyne z již poměrně obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu. Odkazuje přitom např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013 aj. O takový případ se však podle státního zástupce nejedná. Trestná činnost dovolatelů je vysoce společensky škodlivá. Dovolatelé spáchali zvlášť závažné zločiny ve spolupachatelství, a to jako členové organizované skupiny, přičemž devíti dílčími útoky způsobili škodu přesahující půl milionu korun. Za takových okolností nelze podle státního zástupce shledat uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti let jakkoli excesivní.
17. Závěrem státní zástupce uvádí, že námitky dovolatelů nejsou formálně podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů, přičemž v dané věci ani nelze shledat uložený trest nepřiměřeným. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými, naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Z podaných dovolání je patrné, že z důvodu nereflektování změny právní úpravy obvinění označili dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně ve znění účinném do 31. 12. 2021, i přes to, že dovolání byla podána v roce 2023. Tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., který formálně rozšířil dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 tr. ř. o dovolací důvod tzv. extrémního nesouladu. Tedy o případy, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl v minulosti judikaturně podřazován pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, či ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, a jiné). Po novele provedené zákonem č. 220/2021 Sb., se dočkal tento dovolací důvod samostatného zakotvení zákonodárcem v taxativním výčtu dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., a to konkrétně pod písmenem g), přičemž dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení byl podle nového znění zakotven v uvedeném ustanovení pod písmenem h).
23. Ze slovního vyjádření obsaženého v obou dovoláních je zřejmé, že obvinění fakticky uplatňují dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obvinění v rámci podaného dovolání uplatňují shodné námitky jako v řízení před odvolacím soudem, přičemž tento soud na jejich obhajobu dostatečně reagoval, tedy zabýval se jí. V souvislosti s námitkami, které obvinění uplatnili v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že v situaci, kdy obvinění v rámci dovolání opakují shodné námitky, které uplatnili před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná.
26. Nejvyšší soud i přes shora uvedené přistoupil k posouzení důvodnosti dovolání obviněných. Jak již bylo uvedeno, dovolatelé ve své podstatě uplatňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pod tento subsumují svůj nesouhlas s výší uloženého trestu, přičemž namítají, že soudy měly aplikovat institut mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Takto formulovaná argumentace však není podřaditelná pod dovolateli uplatněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný. Obecně lze uvést, že standardně lze výrok o trestu napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak ani pod tento nelze námitky dovolatelů podřadit (jak bude uvedeno detailněji níže). Nejvyšší soud tak námitky obviněných odmítl jako zcela zjevně neopodstatněné.
27. Nejvyšší soud bez ohledu na skutečnost, že námitky obviněných nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný, považuje za vhodné se k uplatněným námitkám obviněných alespoň stručně vyjádřit. Jak již bylo uvedeno výše, dovolatelé pouze rozporují přísnost trestu uloženého nalézacím soudem , když tento nepoužil ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Takovou námitku dovolatelé fakticky podřazují pod současný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je již bylo konstatováno , tak takovou námitku pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod, podřadit nelze. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným „[j]iná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. Lze připustit, že k určitému průlomu do shora uvedeného závěru může dojít ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Pak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
29. Nejvyšší soud však neshledal, že by nalézací soud uložil dovolatelům extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest. V tomto ohledu lze poukázat na to, že obvinění ve svém dovolání převážně opakují námitky, které uplatnili již v odvolání (obviněný I. viz konkrétně bod 6 usnesení odvolacího soudu, obviněný D. pak viz bod 7 předmětného usnesení), přičemž k aplikaci §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se vyjadřoval již nalézací soud v bodech 3 a 4 svého rozsudku. Soud prvního stupně k námitce stran neuplatnění §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zejména akcentoval, že se jedná o „mimořádný“ postup. Z pohledu tohoto závěru zohlednil, že se jednalo o velmi sofistikovaný a promyšlený systém páchání trestné činnosti, k němuž byla nutná spolupráce více osob, kdy čin spáchali obvinění ze ziskuchtivosti, dopustili se více útoků vůči více poškozeným, došlo ke spáchání více trestných činů a v neposlední řadě i způsobení vyšší škody, než je kvalifikační znak skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku. Přesáhli tedy pětinásobně hranici škody, která je znakem skutkové podstaty trestného činu, pro který jsou odsouzeni. Zdůraznil, že jednání jmenovaných mělo probíhat po dobu cca čtyř hodin jednoho dne, kdy za tuto dobu byly získány (či byl učiněn pokus o získání) finanční prostředky osmi poškozených v celkové výši přes 500 000 Kč. Poukázal rovněž na skutečnost, že se jedná o typ trestné činnosti, který je vysoce finančně výnosný, navíc velmi problematicky odhalitelný. Nalézací soud také zdůraznil důležitost generální prevence ohledně této rozmáhající se trestné činnosti. Ohledně prohlášení viny akcentoval, že bylo učiněno za situace, kdy v průběhu přípravného řízení jmenovaní nevypovídali, případně se okrajově vyjadřovali k věci, avšak rozhodně nedoznávali trestnou činnost. Proto dospěl k závěru, že nelze dovodit, že by obvinění svým postojem zjednodušili činnost orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení, kdy jejich prohlášení viny nepochybně reflektovalo nashromážděný důkazní materiál. Na druhou stranu ovšem zároveň nalézací soud připustil, že prohlášení viny obviněných ve fázi hlavního líčení nepochybně mělo vliv na určité zjednodušení řízení před soudem, nicméně podle nalézacího soudu bylo toto hledisko spíše podružné. Podle nalézacího soudu ovšem za podstatnou z hlediska prohlášení viny v dané věci a z hlediska úvah o stanovení druhu a výše trestu bylo nutno považovat tu skutečnost, že prohlášením obvinění dobrovolně přebrali odpovědnost za své jednání, tedy přijali trestní odpovědnost za spáchanou trestnou činnost. Právě tuto zmíněnou skutečnost nalézací soud významně zohlednil ve prospěch jmenovaných při stanovení trestu (blíže viz bod 3 nalézacího soudu). Nalézací soud tedy uzavřel, že na straně jmenovaných neexistují mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když ovšem nepochybně k prohlášení viny z jejich strany při stanovení trestu přihlédl.
30. Na uvedené námitky zároveň reagoval rozsáhle i odvolací soud v bodě 12 svého usnesení a Nejvyšší soud pro stručnost na jeho úvahy odkazuje. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že soudy nižších stupňů zcela precizně odůvodnily, proč při stanovení druhu a výše trestu nebylo aplikováno ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Nad to je nutno zopakovat, že argumentace obviněných se zcela míjí s dovolacími důvody tak, jak je v §265b tr. ř. stanovil zákonodárce a jak jsou i konstantní judikaturou vykládány. Proto námitky dovolatelů Nejvyšší soud odmítl jako zcela neopodstatněné.
31. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud přesto za vhodné uvést, že prohlášení viny podle §206c tr. ř. a jeho přijetí podle §206c odst. 6 tr. ř. neznamená automaticky nutnost použití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při stanovení druhu a výše trestu, což nakonec připouštějí i oba dovolatelé. Podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody v §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jsou totiž stanoveny tak, že má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu. Již z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že samotné prohlášení viny tedy neznamená, že soud bude postupovat podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021). Pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení je tedy nezbytné, aby soud kumulativně zhodnotil poměry pachatele a povahu jím spáchané trestné činnosti a posoudil, zda by vzhledem k nim mohlo být dosaženo nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Lze mít za to, že takto soudy nižších stupňů v předmětné věci postupovaly, když poukázaly na rozsah trestné činnosti, její sofistikovanost, její promyšlenost, obtížnou možnost jejího objasnění, ale i rozmach této trestné činnosti a její vysokou společenskou nebezpečnost. Současně je třeba uvést, že oba soudy nižších stupňů vzaly v úvahu i význam prohlášení viny obviněných pro zjednodušení celého trestního řízení, tedy zda toto prohlášení významně přispělo k zjednodušení činnosti orgánů činných v trestním řízení, když zejména posoudily jeho význam pro jednotlivé fáze trestního řízení. Oba soudy vzaly v úvahu i polehčující okolnosti, a právě při zhodnocení povahy spáchané trestné činnosti a osob obviněných dospěly k závěru, že v dané věci nejsou splněny zákonné podmínky pro použití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Nad rámec těchto úvah je třeba ještě pro jistou přesnost zdůraznit, že obvinění si byli vědomi i toho, jaké tresty navrhuje státní zástupce v podané obžalobě, což sice neznamená, že takové tresty jim budou soudem uloženy, ovšem výše navrhovaných trestů jim byla známa v době prohlášení viny. Soud prvního stupně jim pak uložil trest mírnější ovšem v rámci zákonem stanovené trestní sazby, a to právě s přihlédnout ke všem shora zjištěným skutečnostem, včetně jejich prohlášení viny učiněné v řízení před soudem.
32. Nejvyšší soud považuje rovněž za vhodné uvést, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
33. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obvinění svou argumentací obsaženou v podaných dovoláních s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešli a vznesli námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jimi deklarovaný, ale ani žádný jiný. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovoláních obviněných je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 7. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu